Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Temný vesmír v Brně

Temný vesmír v Brně

Temný vesmír

Planety, hvězdy, všechno, co kolem sebe vidíme, představuje méně než 5 procent vesmíru. Co je zbývajících 95 procent? Hvězdárna a planetárium Brno uvádí jedno z nejlepších představení pro digitální planetária na světě. Představení Temný vesmír se věnuje tajemství, které nemůžeme spatřit na vlastní oči. Mystériu, jehož jsme součástí.

Zažíváme dobu převratných vesmírných objevů přepisujících názory na podobu světa kolem nás. S představením Temný vesmír se ponoříme do atmosféry největší planety Sluneční soustavy – Jupiteru. Vzdálíme se od naší Galaxie na 100 milionů světelných let. Dospějeme až do okamžiku velkého třesku. A poodhalíme největší tajemství, na které kdy lidé narazili.

Hvězdárna a planetárium Brno již tradičně přináší zajímavý program nejen pro brněnské diváky, ale i pro návštěvníky z okolí. Její rekordní návštěvnost, popularita v České republice i v zahraničí, svědčí o efektivně investovaných prostředcích jak města Brna, coby zřizovatele, tak nejrůznějších dotačních programů. Brno je teprve čtvrtým planetáriem v Evropě, kde americký pořad Temný vesmír je možné shlédnout. Navíc se jedná o první výsledek spolupráce Hvězdárny a planetária Brno s největším přírodovědným muzeem na světě.

Petr Vokřál, primátor statutárního města Brna

Když jsme vymýšleli projekt digitálního planetária, stanovili jsme si jako jeden z cílů uvádět ta nejlepší představení na světě. Ať už z naší dílny, anebo od zahraničních producentů. Mezi ně se zcela jistě řadí i Temný vesmír z Amerického muzea přírodní historie.

Jiří Dušek, ředitel Hvězdárny a planetária Brno

Po stopách mystéria

Nově uváděné představení názorně vysvětlí, jak je to se středem vesmíru. A také, zda je vesmír nekonečný nebo naopak konečný. Co se pak v takovém případě skrývá za jeho hranicemi? Originální vizualizace zobrazí ty největší struktury ve vesmíru, ale také prostředí explodujících hvězd – supernov.

Jiří Dušek, ředitel Hvězdárny a planetária Brno

Z představení Temný vesmír.
Z představení Temný vesmír.
Astronomové několik tisíc roků zkoumají svět kolem nás. Snaží se pochopit chování jednotlivých hvězd, mapují rozložení milionů galaxií v kosmickém prostoru, sledují pohyb obrovských oblaků plynu a prachu, poznávají vlastnosti černých děr i planet mimo Sluneční soustavu. Před pár desetiletími ale vědci zjistili, že je všechno úplně jinak.

Na konci 20. století se totiž ukázalo, že je ve vesmíru mnohem více látky, než doopravdy vidíme. Horký plyn, hvězdy i galaxie – to všechno se proměnilo v bezvýznamné kulisy. Drtivá většina látky ve vesmíru nevydává žádné světlo, teplo, rádiové ani jiné záření. Celých 95 procent vesmíru tvoří temná hmota a temná energie.

Co jsou vlastně zač? Nevíme. Chybějí nám slova, kterými bychom je popsali.

Nejlepší představení na světě

Z představení Temný vesmír.
Z představení Temný vesmír.
Temný vesmír není jen představením o největší záhadě tohoto světa. Klade důraz na výjimečnou estetiku a maximální vědeckou věrnost. Při tvorbě jednotlivých projekcí spolupracovala NASA i Evropská kosmická agentura, některé modely vznikaly díky superpočítačovým simulacím a jsou založeny na studiích nejrůznějších vědeckých institucí z celého světa. Předváděný třírozměrný model naší Galaxie je tím nejlepším, který byl kdy sestaven. Na unikátním algoritmu je založeno i ztvárnění rozložení temné hmoty ve vesmírném prostoru.

Americké znění představení Dark Universe namluvil Niel deGrasse Tyson, astrofyzik, popularizátor vědy, ředitel Haydenova planetária a také průvodce pokračování série Vesmír Carla Sagana. Když jsem uvažovali, kdo by měl namluvit českou verzi, logicky jsme došli k Jiřímu Grygarovi. K divákům tak bude promlouvat jeden z největších a nejznámějších českých astronomů, člověk, který byl svědkem řady významných objevu, o nichž se mluví v Temném vesmíru.

Jiří Dušek, ředitel Hvězdárny a planetária Brno

Představení Temný vesmír je vhodné pro diváky starší 10 let. Přichází z dílny Amerického muzea přírodní historie v New Yorku, kde jej uvádí Haydenovo planetárium, nejnavštěvovanější zařízení svého druhu na světě. Hvězdárna a planetárium Brno představení Temný vesmír uvádí po celý březen, duben a květen.




O autorovi

Jiří Dušek

Jiří Dušek

Jiří Dušek (* 11. srpna 1971, Sušice) je český astronom a astrofyzik, ředitel brněnské hvězdárny. V Brně žije od svých tří let. O astronomii se zajímal od dětství, což vyústilo ve studium astrofyziky na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Dlouhodobě působí na Hvězdárně a planetáriu Brno, jejímž ředitelem se stal v roce 2008. Je autorem populárně naučných programů, které jsou v planetáriu promítány veřejnosti, a také různých publikací z oblasti astronomie. Je po něm pojmenována planetka (14054) Dušek.

Štítky: Temná hmota, Temná energie, Planetárium 


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »