< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Nebe nad Mauna Kea
Miloš Tichý Vytisknout článek

Nebe nad Mauna Kea

mko5.jpg
Jedním z cílů Mezinárodního roku astronomie (IYA2009) je představit astronomii, astronomické objevy i dennodenní (spolu)práci astronomů po celém světě, ukázat kde a jak se získávají nové astronomické poznatky, a v neposlední řadě předvést, že profesionální astronomové jsou v podstatě normální ženy i muži.

Nová výstava připravená pod názvem NEBE NAD MAUNA KEA na Hvězdárně a planetáriu České Budějovice - Kleť ve spolupráci s kolegy z Institute for Astronomy University of Hawaii vás proto zavede přes půl zeměkoule na Mauna Kea, spící sopku na ostrově Havaj uprostřed Tichého oceánu, která je domovem největších dalekohledů světa. Unikátní fotografie pořízené astronomy, kteří pracují na světoznámé observatoři na Havaji ukazují skvostné hvězdné nebe nad Mauna Kea, observatoř večer, během noci i za východu Slunce, ale můžete nahlédnout i dovnitř kopulí a řídícího centra havajských teleskopů. Díky tmavým nocím, extrémně suchému vzduchu, neznečištěné atmosféře a vrstvě tropické inverzní oblačnost oddělující vrchol Mauna Kea od vlhkého mořského vzduchu zde jsou ideální podmínky na pozorování. To umožňuje astronomům na observatoři na Mauna Kea získávat nové poznatky jak o objektech vzdáleného vesmíru tak i o malých tělesech Sluneční soustavy, a to s pomocí dvou proslulých 10-m Keck teleskopů se zrcadly ve tvaru "včelích plástů" složených ze šestiúhelníků, japonského 8.3-m Subaru teleskopu, 8.1-m Gemini North Telescope, 3.6-m CFHT (Canada-France-Hawaii Telescope) či 2.2-m UH teleskopu (University of Hawaii).

Fotografie pořídila Jana Pittichová, slovenská astronomka, která se na Institute for Astronomy, University of Hawaii od roku 1999 zabývá výzkumem komet, a její dva kolegové Minghui Chen a Timm-Emanuel Riesen ze stejného pracoviště. Výstavu doplňuje několik astronomických snímků J. Pittichové, zřejmě nejzajímavější bude kometa 9P/Tempel 1 krátce před, během a po srážce s impaktorem ze sondy Deep Impact 4. července 2005 sledovaná pomocí 3.6-m CFHT dalekohledu. Více podrobností o práci Jany Pittichové najdete v jejím článku na www.komety.cz , o Mauna Kea Observatory na www.ifa.hawaii.edu. Z jihočeské strany se přípravě výstavy podíleli Jana Tichá a Miloš Tichý z Observatoře Kleť.

Výstava NEBE NAD MAUNA KEA je připravena v rámci projektů From Earth to the Universe (Ze Země do vesmíru) a She is an Astronomer (Ona je astronomka) Mezinárodního roku astronomie (IYA 2009).

Navštívit výstavu ve vstupní hale českobudějovické Hvězdárny a planetária můžete vždy v otevíracích hodinách pro veřejnost od začátku dubna do konce května 2009.

Hvězdárna a planetárium České Budějovice s pobočkou na Kleti
Zátkovo nábřeží 4
370 01 České Budějovice
tel. 386 352 044
http://www.hvezdarnaCB.cz
e-mail: klet@klet.cz




O autorovi

Miloš Tichý

Další články autora (21)

36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »