Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Dubnové výročí: David Mathieson Walker

Dubnové výročí: David Mathieson Walker

David Mathieson Walker
Autor: NASA

Před patnácti lety, 23. dubna 2001, zemřel ve věku nedožitých 57 let americký pilot a astronaut David Walker. Příčinou jeho smrti byla rakovina. Mezi roky 1984 a 1995 se účastnil čtyř kosmických výprav a celkově na nich strávil více než 30 dní.

Narodil se v městě Columbus, ležícím v americkém státě Georgie. V mládí byl aktivním členem amerických skautů, u kterých získal nejvyšší možnou hodnost – Eagle (Orel). Studium na střední škole v městě Eustis na Floridě úspěšně ukončil roku 1962. Poté byl přijat na Námořní akademii Spojených států amerických (United States Naval Academy), kde roku 1966 získal bakalářský titul.

Další letecký výcvik absolvoval pod taktovkou námořnictva například na základnách v Texasu, Kalifornii, Mississippi či Floridě. Získal oprávnění zkušebního pilota a díky tomu mohl testovat i zcela nové experimentální stroje. Celkově strávil ve vzduchu více než 7 500 hodin.

V lednu 1978 jej NASA vybrala do svého týmu astronautů, kteří měli létat zcela novými kosmickými prostředky – raketoplány. Během přípravy na kosmický let zastával různé funkce. Byl například bezpečnostním komisařem, technickým asistentem, vedoucím podpůrného týmu, či pilotem jednoho z letadel, které sledovalo z bezprostřední blízkosti přistání raketoplánu Columbia při návratu z jeho první vesmírné mise.

Poprvé se do kosmického prostoru vydal v listopadu 1984 na palubě Discovery při letu STS-51-A. Hlavním cílem bylo vypuštění dvou družic a zejména pak zachycení dvou komunikačních satelitů. To se po určitých problémech zdařilo, byly naloženy do nákladového prostoru a raketoplán je dopravil zpět na Zemi.

Druhá kosmická mise měla označení STS-30 a Walker ji absolvoval raketoplánem Atlantis v květnu 1989. Tentokrát se stalo primárním účelem mise vypuštění planetární sondy Magellan, určené pro průzkum Venuše.

Potřetí Walkera na oběžnou dráhu vynesl raketoplán Discovery při výpravě STS-53 v prosinci 1992. Ta byla vyhrazena pro ministerstvo obrany, a proto hlavní cíl mise podléhal utajení. Pravděpodobně se jednalo o vypuštění špionážní družice. To se úspěšně podařilo a během letu proběhlo značné množství dalších experimentů.

Walkerův poslední kosmický let měl označení STS-69 a uskutečnil jej raketoplánem Endeavour v září 1995. Při něm byly například vypouštěny a znovu zachycovány dvě družice a prováděny další pokusy.

Roku 1996 Walker opustil NASA i námořnictvo a působil pak v několika firmách. Zajímavostí je, že byl odborným poradcem katastrofického filmu Drtivý dopad, který pojednával o možné srážce Země s velkou kometou.

Sledujte novinky na Facebooku Hvězdárny a planetária Plzeň.



Převzato: Hvězdárna a planetárium Plzeň



O autorovi

Václav Kalaš

Narodil se v Plzni a o astronomii se začal zajímat už od dětství. Asi prvním impulzem byl článek "Objevování sluneční soustavy", který vyšel jako příloha časopisu Mladý svět. Když o něco později zjistil, že Hvězdárna a planetárium Plzeň pořádá astronomický kroužek, přihlásil se do něj. Této organizaci zůstal věrný až do jejího sloučení s Hvězdárnou v Rokycanech. Nejprve jako zaměstnanec, nyní jako externí spolupracovník. Nejprve se věnoval jen astronomii, po havárii raketoplánu Columbia začal pomalu pronikat i do tajů kosmonautiky. Pozoruje meteory, píše články hlavně o nich, ale nevyhýbá se ani jiným tématům. V kosmonautice se zaměřuje zejména na raketoplány. Kontakt: Vaclav.Kalas@seznam.cz.

Štítky: Osobnost, David Walker, Astronaut, Výročí


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »