Mojí milenkou je vesmír – třetí a prý poslední kniha astrofotografa Zdeňka Bardona
Mojí milenkou je vesmír - obal knihy Autor: Zdeněk Bardon
Astrofotograf Zdeněk Bardon, člen Východočeské pobočky České astronomické společnosti a také fotoambasador ESO, nám připravil třetí a dle jeho slov poslední knihu o svých astronomických a cestovatelských zážitcích, spojených převážně s dalekohledy Evropské jižní observatoře. 240 stran textu nás zavede až do nitra velkých teleskopů světa, nechybí však ani obrázky převážně noční oblohy z míst, kde je ještě tma. A to vše doplněno někdy až neuvěřitelnými příběhy noční astronomie.
Zdenek Bardon - autor knihy s manželkou Ivanou Autor: Zdeněk BardonKniha Mojí milenkou je vesmír je astronomickým cestopisem či spíše příběhem vesnického kluka z Josefova u Jaroměře, kterého nadšení dovedlo od teleskopu z rozebraných babiččiných brýlí, přes hvězdárnu v Jaroměři a letní tábory na Hvězdárně v Úpici, až na nejprestižnější observatoře světa. Zdeněk Bardon, neboť on je autorem knihy, je velkým nadšencem a amatérským astronomem, ovšem s více než jemnou fúzí do profesionální oblasti rekonstrukce a realizace nových řídících systémů velkých teleskopů po celém světě. Knihu vydal vlastním nákladem, není tedy v běžné distribuci. Ovšem v případě zájmu či dalších informací je možno autora přímo zkontaktovat na emailu zdenek.bardon@gmail.com.
Předmluva a uvodni slovo Autor: Zdeněk BardonÚvodní slovo ke knize laskavě poskytl RNDr. Jiří Grygar, CSc., čestný předseda České astronomické společnosti. Předmluvu ke knize napsal emeritní ředitel Astronomického ústavu AV ČR, prof. RNDr. Petra Heinzel, DrSc. Své nezastupitelné místo zde zaujímá i slovo „lovce exoplanet“, profesionálního astronoma dr. Petra Kabátha z Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově, který léta pracoval na observatoři Paranal v Chile (Evropská jižní observatoř). Tato poslední kniha z „trilogie“ bačkorového astronoma začíná na legendární hvězdárně na hoře Mount Wilson v USA, kde působila astronomická legenda Edwin Hubble. V dalších kapitolách se pak přesouváme na nejprestižnější observatoře v Chile.
Stránka knihy Autor: Zdeněk BardonKniha na velkém množství fotografií prezentuje místa, která jsou dostupná jen velmi, velmi obtížně. Ostatně, jistou návnadou mohou být i předchozí knihy Zdeňka Bardona, vlastně první dva díly této astronomicko–cestovatelské trilogie (první díl, druhý díl). V kapitole Pohledy do nebe se pak podíváme na zajímavé objekty nočního nebe z fotografické dílny autora. Snímky doprovází texty z pera ředitele Hvězdárny v Úpici Marcela Bělíka, který je také autorem doprovodných textů soutěže – Česká astrofotografie měsíce.
Zároveň si můžete prohlédnou trailer, představující popisovanou knihu.
Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 26. 10. do 1. 11. 2026. Měsíc bude v pondělí v úplňku, v noci na středu 28. října projde Plejádami a v neděli 1. listopadu bude v poslední čtvrti. Večer je vidět Saturn, ráno Mars s Jupiterem v přímce s Regulem. Venuše byla 24. října v dolní konjunkci a na ranní obloze se objeví extrémně nízko již koncem týdne jako Jitřenka. Slunce je klidné. Japonská sonda MMX se úspěšně vydala k Marsovým měsícům. Před 90 lety proběhl první úspěšný test raketového motoru v JPL.
Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče „LDN 1251“
Hluboko v souhvězdí Cefea, v oblasti oblohy bohaté na mezihvězdný prach a plyn, se nachází objekt označený jako LDN 1251. Na první pohled připomíná prázdnou, téměř černou skvrnu na pozadí vzdálených hvězd. Ve
Průchod měsíčních paprsků inverzní vrstvou atmosféry a její vliv na deformaci okraje kotouče. Lom světla v atmosféře zase odděluje zelenou složku pozorovatelnou v horní části kotouče a červenou složku viditelnou ve spodní části při přechodu do rudého záblesku.
