Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Bootes - souhvězdí s mnohoznačným názvem

Bootes - souhvězdí s mnohoznačným názvem

Bootes
Bootes
Z 88 souhvězdí jen málo má neustálený název v češtině. Jedním z nich je severní souhvězdí Bootes. Právě teď září večer nad západním obzorem. Je to souhvězdí zavedené již ve starověku a váží se k němu - podle české Wikipedie - tři pověsti.

Podle jedné z nich se jedná o syna Iasona a Démétér, který vynalezl pluh. Tuto pověst uvádějí např. německé naučné slovníky z 19. století (m. j. Meyerův malý konverzační slovník, Bibliographisches Institut, Leipzig und Wien 1893), Slovo Bootes, pocházející z řečtiny, vykládají jako poháněč býků (Stiertreiber) či volů (Ochsentreiber). Je tu souvislost s latinským "bos", což je homonymum s více významy. Logičtější je "poháněč volů", neboť býky lze těžko nutit k polním pracím.

Podle jiné pověsti byl Bootes vlastním jménem Arkás, jehož matku Kallistó (zapletla se s Diem) pomstychtivá Héra proměnila v medvědici, kterou Arkás v nevědomosti pronásledoval a Zeus ji zachránil tím, že ji přenesl na oblohu i s jejím synem. Tuto variantu rozpracoval Publius Ovidius Naso v Proměnách. Na ni se odvolává také Ottův slovník naučný (ONS), kde je uveden český překlad slova Bootes - volák.

Zde je také zmínka o tom, že alternativní název souhvězdí byl Arktofylax, což znamená v klasické řečtině "strážce medvěda" (arktos = medvěd, viz vědecký název medvěda hnědého - Ursus arctos). Nejjasnější hvězda souhvězdí - Arcturus (původně řecky Arkturos) - znamená v překladu "ocas medvěda". Avšak v heslu "Hvězdoznalství" používá OSN již výlučně název Bootes (vysvětlen jako "hlídač medvěda").

Pro český název souhvězdí jsou tedy dvě východiska. Vzniká samozřejmě otázka, proč nezůstal název Arktofylax a ujal se Bootes. H. Slouka v knize Poznejte souhvězdí (Orbis, Praha 1955) vysvětluje: "Podle svého jména je Bootes poháněč volů (7 jasných hvězd Velkého vozu slulo často Sedmero volů)." Současně také uvádí český ekvivalent "Pastýř". Kromě toho je v této knize reprodukce Bayerova (Uranometria, 1603) znázornění Boota jako muže s holí a srpem.

H. Slouka však není prvním autorem, který nahradil slovo Bootes názvem Pastýř. Již Riegrův Slovník naučný (1887) zavádí název "Pastucha", což ovšem nepřekvapuje, neboť to bylo v době, kdy např. Venuše byla nazývána Krasopaní a Mars Smrtonošem.

Masarykův slovník naučný (Československý kompas, Praha 1925): překládá Bootes jako "skoták" a dodává: "...Římané viděli v 7 hvězdách Velkého vozu 7 býků, jež Bootes honí okolo pólu, aby vyšlapávali obilí. Nejjasnější hvězda je Arkturos, strážce Velké medvědice."

Mladší Komenského slovník naučný (Praha 1937): překládá Bootes jako "honec volů". Oba slovníky tedy vystihují význam slova správně, jenže českým uším to zní poněkud pejorativně. To snad bylo důvodem k tomu, že v mapách hvězdné oblohy bylo po několik desítek let užíváno výhradně názvu Bootes. Příkladem budiž Dorazil O., Semík M., Kapesní kalendář, atlas ČSČK (Praha 1930) a Vandová A., Kapesní atlas světa (Kartografické nakladatelství, Praha 1971) a v tomto časovém intervalu i jiné atlasy.

Ovšem paralelně s touto zvyklostí se název Bootes mezi jinak českými názvy souhvězdí objevuje i v popularizující literatuře a v učebnicích. Název Bootes najdeme v knize C. A. Chanta Divy vesmíru (přel. O. Seydl, obraz. část J. Klepeta; Melantrich, Praha 1930), B. H. Bürgela Z dalekých světů (přel. J. Bochníček; Česká grafická unie, kolem r. 1942), učebnici V. Gutha, F. Linka, J. M. Mohra a B. Šternberka: Astronomie (Nakladatelství ČSAV, Praha, 1954), ve Vanýskových Základech astronomie a astrofyziky (Academia,Praha 1980) a několika knihách J. Grygara, např. J. Grygar, Z. Horský, P. Mayer, Vesmír (Mladá fronta, 1979). Tento usus byl tak zakořeněný, že dokonce jeden, dnes již nežijící astronom tvrdil, že Bootes je vlastní jméno, tudíž nepřeložitelné.

Tuto "bariéru" prolamují dva autoři. V r. 1960 vydává nakladatelství Orbis knihu M. Plavce Člověk a hvězdy, v níž je souhvězdí opět označeno termínem Pastýř a následuje ještě radikálněji J. Kleczek, jednak svým šestijazyčným slovníkem (Astronomical Dictionary in six Languages, Nakladatelství ČSAV, Praha, 1961) v němž používá názvu "Honák" a jednak dva roky nato Astronomickým a astronautickým slovníkem (Orbis, Praha 1963) v němž k Bootu přiřazuje hned tři významy: "Honák, Pastýř, Volák". O řadu let později vychází jeho knížka Naše souhvězdí (Albatros, Praha 1986), v níž ponechává jen označení "Honák - Pastýř". Těžko říci, zda právě z této příčiny J. Švestka ve Školním atlase světa (Geodetický a kartografický podnik, Praha 1989) má v mapě hvězdné oblohy název "Pastevec".

Může to však být také zásluhou A. Rükla. Jeho Otáčivá mapa hvězdné oblohy (ČTK - Pressfoto, Praha, 3. vydání) obsahuje název "Pastýř" a stejně tak to nalezneme u J. Pacáka v Otočné mapě oblohy (Astropis, Supra Praha, ČAS).

Pojem Pastýř se pak objevuje i ve slovnících, např. v Ilustrované encyklopedii (Encyklopedický dům, Praha 1995; autor hesla M. Grün) nebo v překladech cizích autorů např. v Hermannových, Hvězdách (Ikar 1997, překlad P. Příhoda). Už osamoceně vystupuje J. Kleczek ve Velké encyklopedii vesmíru (Academia, Praha 2002) s termínem "Honák", jsa blíž skutečnému významu slova Bootes. Školní atlas dnešního světa (Terra 2001) rovněž uvádí název souhvězdí "Pastýř". A stejně tak pozdější vědecko-populární literatura a zeměpisné atlasy.

V nedávné době vyšla terminologická komise České astronomické společnosti z této nové zvyklosti a doporučila název "Pastýř" jako ekvivalent k mezinárodnímu názvu Bootes s nevyjádřeným politováním, že nenašla jiný jednoslovný libozvučný český pojem vystihující skutečný význam mezinárodního termínu.

Podívejme se nyní, jak záležitost řeší jiné indoevropské jazyky. Na doslovný překlad se odvolává běloruština (Валапас), ruština (Вoлoпас), ukrajinština (Волопаc), bulharština (Воловар), polština (Wolarz), portugalština (Boötes, o Boieiro), španělština (Boötes, el Boyero), holandština (Ossenhoeder) a slovinština (Volar). Méně přesný překlad má angličtina (Herdsman- pastýř, Ploughman - oráč), francouzština (Bouvier - honák), rumunština (Boarul - kanec(?), podle překladače Google) a slovenština (Pastier). Naopak germánské jazyky vycházejí ze vztahu Boota k Velké medvědici. I v angličtině nacházíme alternativní Bear Driver ( jak uvádí J. Kleczek, 1961), norština má Bjørnepassaren, Bjørnevokteren, dánština Bjørnevogteren , švédština Björnvaktaren, němčina Bärenhüter - strážce medvěda, což je zřejmě i překlad ostatních germánských názvů. Některé jazyky nepřekládají, samozřejmě řečtina (Βοώτης), italština (Boote), angličtina (přednostně Bootes).

Závěrem tedy můžeme konstatovat, že v souladu s (nejméně) dvojím starověkým výkladem názvu souhvězdí používají indoevropské jazyky dvou diametrálně odlišných názvů, vážících se funkcí buď k dobytčeti nebo medvědu.

Poznámka: Z pochopitelného důvodu jsem neuvedl všechny případy užití názvu souhvězdí, na které jsem narazil. Mimo Wikipedii jich bylo asi 42. Kromě nich jsem získal informace od paní dr. I. Zachové z FF MU a paní Mgr. J. Fialové z gymnázia v Brně-Králově Poli, za něž jim tímto děkuji.




O autorovi

Miroslav Šulc

Miroslav Šulc

Narozen 1941, v roce 1963 promoval na přírodovědecké fakultě Univerzity J. E. Purkyně (dříve a nyní Masarykova univerzita) v oboru matematika-fyzika (s titulem promovaný fyzik-učitel). Od té doby zaměstnán jako učitel na střední škole. Od r. 1954 do r. 1986 externí spolupracovník brněnské hvězdárny. Od r. 1959 člen České astronomické společnosti. Od r. 1996 hospodář výboru SMPH. Od r. 2006 v definitivním důchodu.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »