Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Josef Klepešta: Bolid v Andromedě

Josef Klepešta: Bolid v Andromedě

Fotografie bolidu a M31 v Andromedě od Josefa Klepešty z 12. září 1923 zveřejněná jako příloha Říše hvězd 1924/1
Autor: Josef Klepešta, Říše hvězd

V noci z 12. na 13. září 1923, tedy před 93 lety, pořídil osmadvacetiletý Josef Klepešta čtyřhodinovou expozicí na skleněnou desku 20cm astrografem hvězdárny v Ondřejově fotografii M31 v souhvězdí Andromedy. Během expozice prolétl zorným polem bolid, který zanechal jasnou stopu a tak vznikla jeho slavná fotografie. Přinášíme dva původní Klepeštovy příspěvky zveřejněné v časopisu Říše hvězd.

Josef Klepešta napsal pro Říši hvězd, ročník IV, číslo 5 září-říjen na straně 171 článek Pozorování Perseid v srpnu 1923. Pod tímto článkem ještě stačil připojit dodatek o právě vyfotografovaném bolidu, který zde uvádíme.

Faksimile dodatku k článku Josefa Klepešty z Říše hvězd 1923/5  strana 171-172 o bolidu z 12. září 1923 Autor: Josef Klepešta, Říše hvězd
Faksimile dodatku k článku Josefa Klepešty z Říše hvězd 1923/5 strana 171-172 o bolidu z 12. září 1923
Autor: Josef Klepešta, Říše hvězd

D o d a t e k : Veliký bolid byl spatřen dne 12. září 1923 o 22h 55m a asi 23s  SELČ letící směrem severovýchodním od souhvězdí Pegasa do souhvězdí Andromedy, kde poblíže hvězdy A se roztrhl. Zdánlivý průměr bolidu při konci jeho dráhy dostoupil asi 20‘; světlo bylo tak silné, že v temné kopuli jasně ozářilo součástky stroje. Roztržení se projevilo četnými výšlehy; detonace však slyšeti nebylo. Část dráhy bolidu s výbuchy nad mlhovinou v Andromedě se zdařilo zachytiti 8-palcovým objektivem astrografu v Ondřejově. Tato zajímavá fotografie bude uveřejněna v některém z příštích čísel Ř. h.

Hned v prvním čísle Říše hvězd 1924/1 byl na straně 11 zveřejněn článek Fotografie bolidu.

Fotografie bolidu. Dne 12. září tohoto roku o 21h 55m 23s stř. času (SEČ) přeletěl směrem severovýchodním ze souhvězdí Pegasa k Andromedě neobvykle jasný bolid. Pohyboval se zvolna: při tom se neustále jeho jas zesiloval. Byl sledován zářícím prachem nad mlhovinou v Andromedě až do blízkosti hvězdy A Andromedae, kde se roztrhl. Roztržení se projevilo četnými výšlehy, při čemž silný záblesk ozářil krajinu. Zdánlivý průměr zjevu ve chvíli roztržení obnášel alespoň 20'. Detonace slyšeti nebylo. Téhož večera zvolil jsem pro 8palcový anastigmat astrografu ondřejovské hvězdárny za objekt ku snímku okolí mlhoviny v Andromedě a počal jsem exponovati již o 20h 45m stř. času. Použitý rozměr citlivé desky 9x12 cm vystačil na zakreslení plochy asi 5x7° na obloze, takže pouze část dráhy bolidu mohla býti zachycena. Na snímku (viz přílohu k tomuto číslu) jsou zřetelně vyznačena čtyři oddělená vzplanutí a také je viděti, jak se stopa rozšiřovala ve směru severovýchodním, až konečně vznikla (mimo pole objektivu) koule, jejíž explosí viditelnost bolidu se skončila. Nádherný zjev sledoval jsem pouhou náhodou, pohlédnuv v té chvíli od pointeru k obloze. Zaznamenav čas i ostatní data, pokračoval jsem nepřetržitě až do 0h 45m stř. času v exposici okolí velké mlhoviny v Andromedě.

V prvním dvojčísle Říše hvězd roku 1924 leden-únor byla kromě článku také vložena příloha s fotografií Josefa Klepešty a s popiskem: ČÁST DRÁHY BOLIDU NAD MLHOVINOU V SOUHVĚZDÍ ANDROMEDY. Snímek 8. palcovým objektivem astrografu státní observatoře na Ondřejově.

 

Příloha Říše hvězd 1924/1 s fotografií bolidu a M31 v Andromedě od Josefa Klepešty z 12. září 1923 včetně popisu Autor: Josef Klepešta, Říše hvězd
Příloha Říše hvězd 1924/1 s fotografií bolidu a M31 v Andromedě od Josefa Klepešty z 12. září 1923 včetně popisu
Autor: Josef Klepešta, Říše hvězd

Za pozornost stojí, že popisek fotografie hovoří o mlhovině. Vždyť Edwin Hubble teprve v letech 1922 a 1923 dokončoval svá objevitelská pozorování cefeid v mlhovinách M31 a M33 tehdy největším 2,5 m dalekohledem a dokázal, že nejde o mlhoviny ale o galaxie. Své objevy publikoval v článku v The New York Times 23. listopadu 1924.

Bolid pozoroval v Černošicích také Vladimír Guth. V prvním dvojčísle Říše hvězd 1924 vyšel vedle Klepeštovy fotografie také jeho článek o výpočtu dráhy meteoru, včetně předběžné parabolické dráhy.

Klepeštova fotografie vznikla pět let po založení České astronomické společnosti, inspirovala spousty astronomů i návštěvníků hvězdáren a stala se neodmyslitelnou součástí české astronomie. Například v publikaci ESO vydané při příležitosti vstupu České republiky do Evropské jižní observatoře zaujímá čestné místo vedle Staroměstského orloje a Klementina.


Poděkování patří firmě SUPRA Praha, spol.s.r.o, která na svých stránkách provozuje digitální archív časopisu Říše hvězd. Text článku vznikl na základě OCR textu z tohoto archívu.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Říše hvězd 1923/5 září-říjen
[2] Říše hvězd 1924/1 leden-únor
[3] Hubble s Announcement of Cepheids in Spiral Nebulae
[4] Cyril Polášek: Zpráva o konání skromné vzpomínky, IAN
[5] Cyril Polášek: Druhá zpráva o konání skromné vzpomínky, IAN
[6] Astronomy in the Czech Republic: ESO - The Messenger 128 – June 2007, page 4



O autorovi

Josef Chlachula

Josef Chlachula

Pochází ze Starého Města u Uherského Hradiště. Nejprve se v 6 letech po startu Jurije Gagarina začal zajímat o kosmonautiku, později rozšířil zájem o astronomii. Začal brýlovým dalekohledem vlastní konstrukce, později si postavil 15 cm zrcadlový dalekohled. Od roku 1974 začal působit na hvězdárně ve Zlíně. Věnoval se proměnným hvězdám, nebeské mechanice, vedl výpočetní sekci, astronomický kroužek a v roce 1988 poprvé letní astronomický tábor na Držkové u Zlína. Tábory se stále každoročně pořádají, nyní ve Vlčkové. Na zlínské hvězdárně se věnoval popularizační práci, zejména veřejným přednáškám a vydával také její zpravodaj Zorné pole. Je zakládajícím členem Zlínské astronomické společnosti. V roce 1995 jako člen výkonného výboru České astronomické společnosti založil a provozoval web server astro.cz. Denně vytváří českou verzi Astronomického snímku dne.

Štítky: Bolid, Říše hvězd, M31, Astrofotografie , Meteory, Osobnosti


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »