Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Dění na obloze během roku 2024
Jan Veselý Vytisknout článek

Dění na obloze během roku 2024

Mléčná dráha nad lesy
Autor: Jakub Kuřák

Největší ozdobou oblohy v roce 2024 bude částečné zatmění Měsíce při superúplňku v září. Nebeskou divadelní sezonu ale zahájí hned v lednu meteorický roj Kvadrantid a skupina planet s Měsícem na ranní obloze. Na jaře se ukáže Merkur a nastane série setkání Měsíce, Jupiteru a Uranu v souhvězdí Býka. Přes léto planety vyklidí pole umělým družicím a nočním svítícím oblakům a hlavně „padajícím hvězdám“ meteorického roje Perseid. Ve druhé polovině roku se pak planety budou předhánět v tom, která si zaslouží více pozornosti. Obdobím nejlepší viditelnosti postupně projdou Saturn a Jupiter, objeví se Merkur na ranní obloze a v závěru roku se na večerním nebi rozzáří Venuše a Mars.

Rozcestník

leden únor březen duben květen červen
červenec srpen září říjen listopad prosinec

Leden 2024

Měsíc v lednu

01. 01. 2024

16:24 SEČ

odzemí (404 873 km)

04. 01. 2024

04:30 SEČ

poslední čtvrt

11. 01. 2024

12:57 SEČ

nov

13. 01. 2024

11:28 SEČ

přízemí (362 283 km)

18. 01. 2024

04:52 SEČ

první čtvrt

25. 01. 2024

18:53 SEČ

úplněk

29. 01. 2024

09:05 SEČ

odzemí (405 751 km)

Planety a komety v lednu 2024

Na večerní obloze najdeme v lednu Jupiter a Uran vysoko nad jihem, na jihozápadě pak Saturn a pomocí dalekohledu také Neptun. Ráno nad jihovýchodním obzorem můžeme zahlédnout Merkur a Venuši, koncem ledna se k nim přidá Mars, ale kvůli malé výšce nad obzorem bude v červáncích prakticky nepozorovatelný. V souhvězdí Býka, které je v lednu nad obzorem po celou noc, můžeme vyhledat kometu 144P/Kushida, která by mohla dosáhnout až 8 mag a na ranní obloze v souhvězdí Panny kometu 62P/Tsuchinshan s jasností okolo 9 mag. V obou případech se jedná o komety pozorovatelné pouze dalekohledem.

Slunci nejblíže – 3. ledna

Na začátku ledna jsme tradičně nejblíže ke Slunci. Letos se Země ocitá v perihéliu 3. ledna ve 2 hodiny SEČ. Vzdálenost od Slunce (147,1 milionu kilometrů) bude o celých 5 milionů kilometrů menší než za půl roku v červenci, přesto se moc neohřejeme. Rozdíl mezi největší a nejmenší vzdáleností Země od Slunce představuje jen tři procenta střední hodnoty. A sklon rotační osy Země má na střídání teplých a studených období mnohem větší vliv než změna vzdálenosti.

Ranní planetární rojení

Planety Merkur, Venuše a Mars na lednové ranní obloze. Autor: Stellarium / Jan Veselý / Astronomický kalendář 2024
Planety Merkur, Venuše a Mars na lednové ranní obloze.
Autor: Stellarium / Jan Veselý / Astronomický kalendář 2024

Rok 2024 přivítá ráno na jihovýchodním obzoru trojice planet. Dominuje jasná Venuše v roli jitřenky, níže nad obzorem opisuje Merkur svůj oblouk při první letošní maximální západní elongaci a během ledna se nad obzor postupně vynořuje Mars. Na simulaci z programu Stellarium je zobrazena poloha planet vůči obzoru od 1. do 31. ledna pro každý třetí den, vždy v 7:10 SEČ. Hvězdné pozadí odpovídá 1. lednu.

Kvadrantidy – 4. ledna

Nebeské divadlo pak pokračuje jiným rojením. Tradičním vesmírným ohňostrojem – padajícími hvězdami meteorického roje Kvadrantid. Maximum, při němž by se na obloze mohlo objevit až 80 meteorů za hodinu, se očekává 4. ledna v pozdních ranních hodinách či dopoledne a je jen krátké. Interval, ve kterém má roj alespoň polovinu své maximální aktivity, trvá jen okolo osmi hodin, takže šanci na spatření alespoň části toho ohňostroje máme právě jen 4. ledna nad ránem. V tu dobu je na obloze také Měsíc v poslední čtvrti.

Poloha radiantu roje Kvadrantid 4. ledna 2024 ve 4 hodiny SEČ. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Poloha radiantu roje Kvadrantid 4. ledna 2024 ve 4 hodiny SEČ.
Autor: Stellarium / Jan Veselý

Je třeba také přiznat, že slovo ohňostroj je velká nadsázka, neboť o oheň tu nejde. To, co vidíme jako „padající hvězdy“, je vlastně luminiscence – světélkování atomů a molekul plynů, které jsou vybuzeny nárazem malých prachových zrnek, s nimiž se naše planeta střetává. Správně se tyto světelné efekty nazývají meteory. Zdrojem prachu, který způsobuje Kvadrantidy, je asteroid (196 256) 2003 EH1. V letošním roce je v době maxima Kvadrantid Měsíc v poslední čtvrti a ve druhé polovině noci poněkud ruší.

Zední kvadrant Tychona Braheho na dodatečně ručně kolorované ilustraci v jeho knize Astronomiae instauratae mechanica z roku 1598. Autor: commons.wikimedia.org, Public Domain
Zední kvadrant Tychona Braheho na dodatečně ručně kolorované ilustraci v jeho knize Astronomiae instauratae mechanica z roku 1598.
Autor: commons.wikimedia.org, Public Domain
Radiant, tedy místo, ze kterého meteory zdánlivě vylétají, se nachází v severní části souhvězdí Pastýře, kde se před zavedením současného systému 88 souhvězdí na mapách kreslilo souhvězdí zedního kvadrantu. Jméno tohoto zaniklého souhvězdí odkazuje k přístroji, který používal například Tycho Brahe k určování přesných poloh planet mezi hvězdami. Jde vlastně o úhloměr. Zední kvadrant, který Tycho Brahe nechal postavit na své observatoři Uraniborg koncem 16. století, byl úhloměr skutečně obří – měl podobu více než 2 metry vysoké zdi s kovovou stupnicí, jež byla čtvrtinou kruhu (proto kvadrant) o poloměru 5 loktů (194 cm). Pravděpodobně to byl tehdy největší astronomický přístroj na světě.

 

 

Cesty k Měsíci a na povrch Marsu

Před 65 lety, 2. ledna 1959, se ze Země vydala první sonda k Měsíci – sovětská Luna 1. Cíl spolehlivě minula v uctivé vzdálenosti 6700 km (od středu Měsíce), a to proto, že raketa Vostok jí při navedení na dráhu k Měsíci udělila příliš velikou rychlost. Když si uvědomíme, že to bylo jeden rok a tři měsíce po startu prvního Vostoku se Sputnikem 1, není divu. Raketová technika byla tehdy v plenkách a počítače, které by řídily let kosmických lodí, tehdy ještě neexistovaly.

Model Sondy Luna 1 na výstavě úspěchů národního hospodářství v Moskvě – pro pamětníky: ВДНХ. Autor: Archiv RIA Novosti, image #510848 / Aleksander Moklecov / CC-BY-SA 3.0
Model Sondy Luna 1 na výstavě úspěchů národního hospodářství v Moskvě – pro pamětníky: ВДНХ.
Autor: Archiv RIA Novosti, image #510848 / Aleksander Moklecov / CC-BY-SA 3.0
Luna 1 se tak dostala na oběžnou dráhu okolo Slunce a na ní setrvává dosud. Její oběžná doba se odhaduje na 450 dní.

Základní tvar měla Luna 1 shodný se Sputnikem 1. Byla to koule, avšak o větším průměru (90 cm Luna 1 oproti 58 cm Sputnik 1) Na tělese sondy (Rusové ji nazývali „meziplanetární stanicí“) bylo však více přístrojů a antén než na Sputniku.

V roce 1959 proběhl ještě jeden pokus, tentokrát už úspěšný. Luna 2 zasáhla Měsíc 12. září. Ve stejném roce pak dosáhla Luna 3 ještě výraznějšího úspěchu, ale ten si necháme na říjen.

 

V lednu roku 2004, tedy před dvaceti lety, přistály na Marsu také dvě slavné sondy-vozidla mise MER (Mars Exploration Rover). Spirit dosedl v rovníkovém pásmu Marsu do oblasti, která mohla být v minulosti zalita vodou či pokryta ledovcem. Pracoval tam až do března 2010, kdy s ním bylo ztraceno spojení. Sesterská šestikolka Opportunity přistála o tři týdny později, 25. ledna 2004, v oblasti Meridiani Planum, ještě blíže k rovníku. Vydržela pracovat až do 10. června 2018, čímž překonala naplánovanou devadesátidenní primární misi o 14 let a 47 dní. Po povrchu Marsu Opportunity ujela celkem 45,16 km.

Oba rovery přistávaly do airbagů metodou Drop, bounce and roll (Bum, hop a kutululů). Ochranná konstrukce, která byla zároveň plošinou, z níž nakonec sondy sjely na povrch planety, se těsně před dopadem zabalila do airbagů, poté se několikrát odrazila, a nakonec se chvíli kutálela. Systém byl dimenzován tak, aby sondy uvnitř vydržely náraz rychlostí 90 km za hodinu na relativně hladkou plochu – přímý náraz do skalní stěny by asi nepřežily. Také proto byly rovery mise MER dva.

Místa přistání sond MER. Vlevo Spirit, vpravo Opportunity. Podkladem je výšková mapa Marsu vytvořená pomocí laserového dálkoměru MOLA, který pracoval na marsovské družici MGS (Mars Global Surveyor). Autor: commons.wikimedia.org / NASA / Martin Pauer, Public Domain
Místa přistání sond MER. Vlevo Spirit, vpravo Opportunity. Podkladem je výšková mapa Marsu vytvořená pomocí laserového dálkoměru MOLA, který pracoval na marsovské družici MGS (Mars Global Surveyor).
Autor: commons.wikimedia.org / NASA / Martin Pauer, Public Domain

Únor 2024

Měsíc v únoru

03. 02. 2024

00:17 SEČ

poslední čtvrt

09. 02. 2024

23:58 SEČ

nov

10. 02. 2024

19:46 SEČ

přízemí (358 096 km)

16. 02. 2024

16:00 SEČ

první čtvrt

24. 02. 2024

13:30 SEČ

úplněk

25. 02. 2024

15:43 SEČ

odzemí (406 303 km)

Planety a komety v únoru

Počátkem měsíce ráno nízko nad jihovýchodním obzorem můžeme spatřit Venuši, velmi obtížně pozorovatelný zůstává Mars. Planety Merkur a Saturn jsou v únoru nepozorovatelné. Na večerní obloze se nachází Jupiter, malým dalekohledem snadno vyhledáme Uran, o něco výkonnějším dalekohledem pak i Neptun, ale jen v první polovině měsíce, a to nad jihozápadním obzorem. Na ranní obloze se souhvězdími Štíra a Hadonoše pohybuje kometa C/2021 S3 (PanSTARRS), která by mohla dosáhnout jasnosti 6 mag. Jedná se o celkovou jasnost, očima tato kometa pozorovatelná nebude.

Měsíc, Jupiter a Uran na večerní obloze – 15. února

Planeta Uran se v roce 2024 pohybuje na hranici mezi souhvězdími Berana a Býka. Prostým okem je pozorovatelná spíše teoreticky, ale snadno ji lze vyhledat i triedrem nebo malým hvězdářským dalekohledem. Protože se v její blízkosti nachází Jupiter, můžeme s koncem zimy a na jaře těšit každý měsíc ze setkání těchto dvou planet s Měsícem.

Únorové setkání Měsíce krátce před první čtvrtí s Jupiterem a Uranem na pomezí mezi souhvězdími Berana a Býka. Uran, jak je uvedeno v textu, je pozorovatelný pomocí malých dalekohledů. Měsíc, Jupiter, ale také hvězdy z Býka – Aldebaran, hvězdokupy Plejády a Hyády, či Hamal, nejjasnější hvězdu z Berana, lze spatřit pouhým okem. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Únorové setkání Měsíce krátce před první čtvrtí s Jupiterem a Uranem na pomezí mezi souhvězdími Berana a Býka. Uran, jak je uvedeno v textu, je pozorovatelný pomocí malých dalekohledů. Měsíc, Jupiter, ale také hvězdy z Býka – Aldebaran, hvězdokupy Plejády a Hyády, či Hamal, nejjasnější hvězdu z Berana, lze spatřit pouhým okem.
Autor: Stellarium / Jan Veselý

Setkání planet, Měsíce a hvězd jsou samozřejmě jen zdánlivá. Tělesa jsou od nás různě daleko. Měsíc je od nás vzdálený jen něco okolo 400 tisíc kilometrů, většinou spíš o něco méně, zatímco Jupiter (v únoru 2024) více než 780 milionů kilometrů a Uran dokonce téměř tři miliardy kilometrů. Vzdálenosti hvězd si v kilometrech nelze představit, ale pro pobavení: hvězda Aldebaran, která je nejjasnější v souhvězdí Býka, je od nás vzdálená 616 839 626 812 268 kilometrů. To číslo je samozřejmě naprostý nesmysl přepočítaný z parseků, což je jednotka, v níž astronomové dokážou vzdálenost hvězdy změřit v podstatě triangulací. Vzdálenost Aldebaranu od nás je tedy 20 pc (parseků) neboli 65,2 světelných roků, což je zase jednotka velmi názorná, byť ve skutečnosti nepoužitelná k měření (zkuste si označkovat nějaký foton a pak pomocí stopek měřit, za jak dlouho přiletí).

Námořník č. 10 provádí první gravitační manévr – 5. února, 50. výročí

Mariner 10 byla nejen první meziplanetární sonda vyslaná k Merkuru, ale byla zároveň první sondou, která během své mise zkoumala dvě planety a první, která k cestě za svým cílem použila gravitační manévr. Mariner (česky námořník, mariňák), byl program americké NASA, v jehož rámci sondy podobné konstrukce zkoumaly kamenné planety Sluneční soustavy. Marinerům číslo 1, 3 a 7 se nezdařil start ze Země. Prvním dosažený cílem projektu Mariner byla Venuše v roce 1962, poté Mars v roce 1964. V následujících letech se střídaly sondy k Venuši a Marsu. Číslo 10 byl poslední v řadě. Startoval v listopadu 1973 a jako jediný zamířil k Merkuru, ovšem s průletem okolo Venuše. K tomu došlo 5. února 1974. Právě před padesáti lety byl tedy proveden první gravitační manévr v dějinách výzkumu planet Sluneční soustavy kosmickými sondami. Mariner 10 drží ještě dvě další prvenství. Byla to první sonda, která během své mise z blízka pozorovala více než jednu planetu a první sonda, která navštívila Merkur. Teprve o 33 let později, v roce 2008, následoval první průlet sondy Messenger.

Trajektorie Marineru 10 od startu po první průlet okolo Merkuru. Autor: NASA / JPL, Public Domain
Trajektorie Marineru 10 od startu po první průlet okolo Merkuru.
Autor: NASA / JPL, Public Domain

Mariner 10 prolétal okolo Merkuru dvakrát, ale zákony nebeské mechaniky, jimž podléhá pohyb planety i sondy okolo Slunce, se stalo, že oba průlety byly nad stejnou polokoulí Merkuru. Až do roku 2008 jsme tedy měli zmapovanou jen přibližně polovinu povrchu nejmenší planety Sluneční soustavy.

V programu Mariner má kořeny i nejslavnější z meziplanetárních misí. Sondy Voyager 1 a 2 začaly jako mise Mariner Jupiter-Saturn v roce 1972 a přejmenovány byly až před startem v roce 1977.

Březen 2024

Měsíc v březnu

03. 03. 2024

16:23 SEČ

poslední čtvrt

10. 03. 2024

07:58 SEČ

přízemí (356 895 km)

10. 03. 2024

10:00 SEČ

nov

17. 03. 2024

05:10 SEČ

první čtvrt

23. 03. 2024

16:30 SEČ

odzemí (406 306 km)

25. 03. 2024

08:00 SEČ

úplněk (zatmění Měsíce)

Planety a komety v březnu

Merkur na večerní obloze máme letos šanci vidět jen jednou, a to právě ve druhé polovině března. Opisuje elegantní oblouk nad západním obzorem. Spolu s Merkurem jsou večer na západě ještě Jupiter a Uran. Planety Venuše, Mars, Saturn a Neptun jsou nepozorovatelné. Zatím nejjasnější z očekávaných komet 12P/Pons-Brooks, jež by mohla dosáhnout i +5 mag, se nachází na večerní obloze nízko nad obzorem – prochází Rybami a Beranem.

V březnu také začíná astronomické jaro. Jarní rovnodennost nastává 20. března ve 4:06 SEČ; při úplňku 25. března nastává zatmění Měsíce, polostínové a u nás prakticky nepozorovatelné; v neděli 30. března si ve 2 hodiny středoevropského času posuneme časomíry na 3 hodiny a budeme tomu říkat letní čas.

Merkur v největším večerním lesku

Graf viditelnosti Merkuru v roce 2024 pro stanoviště o zeměpisných souřadnicích 50° s. š. a 15° v. d. Autor: Jan Veselý
Graf viditelnosti Merkuru v roce 2024 pro stanoviště o zeměpisných souřadnicích 50° s. š. a 15° v. d.
Autor: Jan Veselý
Planeta Merkur oběhne okolo Slunce jednou za 88 dní a od Slunce se vzdálí maximálně na 70 milionů kilometrů, což je necelých 47 procent střední vzdálenosti Slunce-Země. Kvůli malé vzdálenosti je tak nejmenší planeta Sluneční soustavy obtížně pozorovatelná, díky krátké oběžné době se ale nad náš obzor vyloupne šestkrát až sedmkrát za rok. Vidět je to na grafu vpravo.

Tmavě modrá barva v grafu vyznačuje astronomickou noc, světle modrá je oblast soumraku. Žlutou barvu mají období, kdy je Merkur nad naším obzorem. To ještě nemusí znamenat, že bude Merkur dobře viditelný. Není tu totiž zohledněna deklinace. Jinak řečeno, může se stát, že Merkur je mezi hvězdami při pohledu z naší severní polokoule níže než Slunce a pak se ztrácí v červáncích. Večerní viditelnost je na grafu vpravo, ranní vlevo. Březnové období je v roce 2024 jediné, kdy je Merkur dobře vidět večer. V červnu ani listopadu se Merkur nevymaní z červánků.

Při pohledu nad západní obzor opíše Merkur ve druhé polovině března a na začátku dubna nádherný oblouk.

Graf viditelnosti Merkuru na večerní obloze v březnu 2024. Autor: Jan Vondrák, Hvězdářská ročenka 2024
Graf viditelnosti Merkuru na večerní obloze v březnu 2024.
Autor: Jan Vondrák, Hvězdářská ročenka 2024

Měsíc, Jupiter a Uran spolu s Merkurem na večerní obloze – 13. a 14. března

S blížící se polovinou března se na večerní obloze objeví srpek dorůstajícího Měsíce a opět se bude pohybovat mezi souhvězdími Berana a Býka okolo skupiny planet. K Jupiteru a Uranu se tentokrát přidá i Merkur.

Skupina planet na večerní obloze dosahuje vrcholné fotogeničnosti v březnu, díky tomu, že k Jupiteru a Uranu se přidá Merkur. Mezi 13. a 14. březnem se k nim přidává srpek dorůstajícího Měsíce. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Skupina planet na večerní obloze dosahuje vrcholné fotogeničnosti v březnu, díky tomu, že k Jupiteru a Uranu se přidá Merkur. Mezi 13. a 14. březnem se k nim přidává srpek dorůstajícího Měsíce.
Autor: Stellarium / Jan Veselý

Duben 2024

Měsíc v dubnu

02. 04. 2024

05:14 SELČ

poslední čtvrt

07. 04. 2024

19:45 SELČ

přízemí (358 841 km)

08. 04. 2024

20:21 SELČ

nov (zatmění Slunce)

15. 04. 2024

21:13 SELČ

první čtvrt

20. 04. 2024

04:02 SELČ

odzemí (405 650 km)

24. 04. 2024

01:48 SELČ

úplněk

Planety a meteory v dubnu

V dubnu jsou pozorovatelné jen dvě planety. Večer nízko nad západním obzorem najdeme Jupiter a v první polovině měsíce je spolu s ním na stejné části oblohy také Uran. Ostatní planety pozorovat nemůžeme. V dubnu nastává také maximum oblíbeného meteorického roje Lyrid. V roce 2024 to bude 22. dubna v 9 hodin SELČ, pozorování ovšem značně ruší Měsíc, který je právě v úplňku.

Velké americké zatmění

Mapa západní polokoule s vyznačenou oblastí, z níž je pozorovatelné zatmění Slunce 8. 4. 2024. Tmavě modré čáry ohraničují pás totality. Tmavě zelené a růžové křivky ukazují území, z nějž je zatmění pozorovatelné jako částečné. Z našeho území je toto zatmění nepozorovatelné. Autor: Fred Espenak
Mapa západní polokoule s vyznačenou oblastí, z níž je pozorovatelné zatmění Slunce 8. 4. 2024. Tmavě modré čáry ohraničují pás totality. Tmavě zelené a růžové křivky ukazují území, z nějž je zatmění pozorovatelné jako částečné. Z našeho území je toto zatmění nepozorovatelné.
Autor: Fred Espenak
Mnozí máme v živé paměti zatmění Slunce, jehož pás totality (oblast odkud je vidět jako úplné), se v srpnu 2017 táhnul úhlopříčně přes celé Spojené státy americké. Tehdy od severozápadu směrem na severovýchod. O necelých sedm let později, při měsíčním novu, který nastává 8. dubna 2024, bude Severní Amerika úhlopříčně přeškrtnuta totalitou podruhé, tentokrát od jihu k severovýchodu.

Zatmění Slunce je jako úplné pozorovatelné z míst, do kterých dopadá stín Měsíce, který se právě nachází mezi Sluncem a Zemí. Stín je nevelký – typicky mívá průměr okolo 150 až 200 kilometrů, dopadá-li však na zemský povrch zešikma, pokryje území o větší ploše. Protože vše je v pohybu – Země se otáčí a obíhá okolo Slunce a současně Měsíc obíhá okolo Země – měsíční stín se po zemském povrchu rychle pohybuje. Tím se vytváří pás totality. Kvůli rychlému pohybu stínu je navíc úplná fáze zatmění jen krátká. V případě tohoto zatmění je maximální doba trvání úplné fáze 4 minuty a 28 sekund.

Velké sblížení planet – Jupiter s Uranem a Mars s Neptunem

Z úvodních přehledů viditelnosti planet na obloze je vidět, jak planety ke konci jara postupně opouštějí oblohu. V dubnu bude prostýma očima bez dalekohledu pozorovatelný jen Jupiter. Uran je už tak nízko nad obzorem, že jej bez dalekohledu neuvidí ani Bystrozraký, zato ale pomocí triedru s velkým zorným polem můžeme sledovat pokračování vzájemného sbližování těchto dvou planet. Třetí dějství, při němž dojde k setkání Měsíce s Jupiterem a Uranem, je naplánováno na 10. dubna.

Tenký srpek Měsíce spolu s Jupiterem a Uranem nad západním obzorem 10. dubna 2024 ve 21 hodin SELČ. Ačkoli se obě planety po celé jaro posouvají po obloze směrem k Plejádám a Aldebaranu v souhvězdí Býka, nacházejí stále ještě v hranicích souhvězdí Berana. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Tenký srpek Měsíce spolu s Jupiterem a Uranem nad západním obzorem 10. dubna 2024 ve 21 hodin SELČ. Ačkoli se obě planety po celé jaro posouvají po obloze směrem k Plejádám a Aldebaranu v souhvězdí Býka, nacházejí stále ještě v hranicích souhvězdí Berana.
Autor: Stellarium / Jan Veselý

Jupiter, který je mnohem blíže k Zemi i Slunci než Uran, se po obloze pohybuje větší úhlovou rychlostí a postupně se k Uranu ještě více přibližuje. V samém závěru období, kdy můžeme Uran spatřit (alespoň pomocí dalekohledu), než zmizí u Slunce, se k němu Jupiter dostane až na úhlovou vzdálenost 0,5°. Tak velký je na obloze například kotouč Měsíce v úplňku.

Simulaci programem Stellarium ilustruje dvě věci. Za prvé vidíme, jak rychle se Jupiter k Uranu přiblížil. A zadruhé, ačkoli se díváme na stejné planety ve stejnou hodinu (21:00), je o deset dní později obloha nápadně světlejší a planety jsou níž nad obzorem. To je důsledek zkracování noci, které je na jaře velmi rychlé, a toho, že se v důsledku pohybu Země k planetám na obloze úhlově přibližuje Slunce. V květnu už budou obě planety – Uran i Jupiter – nepozorovatelné.

Jupiter a Uran ve vzájemném přiblížení nízko nad západním obzorem 20. dubna 2024 ve 21 hodin SELČ. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Jupiter a Uran ve vzájemném přiblížení nízko nad západním obzorem 20. dubna 2024 ve 21 hodin SELČ.
Autor: Stellarium / Jan Veselý

Pro úplnost dodejme, že ještě těsnější konjunkci (setkání, spojení) předvede Mars s Neptunem 29. dubna ráno. Planety od sebe budou vzdáleny pouhé dvě úhlové minuty! V 5:00 SELČ, na konci nautického soumraku, kdy v červáncích 4° nad východním obzorem pro naše oči zmizí i Mars, však bude prakticky nemožné spatřit Neptun, byť pomocí dalekohledu. Je to tedy spíše výzva pro astrofotografy. Dokáže někdo konjunkci Marsu s Neptunem vyfotit?

Květen 2024

Měsíc v květnu

01. 05. 2024

13:27 SELČ

poslední čtvrt

05. 05. 2024

23:57 SELČ

přízemí (363 146 km)

08. 05. 2024

05:21 SELČ

nov

15. 05. 2024

13:48 SELČ

první čtvrt

17. 05. 2024

20:55 SELČ

odzemí (404 676 km)

23. 05. 2024

15:53 SELČ

úplněk

30. 05. 2024

19:12 SELČ

poslední čtvrt

Planety, planetky a meteory v květnu

Také v květnu jsou viditelné jen dvě planety. Tentokrát najdeme ráno nízko nad východním obzorem Mars, ke kterému se v druhé polovině měsíce přidá Saturn. Ostatní planety Sluneční soustavy jsou nepozorovatelné. Na začátku května má maximum meteorický roj eta Akvarid. Dne 19. května se planetka (asteroid) číslo 2 Pallas ocitá v opozici se Sluncem – dosahuje +9,0 mag.

Slzy nejslavnější ze všech komet – eta Akvaridy 5. a 6. května

Meteorický roj eta Akvarid je aktivní od 19. dubna do 28. května. Maximum v roce 2024 připadá na noc z 5. na 6. květen. Meteory vylétají ze souhvězdí Vodnáře (latinsky Aquarius) z blízkosti hvězdy označené řeckým písmenem éta – odtud pochází jejich název. A vylétá jich opravdu mnoho, proto hovoříme o roji – zenitová frekvence je až 50 meteorů za hodinu. Ale tento údaj potřebuje vysvětlení: Číslo vyjadřuje, kolik meteorů se může objevit na obloze, je-li místo, ze kterého „padající hvězdy“ zdánlivě vylétají (tzv. radiant), přímo nad hlavou pozorovatele. Protože radiant eta Akvarid se na naší obloze nachází až ráno před rozedněním nízko nad východním obzorem, odečtěme hned polovinu meteorů – ty zazáří na obloze „protinožcům“. Navíc člověk neobsáhne zrakem celou oblohu a bude se rozednívat, díky čemuž slabé meteory zaniknou.

Maximum meteorického roje eta Akvarid připadá na noc z 5. na 6. květen 2024. Radiant vychází nad náš obzor až ve druhé polovině noci. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Maximum meteorického roje eta Akvarid připadá na noc z 5. na 6. květen 2024. Radiant vychází nad náš obzor až ve druhé polovině noci.
Autor: Stellarium / Jan Veselý

Přesto zůstane hodně meteorů ke spatření. Letos jsou totiž vynikající podmínky. Měsíc couvající k novu se sice nachází přímo v oblasti, kde je radiant, ale jeho slabé světlo meteory nepřesvítí. A maximum eta Akvarid je navíc poměrně široké – i dvě noci před maximem a dvě noci po něm neklesne aktivita roje pod polovinu maxima. Dívejme se především východním směrem a do zenitu, ale meteory se mohou objevit kdekoli na obloze.  

Zdrojem proudu prachu, který způsobuje květnové eta Akvaridy, je nejslavnější ze všech komet – 1P/Halley. Dráhu komety, podél níž zanechává prach, který pak způsobuje světelné divadlo, kříží naše Země dvakrát. V říjnu se na obloze objevují Orionidy.

Měsíc, Saturn a Mars na ranní obloze – 31. května

Spolu se Srpkem Měsíce můžeme ráno při sledování eta Akvarid najít na obloze i Saturn a Mars. Obě planety se ale zatím ztrácejí na přesvětlené obloze. O 27 dní později se Měsíc k oběma planetám vrátí. A protože Země mezi tím urazí téměř dvanáctinu své roční dráhy okolo Slunce, planety jsou od slunečního kotouče na konci května výrazně dále a stávají se viditelnými. Na simulaci ze Stellaria jsou kromě planet a Měsíce pojmenovány ještě tři hvězdy: Sadalmelik (alfa Vodnáře), Markab (alfa Pegasa) a Alpheratz (alfa Andromedy).

Měsíc, Mars a Saturn na ranní obloze 31. května 2024. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Měsíc, Mars a Saturn na ranní obloze 31. května 2024.
Autor: Stellarium / Jan Veselý

Nerudovy písně definitivně kosmické – 15. výročí

Při misi STS-125, jejímž úkolem byl servis Hubbleova vesmírného teleskopu, měl Andrew Feustel, jeden z „opravářů“ teleskopu, s sebou na palubě raketoplánu Atlantis Nerudovy písně kosmické. Manželka astronauta Andrewa Feustela má totiž částečně české kořeny a „Drew“ oslovil české astronomy s tím, že by s sebou rád vzal něco, co připomene vlast jejích předků.

Andrew Feustel a písně kosmické v kabině raketoplánu Atlantis při misi STS-125. Autor: NASA
Andrew Feustel a písně kosmické v kabině raketoplánu Atlantis při misi STS-125.
Autor: NASA
Mezi astronomy je známo, že Jan Neruda byl erudovaný astronom amatér, soukromě astronomii studoval a odebíral odborné astronomické publikace. Tak se stalo, že sbírka, z níž si studenti obvykle pamatují jen pasáž „Jak lvové bijem o mříže…“ (obávám se, že spíš kvůli řadě parodií než kvůli tomu, že dávali ve škole pozor), je ve skutečnosti dokonalou učebnicí astrofyziky. Z hlediska poznatků své doby (sbírka poprvé vyšla v roce 1878) neudělal Neruda jedinou chybu. A zakomponoval astrofyziku do geniálních veršů tak dokonale, že naprostá většina čtenářů ani netuší, že čtou vlastně odbornou přednášku.

Díky Písním kosmickým se do astronomie doslova zbláznili bratři Fričové, majitelé vinohradské továrny na přesné přístroje. Vybudovali pak hvězdárnu v Ondřejově a v roce 1928, u příležitosti desátého výročí vzniku Československa, ji předali do užívání státu – tedy československým astronomům. Astronomové poděkovali Janu Nerudovi originálním způsobem. Poslali Písně kosmické opravdu do kosmu. Atlantis s Písněmi kosmickými Jana Nerudy se vydal na oběžnou dráhu před patnácti lety – 11. května 2009.

Červen 2024

Měsíc v červnu

02. 06. 2024

09:08 SELČ

přízemí (368 072 km)

06. 06. 2024

14:37 SELČ

nov

14. 06. 2024

07:18 SELČ

poslední čtvrt

14. 06. 2024

15:34 SELČ

odzemí (404 116 km)

22. 06. 2024

03:07 SELČ

úplněk

27. 06. 2024

13:36 SELČ

přízemí (369 252 km)

28. 06. 2024

23:53 SELČ

poslední čtvrt

Planety v červnu

Planety Merkur a Venuše zůstávají nepozorovatelné, všechny ostatní planety jsou na ranní obloze. Mars, Saturn a Neptun nad východním a jihovýchodním obzorem, koncem měsíce se přidají ještě Uran a Jupiter nad severovýchodním obzorem. Dne 20. června ve 22:51 SELČ nastává letní slunovrat a začíná astronomické léto.

Sezona pozorování družic

Okolo letního slunovratu u nás nenastává astronomická noc. Slunce neklesá dostatečně hluboko pod obzor, takže červánky se po celou noc stěhují od severozápadu přes sever na severovýchod. Je to takový náznak bílých nocí, které znají obyvatelé severní Evropy.

Díky tomu, že je Slunce nehluboko pod obzorem, ale může během krátkých nocí sledovat umělé družice Země. Ty vlastním světlem zpravidla nesvítí. Podobně jako planety a Měsíc (přirozená družice Země) je můžeme vidět jen tehdy, jsou-li osvětleny slunečním světlem. Ve dne je však neuvidíme, ztrácejí se v modři oblohy. Abychom umělou družici spatřili, musí u nás na povrchu Země být Slunce pod obzorem a šero, ve výšce několika set kilometrů nad zemským povrchem však musí na družici dopadat sluneční světlo. Proto nejvíce družic uvidíme večer během stmívání a ráno při rozednívání.

A protože kolem slunovratu stmívání plynule přejde do rozednívání, jsou družice pozorovatelné po celou noc. Předpovědi přeletů družic můžeme najít například na webu heavens-above.

Úvodní obrazovka české verze webu Heavens-Above, na níž lze najít předpovědi přeletů družic nad pozorovacím stanovištěm, které uživatel zadá. Autor: Heavens-Above GmbH
Úvodní obrazovka české verze webu Heavens-Above, na níž lze najít předpovědi přeletů družic nad pozorovacím stanovištěm, které uživatel zadá.
Autor: Heavens-Above GmbH

Vzhledem k tomu, že naprostá většina družic se pohybuje na nízkých oběžných drahách, je území, z nějž můžeme přelet pozorovat, poměrně omezené. Proto je dobré si předpověď vygenerovat pro přesné souřadnice našeho pozorovacího stanoviště. Rozsah území, z nějž je družice přímo vidět, ilustruje následující graf ze serveru n2yo.com, který představuje snímek obrazovky ze sledování české družice Planetum-1 v reálném čase. Planetum-1 se v tu chvíli nacházela ve výšce 525 km nad zemským povrchem a růžový obrazec vyznačuje území, na němž je družice právě v tuto chvíli nad obzorem, a tudíž s ní lze například přímo komunikovat. Na grafu je vyznačena dráha družice (je téměř polární, sklon 97° k rovníku), která se vůči zemskému povrchu posouvá – ve skutečnosti se Země pod družicí otáčí.

Záznam polohy českého nanosatelitu Planetum-1 dne 10. prosince 2023 v 15:32. Při pohledu z Planetária Praha, kde jej její domovské operační centrum, družice právě klesala za horizont. Autor: N2YO.com
Záznam polohy českého nanosatelitu Planetum-1 dne 10. prosince 2023 v 15:32. Při pohledu z Planetária Praha, kde jej její domovské operační centrum, družice právě klesala za horizont.
Autor: N2YO.com

Sezona pozorování nočních svítících oblaků

Noční svítící oblaka nad Baltským mořem (poloostrov Hel) 7. 6. 2011. Autor: Jan Veselý
Noční svítící oblaka nad Baltským mořem (poloostrov Hel) 7. 6. 2011.
Autor: Jan Veselý
Okolo letního slunovratu lze také pozorovat tzv. noční svítící oblaka. Příčina je podobná, jako v případě družic. Sluneční světlo se tentokrát odráží od ledových krystalků v mezosféře – ve výšce nad 80 km. Ještě před dvaceti lety byla noční svítící oblaka pozorovaná z našeho území vzácností, častější byla pozorování ze severní Evropy či Ameriky. V posledních letech však můžeme noční svítící oblaka vidět i z našeho území prakticky každé léto. Více se na astro.cz dočtete zde.

Měsíc, Saturn a Neptun na ranní obloze – 27. a 28. června

Na konci června už se noci přece jen prodlužují a viditelnost planet, které se v tomto období houfují na ranní obloze, se postupně zlepšuje. Měsíc se 27. června setká se Saturnem. Během následující noci, z 27. na 28. června, doputuje Měsíc od Saturnu až k Neptunu. Dojde dokonce k zákrytu Neptunu Měsícem nad naším obzorem. Úkaz však nastane ve dne.

Měsíc, Saturn a Neptun vycházejí 27. června už o půlnoci (okolo 1 hodiny SELČ). Během druhé poloviny noci můžeme sledovat přibližování Měsíce k Saturnu. Neptun je pozorovatelný pouze pomocí dalekohledu, a proto je na simulaci ze Stellaria znázorněna jen jeho poloha modrou kružnicí.

Měsíc, Saturn a Neptun na obloze 27. 6. 2024. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Měsíc, Saturn a Neptun na obloze 27. 6. 2024.
Autor: Stellarium / Jan Veselý

Červenec 2024

Měsíc v červenci

06. 07. 2024

00:57 SELČ

nov

12. 07. 2024

10:14 SELČ

odzemí (404 400 km)

14. 07. 2024

00:48 SELČ

první čtvrt

21. 07. 2024

12:17 SELČ

úplněk

24. 07. 2024

07:49 SELČ

přízemí (364 895 km)

28. 07. 2024

04:51 SELČ

poslední čtvrt

Planety v červenci

Planety Merkur a Venuše jsou setrvale nepozorovatelné i v červenci. Viditelnost ostatních planet na ranní obloze se postupně zlepšuje a díky tomu také přibývá zajímavých seskupení planet s Měsícem. Nad východním obzorem můžeme ráno najít Mars, Jupiter a Uran. Planety Saturn a Neptun jsou nad naším obzorem již před půlnocí a do rozednění stoupají nad jihovýchodní obzor. Naše planeta Země se 5. 7. 2024 v 7 hodin SELČ ocitá v největší vzdálenosti od Slunce, a to 152,1 milionu kilometrů.

Dvojité ranní planetární rojení – Měsíc, Jupiter, Mars a Uran 1. až 3. července / 30. a 31. července

Zlepšující se viditelnost planet ve druhé polovině roku přináší oblíbená fotogenická seskupení planet s Měsícem. Na začátku července se s naším nejbližším vesmírným sousedem setkají Jupiter, Uran a Mars. Stejné tři planety jsme na stejném pozadí souhvězdí Berana a Býka sledovali už na jaře, tehdy ale na večerní obloze. Příčinou květnové a červnové přestávky nebyl pohyb jmenovaných planet, ale obíhání Země okolo Slunce. Jsme jako na kolotoči, který se otáčí kolem centrálního ohně – co je naproti, za Sluncem, vidět nemůžeme.

Teď v létě tedy pokračuje planetární divadlo ve stejném obsazení. Divadlo se zopakuje na konci července „jako přes kopírák.“ Všimněme si ale, že planety Mars a Uran si na scéně vyměnily místa. Ve stejnou hodinu (3:30 SELČ) se také nacházejí mnohem výše nad východním obzorem.

Měsíc a planetami na ranní obloze 1. až 3. července. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Měsíc a planetami na ranní obloze 1. až 3. července.
Autor: Stellarium / Jan Veselý

Měsíc a tytéž planety 30. a 31. července na ranní obloze. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Měsíc a tytéž planety 30. a 31. července na ranní obloze.
Autor: Stellarium / Jan Veselý

Mars v konjunkci s Uranem – 15. a 16. července

Protože se Mars a Země vzájemně sbližují – tentokrát nikoli na obloze, ale opravdu v prostoru – pohyb Marsu mezi hvězdami nápadně zrychluje a planeta také zjasňuje. Pohyb Uranu je naopak velmi pomalý, takže prakticky mezi hvězdami téměř stojí na místě. Mars se okolo Uranu prožene 15. července. Ke konjunkci (nejtěsnějšímu přiblížení na 0,5°) dojde ovšem v odpoledních hodinách. My můžeme pomocí triedru zkusit Uran vedle Marsu vyhledat 15. nebo 16. července ve druhé polovině noci. Planety vycházejí nad náš obzor už hodinu po půlnoci.

Mars a Uran 15. července ve 3:30 SELČ před vzájemnou konjunkcí. Nejtěsnější přiblížení nastane v době, kdy u nás bude den a obě planety pod obzorem. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Mars a Uran 15. července ve 3:30 SELČ před vzájemnou konjunkcí. Nejtěsnější přiblížení nastane v době, kdy u nás bude den a obě planety pod obzorem.
Autor: Stellarium / Jan Veselý

Apollo 11 – 55. výročí (20. července) přistání na Měsíci

V popředí stín Neila Armstronga a v dálce lunární modul Eagle. Autor: NASA - Apollo 11 history
V popředí stín Neila Armstronga a v dálce lunární modul Eagle.
Autor: NASA - Apollo 11 history
 Asi všem nám připadá, že padesáté výročí přistání prvních lidí na Měsíci jsme slavili teprve včera. Letos je tato historická událost o pět let starší. Připomeňme si ji pohledem na lunární modul Eagle zdálky. Je známo, že existuje jen málo fotografií (netýká se to televizních záběrů), na nichž je zachycen Neil Armstrong – první člověk, jehož noha se dotkla povrchu Měsíce. Tady je vidět alespoň jeho stín.

 

Srpen 2024

Měsíc v srpnu

04. 08. 2024

13:13 SELČ

nov

09. 08. 2024

03:38 SELČ

odzemí (405 328 km)

12. 08. 2024

17:18 SELČ

první čtvrt

19. 08. 2024

20:25 SELČ

úplněk

21. 08. 2024

07:09 SELČ

přízemí (360 184 km)

26. 08. 2024

11:25 SELČ

poslední čtvrt

Planety a meteory v srpnu

Stále jsou nepozorovatelné planety Merkur a Venuše. Mars, Jupiter a Uran stoupají od půlnoci do rozednění vysoko nad východní obzor, Saturn a Neptun jsou na naší obloze po většinu noci kromě večera. Na 12. srpen připadá maximum meteorického roje Perseid.

Svatý Vavřinec přivítá Měsíc se Spikou a pak spustí pláč – Perseidy 12. srpna

Svatý Vavřinec zemřel mučednickou smrtí 10. srpna 258. V Evropě je s jeho jménem tradičně spojen meteorický roj Perseid, protože lidé si všimli, že v době jeho svátku se na obloze objevují „padající hvězdy“ nebo také „slzy svatého Vavřince“.

Měsíc se Spikou na večerní obloze 10. srpna. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Měsíc se Spikou na večerní obloze 10. srpna.
Autor: Stellarium / Jan Veselý
Letos srpnová scéna konjunkcí Měsíce s jasnou hvězdou Spikou ze souhvězdí Panny. Následující simulace ze Stelllaria obsahuje jednu důležitou informaci, kterou bychom snadno přehlédli: Měsíc dorůstá do první čtvrti, je tedy na obloze večer. Protože radiant roje se nachází v severní části souhvězdí Persea a vyloupne se nad náš obzor až později v noci, je to dobrá zpráva. Z ní plyne, že největší šanci zahlédnout meteory roje Perseid máme nad ránem.

Meteorický roj Perseid je aktivní od 17. července do 24. srpna. Maximum připadá nejčastěji na období mezi 11. a 13. srpnem. Letos se očekává maximum 12. srpna v 16 hodin SELČ. Astronomové předpovídají frekvenci až 100 meteorů za hodinu. My máme trochu smůlu, že samotné maximum neuvidíme. Zvýšená aktivita je však několik dní okolo maxima – velkou šanci zahlédnout některou z Perseid máme od 10. do 15. srpna. Vzhledem k poloze radiantu nad severovýchodním obzorem je dobré se dívat především tímto směrem a do zenitu. Perseidy se ale mohou objevit kdekoli na obloze.

Je také dobré vědět, že ne všechny meteory, které okolo poloviny srpna uvidíme, musí patřit do roje Perseid. Jsou totiž aktivní i jiné, méně početné a méně slavné roje, a občas se na obloze objevují i tzv. sporadické meteory nespojené se žádným z rojů. Perseidu poznáme podle toho, že když její světelnou stopu prodloužíme zpět, zjistíme, že vyletěla z místa na severu souhvězdí Persea poblíž hranice s Kassiopejou, což je souhvězdí s nápadným tvarem písmene W a patří k těm nejznámějším a na obloze snadno vyhledatelným. Aby věci nebyly málo komplikované, poloha radiantu se s časem mění. Následující obrázek ze Stellaria ukazuje radiant Perseid mezi hvězdami a vůči obzoru 12. srpna ve 22 hodin.

Poloha radiantu roje Perseid 12. srpna 2024 ve 22 hodin SELČ. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Poloha radiantu roje Perseid 12. srpna 2024 ve 22 hodin SELČ.
Autor: Stellarium / Jan Veselý

Měsíc a Neptun – těsná konjunkce 21. srpna

Měsíc v těsné konjunkci s Neptunem v noci z 21. na 22. srpen 2024. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Měsíc v těsné konjunkci s Neptunem v noci z 21. na 22. srpen 2024.
Autor: Stellarium / Jan Veselý
 Neptun je planeta pozorovatelná jen dalekohledem, a protože je velmi daleko (momentálně 4,34 miliardy kilometrů), plete se i v dalekohledu na první pohled s hvězdami, takže je obtížné Neptun vůbec vyhledat. V noci z 21. na 22. srpen nám může pomoci Měsíc. Jeho do úplňku dorůstající disk objekty v okolí spolehlivě přesvětluje, ale bude-li čistý a suchý vzduch, můžeme se pokusit právě podle Měsíce Neptun identifikovat.

21. srpna přibližně ve 23:45 SELČ Měsíc Neptun jen těsně mine. Následující simulace ze Stellaria ukazuje pohled dalekohledem, který má zorné pole 1,3° a zvětšuje přibližně 60x. Dalekohled je na paralaktické montáži, sever na sféře je tedy na obrázku nahoře. I ve skutečnosti vypadá Neptun jako nápadně namodralá hvězdička, čímž se od hvězd v okolí Měsíce přece jen liší. Měsíc se mezi hvězdami překvapivě rychle pohybuje, takže abychom jej viděli takhle blízko Neptunu, musíme pozorovat právě okolo 23:45 SELČ. Během noci ale také můžeme pohyb Měsíce okolo Neptunu pohodlně a na vlastní oči sledovat.

Planetární rojení pokračuje – Měsíc, Jupiter, Mars a Uran v Býku 26. až 28. srpna

Měsíc prochází okrajem Plejád 26. srpna 2024 v 5 hodin SELČ. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Měsíc prochází okrajem Plejád 26. srpna 2024 v 5 hodin SELČ.
Autor: Stellarium / Jan Veselý

Trojice planet v souhvězdí Býka se spolu s Měsícem vrací na scénu také koncem srpna. Představení začíná tím, že v noci z 25. na 26. srpen Měsíc v poslední čtvrti najdeme mezi hvězdokupou Plejády a Uranem. Tedy spíš budeme muset triedrem hledat Uran podle Měsíce a Plejád. Když se vydržíme trpělivě dívat, zjistíme, že Měsíc vlastně prochází okrajem hvězdokupy. V následujících nocích pak uvidíme Měsíc ještě u Jupiteru a u Marsu.

 

Měsíc prochází souhvězdím Býka okolo Uranu, Jupiteru a Marsu mezi 26. a 28. srpnem. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Měsíc prochází souhvězdím Býka okolo Uranu, Jupiteru a Marsu mezi 26. a 28. srpnem.
Autor: Stellarium / Jan Veselý

Září 2024

Měsíc v září

03. 09. 2024

03:56 SELČ

nov

05. 09. 2024

17:06 SELČ

odzemí (406 229 km)

11. 09. 2024

08:05 SELČ

první čtvrt

18. 09. 2024

04:35 SELČ

úplněk (zatmění Měsíce)

18. 09. 2024

15:29 SELČ

přízemí (357 283 km, superúplněk)

24. 09. 2024

20:49 SELČ

poslední čtvrt

Planety v září

Po dlouhé době se na obloze objevuje Merkur, a to v první polovině měsíce ráno nad východním obzorem. Také Venuše se vrací na oblohu. Najdeme ji naopak večer velmi nízko nad západním obzorem. Mars, který se viditelně vzdaluje od Jupiteru, vychází hodinu před půlnocí a je vidět až do rána, Jupiter a Uran jsou vidět po většinu noci kromě večera, Saturn a Neptun jsou v opozici se Sluncem a jsou na obloze po celou noc. Dne 22. září ve 14:44 SELČ nastává na planetě Zemi rovnodennost, na severní polokouli v tom okamžiku začíná astronomický podzim.

Návrat Merkuru – první polovina září na ranní obloze

Merkur se tentokrát objevuje nad východním obzorem ráno už na konci srpna, ale ztrácí se v červáncích. Postupně však stoupá na oblohu a zjasňuje, protože v prostoru se blíží k Zemi. Největší úhlové vzdálenosti od Slunce dosáhne 5. září, o den později vystoupá nejvýš nad obzor. Nejjasnější bude na konci období viditelnosti, ale už 17. září jeho výška na počátku občanského soumraku okolo šesté hodiny ranní klesne pod 5° a období viditelnosti skončí.

V září opisuje Merkur oblouk nad východním obzorem. Ideální doba na pozorování je za ranního rozbřesku okolo páté hodiny letního času. Autor: Jan Vondrák, Hvězdářská ročenka 2024
V září opisuje Merkur oblouk nad východním obzorem. Ideální doba na pozorování je za ranního rozbřesku okolo páté hodiny letního času.
Autor: Jan Vondrák, Hvězdářská ročenka 2024

Saturn v opozici se Sluncem, nejjasnější a nejblíže Zemi – 8. září

Saturn se letos na obloze pohybuje poněkud stranou od ostatních jasných planet, a tudíž netvoří fotogenické živé obrazy s Měsícem. Proto o něm v průběhu roku nebyla řeč. Nicméně v září hraje Saturn na obloze hlavní roli. Ocitá se totiž přesně naproti Slunci, v tzv. opozici. To znamená, že je nad naším obzorem po celou noc a je nejjasnější. Konkrétně při letošní opozici dosahuje Saturn +0,6 mag. Je tedy srovnatelný s nejjasnějšími hvězdami noční oblohy a na rozdíl od nich svítí klidným světlem, takže jej snadno poznáme. Při letošní opozici se Saturn nachází v podzimním souhvězdí Vodnáře, kde mnoho jasných hvězd, jež by mu mohly konkurovat, není.

Během opozice je také Saturn nejblíže Zemi. Konkrétně letos to je pouhých 1 295,2 milionu kilometrů (ano, téměř miliarda a tři sta milionů kilometrů je v případě Saturnu málo). Díky tomu je kotouček planety v dalekohledu relativně velký. Stejně tak prstenec. Ale při pohledu do dalekohledu zjistíme, že letos je prstenec velmi tenký. Saturn totiž, podobně jako Země, má skloněnou rotační osu. V jeho případě činí sklon 25° vůči rovině, v níž obíhá okolo Slunce. A protože prstence jsou tvořeny kusy ledu, jež okolo planety obíhají přesně v rovině rovníku, projevuje se sklon rotační osy planety také v náklonu prstenců vůči nám. Příští rok očekávají na Saturnu rovnodennost (na severní polokouli podzimní) a díky tomu se k nám prstence postupně otáčejí bokem. Na simulaci ze Stellaria, která zachycuje situaci hodinu před opozicí (ta nastane v 7 hodin SELČ pod naším obzorem) vidíme také některé Saturnovy měsíce. Mimochodem, povrch Titanu, který vidíme zcela vpravo, je nejvzdálenějším místem ve Sluneční soustavě, kde přistál lidskou rukou vyrobený stroj – evropská sonda Huygens tam dosedla v lednu 2005.

Portrét Saturnu s prstencem a částí rodiny měsíců hodinu před okamžikem opozice se Sluncem – 8. září 2024 v 6 hodin SELČ. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Portrét Saturnu s prstencem a částí rodiny měsíců hodinu před okamžikem opozice se Sluncem – 8. září 2024 v 6 hodin SELČ.
Autor: Stellarium / Jan Veselý

Zatmění Měsíce při superúplňku za asistence Saturnu – 18. září

Úplněk, který nastává 18. září 2024 ve 4:35 SELČ, je zvláštní tím, že Měsíc při něm bude blízko k Zemi. V tzv. přízemí, kdy bude geometrické středy Země a Měsíce dělit vzdálenost 357 283 km, se ocitne o deset hodin později. V takové situaci se hovoří o superúplňku a zpravidla propuká davové šílenství, kdy lidé fotografují „obří“ a „mimořádně jasný“ Měsíc v konjunkci se stromy, budovami, houpačkami, osobami v popředí i pozadí. Nechme diskusi nad touto zábavnou aktivitou stranou.

Částečné zatmění Měsíce 18. září ráno nad jihozápadním obzorem, který je vyznačen modrou linií dole. V blízkosti Měsíce se nachází planeta Saturn. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Částečné zatmění Měsíce 18. září ráno nad jihozápadním obzorem, který je vyznačen modrou linií dole. V blízkosti Měsíce se nachází planeta Saturn.
Autor: Stellarium / Jan Veselý
Letošní superúplněk je totiž ozdobený částečným zatměním Měsíce. Vzhledem k tomu, že drahnou dobu před částečnou fází a také po ní je Měsíc ponořen do zemského polostínu, nebude úplněk nijak zvlášť jasný. Zato bude zcela mimořádně fotogenický. Částečná fáze u nás začíná ve 4:13 SELČ. Zatmění je malé a krátké. Maximální fáze nastává o půl hodiny později, ve 4:44 SELČ. Částečné zatmění pak skončí v 5:16 SELČ. Velikost maximální fáze 8,5 % znamená, že právě tolik procent průměru měsíčního disku se při zatmění zanoří do stínu Země.

Celý úkaz se odehrává nad jihozápadním obzorem a za asistence Saturnu, který si tak vynahradí absenci v hromadných konjunkcích ostatních planet s Měsícem. Autor se tentokrát na tu záplavu fotografií superúplňku v zatmění opravdu těší.

Neptun v opozici a Uran s Jupiterem a Marsem naposledy spolu – 21. až 23. září

Také nejvzdálenější z planet Sluneční soustavy se v září ocitá naproti Slunci, a tudíž je nejblíže Zemi a nejjasnější. V případě Neptunu ovšem opozice se Sluncem hraje roli jen v tom, že je pozorovatelný po celou noc. Nejmenší vzdálenosti dosáhne Neptun 20. září, a bude od nás 4,3 miliardy kilometrů daleko. To je v případě Neptunu vlastně pekelně blízko. Až to bude opravdu daleko, bude vzdálenost 4,6 miliardy kilometrů. Opozice se Sluncem nastává 21. září 2024 ve 2 hodiny SELČ.

Trojice Uran, Jupiter, Mars se s blížícím se podzimem poněkud rozvolňuje, takže letos naposledy si planety představme v seskupení s Měsícem. Simulace programem Stellarium je zachycuje v době, kdy vychází Mars, který se už z Býka přesunul do Blíženců.

Měsíc s planetami Uran, Jupiter a Mars na začátku astronomického podzimu naposledy spolu – 23. až 25. září 2024. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Měsíc s planetami Uran, Jupiter a Mars na začátku astronomického podzimu naposledy spolu – 23. až 25. září 2024.
Autor: Stellarium / Jan Veselý

Říjen

Měsíc v říjnu

02. 10. 2024

20:49 SELČ

nov (zatmění Slunce)

02. 10. 2024

21:56 SELČ

odzemí (406 515 km)

10. 10. 2024

20:55 SELČ

první čtvrt

17. 10. 2024

02:57 SELČ

přízemí (357 179 km)

17. 10. 2024

13:26 SELČ

úplněk (superúplněk)

24. 10. 2024

10:03 SELČ

poslední čtvrt

30. 10. 2024

00:02 SEČ

odzemí (406 142 km)

Planety, komety a meteory v říjnu

Merkur je už zase nepozorovatelný, Venuši najdeme večer nízko nad jihozápadním obzorem. Mars vychází už dvě hodiny před půlnocí, Jupiter okolo deváté hodiny večerní. Saturn a Neptun jsou nad obzorem po většinu noci kromě rána, do opozice se blíží Uran a je díky tomu pozorovatelný po celou noc. Možná nás oslní kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS), která by mohla dosáhnout až 0 mag.  Meteory z roje Orionid (maximum 21. října v 8 hodin SELČ), jejichž původcem je Halleyova kometa, pravděpodobně z oblohy vymaže Měsíc mezi úplňkem a poslední čtvrtí. Na planetě Zemi, konkrétně v Evropě, se 27. října ve 3 hodiny letního času vrátíme zpět k času přirozenému, středoevropskému.

Mikronov a prstencové zatmění Slunce – 2. října

Při pohledu na tabulku s údaji o Měsíci si všimněme, že 2. října se Měsíc ocitá v novu a tentýž den také nejdále od Země. Situaci bychom mohli pojmenovat jako mikronov, nebo přejít mlčením, ale tentokrát se Měsíc v novu navíc ocitá přesně mezi Zemí a Sluncem. Nastává tedy sluneční zatmění. Bude prstencové a to se vzdáleností Měsíce úzce souvisí. Aby nastalo zatmění Slunce, musí být Měsíc při pohledu ze Země vždy před Sluncem.

Vznik zatmění Slunce. V zemském stínu můžeme pozorovat úplné zatmění Slunce, v polostínu okolo něj pak zatmění částečné. Pokud kužel měsíčního stínu nedosáhne na povrch Země, vidíme v ose stínu zatmění prstencové. Autor: astro.cz
Vznik zatmění Slunce. V zemském stínu můžeme pozorovat úplné zatmění Slunce, v polostínu okolo něj pak zatmění částečné. Pokud kužel měsíčního stínu nedosáhne na povrch Země, vidíme v ose stínu zatmění prstencové.
Autor: astro.cz

Je neuvěřitelnou náhodou, že Měsíc je 400x menší než Slunce a současně je k nám 400x blíž. Na obloze se v důsledku toho jeví obě tělesa stejně veliká. Protože se Měsíc okolo Země i Země okolo Slunce pohybují po elipsách, vzdálenosti mírně kolísají. Tak se právě při odzemí Měsíce může stát, že měsíční disk je menší než ten sluneční a zatmění pak není úplné, ale prstencové. Prstencové zatmění je vlastně speciální druh zatmění částečného. Oblast, z níž je zatmění vidět jako prstencové, se nazývá pásem anularity. Podobně jako v případě úplného zatmění je v okolí pásu anularity zatmění viditelné jako klasické částečné.

Zatmění 2. října 2024 není pozorovatelné z našeho území. Je vidět hlavně z Pacifiku. Pokud je chceme sledovat s pevnou půdou pod nohama, musíme zamířit na jih Jižní Ameriky.

Průběh pásu anularity při zatmění Slunce 2. října 2024. Autor: Global Map Animation of Eclipse courtesy of Michael Zeiler (GreatAmericanEclipse.com) and Fred Espen
Průběh pásu anularity při zatmění Slunce 2. října 2024.
Autor: Global Map Animation of Eclipse courtesy of Michael Zeiler (GreatAmericanEclipse.com) and Fred Espen

Moskevské moře – první fotografie odvrácené strany Měsíce

Další z pětašedesátých kosmonautických výročí roku 2024 připadá na 7. říjen. Sovětský svaz tehdy vyslal k měsíci Lunu 3. Stejně jako Luna 1, nesla honosný název „meziplanetární stanice“. Start proběhl 4. října 1959 v 1:48 našeho času. Měsíc byl jen krátce po novu – cílem bylo fotografovat odvrácenou stranu, která je nejlépe osvětlená právě v době, kdy je Měsíc při pohledu z naší strany právě blízko novu. O dva dny později doletěla Luna 3 do gravitační sféry Měsíce a 7. října pořídila celkem 29 fotografií. To už byl Měsíc 5 dní po novu a osvětleno bylo přibližně 70 % odvrácené strany.

První fotografie odvrácené strany Měsíce pořízená 7. října 1959 sondou Luna 3. Vpravo nahoře je do té doby neznámé Moře moskevské. Autor: commons.wikimedia.org (volné dílo)
První fotografie odvrácené strany Měsíce pořízená 7. října 1959 sondou Luna 3. Vpravo nahoře je do té doby neznámé Moře moskevské.
Autor: commons.wikimedia.org (volné dílo)
Ukázala se překvapivá skutečnost. Odvrácená strana Měsíce je prostá moří. Jediné nové „moře“, které tam sonda zaznamenala, dostalo celkem nepřekvapivě jméno Moskevské. S průměrem 277 km by na přivrácené straně nebylo ani hodné pozornosti. Odvrácené straně však spolu s Východním mořem (Mare Orientale), které je však za extrémní librace vidět i ze Země, Moskevské moře dominuje.

Lunu 3 dnes označujeme jako sondu, protože zkoumala jiné vesmírné těleso než naši planetu. Z hlediska její trajektorie to však byla umělá družice Země na protáhlé elipse, jejíž nejvzdálenější bod ležel těsně za drahou Měsíce. Gravitace Měsíce pak Lunu 3 pomohla nasměrovat zpět, k vysílání fotografií došlo až po opětovném přiblížení k Zemi. Snímky mezi tím byly vyvolány na palubě sondy (opravdu se fotografovalo na film), skenovány, převedeny do elektromagnetického signálu a odvysílány.

Trajektorie Luny 3 byla zaznamenána i na jedné z několika druhů poštovních známek, které Sovětský svaz vydal. Někdy se uvádí, že šlo o první gravitační manévr meziplanetární sondy, ale to je v tomto případě poněkud nadnesené. Zákony nebeské mechaniky vždy způsobí, že planeta či jiný velký objekt, ke kterému letíme, změní trajektorii kosmického plavidla. Prvenství, které spočívá v tom, že sonda využije gravitace planety k nasměrování za jiným cílem, tedy zůstává Marineru 10 (viz únor).

„Sovětská meziplanetární stanice vyfotografovala neviditelnou stranu Měsíce“ – tak zní text na poštovní známce vydané v roce 1960 na památku mise Luna 3 (vlevo). Vpravo je známka, která oslavuje raketu a samotný manévr, který umožnil fotografii odvrácené strany pořídit. Kromě ideologického účelu, má tato známka i nepřehlédnutelný didaktický smysl. Autor: commons.wikimedia.org (volné dílo)
„Sovětská meziplanetární stanice vyfotografovala neviditelnou stranu Měsíce“ – tak zní text na poštovní známce vydané v roce 1960 na památku mise Luna 3 (vlevo). Vpravo je známka, která oslavuje raketu a samotný manévr, který umožnil fotografii odvrácené strany pořídit. Kromě ideologického účelu, má tato známka i nepřehlédnutelný didaktický smysl.
Autor: commons.wikimedia.org (volné dílo)

Měsíc a planety už jen individuálně – 14. října, 19. října, 23. října

Protože se planety rozptýlily po obloze, skončilo období, kdy jsme se mohli kochat jejich hromadnými setkáními s Měsícem. 14. října se večer okolo 20. hodiny (SELČ) Měsíc přiblíží k Saturnu. 19. října bude Měsíc opět procházet okrajem hvězdokupy Plejády v blízkosti Uranu. Měsíc je však tou dobou dva dny po úplňku, který nastává 17. října. Ve stejný den je Měsíc opět v přízemí, takže i tento úplněk ponese přídomek „super“. A tak všechno okolo sebe přesvítí. Následující simulace ze Stellaria situaci zachycuje docela zdařile.

Měsíc se 19. října ocitá v konjunkci s Uranem (ten je v této situaci viditelný jen dalekohledem) a zároveň prochází okrajem hvězdokupy Plejády. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Měsíc se 19. října ocitá v konjunkci s Uranem (ten je v této situaci viditelný jen dalekohledem) a zároveň prochází okrajem hvězdokupy Plejády.
Autor: Stellarium / Jan Veselý

Konjunkce s Jupiterem nastává 21. 10. před polednem, takže na noční obloze zahlédneme Měsíc 21. i 22. října v docela uctivé vzdálenosti od Jupiteru. Chuť nám spraví konjunkce Měsíce s Marsem v noci z 23. na 24. října. Tehdy je Měsíc právě v poslední čtvrti a jeho světlo už tolik neruší, a ke konjunkci navíc dochází blízko dvou nejjasnějších hvězd ze souhvězdí Blíženců.

Setkání Měsíce s Marsem a nejjasnějšími hvězdami ze souhvězdí blíženců v noci z 23. na 24. října 2024. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Setkání Měsíce s Marsem a nejjasnějšími hvězdami ze souhvězdí blíženců v noci z 23. na 24. října 2024.
Autor: Stellarium / Jan Veselý

Listopad

Měsíc v listopadu

01. 11. 2024

13:47 SEČ

nov

09. 11. 2024

06:55 SEČ

poslední čtvrt

14. 11. 2024

12:23 SEČ

přízemí (360 122 km)

15. 11. 2024

22:28 SEČ

úplněk

23. 11. 2024

02:28 SEČ

poslední čtvrt

26. 11. 2024

13:02 SEČ

 odzemí (405 281 km)

Planety v listopadu

Také v listopadu je Merkur nepozorovatelný a Venuše svítí večer nad jihozápadním obzorem. Výrazně se zlepšuje viditelnost Marsu, který je vidět po většinu noci kromě večera. Po celou noc jsou na obloze Jupiter, který se blíží do své opozice se Sluncem, a Uran, který v listopadu opozice dosáhne. V první polovině noci jsou nad obzorem planety Jupiter a Neptun.

Návrat večernice a Měsíc se Saturnem – 4. a 5. listopadu, 10. a 11. listopadu

Venuše a Měsíc na večerní obloze 4. a 5. listopadu 2024. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Venuše a Měsíc na večerní obloze 4. a 5. listopadu 2024.
Autor: Stellarium / Jan Veselý
Po velmi dlouhé době se v listopadu na oblohu vrací planeta Venuše v roli večernice. Naposledy jsme ji mohli spatřit na ranní obloze na samém počátku roku 2024. Na začátku listopadu je vyhledání Venuše v červáncích ještě docela obtížné, ale viditelnost se bude rychle zlepšovat. Ve dnech 4. a 5. listopadu ji nízko nad jihozápadním obzorem přivítá srpek Měsíce.

 

Dorůstající Měsíc se pak přesune k Saturnu. Konjunkce nastává 11. listopadu ráno, ale to bude Saturn pod obzorem. Měsíc v blízkosti Saturnu tak můžeme pozorovat 10. listopadu před půlnocí.

Měsíc u Saturnu před konjunkcí, která nastane 11. listopadu 2024 pod naším obzorem. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Měsíc u Saturnu před konjunkcí, která nastane 11. listopadu 2024 pod naším obzorem.
Autor: Stellarium / Jan Veselý

Uran v opozici se Sluncem – 17. listopadu

Podobně jako u Neptunu, nehraje v případě Uranu nejmenší vzdálenost od Země v době opozice se Sluncem výraznou roli. I když trochu je to přece jen znát. Uran při letošní listopadové opozici dosahuje +5,6 mag. Když byl nejdále od Slunce, bylo to +5,8 mag. V každém případě je podstatnější to, že je Uran na obloze po celou noc. Najdeme jej v souhvězdí Býka. Letošní opozice Uranu se ovšem strefila přesně do období, kdy je Měsíc v úplňku. Úplněk je vlastně také opozice se Sluncem, proto je při něm Měsíc nejjasnější. A tak během samotné opozice bude Uran hodně obtížné vůbec pozorovat. Simulace ze Stellaria věrně ukazuje, jak Měsíc několik hodin po úplňku při konjunkci s Uranem, který se blíží do opozice 17. listopadu, všechno v souhvězdí Býka přesvítí. Odolá jedině Jupiter, který svou opozici a nejvyšší jasnost chystá na prosinec.

Měsíc i Uran jsou v opozici se Sluncem zároveň. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Měsíc i Uran jsou v opozici se Sluncem zároveň.
Autor: Stellarium / Jan Veselý

Měsíc s Marsem opět v Blížencích – 20. listopadu

Po měsíci se Měsíc opět setkává s Marsem. Simulace z programu Stellarium tentokrát zachycuje Mars a Měsíc právě v netěsnějším přiblížení (1,8°). Protože se Mars blíží k Zemi, je po jednom kalendářním měsíci znát, že zjasňuje. Na první pohled se zdá, že se jen poněkud vzdálil od dvou nejjasnějších hvězd ze souhvězdí Blíženců, ve skutečnosti už se dokonce nachází v úplně jiném souhvězdí – v Rakovi. Hvězdy tohoto souhvězdí jsou však slabé, a proto je na přesvětlené oboze v blízkosti Měsíce neuvidíme. Pokračování za měsíc…

Měsíc v konjunkci s Marsem, stále poblíž Blíženců, ale už v souhvězdí Raka. Měsíční disk je tentokrát zvětšen pouze dvakrát. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Měsíc v konjunkci s Marsem, stále poblíž Blíženců, ale už v souhvězdí Raka. Měsíční disk je tentokrát zvětšen pouze dvakrát.
Autor: Stellarium / Jan Veselý

Prosinec

Měsíc v prosinci

01. 12. 2024

07:21 SEČ

nov

08. 12. 2024

16:26 SEČ

první čtvrt

12. 12. 2024

14:28 SEČ

přízemí (365 384 km)

15. 12. 2024

10:01 SEČ

úplněk

22. 12. 2024

23:17 SEČ

poslední čtvrt

24. 12. 2024

08:27 SEČ

odzemí (404 445 km)

30. 12. 2024

23:26 SEČ

nov

Planety v prosinci

Ve druhé polovině měsíce se ráno nad jihovýchodním obzorem letos potřetí setkáme s Merkurem. Venuše zůstává večernicí na jihozápadě. Mars můžeme vidět po většinu noci kromě večera a jistě nepřehlédneme, že nápadně zjasňuje. V lednu 2025 totiž nastane jeho více než dva roky očekávaná opozice se Sluncem. Jupiter se v opozici ocitá právě teď v prosinci, a proto je viditelný po celou noc. Uran je viditelný po většinu noci kromě jitra, večer vysoko na jihovýchodě spatříme Saturn a na večerní obloze je také Neptun, který zapadá přesně o půlnoci. Na Zemi nastává 21. prosince v 10:20 SEČ slunovrat, z pohledu severní polokoule zimní.

Měsíc a Venuše večer ve Střelci

Měsíc a Venuše večer nad jihozápadním obzorem. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Měsíc a Venuše večer nad jihozápadním obzorem.
Autor: Stellarium / Jan Veselý
Planeta Venuše se stává nepřehlédnutelnou večernicí. Její viditelnost a jasnost se bude zlepšovat i na začátku příštího roku. Počátkem prosince ji můžeme večer v červáncích spatřit ve společnosti tenkého srpku dorůstajícího Měsíce. Hvězdy, které jsou v okolí Měsíce a Venuše zobrazeny na simulaci z programu Stellarium, budou na skutečné obloze pozorovatelné jen v případě opravdu extrémně čistého vzduchu. V prosinci to nebývá pravidlem. Hvězda Dabih je ze souhvězdí Kozoroha, Albaldah a Nunki z letního souhvězdí Střelce. Nás, kteří se už od srpna těšíme na červenec, tak v mrazivém prosincovém večeru může alespoň zahřát vzpomínka na to, jak za letních nocí bývalo teplo.

Okolo Jupiteru v největším lesku tančí měsíce – opozice 7. prosince

Ačkoli je Venuše suverénně nejjasnější planetou na obloze, Jupiter se nevzdává. Zatímco na jihozápadě Venuše večer brzy zapadá, Jupiter na opačné straně oblohy právě vychází a zůstává nad naším obzorem po celou noc. Nachází se totiž v opozici se Sluncem. Ta nastává 7. prosince 2024 ve 22 hodin SEČ, již o den dříve, 6. prosince 2024 v 11 hodin SEČ je Jupiter nejblíže Zemi, a to necelých 612 milionů kilometrů. Stejně jako v případě všech vnějších planet platí, že v opozici (naproti Slunci) je planeta nejjasnější a díky relativně malé vzdálenosti od Země na ní také uvidíme nejvíce detailů.

V případě Jupiteru je s opozicí spojena ještě jedna úžasná příležitost. Galileovské měsíce – Io, Europa, Ganymed a Kallisto – v této době častěji než jindy vrhají při pohledu ze Země svůj stín na zářivou oblačnost atmosféry plynného obra, protože se na Jupiter a jeho satelity díváme se Sluncem v zádech. Jako černou tečku můžeme stíny pozorovat i v malém dalekohledu. V noci, kdy nastává opozice, žádný přechod galileovského měsíce před Jupiterem neuvidíme, ale dvě noci před a dvě noci poté ano.

Galileovské měsíce Europa a Ganymed před Jupiterem v období opozice se Sluncem. Autor: Jan Veselý / Stellarium
Galileovské měsíce Europa a Ganymed před Jupiterem v období opozice se Sluncem.
Autor: Jan Veselý / Stellarium

Simulace programem Stellarium ukazuje kotouč Jupiteru oproti pozorování skutečným pozemským dalekohledem přehnaně velký a jsou na ní vidět i samotné měsíce, nejen jejich stíny. Díky tomu můžeme zaznamenat ještě jeden logický, i když nenápadný jev: před opozicí je stín na Jupiteru západně od měsíce, který jej vrhá (na obrázku vlevo je to Europa 5. prosince) a po opozici je stín východně od měsíce (na obrázku vpravo Ganymed 9. prosince). Je to samozřejmě tím, že přesně se Sluncem v zádech se na Jupiter díváme právě jen v okamžiku opozice. A změna je způsobena pohybem Země okolo Slunce. Na tomto příkladu je vidět, že je opravdu rychlý.

Geminidy zruší úplněk – 13./14. prosince

Maximum meteorického roje Geminid, „padajících hvězd“ zdánlivě vylétajících ze souhvězdí Blíženců, očekáváme v roce 2024 okolo třetí hodiny ranní 14. prosince. V tomto roce však hned následujícího dne nastává měsíční úplněk. Prosincové úplňky jsou vždy vysoko nad obzorem, a proto jsou mimořádně jasné. Sluneční světlo odražené od Měsíce a rozptýlené v atmosféře pak způsobí, že i dokonale jasná noc není dost tmavá a naprostá většina meteorů na světlém pozadí zaniká.

Nejvydatnější roj roku (meteory na obloze budou, jen jich většinu neuvidíme) nám tedy úplněk nemilosrdně zruší. Nejen Geminidy Měsíc přesvítí. I samotný Jupiter v opozici, kdy je nejjasnější, při konjunkci s Měsícem poněkud ztratí na svém lesku. Situaci v době maxima aktivity Geminid zachycuje následující obrázek. Měsíc se blíží ke konjunkci s Jupiterem a do úplňku. Nedaleká hvězdokupa Plejády bude na skutečné obloze zanikat, stejně jako Geminidy – poloha jejich radiantu v okamžiku maxima je označena modrou kružnicí.

Měsíc téměř v úplňku a Jupiter krátce po opozici v souhvězdí Býka v době maxima aktivity meteorického roje Gemind. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Měsíc téměř v úplňku a Jupiter krátce po opozici v souhvězdí Býka v době maxima aktivity meteorického roje Gemind.
Autor: Stellarium / Jan Veselý

Mars jde do gala

Náladu nám hodně zlepší Mars. Je na čase připomenout, že minulá opozice Marsu se Sluncem nastala 8. prosince 2022. Protože do pohybu Marsu mezi hvězdami při pohledu ze Země se promítá také pohyb naší vlastní planety, je interval mezi opozicemi delší než doba oběhu Marsu okolo Slunce. Zatímco jeden „marsovský rok“ trvá 687 dní (pozemských), mezi dvěma opozicemi uběhne 780 dní, tedy dva roky a necelé dva měsíce. Díky tomu se opozice Marsu se Sluncem posouvají v kalendáři i mezi hvězdami na obloze. Tyto počty také způsobily, že opozice Marsu nenastala ani v roce 2023, ale nedočkáme se jí ani v roce 2024. Nastane až v roce 2025. Hned na začátku – 16. ledna 2025. Již o čtyři dny dříve bude Mars nejblíže Zemi, a tudíž na obloze dosáhne své největší jasnosti.

To vše sice nastane až po Novém roce, ale už v prosinci můžeme Mars pozorovat téměř po celou noc, s výjimkou období večerního soumraku, jako mimořádně nápadnou oranžovou až načervenalou „hvězdu“. Na konci roku dosáhne -1,2 mag. V noci ze 17. na 18. prosinec navíc můžeme sledovat, jak se k Marsu blíží Měsíc. Nad naším obzorem dokonce nastane zákryt Marsu Měsícem, ale to bude až ve dne a velmi nízko. Nejblíže uvidíme Měsíc u Marsu během rozednívání po sedmé hodině ranní.

Měsíc a Mars na ranní obloze 18. prosince 2024. Autor: Stellarium / Jan Veselý
Měsíc a Mars na ranní obloze 18. prosince 2024.
Autor: Stellarium / Jan Veselý

V závěru tohoto přehledu dění na obloze se už těšíme na rok 2025, ale článek vzniká na konci roku 2023. A tak si přejme i v roce 2024 jasnou a tmavou oblohu a co nejvíce krásných zážitků při sledování nikdy nekončícího nebeského divadelního představení.






17. vesmírný týden 2024

17. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 22. 4. do 28. 4. 2024. Měsíc bude v úplňku, meteorů z roje Lyrid proto mnoho neuvidíme. Slunce je pokryto hezkými malými skvrnami, které byly v nejaktivnější oblasti viditelné i okem přes patřičný filtr. Kometa 12P/Pons-Brooks už pozorovatelná není a jakmile to svit Měsíce umožní, nabídne obloha jen několik slabších komet. SpaceX letos uskutečnila už 40. start Falconu 9 a při příštím startu očekáváme už 300. přistání prvního stupně této rakety. Komunikace s helikoptérou Ingenuity již nebude možná, Perseverance jede pryč za dalšími výzkumem povrchu Marsu. Před 250 lety se narodil anglický astronom Francis Baily.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

ic2087

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2024 obdržel snímek „IC 2087“, jehož autorem je Zdeněk Vojč     Souhvězdí Býka je plné zajímavých astronomických objektů. Tedy fakticky ne toto souhvězdí, ale oblast vesmíru, kterou nám na naší obloze souhvězdí Býka vymezuje. Najdeme

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Mesiac v prvej štvrti

Mesiac vo farbe, farby sú zvýraznené nastavením väčšej farebnej sýtosti. Niektoré vyvrelé horniny sú sfarbené do modra

Další informace »