Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Bylo hlavní město Inků postaveno podle nebeské pumy?

Bylo hlavní město Inků postaveno podle nebeské pumy?

puma.jpg
Puma byla pro Inky tak důležitým zvířetem, že podle ní vystavěli své hlavní město. Cusco bylo postaveno tak, aby vypadalo jako tmavá puma, temnotou zformované souhvězdí v Mléčné dráze, které podle svého výzkumu odhalil italský profesor Giulio Magli z katedry matematiky Milánské technické univerzity. Nedávno jej zveřejnil na fyzikální webové stránce arXiv , kterou spravuje Cornellova univerzita v Ithace, stát New York.

Incké hlavní město Cusco byl založeno kolem 12. století a nyní se nalézá v Peru, asi 110 kilometrů jižně od pevnosti Machu Picchu. Stejně jako další starověká města bylo i Cusco postaveno na základech vytyčených astronomickými událostmi, zejména zimním a letním slunovratem. Podle tradice bylo město chápáno jako puma s hlavou tvořenou blízkými kopci, střed města s hlavním chrámem jako jeho genitálie a ocasem tvořeným soutokem řek Tullumayo a Huatanay.

Magli věří, že Cusco přesně odpovídá pumě ze souhvězdí, které bylo pro Inky tvořeno ne hvězdami, ale tmavými prostorami mezi hvězdami. Nejen Inkové, ale i mnoho jiných starověkých civilizací, včetně původních Australanů rozpoznávalo taková tmavá souhvězdí. Ale Magli předpokládá, že souhvězdí pravděpodobněji ležet uvnitř tmavé zóny souhvězdími Cygnus (Labuť) a Vulpecula (Liška). Tato tmavá zóna (na obrázku) leží mezi dvěma jasnými pásy oblohy, které mohly pro Inky reprezentovat dvě řeky které se v Cuscu slévají. Na tomto místě Mléčné dráhy lze při jisté míře představivosti skutečně vidět tmavou kočkovitou šelmu ve skoku.

Ne všichni s Maglim ale bezvýhradně souhlasí. Magliho výklad komentoval například archeolog Ian Farrington z Australské národní univerzity, který vede vykopávky jen 30 kilometrů od Cusca. Podle něj je terén okolo Cusca přeplněn astronomickou symbolikou i znaky pumy. Všechny východy Slunce po celý rok lze opravdu pozorovat přímo z náměstí Cusca a dvě blízké hory při tomto pohledu označují letní a zimní slunovrat. Nikdy ale neslyšel o tom, že by se Cusco mělo podobat pumě. To že celé město sleduje astronomické události, jak tvrdí Magli, to je už jiná věc, řekl Farrington novinářům.

Každopádně má archeoastronomie stále co řešit a nezaškodí si ani připomenout, že v historii lidské kultury nebyl vždy pohled na oblohu takový, jaký dnes obecně přijímáme.

Zdroj: ABC Science Online
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »