Astronomické desetiminutovky – duben

Pro začínající pozorovatele má dubnová obloha hned několik bonusů. Především se již občas dají zažít noci, kdy nepadá teplota pod bod mrazu. Přitom ale ještě můžeme nad západem spatřit známá a možná i nejhezčí souhvězdí zimní oblohy. Na rozloučení čekají Plejády v Býku, Velká mlhovina M42 v Orionu nebo jasný Sirius ve Velkém psu. 

Během dubna se nad obzorem objeví také planeta Merkur. Zhruba od 10. dubna jej budeme moci sledovat jako stále výše, a protože bude také velmi jasný, nemělo by jeho pozorování činit potíže, a to i pouhým okem. Nad západem až severozápadem bude připomínat asi jedinou takto jasnou hvězdu, která tam bude okem viditelná. 

Žezlo nejjasnější hvězdy viditelné části oblohy postupně převezme po Siriu hvězda Arcturus v souhvězdí Pastýře. Tato hvězda je červeným obrem vzdáleným 36 světelných roků. Pastýř drží symbolicky v rukou vodítka Honicích psů. Toto souhvězdí, které v praxi tvoří dvě hvězdy (ta nejjasnější je Cor Caroli, tedy srdce Karlovo), obsahuje mnoho krásných galaxií. Díky rozparcelování oblohy se do něj vešla i známá Vírová galaxie M51, která leží velmi blízko oji Velkého vozu. Toto souhvězdí si podobně uzmulo pro sebe i kulovou hvězdokupu M3, která je zase poblíž Pastýře.

Pod Honicími psy je nevýrazné souhvězdí Vlasů Bereniky. Na obloze jej ale najdeme snadno za zadní částí Lva, protože zde září skupinka hvězd Melotte 111. Dalekohledem zde opět odhalíme velmi mnoho galaxií. Krásné jsou například Jehlová galaxie NGC 4565 nebo galaxie s černým okem uvnitř M64. Milovníky kulových hvězdokup potěší i objekt M53. Nachází se zde i obří kupa galaxií Coma cluster s asi tisícovkou členů.

Prošli jsme méně známá souhvězdí, a přitom jarní obloha – to jsou pro mnohé Panna a její kupa galaxií, nebo Lev s jeho skupinkami galaxií. Právě v Panně je nejbližší velká kupa galaxií. Najdeme zde třeba známou M87, kde byla poprvé přímo zobrazena černá díra pomocí sítě radioteleskopů Event Horizon Telescope.

V souhvězdí Hydry najdeme pod její hlavou výraznou otevřenou hvězdokupu M48 a protože toto souhvězdí je opravdu velmi rozsáhlé, defiluje nám před očima většinu noci.

Souhvězdí typická pro podzimní oblohu se plazí v lepším případě poblíž severního obzoru. Patří se Kasijopea, Perseus nebo Andromeda, která je opravdu obtížně pozorovatelná.

Děkujeme, že se díváte na naše astronomické desetiminutovky. Budeme rádi za vaše připomínky pod videem. Pokud se vám podaří něco pozorovat nebo jste se dověděli něco zajímavého, budeme rádi, když se s námi podělíte.

Terezie Toušová – komentář
Antonín Vřešťál – střih
Daniel Kurtin – scénář