Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Progres nezadržitelně míří k Zemi. Uvidíme hořící trosky?

Progres nezadržitelně míří k Zemi. Uvidíme hořící trosky?

Zánik kosmické lodi v atmosféře.
Autor: ESA.

V úterý 28. dubna 2015 v  07:09:50 UT se uskutečnil z kosmodromu Bajkonur start zásobovací lodi Progres M-27M. Jejím úkolem bylo dopravit na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS) 2,5 tuny zásob. Progressu se ovšem nerozevřely vysílací antény, což zablokovalo komunikaci s pozemním řídicím střediskem. Navíc se kvůli poruše nosné rakety Sojuz loď ocitla na nesprávné oběžné dráze, na níž se podle expertů bez povelů ze Země udrží jen několik dní. Neovladatelná zásobovací loď tak míří zpět do zemské atmosféry a někdy mezi 5. a 11. květnem chystá nezvyklou nebeskou show.

Výsledkem výše uvedených skutečností je, že lze mezi 5. až 7. květnem očekávat neřízený zánik lodi Progres v atmosféře Země. Většina shoří vysoko nad našimi hlavami, ale není vyloučeno, že menší kusy se dostanou až do nízké atmosféry a následně dopadnou na zemský povrch. Může k tomu dojít prakticky kdekoli mezi 51,6° severní a jižní zeměpisné šířky. Tento problém se tak týká i Evropy. V „ohrožení“ je oblast nacházející se jižně od přibližné linie tvořené městy Amsterdam, Berlín a Varšava. Podle odborníků by se však nemělo jednat o kusy těžší než jeden kilogram.

Před několika dny, na konci dubna, se loď pohybovala 260 kilometrů nad Zemí a letí rychlostí necelých 26 tisíc kilometrů za hodinu a rotuje kolem své osy rychlostí asi 360° za pět sekund. Středisko Joint Space Operations Centre na letecké základně Vandenberg navíc zjistilo, že se kolem lodi pohybuje 44 kusů úlomků, není však jisté, zda se jedná o úlomky z vlastní lodi nebo nosné rakety, která ji vynesla do vesmíru.

Určit v současném okamžiku klesání satelitu do zemské atmosféry je nemožné. Vlivů, které budou v následujících dnech na objekt působit, je příliš mnoho. Neovladatelná loď je ovšem samozřejmě pod neustálým dohledem a podle agentury Interfax vydají ruské úřady varování před možným pádem úlomků několik hodin předem a včetně určením přesnějšího místa dopadu případných úlomků.

Sice pouze s velice malou, ale přesto nenulovou, pravděpodobností bychom se tak i my ve střední Evropě mohli dočkat velice efektní podívané zániku lodi Progres. Vyšperkováno by to mohlo být, pokud by se zánik objektu strefil do nočních hodin. Ale to už je příliš mnoho přání najednou a budeme muset počkat na přesná data, která se snad dozvíme s dostatečným předstihem. Jakmile budou k dispozici, bude to samozřejmě podnět k vydání další z nepravidelných rychlých zpráv Hvězdárny v Rokycanech publikovaných pod označením „Dneska by to možná šlo“.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] The Guardian: Pád k Zemi (anglicky)
[2] NASA Space Flight: Ruský Progress M-27M ztracen
[3] BBC News

Převzato: Zpravodaj Hvězdárny v Rokycanech



O autorovi

Karel Halíř

Karel Halíř

Astronom a popularizátor astronomie, ředitel Hvězdárny v Rokycanech a aktivní člen Zákrytové a astrometrické sekce ČAS. Pravidelně podává pod hlavičkou společnosti informace o těch nejzajímavějších úkazech nejen ze světa zákrytů hvězd Měsícem nebo planetkami. Informace rozesílá především formou zákrytových zpravodajů nebo populárním nepravidelným zpravodajem "Dneska by to možná šlo...". Pro odběr zpravodajů a alertů jej kontaktujte na stránkách rokycanské hvězdárny.

Štítky: Progress, Zánik


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »