Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Titul Čestný člen IAU míří opět do ČR

Titul Čestný člen IAU míří opět do ČR

Zdenek Bardon
Autor: Zdeněk Bardon

Novým čestným členem Mezinárodní astronomické unie (IAU) se stal konstruktér, astrofotograf, fotoambasador ESO, popularizátor astronomie a zakladatel soutěže Česká astrofotografie měsíce Zdeněk Bardon. Na toto prestižní ocenění byl nominován za svůj významný přínos v oblasti modernizaci astronomických přístrojů a popularizace astronomie. Nominaci schválila prostřednictvím tiskové zprávy generální tajemnice IAU prof. Teresa Lago v květnu 2021.

Zdeněk Bardon získává toto prestižní ocenění teprve jako druhý občan České republiky na základě nominace Českého národního komitétu astronomického (ČNKA), jejímž předsedou je prof. Jan Palouš. Jako první jej v roce 2018 získal dr. Jiří Dušek, ředitel Hvězdárny a planetária v Brně, za mimořádnou podporu rozvoje astronomie v České republice.

Mezinárodní astronomická unie (International Astronomical Union, IAU) je mezinárodní organizace více než 110 států sdružující profesionální astronomy. Byla založena v roce 1919 a dnes má téměř 14 000 členů. Je to bezesporu světově největší a zároveň vrcholná astronomická organizace. V letech 1967 až 1970 byl jejím generálním tajemníkem doc. Luboš Perek, mimo jiné duchovní otec známého dvoumetrového dalekohledu v Ondřejově.

V srpnu 2018 IAU představila novou kategorii svých čestných členů – a to ocenění Honorary Member of the IAU. Účelem zavedení této kategorie je poskytnout oficiální uznání jednotlivcům, kteří významně přispěli k pokroku astronomického výzkumu a kultury v jejich zemi, ale kteří se nekvalifikují jako jednotliví členové. Nominované osoby mohou být přijaty výkonným výborem IAU po jmenování jejich národním výborem pro astronomii (NCA). Ocenění Honorary Member of the IAU může být uděleno pouze v kongresových letech, to znamená jednou za tři roky. Návrh může být pouze jeden.

Vzhledem k situaci pandemie Covid19 jsou některé oficiální procedury odloženy a webová prezentace IAU bude teprve zveřejněna. V každém případě je jmenování už druhého kandidáta prestižním úspěchem České astronomické společnosti a potvrzením českých astronomických tradic ve světě.

Zdeněk Bardon (*1961)
Zdeněk Bardon se k pozorování oblohy dostal již ve velmi útlém dětství, svoji astronomickou kariéru začal v roce 1973 s kometou C/1973 E1 Kohoutek. Již od mladých let jej kromě astronomie zaujala disciplína s ní související, a tou je stavba dalekohledů. První dalekohled tak postavil ve svých 12 letech, jak jinak, než z brýlových čoček Záhy začal docházet na hvězdárnu v Jaroměři a účastnil je několika astronomických expedice na Hvězdárně v Úpici.

Jeho zájem o oblohu se postupně profiloval k jejímu fotografování a od toho již byl jen kousek ke stavbě nejrůznějších astronomických přístrojů a udělátek. Vyučil se mechanikem a stal se spolumajitelem firmy zabývající se automatizací průmyslových provozů, např. cukrovarů, pivovarů nebo mlékáren. Bylo tak zcela přirozené, že spojil svůj koníček s prací a začal navrhovat a realizovat automatizace astronomických dalekohledů. První větší zakázkou byla v roce 2007 robotizace 2metrového Perkova dalekohledu ASU AV ČR v Ondřejově, dnes nalezeneme práci Zdeňka Bardona na různých místech světa, na Slovensku, ve Španělsku i na Evropské jižní observatoři v Chile.

Díky své zkušenosti s fotografováním oblohy se stal jedním z Fotografických ambasadorů Evropské jižní observatoř. V roce 2005 založil fotografickou soutěž Česká astrofotografie měsíce, která si klade za cíl ukázat, že i čeští astrofotografové pořizují kvalitní astrofotografie světové úrovně.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Stránky Zdeňka Bardona
[2] Mezinárodní astronomická unie
[3] Český Národní Komitét Astronomický



O autorovi

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz je tu od roku 1995, kdy stránky založil Josef Chlachula. Nejaktivnějším přispěvovatelem je od roku 2003 František Martinek. Šéfredaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, v letech 2010 - 2017 Petr Horálek, od roku 2017 je jím Petr Sobotka. Zástupcem šéfredaktora je astrofotograf Martin Gembec. Facebookovému profilu ČAS se z redakce věnuje především Martin Mašek a o Instagram se starají především Jan Herzig, Adam Denko a Zdeněk Jánský. Nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.

Štítky: Zdeněk Bardon, IAU


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »