Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Astronomické desetiminutovky – duben

Astronomické desetiminutovky – duben

Galaxie NGC 4565 přezdívaná podle svého tvaru Jehlová byla takto zachycena pomocí 125mm refraktoru barevnou kamerou ASI533MMC.
Autor: Václav Kubeš

Také v dubnu tu máme přehled souhvězdí a zajímavých objektů v nich od studentů z turnovského astronomického kroužku, kteří si přezdívají Astrocrew. Noci se již rychle zkracují, ale pořád ještě platí, že se nám naskýtá pohled na souhvězdí nejméně tří ročních období. Večer zapadají typické objekty zimy, jako je Orion nebo jasný Sirius. Hlavní doménou oblohy jsou jarní souhvězdí a k tomu se přidává vysoko na obloze Velká medvědice. A všude je nepřeberné množství galaxií. Ráno už se dá pohodlně pozorovat letní objekty v nejkrásnějších partiích Mléčné dráhy. Nezapomeňte také, že od druhé dubnové dekády začíná nejlepší viditelnost planety Merkur a kolem 22. 4. maximum meteorického roje Lyridy.

Pro začínající pozorovatele má dubnová obloha hned několik bonusů. Především se již občas dají zažít noci, kdy nepadá teplota pod bod mrazu. Přitom ale ještě můžeme nad západem spatřit známá a možná i nejhezčí souhvězdí zimní oblohy. Na rozloučení čekají Plejády v Býku, Velká mlhovina M42 v Orionu nebo jasný Sirius ve Velkém psu. 

Během dubna se nad obzorem objeví také planeta Merkur. Zhruba od 10. dubna jej budeme moci sledovat jako stále výše, a protože bude také velmi jasný, nemělo by jeho pozorování činit potíže, a to i pouhým okem. Nad západem až severozápadem bude připomínat asi jedinou takto jasnou hvězdu, která tam bude okem viditelná. 

Souhvězdí Oriona v dubnu pomalu mizí z oblohy Autor: Stellarium
Souhvězdí Oriona v dubnu pomalu mizí z oblohy
Autor: Stellarium
Žezlo nejjasnější hvězdy viditelné části oblohy postupně převezme po Siriu hvězda Arcturus v souhvězdí Pastýře. Tato hvězda je červeným obrem vzdáleným 36 světelných roků. Pastýř drží symbolicky v rukou vodítka Honicích psů. Toto souhvězdí, které v praxi tvoří dvě hvězdy (ta nejjasnější je Cor Caroli, tedy srdce Karlovo), obsahuje mnoho krásných galaxií. Díky rozparcelování oblohy se do něj vešla i známá Vírová galaxie M51, která leží velmi blízko oji Velkého vozu. Toto souhvězdí si podobně uzmulo pro sebe i kulovou hvězdokupu M3, která je zase poblíž Pastýře.

Ráno stoupá vysoko letní trojúhelník a tedy i radiant meteorického roje Lyridy
Ráno stoupá vysoko letní trojúhelník a tedy i radiant meteorického roje Lyridy
Pod Honicími psy je nevýrazné souhvězdí Vlasů Bereniky. Na obloze jej ale najdeme snadno za zadní částí Lva, protože zde září skupinka hvězd Melotte 111. Dalekohledem zde opět odhalíme velmi mnoho galaxií. Krásné jsou například Jehlová galaxie NGC 4565 nebo galaxie s černým okem uvnitř M64. Milovníky kulových hvězdokup potěší i objekt M53. Nachází se zde i obří kupa galaxií Coma cluster s asi tisícovkou členů.

Prošli jsme méně známá souhvězdí, a přitom jarní obloha – to jsou pro mnohé Panna a její kupa galaxií, nebo Lev s jeho skupinkami galaxií. Právě v Panně je nejbližší velká kupa galaxií. Najdeme zde třeba známou M87, kde byla poprvé přímo zobrazena černá díra pomocí sítě radioteleskopů Event Horizon Telescope.

Rozsáhlé souhvězdí Hydry se táhne od Raka až k souhvězdím letní oblohy. Autor: Stellarium
Rozsáhlé souhvězdí Hydry se táhne od Raka až k souhvězdím letní oblohy.
Autor: Stellarium
V souhvězdí Hydry najdeme pod její hlavou výraznou otevřenou hvězdokupu M48 a protože toto souhvězdí je opravdu velmi rozsáhlé, defiluje nám před očima většinu noci.

Souhvězdí typická pro podzimní oblohu se plazí v lepším případě poblíž severního obzoru. Patří se Kasijopea, Perseus nebo Andromeda, která je opravdu obtížně pozorovatelná.

Andromeda je v dubnu obtížně viditelná Autor: Stellarium/Antonín Vřešťál
Andromeda je v dubnu obtížně viditelná
Autor: Stellarium/Antonín Vřešťál

Děkujeme, že se díváte na naše astronomické desetiminutovky. Budeme rádi za vaše připomínky pod videem. Pokud se vám podaří něco pozorovat nebo jste se dověděli něco zajímavého, budeme rádi, když se s námi podělíte.

Terezie Toušová – komentář
Antonín Vřešťál – střih
Daniel Kurtin – scénář




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Obloha, Astronomické desetiminutovky


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »