Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Interferometrii svítá na lepší zítřky

Interferometrii svítá na lepší zítřky

PRIMA
PRIMA
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře (029/2008): Přístrojem PRIMA poprvé prošlo světlo

Přístroj PRIMA (Phase Referenced Imaging and Microarcsecond Astrometry), jenž je součástí VLT interferometru (VLTI) na hoře Cerro Paranal v Chile, spatřil první světlo. Při plném výkonu PRIMA umožní VLTI pozorovat mnohem slabší objekty, než mohly dosavadní interferometry. Astrometrická přesnost pozorování přesáhne možnosti jakéhokoliv jiného zařízení. PRIMA se stane jedinečným nástrojem pro hledání exoplanet.

"PRIMA je speciálně uzpůsobena k pozorování 'pohupování' hvězd. Za 'pohupování' je zodpovědný jinak neviditelný planetární průvodce," říká vědec Gerard van Belle. "Můžeme tak odhalit exoplanety a dokonce určit jejich hmotnost." Očekávaná přesnost přístroje PRIMA se pohybuje v řádu desetitisícin obloukové vteřiny. Takové preciznosti nedosahuje žádné jiné zařízení ani na zemi ani na oběžné dráze [1]. Kromě přesných astrometrických měření sehraje PRIMA klíčovou úlohu také při zobrazování slabých zdrojů interferometrem VLTI spojeným s dalšími přístroji jako AMBER a MIDI.

Interferometrie využívá světlo ze dvou i více dalekohledů současně. Z rozdílu mezi jednotlivými signály lze s vynikající přesností měřit úhly. Při použití této techniky dosahuje PRIMA stejné rozlišovací schopnosti jako dalekohled s průměrem objektivu rovnajícím se vzdálenosti dvou užitých teleskopů. V případě VLTI je to okolo 200 metrů.

Jedinečnost přístroje PRIMA je dána také tím, že kombinuje dva interferometry v jednom. PRIMA bude získávat data ze dvou zdrojů současně. Jasnější zdroj bude sloužit pro zaměřování a tím bude možné pozorovat slabý zdroj déle, než umožňují jednoduché interferometry. Již dříve existovaly podobné experimentální interferometry, které tuto techniku využívaly. PRIMA je však prvním svého druhu, určená všem astronomům.

Jednotlivé části zařízení byly na Paranal přivezeny na konci července. Následující měsíc probíhala montáž a testování. Za milník lze považovat den 2. září 2008, kdy byly k přístroji připojeny dva 1,8 metrové dalekohledy AT a na senzorech se objevily první interferenční proužky. O tři dny později již spolehlivě fungoval systém aktivního navádění interferenčních obrazců, který umožňuje kompenzovat turbulence v atmosféře.

První světlo, v interferometrii spíše první proužky, byly získány s předstihem oproti původnímu časovému plánu, sestavenému předním inženýrem Francoise Delplanckem: "Přestože jsme museli úspěšně zvládnout několik činností současně, proběhlo sestavení, zapojení i odzkoušení hladce. Byl jsem potěšen, jak lehce a spolehlivě se nám hned napoprvé podařila korekce turbulencí v atmosféře."

Všechny podsystémy, propojující dalekohledy AT se zařízením PRIMA, se podařilo úspěšně nainstalovat a nyní projdou důkladnými prověrkami. Poté bude vše zpřístupněno pro standardní pozorování [2].

Na projektu PRIMA spolupracují ESO, Ženevská observatoř, MPIA Heidelberg, Landessternwarte Heidelberg, Leidenská univerzita, Ecole Polytechnique Fédérale de Lausanne, Institut miktrotechnologie v Neuchâtel a MPE Garching. Průmyslovými partnery jsou TNO a Thales Alenia Space.

Poznámky

[1]: Když planeta obíhá okolo hvězdy, působí na ní svou gravitací a způsobuje její pohupování. Pohupování se běžně určuje díky rozdílům v radiální rychlosti hvězdy, ale pokud můžeme přesně určit její polohu, můžeme jej pozorovat i přímo. PRIMA dosahuje takové přesnosti, která dostačuje k pozorování efektů, vyvolaných planetami podobnými Jupiteru. Prima je jinými slovy schopná měřit úhlové rozdíly v řádu desetitisícin obloukové vteřiny a dokázala by tedy za 1 sekundu zaznamenat změnu délky lidského vlasu ze vzdálenosti 100 m.
[2]: Na následujících šest měsíců jsou připraveny celkem čtyři zkoušky. Zaměří se především na testování a charakteristiku zaměření interferenčních proužků jediné hvězdy. V příštím roce proběhne testování simultánního pozorování dvou hvězd. Poté začne PRIMA hledat exoplanety.

Zdroj: TZ ESO 029/08

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí. Archív Tiskových prohlášení ESO v češtině je k dispozici na adrese: www.astrovm.cz/eso.





O autorovi



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »