Astrosloupek červenec 2025

Stav oblohy

Během července krátce po setmění kulminuje výrazné souhvězdí Štíra (α Sco). Pomyslné oko štíra tvoří nejasnější hvězda celého souhvězdí, naoranžovělý Antares. Jedná se o tzv. červeného veleobra, tedy typ velké a hmotné hvězdy v pokročilém stádiu hvězdného vývoje, která spotřebovala téměř veškeré zásoby vodíku v jádře a rozepnula své vnější vrstvy do prostoru.

Povrchová teplota Antara je ve srovnání se Sluncem, jehož fotosféra má průměrně 5 500 °C, relativně nízká: okolo 3 200 °C. Odhadem je asi deset tisíckrát jasnější než Slunce a dosahuje bezmála sedmisetnásobku průměru naší nejbližší hvězdy. Pokud bychom hvězdu Antares umístili doprostřed Sluneční soustavy místo naší hvězdy, sahal by její okraj až do vzdálenosti přes 6,5 AU, tedy za oběžnou dráhu Jupiteru. Zemi a Antares dělí vzdálenost přes 550 světelných let.

Antares má navíc svého společníka Antara B, kterého od primární složky rozlišíme pouze velkým dalekohledem. Antares je tak systémem dvou hvězd.

Východním směrem od Štíra nalezneme Střelce, nijak zvlášť výrazného. Obě souhvězdí patří do tzv. zvířetníku, tedy do pásu na obloze obepínajícího se ±8° podél ekliptiky.

Pro nalezení Střelce můžeme použít orientační obrazec v severní části souhvězdí ve tvaru čajové konvice. Střelce si můžeme na obloze představit jako bájného kentaura, který drží luk a šíp. Nesmíme ho však zaměnit s jiným souhvězdím, Kentaurem Cheirónem, jehož zpodobnění se nachází na jižní obloze.

Střelce a Štíra nalezneme v oblasti oblohy relativně bohaté na množství hvězdokup a mlhovin: díváme se totiž směrem do středu naší Galaxie. Pro zajímavost uvádíme několik z nich: otevřená hvězdokupa M11 „Divoká kachna“, emisní mlhoviny M20 „Laguna“, M8 „Trifid“ a M17 „Podkova“.

Pojďme se pozastavit u objektu s katalogovým označením M24, známého také jako „Malý oblak ve Střelci“. Při pohledu do dalekohledu by se mohlo na první pohled zdát, že se jedná o otevřenou hvězdokupu bohatou na hvězdy. Ve skutečnosti je to ale soustava několika hvězd a hvězdokup a zároveň mezera v tmavých prachových pásech podél roviny Mléčné dráhy. Tato mezera nám umožňuje vhled do vzdálené části spirálního ramene naší Galaxie. Úhlový průměr oblaku na obloze je asi 4° (tedy asi jako osm vedle sebe položených měsíčních úplňků).

Štír a Střelec jsou jediná dvě souhvězdí zvěrokruhu, která nad naším územím nevystupují nad obzor celá (vizte na mapě oblohy níže). Abychom je spatřili vysoko nad obzorem celá, je třeba vycestovat více na jih, alespoň do jižní části Evropy.

Pokud se zaměříme na jižní obzor kolem půlnoci, spatříme trojici jasných hvězd, které tvoří obrazec známý jako Letní trojúhelník. Vrcholy trojúhelníku tvoří jasné body: Vega (α Lyr) 0,03 mag, Altair (α Aql) 0,76 mag a Deneb (α Cyg) 1,25 mag.

Poslední zmíněná hvězda Deneb představuje labutí ocas. Pokud se od Denebu přesuneme po směru pásu mléčné dráhy, spatříme hvězdu Albireo (β Cyg). Ta představuje labutí oko.

Albireo je častým cílem pozorovatelů noční oblohy, neboť mohou již v malém dalekohledu rozlišit dvě různě barevné složky. Barevný kontrast je způsoben rozdílnou povrchovou teplotou obou hvězd: oranžová složka je jasnější a chladnější, modrá, méně výrazná složka, má teplotu vyšší. Jelikož je oranžová složka ve skutečnosti podvojnou soustavou, tvoří Albireo dohromady trojnásobný hvězdný systém.

20. července dochází v časných ranních hodinách nad východem k zajímavému seskupení několika těles v souhvězdí Býka (řazeno od východu na západ): planety Venuše, hvězdy Aldebaran (α Tau), otevřené hvězdokupy M45 (Plejády) a Měsíce. Měsíc je během této noci ve fázi úzkého srpku, zhruba 4 dny před novem. Přes 6° jihovýchodním směrem od Měsíce spatříme za pomoci alespoň triedru Uran (5,8 mag). Severozápadním směrem od Měsíce spatříme vysoko nad obzorem druhou největší planetu Sluneční soustavy: Saturn (0,9 mag).

Hned 21. července se slábnoucí srpek našeho nebližšího souputníka posune od Plejád východním směrem o něco blíže k Venuši a k Hyádám.

Další červencové zajímavosti

Země nejdále od Slunce

3. července ve 22:00 SELČ bude letos Země nejdále od Slunce. Tomuto bodu říkáme odsluní, vzdálenost Země od Slunce zde činí přes 152 miliónů kilometrů. V tomto místě zároveň dosahuje naše planeta nejnižší oběžné rychlosti na své mírně výstředné oběžné dráze, což je v souladu s druhým Keplerovým zákonem.

Naopak v přísluní, tedy nejblíže ke Slunci, se Země bude nacházet začátkem ledna, a to ve vzdálenosti zhruba 147 milionů kilometrů.

Viditelnost planet

Merkur: nepozorovatelný

Venuše: ráno nízko nad východem v Býku

Mars: večer, nízko nad západem ve Lvu

Jupiter: koncem měsíce ráno nad severovýchodem v Blížencích

Saturn: ve druhé polovině noci nad jihovýchodem v Rybách

Uran: ráno nad východem v Býku

Neptun: ve druhé polovině noci nad jihovýchodem v Rybách

Fáze Měsíce (v SELČ):

Pokud vás tento článek zaujal, najdete ho každý měsíc na webu Hvězdárny a planetária Teplice (www.hapteplice.cz).

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Puntomarinero: Antares - hvězda souhvězdí Štíra
[2] Program Stellarium
[3] Wikipedia Commons: File New Albireo
[4] Astro-novinky.eu: Pozoruhodné a vzácné úkazy v roce 2025
[5] Wikipedie: Antares
[6] Wikipedia EN: Albireo
[7] EarthSky: Massive ruby red Antares is the Scorpion’s Heart
[8]Hvězdářský kalendář 2025