Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Dobrodružství vědy v pampě

Dobrodružství vědy v pampě

V minulém článku jsme zveřejnili článek dr. Grygara o nově budované observatoři Pierre Auger v Jižní Americe. Požádal jsem proto o rozhovor českého fyzika RNDr. Jana Řídkého, CSc. z Fyzikálního ústavu AV ČR, díky kterému se na tomto projektu podílí i čeští vědci. Sešli jsme se před restaurací v Evropské laboratoři pro jaderný výzkum (CERN) v Ženevě a když jsem přicházel na smluvené místo, všiml jsem si, že se potkáváme na ulici jménem Pierre Auger.

Pane doktore, hlavním posláním observatoře Pierre Auger je získat solidní údaje o primárním kosmickém záření částic nad 10 trilionů elektronvoltu. Lze v krátkosti říci, v čem je studium tohoto záření důležité nebo zajímavé pro fyziku či astronomii?
Nejzajímavější na zmíněném kosmickém záření je, že o něm nic nevíme. Víme pouze, že existuje, ale již neznáme odpovědi na otázky, odkud přichází, co je jeho podstatou, jak vzniká a vlastně ani nevíme, kam až sahá škála energií, kterých toto záření nabývá.Vzrušující na celém studiu je právě ona naprostá absence znalostí o tomto jevu a jak tomu bývá v přírodních vědách, vždycky jsou nesmírně přitažlivá ta pozorování, o jejichž výsledcích předem nic nevíme.

Na projektu pracuje pět českých vědců a jedenáct techniků. Co je hlavní náplní této spoluúčasti?
Hlavní náplň činnosti se mění podle aktuální potřeby. Před čtyřmi lety spočívalo těžiště naší prá-ce ve finalizaci návrhu de-tektorů, později se přesu-nulo k otázkám spojených s technologií výroby a po spuštění prototypu dete-ktoru v roce 2001 jsme se zabývali vyhodnocováním dat a zjišťováním nedos-tatků. V současné době je naším úkolem zajistit výro-bu hlavních částí dete-ktorů, zejména zrcadel pro velké Schmidtovy komory. Zároveň se naše činnost ubírá do budoucna, kdy vyvíjíme metody, jak dlou-hodobě monitorovat čin-nost detektoru, jak ho kali-brovat, zabýváme se pro-blematikou ohledně zpra-cování a následné inter-pretace dat.

Jaký konkrétní přínos pro Českou republiku, potažmo pro vás spatřujete v účasti na této mezinárodní observatoři?
Sama o sobě účast na prvotřídním fyzikálním výzkumu je ohromným přínosem nejen pro nás, ale pro celou vědeckou oblast našeho působení. Druhým takovým neobyčejným přínosem je spolupráce v jednom týmu s nositelem Nobelovy ceny. Být blízko profesoru Jimu Cronimovi se nepoštěstí hned tak každému a pro naši práci je to nejen povzbuzení, ale také velký závazek. A třetí nezanedbatelný přínos cítím ve skutečnosti, že naše práce přichází ihned ve známost v patnácti zemích světa. Tím se dostáváme do centra světového vědeckého dění a s tím je dále spojena celá řada dalších nabídek a uznání.

Kolik lidí je celkem zapojeno do tohoto projektu a kterou část realizace považujete za nejobtížnější?
Celkem je do celého projektu zapojeno na tři sta odborníků, což představuje čtyřicet vědeckých laboratoří v patnácti zemích světa. Z toho vyplývá, že jednou z nejsložitějších partií je organizační část. Celý systém je totiž velmi úzce propojen a je nesmírně důležité, aby výpadek či zpoždění v jedné zemi neohrozil běh událostí v těch ostatních. A samozřejmě, jako ostatně u všech vědeckých programů, tak i v případě observatoře Pierre Auger máme jisté problémy s financemi. Ty kromě jiného vznikly poměrně hlubokou hospodářkou krizí v Argentině, která nám způsobila deficit zhruba osm milionů dolarů.

Je tím ohrožena výstavba observatoře?
Ne, to rozhodně není. Maximálně může dojít k posunu spuštění celého systému, ale vzhledem k charakteru observatoře je možné ji uvádět do provozu postupně.

Co představuje z praktického hlediska, když se řekne "Česká republika se zapojila do projektu Pierre Auger" ?
Geneze připojení České republiky byla celkem netypická. Kolega z Brazílie, kterého jsem znal již řadu let předtím, mi zde v CERNu nabídl, zda by se Česká republika nechtěla na tomto projektu participovat. Přivezl jsem tedy řadu propozic domů do Čech a všem nám připadalo téměř neuvěřitelné, že bychom se mohli účastnit stavby observatoře a následně vědeckého výzkumu v Jižní Americe. Navíc doktora Grygara zaujal problém nejen z hlediska fyzikální podstaty, ale také, že se jedná o zajímavý výzkum, který se dotýká i velmi silně astronomické oblasti. A tím bylo vlastně rozhodnuto.

Jak dlouhá doba uplynula od chvíle, kdy jste dostal nabídku pro Českou republiku účasti na projektu Pierre Auger, do okamžiku faktického zapojení?
První porada celého týmu Pierre Auger, které jsme se mohli zúčastnit, se konala hned záhy po nabídce zde v CERNu, to se psal rok 1997. O rok později probíhalo pracovní setkání přímo v Jižní Americe, ale bohužel jsme v té době neměli žádné finance. Vedení projektu se zachovalo velkoryse a cestu včetně pobytu nám uhradilo, což byl pro nás jasný signál, že o naši práci a znalosti je zájem. V roce 1999 jsme podepsali vstupní dohody a od té doby jsme nedílnou součástí velkého týmu vědců v projektu Pierre Auger.

Pro observatoř byla z Jižní Ameriky vybrána Argentina. Víte proč rozhodnutí padlo právě pro tuto zemi? Proč vůbec Jižní Amerika?
Celý projekt počítá s výstavbou takto rozsáhlých observatoří na severní i jižní polokouli tak, aby byly pokryty všechny směry, odkud záření může přicházet. Vzhledem k tomu, že na severní polokouli jsou v USA a Japonsku podobné, byť nesrovnatelně menší observatoře, padla volba první výstavby na jižní polokouli.

V úvahu pak připadaly tři země: Austrálie, JAR a Argentina, z nichž posledně jmenovaná nabídla nejlepší podmínky. Je pravdou, že vzhledem k rozsáhlé ekonomické krizi řadě z nich není schopna dostát, přesto nikdo této volby zatím nelituje. Navíc místní lidé si naší přítomnosti nesmírně váží a vychází nám všemožně vstříc.

Byl jste několikrát v Argentině. Co vás na místním prostředí nejvíc zaujalo?
Příroda. Tamější prostředí to je skutečně něco nepopsatelného - z jedné strany Andy a z druhé pampa, pro nás Evropany jen stěží představitelná krása. A také mě velmi nadchl poklidný život místních obyvatel. Nejčastější jejich stížností na vědce z observatoře Pierre Auger je, že jezdí příliš rychle autem a plaší jim dobytek. A věřte, že po místních cestách se tam moc rychle jezdit nedá.

Dokážete odhadnout nebo si aspoň tipnout, jaké výsledky se observatoří Pierre Auger získají a jaký bude jejich přínos?
Určitě celý experiment velmi rozšíří naše znalosti o kosmickém záření vysokých energií. Ovšem jak moc se naše znalosti změní a co dále ovlivní, tak to je velký otazník. Musím proto vaši otázku nechat nezodpovězenou s tím, že se jedná o skutečně vzrušující experiment, ve kterém nás čeká jistě řada důležitých a těžko předvídatelných objevů. Je to takové velké vědecké dobrodružství mezi Andami a pampou.




O autorovi

Štěpán Kovář

Štěpán Kovář

Ing. Štěpán Kovář, PhD. se věnuje především historii astronomie 20. století. Jeho dlouholetým tématem je architektura a vývoj astronomických observatoří. V letech 2001-2004 se podílel na vedení České astronomické společnosti. Je autorem několika monografií a dokumentárních fotografických výstav. V letech 2003 - 2008 pracoval v Evropské laboratoři pro nukleární výzkum (CERN) v Ženevě jako software engineer.



25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »