Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Vesmírná videa: červenec 2012

Vesmírná videa: červenec 2012

Obloha v Chorvatských horách (Mazin). Štír a Střelec nad jihem. Pavel Pech
Obloha v Chorvatských horách (Mazin). Štír a Střelec nad jihem. Pavel Pech
V červenci se toho hodně událo u Mezinárodní vesmírné stanice. Úvodem se k tomu vrátíme. Ve dne jinak dominovala vysoká sluneční aktivita a dokonce nastaly slabší polární záře. Vrcholila sezóna nočních svítících oblak. Do vesmíru se vydala řada družic, mezi nimi se vrátíme ke startu MSG-3. Závěrem nebude chybět výlet na Měsíc a konečně ani krásná tmavá obloha.

Provoz u ISS

Poslední měsíc měly napilno lodě s posádkou i zásobovací lodě u vesmírné stanice ISS. Hned 1. července skončila po 193 dnech v kosmu mise posádky Sojuzu TMA-03M. Kromě velitele Olega Kononěnka a američana Donalda Petita zde ukončil dlouhodobý pobyt na ISS také astronaut ESA André Kuipers. Jeho snímky z kosmu nás celou dobu provázely na jeho účtu na internetu.

15. července úspěšně odstartovala nová tříčlenná posádka. Za NASA je v ní Sunita Williamsová, dále je v ní Rus Jurij Malenčenko a třetím členem je Japonec Akihiko Hošide. Loď Sojuz TMA-05M se připojila ke stanici 17. července.

21. července odstartovala japonská nákladní loď HTV-3 (Kounotori-3). V současné době zajišťují zásobování ISS především lodě Progress, ale jednou za čas přiletí i jiné, především evropská ATV a nebo japonská HTV. Do budoucna se nejspíš přidá i pravidelná návštěva amerického Dragona společnosti SpaceX. Zatímco Progress a ATV se připojují přímo ke stykovacím uzlům stanice pomocí navigačního systému, Dragon a HTV jsou zachycovány robotickou paží stanice a poté připojovány.

Koncem měsíce se tedy ke stanici připojila japonská HTV a také proběhly manévry nákladního Progressu M-15M, který se od stanice odpojil, aby se vzápětí zkušebně opět připojil za pomoci nového navigačního systému. Toto se ale nepodařilo a Progress přešel na bezpečnou dráhu. Další pokus už byl úspěšný.

Vysoká sluneční aktivita

Červenec konečně přinesl více zábavy těm, kdo mají rádi Slunce pokryté mnoha skvrnami i těm, kdo rádi pozorují protuberance a erupce ve speciálním dalekohledu. Maximum sluneční aktivity se zkrátka přiblížilo a je to znát. Z plejády silných erupcí se ohlížíme na jednu erupci třídy X zaznamenanou družicí SDO 7. července a pak ještě druhou trochu silnější X1,4 i s pohledem očima jiných přístrojů.

Noční svítící oblaka

Sezóna NLC vyvrcholila v červenci několika pěknými úkazy. I z našeho území jsme měli možnost vidět mimořádně pěkné struktury a jednou oblaka pokryla skoro celou oblohu. Video Miloše Žáka si určitě rádi vychutnáte.

Start meteorologické družice MSG-3

Z našeho evropanského pohledu se uskutečnil důležitý start rakety Ariane 5 po delším čekání právě teď v červenci. Jeden ze satelitů na palubě je totiž určen na geostacionární dráhu vysoko přibližně nad rovníkovou Afrikou. Pro předpovědi počasí mají družice Meteosat, dnes již druhé genarece, tedy MSG, velký význam. MSG-3 je tedy úspěšným pokračovatelem této řady družic a můžeme se těšit na další zase o něco dokonalejší snímky a další data z vysoké oběžné dráhy.

Cestování po Měsíci

Nyní se zaměříme na další sadu zajímavých detailních záběrů Měsíce, které nám zprostředkuje sonda Lunar Reconaissance Orbiter. Prohlédnout si můžeme velké impaktní struktury, stejně jako mladý kráter Shackleton nebo Tycho, kde nám na centrálním pahorku ukáží jednotlivé balvany. Překrásné pohledy i běžným dalekohledem přináší okolí kráteru Aristarchus s přilehlými brázdami. Nechybí ani pohled na Taurus Litrow, kde přistálo Apollo 17. Na konci výletu bude kráter Ciolkovskij na odvrácené straně, jeden z mála zalitý lávou.

Krásy temné oblohy

V poslední době zaujaly také záběry z míst s velmi tmavou oblohou. Jen tam si můžeme vychutnávat nebe plné hvězd, široký pás Mléčné dráhy a v poslední době také jeden opravdu vzácný jev typické pro období vyšší sluneční aktivity - airglow. Jedná se o světélkování vysokých vrstev atmosféry, kde se částice plynů nabijí dopadajícími částicemi ze Slunce. V noci potom svítí a my pozorujeme pomalu přecházející světlé pásy po celé obloze, nejčastěji níže nad obzorem. Airglow se podařilo ze Šumavy a dokonce i z Jizerek pozorovat a odfotit i českým astronomům.

Nádherné time-lapse z chorvatských hor, které přivezl Pavel Pech pak jenom dokazují, že má cenu vycestovat za opravdu tmavou oblohou, jakkoli nám ji už i jižně od nás pomalu kradou světla měst nízko při obzoru. Obloha nad městskými bochánky je zde však velmi tmavá a téměř se blíží přírodní.

Odkazy na videa pro vás připravuje Klub astronomů Liberecka, pobočka ČAS.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírná videa, Mléčná dráha, Slunce, ISS


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »