Objektivem do vesmíru i kolem nás

Kniha vznikla, stejně jako mnoho skvělých nápadů, vlastně náhodou, když firma XEROX nabídla Akademii věd České republiky v rámci předvedení nového tiskařského stroje na tiskařském veletrhu v Brně reprezentativní tisk vhodné publikace.

Šanci na mimořádnou prezentaci dostala právě domácí astrofotografická tvorba a díky velké obětavosti lidí působících v ČAM a ZpČAS mohla tato kniha vzniknout za neobvykle krátký čas. Teprve když jsme ji dostali vytištěnou do ruky, tak jsme si uvědomili, jaký rozměr tato kniha ve skutečnosti má.

Bohužel je neprodejná a dostanou ji pouze publikovaní fotografové. Je to sice mrzuté, ale více výtisků od firmy XEROX nelze žádat, protože tisk i předtisková příprava byly firmou XEROX poskytnuty zcela zdarma.

Ovšem nezoufejte, na konci „fotografického tunelu“ je malé světlo! Porota ČAM momentálně zvažuje a již tak trochu i rozpracovává nápad s pracovním názvem „Astrofotografická ročenka ČAM 2007“. V této knize by mohly být publikovány vždy tři snímky každého kalendářního měsíce nominované do úzkého výběru na snímek měsíce. To znamená publikování 36 fotografií za kalendářní rok včetně titulu „Astrofotograf roku“. Tedy tak trochu papírová verze galerie ČAM, která vyjde na začátku roku 2008. Ovšem za předpokladu, že budou peníze a vše dobře dopadne. Co nás k tomu vede? Do ČAM přicházejí stále lepší a lepší fotografie a nám je velice líto, že není možné ocenit více snímků. Na druhé straně neznám žádného astronoma, který by nechtěl mít ve své knihovně publikaci obsahující právě jeho snímky. A navíc, i kdyby těchto důvodů nebylo, cítíme, že v naší současné astronomické literatuře chybí publikace podobná Klepeštově „Dvacet let mezi přáteli astronomie“ a jiným podobným, které byly v rámci ČAS kdysi vydávány. Snad tento náš nový počin alespoň částečně zaplní tuto pro nás citelnou mezeru.

Závěrem bych rád poděkoval jednomu skromnému, ale o to více pracovitému astronomovi, který je téměř vždy u každého dobrého nápadu, ale díky své, snad vrozené skromnosti stojí většinou nenápadně v pozadí. Jedna, dvě věty jsou málo, jako poděkování, ale snad to bude znít jako malé pohlazení po duši. Díky Pavle Suchane !