Úvodní strana  >  Články  >  Osobnosti  >  Vzpomínka: Antonín Rükl - Mít zadek ze železa

Vzpomínka: Antonín Rükl - Mít zadek ze železa

Antonín Rükl při předání Nušlovy ceny v roce 2012.
Autor: Vladimír Libý, Astropis

Minulý týden v noci z 11. na 12. července 2016 nás náhle opustil v nedožitých 84 letech nejvýznamnější československý selenograf 20. století, popularizátor astronomie a dlouholetý vedoucí pražského planetária Ing. Antonín Rükl. Poslední rozloučení se bude konat ve čtvrtek 21. července 2016 ve 14:40 v malé obřadní síni krematoria v Praze - Strašnicích. Rádi bychom mu vzdali hold i touto cestou, několika vzpomínkami.

Video: Hlubinami vesmíru s Antonínem Rüklem
(zdroj: TV Noe)

Antonín Rükl se narodil 22. září 1932 v Čáslavi a astronomii se začal věnovat hned po skončení 2. světové války - od roku 1949. Byl absolventem Českého Vysokého učení technického v Praze, kde se na katedře kartografie a geodézie věnoval především, jak jinak, geodetické astronomii a kartografii. Studium ukončil v roce 1956 a následně začal pracovat na Geodetické observatoři Pecný. Byl však tělem i duší spjat s pražským prostředím Štefánikovy hvězdárny. Přátelil se s Josefem Klepeštou, působil v Měsíční sekci Československé astronomické společnosti a navíc jeho tchánem byl dlouholetý správce Štefánikovy hvězdárny a činovník společnosti František Kadavý. Proto v roce 1960 využil příležitosti a nastoupil na místo vedoucího pracovníka v nově otevřeném pražském planetáriu. V této funkci působil neuvěřitelných 39 let - do roku 1999. Anotnín Rükl velmi dobře ovládal cizí jazyky. Mohl se proto bez potíží podílet na práci v Mezinárodní konferenci planetárií, kde v letech 1996-1999 zastával dokonce funkci jejího vice-prezidenta.

Antonín Rükl - Atlas Měsíce. Dnes již legendární dílo se dočkalo několika překladů. Autor: SUPRA-dalekohledy.cz
Antonín Rükl - Atlas Měsíce. Dnes již legendární dílo se dočkalo několika překladů.
Autor: SUPRA-dalekohledy.cz
Během své dlouhé kariéry v oblasti popularizace královské vědy napsal a ilustroval řadu knih. Jeho Atlas souhvězdí vyšel v 11ti překladech. Největším přínosem pro astronomii jsou pak ty publikace, kde prokázal svoji mimořádnou píli, řemeslnou zručnost geodetického astronoma a hluboké astronomické znalosti. Nejen u nás, ale i v zahraničí tak proslul tvorbou astronomických map a atlasů. Za jeho opus magnum lze bezpochyby považovat Atlas Měsíce, dnes již klasické dílo vycházející v luxusních provedeních v řadě jazykových mutací.

Litomyšlský sjezd České astronomické společnosti v dubnu 2004 zvolil Antonína Rükla čestným členem. Na podzim téhož roku mu společnost udělila za výjimečný přínos v oblasti astronomické literatury cenu Littera astronomica. Na jeho popularizační práci na mezinárodním poli nezapomněla německá astronomická společnost Astronomische Gesellschaft, která mu při svém pražském zasedání v roce 2004 udělila medaili Bruno H. Bürgela za popularizaci astronomie v německém jazyce. Antonín Rükl se stal tak jediným neněmeckým nositelem této ceny. V roce 2012 pak obdržel nejvyšší ocenění udělované Českou astronomickou společností Cenu Františka Nušla.

Antonín Rükl byl do posledních dnů naším hlavním spojencem s počátky dnes již téměř stoleté historie České astronomické společnosti. Zažil v předsednické funkci legendárního prof. Františka Nušla, díky jeho vzpomínkám nezapadly v zapomnění těžko uvěřitelné nápady komunistické funkcionářky Luisy Landové-Štychové, byl ve spojení se zakázaným astronomem RNDr. Antonínem  Bečvářem. Kdykoliv ho člověk požádal, email plný noblesy a věcných poznámek nenechal na sebe dlouho čekat.

Závěr vzpomínky na mimořádnou osobnost československé astronomie bych chtěl věnovat jeho vlastním slovům. Jedná se o Rüklovu vzpomínku, kterou napsal před 15ti lety pro moji monografii „Antonín Bečvář - astronom, který miloval mraky”. Společně s ním totiž tvoří dvojici jediných českých astronomů, jejichž díla používají astronomové doslova na celém světě.

Na Dr. Bečváře vzpomínám s úctou a obdivem jako na velký vzor. Měl jsem možnost se s ním blíže seznámit díky panu Josefu Klepeštovi - byli dlouholetí přátelé. Začátkem šedesátých let jsme s panem Klepeštou pracovali na nových mapách severní a jižní hvězdné oblohy a s Dr. Bečvářem jsme konsultovali konečnou podobu chystaného dílka. „Dílko“ to skutečně bylo ve srovnání s titánskou prací Dr. Bečváře na jeho velkých atlasech. Ty slouží dodnes jako vzor pro moderní kartografickou tvorbu; s rostoucím časovým odstupem však upadá do zapomnění zdánlivě nepodstatný detail, totiž „řemeslná“ stránka věci, kterou bych zde rád připomenul.

Myslím, že Bečvářova těžko představitelná píle, vytrvalost a pracovitost vynikne ve srovnání současné kartografické praxe s postupy, běžnými před půl stoletím - jestliže je vůbec možné srovnávat komfort dnešní digitální kartografie s tvrdou realitou ruční práce na papíře. Kdo by dnes uměl čistě, bez kazů a přesně vykreslit nulátkem a třenou tuší tisíce a tisíce maličkých kroužků? Bečvář na to měl sadu bezvadně seřízených nulátek, upravených pro velmi přesné nastavení poloměru kružnice a tloušťky čáry, a to byla prakticky jediná „technika“, kterou měl k dispozici. Při prohlížení jeho atlasů stojí za povšimnutí i popis map, provedený ručně pomocí šablonek a trubičkových per, opět nesmírně pečlivě a čistě. Co dnes zvládne pár klepnutí do klávesnice počítače, to musel Dr. Bečvář doslova vydřít mravenčí prací nebývalého rozsahu.

Sám jsem tehdy s astronomickou kartografií teprve začínal a tak jsem se Dr. Bečváře naivně zeptal, jak to vůbec mohl všechno zvládnout. Dal mi jednoduchý recept: „Pane kolego, to musíte mít zadek ze železa!“ Na tuto drsnou definici vytrvalosti a pracovitosti jsem později mnohokrát vzpomínal při práci na mapách Měsíce – a opravdu to funguje! Děkuji Vám, pane doktore.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Antonín Rükl v síni slávy ČAS
[2] Planetka (15395) Rükl
[3] Databáze knih Antonína Rükla
[4] Antonín Rükl na Wikipedii
[5] TV Noe - pořad Hlubinami vesmíru



O autorovi

Štěpán Kovář

Štěpán Kovář

Ing. Štěpán Kovář, PhD. se věnuje především historii astronomie 20. století. Jeho dlouholetým tématem je architektura a vývoj astronomických observatoří. V letech 2001-2004 se podílel na vedení České astronomické společnosti. Je autorem několika monografií a dokumentárních fotografických výstav. V letech 2003 - 2008 pracoval v Evropské laboratoři pro nukleární výzkum (CERN) v Ženevě jako software engineer.

Štítky: Ocenění, Antonín Rükl, Osobnost


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »