Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Astronomické desetiminutovky – duben

Astronomické desetiminutovky – duben

Galaxie NGC 4565 přezdívaná podle svého tvaru Jehlová byla takto zachycena pomocí 125mm refraktoru barevnou kamerou ASI533MMC.
Autor: Václav Kubeš

Také v dubnu tu máme přehled souhvězdí a zajímavých objektů v nich od studentů z turnovského astronomického kroužku, kteří si přezdívají Astrocrew. Noci se již rychle zkracují, ale pořád ještě platí, že se nám naskýtá pohled na souhvězdí nejméně tří ročních období. Večer zapadají typické objekty zimy, jako je Orion nebo jasný Sirius. Hlavní doménou oblohy jsou jarní souhvězdí a k tomu se přidává vysoko na obloze Velká medvědice. A všude je nepřeberné množství galaxií. Ráno už se dá pohodlně pozorovat letní objekty v nejkrásnějších partiích Mléčné dráhy. Nezapomeňte také, že od druhé dubnové dekády začíná nejlepší viditelnost planety Merkur a kolem 22. 4. maximum meteorického roje Lyridy.

Pro začínající pozorovatele má dubnová obloha hned několik bonusů. Především se již občas dají zažít noci, kdy nepadá teplota pod bod mrazu. Přitom ale ještě můžeme nad západem spatřit známá a možná i nejhezčí souhvězdí zimní oblohy. Na rozloučení čekají Plejády v Býku, Velká mlhovina M42 v Orionu nebo jasný Sirius ve Velkém psu. 

Během dubna se nad obzorem objeví také planeta Merkur. Zhruba od 10. dubna jej budeme moci sledovat jako stále výše, a protože bude také velmi jasný, nemělo by jeho pozorování činit potíže, a to i pouhým okem. Nad západem až severozápadem bude připomínat asi jedinou takto jasnou hvězdu, která tam bude okem viditelná. 

Souhvězdí Oriona v dubnu pomalu mizí z oblohy Autor: Stellarium
Souhvězdí Oriona v dubnu pomalu mizí z oblohy
Autor: Stellarium
Žezlo nejjasnější hvězdy viditelné části oblohy postupně převezme po Siriu hvězda Arcturus v souhvězdí Pastýře. Tato hvězda je červeným obrem vzdáleným 36 světelných roků. Pastýř drží symbolicky v rukou vodítka Honicích psů. Toto souhvězdí, které v praxi tvoří dvě hvězdy (ta nejjasnější je Cor Caroli, tedy srdce Karlovo), obsahuje mnoho krásných galaxií. Díky rozparcelování oblohy se do něj vešla i známá Vírová galaxie M51, která leží velmi blízko oji Velkého vozu. Toto souhvězdí si podobně uzmulo pro sebe i kulovou hvězdokupu M3, která je zase poblíž Pastýře.

Ráno stoupá vysoko letní trojúhelník a tedy i radiant meteorického roje Lyridy
Ráno stoupá vysoko letní trojúhelník a tedy i radiant meteorického roje Lyridy
Pod Honicími psy je nevýrazné souhvězdí Vlasů Bereniky. Na obloze jej ale najdeme snadno za zadní částí Lva, protože zde září skupinka hvězd Melotte 111. Dalekohledem zde opět odhalíme velmi mnoho galaxií. Krásné jsou například Jehlová galaxie NGC 4565 nebo galaxie s černým okem uvnitř M64. Milovníky kulových hvězdokup potěší i objekt M53. Nachází se zde i obří kupa galaxií Coma cluster s asi tisícovkou členů.

Prošli jsme méně známá souhvězdí, a přitom jarní obloha – to jsou pro mnohé Panna a její kupa galaxií, nebo Lev s jeho skupinkami galaxií. Právě v Panně je nejbližší velká kupa galaxií. Najdeme zde třeba známou M87, kde byla poprvé přímo zobrazena černá díra pomocí sítě radioteleskopů Event Horizon Telescope.

Rozsáhlé souhvězdí Hydry se táhne od Raka až k souhvězdím letní oblohy. Autor: Stellarium
Rozsáhlé souhvězdí Hydry se táhne od Raka až k souhvězdím letní oblohy.
Autor: Stellarium
V souhvězdí Hydry najdeme pod její hlavou výraznou otevřenou hvězdokupu M48 a protože toto souhvězdí je opravdu velmi rozsáhlé, defiluje nám před očima většinu noci.

Souhvězdí typická pro podzimní oblohu se plazí v lepším případě poblíž severního obzoru. Patří se Kasijopea, Perseus nebo Andromeda, která je opravdu obtížně pozorovatelná.

Andromeda je v dubnu obtížně viditelná Autor: Stellarium/Antonín Vřešťál
Andromeda je v dubnu obtížně viditelná
Autor: Stellarium/Antonín Vřešťál

Děkujeme, že se díváte na naše astronomické desetiminutovky. Budeme rádi za vaše připomínky pod videem. Pokud se vám podaří něco pozorovat nebo jste se dověděli něco zajímavého, budeme rádi, když se s námi podělíte.

Terezie Toušová – komentář
Antonín Vřešťál – střih
Daniel Kurtin – scénář




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Obloha, Astronomické desetiminutovky


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »