< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Brněnští astronomové pozorují v Jižní Africe
Lenka Zychová Vytisknout článek

Brněnští astronomové pozorují v Jižní Africe

Observatoř SAAO v Jižní Africe.
Autor: Lenka Janeková.

Astronomové z Masarykovy univerzity využívají ke svému pozorování dalekohledy na celém světě. Během třítýdenní stáže na South African Astronomical Observatory (SAAO, Sutherland, Jižní Afrika) se věnovali výzkumu těsných dvojhvězd s velmi krátkou oběžnou dobou. Vývoj takových soustav je stále do jisté míry záhadou. K objasnění by měly přispět i nejnovější měření ze SAAO.

Tisková zpráva ÚTFA PřF Masarykovy univerzity v Brně.

Doc. Miloslav Zejda, vedoucí pozorování, společně s doktorandkou Mgr. Lenkou Janekovou, pracovali 21 dní na astronomické observatoři SAAO v Jižní Africe. Jejich pozorování spočívalo v měření změn jasnosti vybraných proměnných hvězd. V letošním roce využívali dalekohled s průměrem zrcadla 1 m s velmi citlivou CCD kamerou.

Doc. Miloslav Zejda a Mgr. Lenka Janeková u 1m dalekohledu na SAAO. Autor: PřF MU v Brně.
Doc. Miloslav Zejda a Mgr. Lenka Janeková u 1m dalekohledu na SAAO.
Autor: PřF MU v Brně.
Většina hvězd ve vesmíru není osamocených, jako naše Slunce, ale žije v párech. Během jejich vývoje může dojít k situaci, že obě hvězdy vyplní prostor, který mají ve dvojhvězdě k dispozici (tzv. Rocheův lalok), a vznikne kontaktní dvojhvězda. Většina dvojhvězd, sledovaných během pobytu na SAAO, je tvořena páry málo hmotných, chladných červených trpaslíků. Jen zcela výjimečně mohou být oběžné doby složek těchto dvojhvězd kratší než 5,5 hodiny.

Uspokojivé vysvětlení existence této hranice dosud chybí. K objasnění záhady by měla přispět i nová měření pod vedením doc. Zejdy. Z naměřených změn jasnosti (světelných křivek) je možné určit parametry sledovaných dvojhvězd, jejich složek i okolního mezihvězdného prostředí. Interpretací dat se budou zabývat jak astrofyzici z Masarykovy univerzity, tak jejich kolegové z Číny. Vědci předpokládají, že výsledky pomohou lépe porozumět vývoji těsných dotykových dvojhvězd a přispějí k vyřešených dosud otevřených problémů jako např. odhalení příčiny omezení oběžných period nebo určení role magnetického pole v těsných dotykových dvojhvězdách.

Kontakt a další informace

Kontakt na vedoucího pozorování:
doc. Miloslav Zejda
Ústav Teoretické fyziky a Astrofyziky PřF MU v Brně
Mail: zejda@physics.muni.cz

Mgr. Lenka Zychová
Ústav Teoretické fyziky a Astrofyziky PřF MU v Brně
Mail: zychova@physics.muni.cz

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] ÚTFA PřF Masarykovy univerzity v Brně



O autorovi

Lenka Zychová

Lenka Zychová

Lenka Zychová (*1986, Ostrava) je astronomka a popularizátorka astronomie. Věnuje se doktorskému studiu astrofyziky na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Svůj výzkum zasvětila mezihvězdné látce, konkrétně bublinám v mezihvězdném prostředí, ve kterém ji trpělivě pomáhá vedoucí Soňa Ehlerová z Astronomického ústavu AV ČR. Dále je také tiskovým tajemníkem Ústavu teoretické fyziky a Astrofyziky PřF MU v Brně. Další informace a kontakt naleznete na jejím webu Astronomickeprednasky.cz.

Další články autora (14)

Štítky: ÚTFA PřF Masarykovy unoverzity v Brně, Saao

36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »