Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Eugene Cernan: Vesmír patří všem

Eugene Cernan: Vesmír patří všem

Astronaut Eugene Cernan (vpravo) a Jiří Grygar. V pozadí stojí Antonín Vítek.
Autor: Milan Halousek.

Ve věku 82 let nás 16. ledna 2017 navždy opustil slavný astronaut Eugene Cernan, doposud poslední člověk na Měsíci. Cernan byl rovněž znám svým česko-slovenským původem, k němuž se hrdě hlásil. Byl čestným členem České astronomické společnosti a na 2-m Perkově dalekohledu v Ondřejově je k vidění jím věnovaná česká vlajka, kterou s sebou v roce 1972 vzal při misi Apolla 17 na Měsíc. Zavzpomínejme na něj prostřednictvím jeho úžasného prohlášení, v němž vzpomíná na svou měsíční misi i na svůj původ.

Jsem americký astronaut - ale jsem ještě něco víc, protože moji prarodiče pocházejí z Čech a Slovenska. Matka a otec mého otce pocházejí z Vysoké nad Kysucou, zatímco rodiče mé matky pocházejí od Tábora. Jak vidíte, k lidem z Čech a Slovenska mám vřelý vztah. Dostalo se mi velké pocty a měl jsem to velké štěstí, že jsem do vesmíru mohl letět třikrát. A dva z těchto letů vedly k Měsíci. Naposledy jsem letěl v lodi Apollo 17 a myslím, že historie zaznamená mé stopy na povrchu Měsíce jako stopy posledního člověka, který vstoupil na Měsíc ve 20. století.

Vesmír patří skutečně všemu lidstvu, protože když člověk stojí na Měsíci a dívá se domů na naši planetu, vidí krásu naprosto ohromující, krásu, kterou nelze popsat slovy. Rád bych se s Vámi o tyto pocity podělil. Pocit, který člověk má, když stojí na Měsíci, ale právě o tu možnost podívat se domů, dolů na Zemi přes oněch čtvrt milionu mil v prostoru. A když se tak díváte na naši Zemi, nevidíte žádné hranice. Tedy žádné hranice, které vytvořil člověk. Totéž platí i o vesmíru. Když stojíme na Zemi a díváme se do vesmíru, do budoucnosti, nevidíme žádné hranice nebo vlajky vlající z planet, které tvoří náš vesmír. Protože vesmír patří skutečně nám všem, všemu lidstvu. Svoboda, kterou jste před časem znovu nalezli, tato nová svoboda pro každého z Vás znamená příležitost spoluvytvářet budoucnost světa, vesmíru - budoucnost, která Vás k sobě volá a čeká na Vás. A která patří všemu lidstvu.

Každý si pamatuje, jak zněla první slova člověka na Měsíci, ale nikdo neví, jak zněla ta poslední. Já je tedy zopakuji a žádám vás, abyste ze mě udělali proroka. Řekl jsem tehdy toto: "Teď odcházíme tak jako jsme přišli, dá-li bůh, my se vrátíme s pokojem a nadějí pro celé lidstvo." Já vás žádám abyste to vzali jako proroctví a uskutečnili tu část, která mluví o tom, že se tam jednou vrátíme. Bůh vám žehnej a děkuji.

~ Eugene Cernan (Evžen Čerňan)

 

Děkujeme, Eugene Cernane! Čest Vaší památce! Autor: NASA/ČAS.
Děkujeme, Eugene Cernane! Čest Vaší památce!
Autor: NASA/ČAS.

Přečtěte si také

Dále doporučujeme: Kosmonautix: Odešel muž, který jako poslední kráčel po Měsíci




O autorovi

Josef Chlachula

Josef Chlachula

Pochází ze Starého Města u Uherského Hradiště. Nejprve se v 6 letech po startu Jurije Gagarina začal zajímat o kosmonautiku, později rozšířil zájem o astronomii. Začal brýlovým dalekohledem vlastní konstrukce, později si postavil 15 cm zrcadlový dalekohled. Od roku 1974 začal působit na hvězdárně ve Zlíně. Věnoval se proměnným hvězdám, nebeské mechanice, vedl výpočetní sekci, astronomický kroužek a v roce 1988 poprvé letní astronomický tábor na Držkové u Zlína. Tábory se stále každoročně pořádají, nyní ve Vlčkové. Na zlínské hvězdárně se věnoval popularizační práci, zejména veřejným přednáškám a vydával také její zpravodaj Zorné pole. Je zakládajícím členem Zlínské astronomické společnosti. V roce 1995 jako člen výkonného výboru České astronomické společnosti založil a provozoval web server astro.cz. Denně vytváří českou verzi Astronomického snímku dne.

Štítky: Cernan


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »