Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Dnes by oslavil 95 let Ladislav Schmied

Dnes by oslavil 95 let Ladislav Schmied

Ladislav Schmied

Právě dnes by Ladislav Schmied slavil 95 let od svého narození. Letos je to také 10 let od jeho úmrtí. V roce 1946 se začal zajímat o Slunce a pustil se do pozorování sluneční fotosféry metodou projekce. Tento "koníček" mu vydržel až do jeho smrti. Za 66 let pozorování provedl přes 12 500 kreseb (standardem je jedna kresba denně), a to z něj dělá jednoho z nejaktivnějších pozorovatelů Slunce na světě.

V roce 2002 byl S Ladislavem Schmiedem udělán rozhovor, který mu byl věnován v textové podobě. Pan Schmied tento text předal členovi Sluneční sekce ČAS Vlastislavu Feikovi. Bohužel dnes již nevíme, pro koho byl text určen nebo zda byl někdy zveřejněný. Protože je osobní výpověď vždy více vystihující než popis života jinou osobou, rozhodli jsme se rozhovor po letech vydat.

Pane Schmiede, ať už jste kdekoliv, přejeme Vám všechno nejlepší k narozeninám.

Pane Schmied víme o Vás, že jste již dlouholetým členem České astronomické společnosti. Co pro Vás vstup do ČAS znamenal a kdy jste do ČAS vstoupil?

Do České astronomické společnosti jsem vstoupil v roce 1943, ale již po několika měsících členství jsem byl ze společnosti vyloučen, neboť ve válečném protektorátu vyšel příkaz, že mládež nesmí být organizována v žádném spolku. Přesto tento zákaz Česká astronomická společnost plně nerespektovala a i nadále mi zasílala například Říši hvězd jako bych byl jejím právoplatným členem. Ihned po ukončení války jsem byl do databáze ČAS opět zařazen a tehdy jsem se stal členem početní sekce, jejímž hlavním úkolem bylo vypomoci s pracnými počty ondřejovským pracovníkům. Práce pro společnost se mi velmi líbila, a tak jsem se začal blíže zajímat, kde bych se mohl ještě uplatnit. Nejvíce mě učarovala sekce sluneční, a tak jsem se v roce 1946 stal jejím členem. Získal jsem zde první poznatky o naší hvězdě a naučil se zakreslovat sluneční fotosféru. Měl jsem velké štěstí na výborné učitele, nejvíce poznatků jsem získal od pana Františka Kadavého, tehdejšího administrátora ČAS, který se později stal ředitelem petřínské hvězdárny v Praze. S ním jsem pak i spolupracoval až do jeho úmrtí.

Pozorujete sluneční aktivitu pravidelně od roku 1947, patříte k nejpilnějším pozorovatelům slunečních skvrn u nás. Jak se dá vůbec dosáhnout přes 10 tisíc pozorování a co to obnáší?

Od roku 1947 do dnešních dnů jsem pořídil přes 10 700 pozorování, což znamenalo využít na pozorování každou volnou chvíli. Ročně pořizuji přibližně 180 – 270 pozorování sluneční fotosféry, nejméně jich bývalo v době mého zaměstnaneckého poměru, kdy jsem se musel především věnovat své práci. A tak se postupem času vytvořila tato dlouhodobá řada pozorování. Pokud by některý čtenář chtěl tohoto fantastického čísla, co nejrychleji dosáhnout musel by po dobu 30 let pozorovat 365 dní v roce!!!
Nelituji toho, že jsem v životě věnoval každou volnou chvilku Sluníčku a myslím si, že jsem o Slunci a o historii jeho aktivity za celé toto období získal hodně poznatků.

V Kunžaku jste si vybudoval v roce 1976 svoji pozorovatelnu Slunce, co vše jste v ní prožil a kolik času jste v ní strávil?

Mohu říci, že od roku 1976, kdy jsem tuto svojí mini pozorovatelnu zbudoval, snad neuplynul žádný jasný den, kdybych pozorovatelnu nepřišel navštívit, a alespoň jeden zákres či pozorování neprovedl. Využívám na pozorování každé volné chvilky, neboť na Sluníčku se stále něco děje – na, co se nepodíváte dnes, zítra již nespatříte. Každé pozorování je platné pro ten okamžik, kdy ho pořídíte – pokud ho neprovedete je nenávratně pryč.

Celý život pozorujete sluneční skvrny, co pro Vás Slunce vůbec znamená?

Myslím, že jako pro každého z nás – otázka života na naší planetě. Člověk je se Sluncem těsně spjat po celý svůj život a možná i psychická pohoda závisí na tom, zda Slunce svítí či nikoli, alespoň já to tak cítím –celý život jsem naladěn na jeho frekvenci.

Kompozice sluneční koróny a snímku Slunce ze SOHO v roce 1999. Autor: M. Druckmüller.
Kompozice sluneční koróny a snímku Slunce ze SOHO v roce 1999. Autor: M. Druckmüller.

V roce 1999 se odehrálo nádherné zatmění Slunce, jak jste je prožíval?

Prožíval jsem ho střídavě – oblačno. Měli jsme zde překrásný počasí, pozorovalo se velmi dobře, ale byl jsem v té době bohužel v kritickém zdravotním stavu. Celý jev jsem tak nemohl sledovat, po chvilkách pozorování jsem si musel jít odpočinout. Do okolí pozorovatelny jsem pro zájemce umístil ještě několik dalších dalekohledů, nakonec se tu sešlo přes 120 osob. Ti moji následovníci se po celou dobu zatmění návštěvníkům ochotně věnovali – lidé z toho měli velkou radost, byl to pro ně neopakovatelný zážitek.

Trochu lituji toho, že jsem ve svém životě nikdy nespatřil na vlastní oči žádné úplné zatmění Slunce, i když jsem se v únoru 1961 stal členem tehdejší československé expedice profesionálů a amatérů za úplným zatměním Slunce do Bulharska. Bohužel počasí nám nepřálo, takže jsme viděli jen zataženou oblohu s mraky. Zákon schválnosti tomu chtěl, že po ukončení úplného zatmění se během několika minut oblačnost totálně rozpustila a po zbytek dne již Sluníčko svítilo. Nějaké výsledky jsme nakonec z expedice přivezli, neboť například dr. Křivský měl sebou aparaturu na provádění rádiových pozorování zatmění a navíc bulharská strana nám dala k dispozici vojenské letadlo, takže jeden člen naší výpravy usedl na palubu tohoto letadla a pořídil tak celou sérii fotografií průběhu celého zatmění. A právě v roce 1999 procházel pás úplného zatmění znovu tímto místem, kde jsme před těmi 38 roky pobývali.

Nedávno se na internetu objevil nový magazín, na kterém se podílíte, a který se kromě astronomie věnuje pozorování Slunce. Mnozí padesátníci tvrdí, že počítač je jejich nepřítel. Je to tak i ve Vašem případě.

Nedá se to říct, neboť já si velice vážím komunikačních schopností, které nám počítače v současné době dávají.. Svoje pozorování jsem vždy zpracovával za pomoci tužky, pravítka a kalkulačky, zatímco dnes existuje řada speciálních počítačových programů, které umožňují rychlé, kvalitní a velice přesné zpracování napozorovaného materiálu. Magazín o Slunci na internetu je především dílem mého teprve čtrnáctiletého spolupracovníka, který již několik let ke mně dochází a já si v něm vychovávám svého následovníka. Kromě informací o naší hvězdě, zde nově čtenáři naleznou i údaje o tělesech Sluneční sousta vy. Magazín o Slunci naleznete na internetové adrese: www.slunce.wz.cz (pozn.: dnes již nefunguje)

Na Vaši počest byla pojmenována planetka. Proslýchá se, že Vám byla předána za poněkud zajímavých okolností.

Je tomu tak. Před dvěma léty projížděl našimi končinami Ebicykl a během návštěvy mé pozorovatelny mi certifikát o pojmenování předala osobně objevitelka planetky slečna Lenka Šarounová, za asistence dr. Grygara. Byl to pro mě nezapomenutelný zážitek, a zejména i to, když dr. Grygar velice ohodnotil spolupráci mé manželky, která mi to všechno trpí, čímž se jí též dostalo velikého ohodnocení.

Máte bohaté zkušenosti, stále hodně elánu a nápadů. Jak se Vám spolupracuje s mladou generací?

Na tuto otázku nedokážu zcela přesně odpovědět, ale mám takový dojem, že se mi s mladou generací spolupracuje odjakživa lépe než s mými vrstevníky, což je velice zajímavé. Možná, je to tím, že při setkání s nimi vždy omládnu (smích).

Celý život jsem rád pracoval s mládeží, několik let jsem vedl astronomické kroužky a ještě nyní seznamuji s astronomií nadaného hocha z naší ulice (je to právě ten mladík, který vytváří internetové stránky o Sluníčku). V současné době chodím ještě občas besedovat o Vesmíru s dětmi z kunžacké školy.

Jak je vidět, věnujete Sluníčku spoustu času, někdy by se zdálo, že veškerý čas. Jak to snáší Vaše manželka?

Moje manželka to snášela vždy vcelku dobře, občas se však objevily chvilky, kdy mě popichovala, že bych té práce mohl na chvíli zanechat. Nikdy mi však neřekla, abych tento svůj koníček přestal dělat úplně. Na druhé straně musím přiznat, že mi v mé zálibě mnohokrát pomáhala – například, když jsem byl nemocný otevírala mi střechu pozorovatelny. Dokonce si i jednou s mým příbuzným zkoušela naší hvězdu nakreslit, avšak Sluníčko je potrestalo - bylo tam přes 160 skvrn, a zákres jim tak trval přes 3 hodiny. Takže vícekrát se už neodvážili.

11-letý cyklus
11-letý cyklus

Jaká sluneční zajímavost nás čeká v nejbližší době?

V letošním roce – v červnu a v prosinci – dojde k úplným zatměním Slunce, avšak ty u nás nebudou pozorovatelná. Můžeme se však těšit na příští rok, kdy 31. května (2003) nastane částečné zatmění Slunce. Měsíc zakryje kolem 85% slunečního kotouče, bohužel zatmění nastane krátce po východu čili Slunce se bude nacházet v malé výšce nad obzorem, což pozorování stíží.

V současné době prochází Slunce zajímavým vývojem, kdy je zhruba 2 roky po maximu slunečního cyklu. Od tohoto maxima sluneční aktivita klesala a to až do začátku minulého roku, přičemž v průběhu II. pololetí se začala opět zvyšovat a v současné době trvá tzv. sekundární maximum jedenáctiletého cyklu, po jehož ukončení bude postupně sluneční aktivita v průběhu několika dalších let klesat až k té proslavené nule – tedy minimu slunečního cyklu, kdy Slunce může zůstat beze skvrn a aktivních oblastí.. Další maximum sluneční aktivity můžeme očekávat kolem roku 2011.

Co Vám přinesl celoživotní zájem o astronomii?

Především zachování obdivu k Vesmíru a radost z vlastního pozorování, vždyť každé astronomické pozorování je naprosto unikátní a neopakovatelné. Uspokojení nad tím, že jsem mohl svá i ostatní pozorování Slunce dále statisticky zpracovávat a seznamovat veřejnost s výsledky publikováním v našich astronomických časopisech.

Dále jsem poznal mnoho lidí, kteří se zajímají o Vesmír, zejména z řad astronomů amatérů i profesionálů, nejen u nás, ale i na Slovensku či v Polsku, kde mám dobrého přítele.

Velmi si cením, že vytvořením zpracovatelské skupiny ve složení Ing. Vlastislav Neliba z Kladna, Vlastislav Feik z Hvězdárny Františka Pešty ze Sezimova Ústí a p. Mgr. Hromádková z Hvězdárny ve Valašském Meziříčí, jest zajištěno, že jsem získal pokračovatele ve své činnosti a nalezl v nich upřímné přátele. To jsem poznal snad nejlépe nyní, kdy v důsledku věku a zejména onemocnění musím své aktivity hodně zredukovat.

Snad, že se mi splnilo přání, které mi vepsal autor knihy Pohledy do nebe – dr. Hubert Slouka na její titulní stránku v roce 1942, kdy jsem se vážněji začal zajímat o astronomii:

Panu Ladislavu Schmiedovi, mladému učni hvězdářství z Kunžaku, s přáním, aby ve hvězdách vždy našel dobré přátele“.

Myslím, že toto přání se mi na 100% vyplnilo, a to nejen ve hvězdách, ale především v naší nejbližší hvězdě – Slunci – ale též přátelstvím mnoha lidí zajímajících se o astronomii.

Zůstal jste celý život věrný pouze Slunci nebo jste někdy zběhnul i k jiným astronomickým činnostem?

Dříve jsem se i trochu věnoval meteorické astronomii a zákrytům hvězd Měsícem. Pozoroval jsem kolem desítky komet (Halleyova, Benetova, Westova, Hyakutake, Hale-Bopp aj.). V roce 1975 jsem krátce po vzplanutí pozoroval novu v souhvězdí Labutě. Jinak věnuji pozornost všem zatměním Slunce, doma jsem si pořídil malý archiv jejich průběhů.

Vaše astronomické začátky

Můj zájem o astronomii vznikl již někdy v 9-ti letech, kdy jsem přečetl o hvězdách několik článků v dětském časopisu Mladý čtenář. Asi ve 12-ti letech jsem začal pozorovat oblohu prvním „dalekohledem pro každého“, který jsem si zhotovil podle návodu v Mladém čtenáři. Trvalý zájem o astronomii vznikl v mých 15-ti letech a to po přečtení knihy „Pohledy do nebe“ od dr. Huberta Slouky, kterou jsem ve válečném roku 1942 dostal jako vánoční dárek. O rok později jsem vstoupil do ČAS a v této době jsem si zhotovil svůj první kvalitní refraktor o průměru 45 mm, který jsem v roce 1947 nahradil refraktorem o průměru 74 mm a ohnisku 940 mm – tímto přístrojem pozoruji soustavně až do dnešních dnů. Optiku pro tento dalekohled mi opatřil můj životní učitel p. František Kadavý.

zákres fotosféry
zákres fotosféry

Pozorování sluneční fotosféry a zpracování výsledků

Po vstupu do sluneční sekce ČAS jsem si v roce 1946 osvojoval pozorování Slunce projekcí okulárem dalekohledu na bílé stínítko, podle jejich návodů a zejména podle pokynů pana Kadavého. Cílem těchto pozorování bylo především určit denní hodnoty tzv. Wolfových relativních čísel k vyjádření denní úrovně sluneční aktivity pro doplnění pozorovacích řad získaných na švýcarských hvězdárnách v Cyruchu a Arose, za dny, kdy měly špatné počasí. Na tomto programu jsem pracoval od roku 1947 soustavným denním pozorováním a měl jsem radost z toho, že pozorování začínajícího pozorovatele byla natolik kvalitní, že byla jako jedna z mála zasílána do Curychu. To podnítilo můj zájem o další pozorování, který mi zůstal po celý další život, i když z pochopitelných důvodů musela být tato spolupráce přerušena, a tak původní záměr sluneční sekce pozbyl významu. Přesto jsem v soustavném pozorování nepřestal, i když jsem se již nemohl podílet na další tvorbě mezinárodní řady tohoto indexu, kterou vytvářela curyšská hvězdárna až do ukončení své činnosti v roce 1980. Od té doby pokračuje v této činnosti bruselské centrum SIDC. (pozn.: dnes SILSO)

Proto jsem se zaměřil na dlouhodobé pozorování nejen k určování relativních čísel, ale i k získávání dalších údajů o sluneční aktivitě – jako o velikosti, plochách, heliografických souřadnicích slunečních skvrn a sledování rozvoje jejich skupin.

K pozorování používám stále stejné metody projekce, nyní na průměr obrazu Slunce na stínítku o rozměru kružnice 25 cm při částečném zatemnění okolí stínítka.

Za dobu 56 roků jsem pořídil přes 10 700 pozorování, z toho kolem 8000 zákresů.




O autorovi

Martina Pavelková

Narodila se v roce 1990 v Chodově. Už od útlého věku se významným způsobem zasazovala do dění za Hvězdárně v Karlových Varech, kde později působila i jako vedoucí astronomických táborů. Od roku 2013 do roku 2017 byla zaměstnankyní Hvězdárny ve Valašském Meziříčí, kde působila jako astronomka, popularizároka astronomie a jako odborná pracovnice. Od roku 2017 se věnuje především systematickému pozorování slunečních protuberancí a erupcí v Astronomickém ústavu AV v Ondřejově.

Štítky: Narozeniny, Ladislav Schmied, Aktivita Slunce


13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc z Malína

Měsíc ve stáří 9,4 dne

Další informace »