U zrodu Hubbleova kosmického dalekohledu stál český astronom Zdeněk Kopal

V archivu Českého rozhlasu se dochovala přednáška profesora Zdeňka Kopala z roku 1972. Popisuje v ní tehdejší záměry.

„Až doposud jsme byli odkázáni na pozemské dalekohledy. Přenesením dalekohledu do vesmíru se otvírají pro astronomii nové možnosti,“ předvídá například.

Lidský faktor

„Již dnes se daří sledovat vesmír ze satelitů, které obíhají kolem Země. Je tu však jeden problém. A to v tom, že tyto dalekohledy nemohou dělat nic jiného, než k čemu byly naprogramovány v momentě, kdy byly ještě na Zemi. Proto by bylo v budoucnosti dobré kosmický dalekohled v případě potřeby ovládat pomocí lidí.“

Z dnešního pohledu je ale přítomnost člověka u dalekohledu zbytečná. Máme totiž počítače a jejich síťové propojení.

Hvězdáři přímo na orbitě

„Tento dalekohled bude mít průměr asi 3 metry. Bude mít lidskou obsluhu. V kabině spolu s dalekohledem budou 1 až 2 hvězdáři a 1 až 2 údržbáři,“ doporučuje Kopal na archivním záznamu.

„Bude však nutné modul s posádkou a optický systém dalekohledu od sebe oddělit asi tak na půl kilometru v prostoru, aby dalekohled nebyl s lidmi v kontaktu. Dech nebo bušení srdce by znemožňovalo pozorování,“ varuje.

„Jen v případě poruchy dalekohledu bude nutné pro údržbáře vzít na sebe prostorový skafandr a odvážit se na cestu mezi laboratoří a dalekohledem. A to v době, kdy svítí Slunce, jinak by byl cestovatel vystaven velkému mrazu. Dalekohled bude totiž obíhat ve výšce kolem 600 kilometrů. Pokud budou příznivé podmínky, podaří se tento projekt uskutečnit v prvních letech příštího desetiletí.“

Hubbleův kosmický dalekohled byl nakonec vypuštěn až roku 1990. Obešel se bez lidské obsluhy, ale nikoli bez lidské opravy. Celkem pětkrát k němu letěl raketoplán s oněmi zmíněnými „údržbáři“. Dalekohled funguje téměř čtvrt století a všichni věří, že ještě několik let bude.

Slyšet tato slova Zdeňka Kopala jste mohli v rozhlasovém pořadu Meteor 13. 9. 2014 přímo z jeho úst. Archiv pořadu Meteor.