Mimořádné ocenění ČAM: Clavius

Známe ho věrně. Někdy tiše střeží noční klid, jindy mizí ještě za soumraku. Občas zakryje Slunce, někdy i sám zmizí v zemském stínu. Řeč je pochopitelně o našem nejbližším kosmickém sousedu - Měsíci. Je to náš odvěký souputník, který už inspiroval tolik malířů, básníků, zpěváků... a pochopitelně fotografů. Lidská fascinace jím dosáhla dokonce takových mezí, že se na přelomu 60. a 70. let minulého století stal předmětem vítězství bouřlivého dobyvačného klání mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Dnes již víme, jak vše dopadlo. A i když se na něj od té doby zase nelétá, fascinuje nás pořád.

Není žádným tajemstvím, že drtivá většina nadšených pozorovatelů nebe se dříve či později alespoň na chvíli upoutá k Měsíci. I návštěvníci hvězdáren jej milují. Letmý pohled skrze prochlazený okulár, správně nastavit oko, nechat světlo dopadnout na sítnici… A hle – není moc slov, kterými vyjádřit ten jedinečný moment, kdy člověk poprvé uzří rozvrásněnou a stínohrami vysloveně překypující tvář našeho kosmického souseda. Není snad nikdo, kdo by řekl jen „Hm,“ ohrnul by nad pohledem nos a chtěl třeba vrátit z kasičky vstupné. A není asi nikdo, kdo by si ten pohled nechtěl zopakovat znovu. Nejvděčnější je Měsíc právě pro nejmenší – často si stoupnou na schůdky a nic neříkají. Stojí dlouho, občas jen potutálně cosi vyžbleptnou. „Míšo,“ povídá maminka, „nech taky kouknout pána.“ Ale Míša stojí dál a beze slov i dlouhé minuty civí s neocenitelným dětským úžasem.

Proč se nedíváme na Měsíc doma? Vždyť je to vlastně jednoduché. Vyčkat si na moment, kdy se Měsíc zase přestěhuje na večerní nebe, kdy se rozpustí oblaka, popadnout malý dalekohled – i obyčejný triedr – a kochat se. Každý další pohled či den nabízí něco nové. Každý lepší dalekohled pak odhaluje více detailů. No a než se nadějete, stávají se z vás začínající hvězdáři, kupujete si mapu Měsíce, žadoníte rodiče či banku o peníze na lepší dalekohled. Brouzdáte v knize či na internetu po jednotlivých měsíčních útvarech, zažraně pročítáte texty u každého z nich; máte pocit, že jste vesmíru tak blízko. Tetelící se atmosféra dotváří všemu jen dramatický nádech a i přes rady zkušených se nenecháte odradit při myšlence, že to prostě musíte zachytit aspoň na kompakt.

A to už se pak dostáváte po té dlouhé cestě od prvního pohledu k Měsíci do fáze, kdy převládá touha po dalších informacích. Procházíte si ten snímek, co jste vyfotili, listujete v knize, identifikujete některé větší krátery. Jeden z nich vás zaujme pro svou nebývalou členitost na okrajích a měnící se tvary stínu táhnoucího se jeho dnem s přibývajícími dny do úplňku. Velkými písmeny označený „Clavius“, pojmenovaný po německém jezuitském astronomovi, žijícím na přelomu 16. a 17. století. Kráter je obrovský – od valu k valu bychom našlapali, či raději najeli přes 225 kilometrů. A byla by to dosti drncavá cesta. Tento třetí největší kráter na přivrácené straně Měsíce totiž za dobu své existence dostal spoustu těžkých zásahů menšími meteority, takže pohled na něj je stejný jako pohled na hustý déšť na hladině vody. Ještě než se po kapce vlny rozmělní, v jejich centru se rodí další. Dno kráteru je proto doslova zbrázděno i při pohledu menším dalekohledem desítkami menších důlků. I to, spolu s výraznými okrajovými krátery Rutherford a Porter tvoří Clavius tak mimořádně lákavým útvarem na jižní polokouli Měsíce.

Pokud jste něco podobného zažili ve svých začátcích, dáte za pravdu, že to byla nezapomenutelná léta. Pokud se k tomu teprve chystáte, nebo vidíte zájem vašich ratolestí, neztrácejte dlouho čas! A my zatím děkujeme mladému astrofotografovi za jeho krásný a doslova připomínkový portrét tohoto měsíčního kráteru, a doufáme, že svou účastí v ČAM motivuje i mnoho dalších mladých začínajících nadšenců. Snímkem Vojtěcha Nečase znovu připomínáme, že ČAM zdaleka není o kvalitě fotografie, tíze na bedrech při jejím zpracování či o „souboji titánů“ s nejlepšími způsoby zpracování svých, drahou technikou pořízených dat. ČAM je tu pro všechny, bez ohledu na schopnosti, techniku či právě věk. Je to o jedinečnosti, odvaze i důvtipu fotografa nás něčím neobvyklým překvapit…

O snímku:
Nazev: Clavius
Misto: Lucembursko
Datum: 10. leden 2014, 21:30
Optika: Skymax 127
Stativ: Skywatcher AZ
Sensor: Celestron NexImage 5
Zpracovani: 130 Frames
25.000 FPS

O autorovi:
Autor: Vojtěch Nečas
Narozen: 2001
Adresa: Schifflange, Lucembursko