Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Přednáškový cyklus k 60. výročí založení Fyzikálního ústavu AV ČR

Přednáškový cyklus k 60. výročí založení Fyzikálního ústavu AV ČR

Snímek z rastrovacího mikroskopu Autor: Fyzikální ústav AV ČR
Snímek z rastrovacího mikroskopu
Autor: Fyzikální ústav AV ČR
Spolu s posterovou výstavou, která proběhne od 27. 11. do 19. 12. 2014, jsme pro Vás připravili i cyklus šesti přednášek vynikajících popularizátorů, kteří představí významná a zajímavá témata z činnosti jednotlivých vědeckých sekcí Fyzikálního ústavu AV ČR.

Přednášky proběhnou v budově Akademie věd ČR na Národní 3, Praha 1 v sále č. 206 (výstavu najdete ve foyer téže budovy). Začátky přednášek jsou v 17:30, potrvají asi hodinu, poté bude následovat diskuse. Vstup na přednášky je zdarma, před jejich začátkem bude podáváno drobné občerstvení. Je nezbytná pouze předchozí rezervace místa na webové adrese fzu-rezervace.avcr.cz.

Pátek 28. 11. - 17:30. Tajemství nejintenzivnějšího laseru na světě.
František Batysta

Přednáška provede posluchače světem ultraintenzívního laserového záření; po seznámení se základními principy činnosti laseru se dozvíte o metodách generace intenzivních ultrakrátkých pulsů a jejich neobyčejných vlastnostech. Dále představíme aplikace takových laserů v oblasti medicíny, průmyslu i vědy a v závěru se soustředíme na popis vývoje laserů pro ELI Beamlines – budoucí nejintenzivnější laserový systém na světě.

Céva Autor: Fyzikální ústav AV ČR
Céva
Autor: Fyzikální ústav AV ČR

Středa 3. 12. – 17:30. Rastrovací mikroskopie – naše oko do světa atomů.
RNDr. Pavel Jelínek, Ph.D.

Rastrovací mikroskopy nám umožňují nejen zobrazovat jednotlivé atomy či molekuly na povrchu pevné látky, ale také s nimi cíleně pohybovat či je modifikovat. Vynález rastrovacích mikroskopů, oceněný v roce 1986 Nobelovou cenou za fyziku, byl jedním z rozhodujících impulsů pro nástup éry nanotechnologií. V rámci přednášky představíme základní principy rastrovacích mikroskopů, současné trendy a využití v různých vědních oblastech (fyzika pevných látek, chemie i biologie). Připomeneme také historii, dosažené úspěchy a současný výzkum prováděný pomocí rastrovacích mikroskopů ve Fyzikálním ústavu.

Pátek 5. 12. – 17:30. PERUN, PALS a HiLASE – zkoumání hmoty při extrémně vysokých hustotách energií.
RNDr. Josef Krása, CSc.

V úvodu přednášky se zmíníme o prvním laserovém systému s výkonem 100 GW známým jako PERUN, který byl ve FZÚ vybudován a používán až do roku 1996, a to především k výzkumu generace iontů. Nové období našeho výzkumu laserem generovaného plazmatu, které začalo v září roku 2000 otevřením Výzkumného centra PALS, což je společné pracoviště Fyzikálního ústavu a Ústavu fyziky plazmatu AV ČR, bude uvedeno představením jak laserového systému PALS (Prague Asterix Laser System), tak i základních experimentů a výsledků této laboratoře.Výsledky PALS v prvé řadě reprezentuje zinkový rentgenový laser čerpaný laserovým systémem PALS. Jeho špičkový výkon 100 MW a jím generovaná energie představují rekordní hodnoty dosažené v tomto oboru. Rovněž se zmíníme o urychlování iontů pomocí laserového systému PALS a odstraňování povrchových vrstev pevných terčů pomocí intenzivního měkkého rentgenového záření, které vyřazuje laserem generované plazma. Závěr přednášky bude věnován programu v září otevřené laboratoře HiLASE, která se zabývá technologickým vývojem nové generace diodově čerpaných pevnolátkových laserů (DPSSL) s vysokým výkonem a vysokou opakovací frekvencí.

Schéma molekulárního motorku Autor: Fyzikální ústav AV ČR
Schéma molekulárního motorku
Autor: Fyzikální ústav AV ČR

Úterý 9. 12. – 17:30. Molekulární motory: Perpetuum mobile na obzoru?
RNDr. František Slanina, CSc.

Hmota je jeden velký rezervoár energie. Jak ji ale využít k užitečné činnosti? Pokusíme se naznačit, jak se s touto otázkou vypořádávají živé organismy a jak dokážou pohánět neuvěřitelné nanomotorky uvnitř každé buňky. Odtud je už jen krok k tomu, aby i člověk začal konstruovat podobné nanomechanismy. A to se skutečně daří. Ale buďte klidní: perpetuum mobile to stále ještě není.

Středa 10. 12. – 17:30. Jak prodloužit život člověka novými laserovými a plazmatickými technologiemi?
prof. Ing. Miroslav Jelínek, DrSc., a RNDr. Zdeněk Hubička, Ph.D.

V roce 1960 byl spuštěn první laser a od té doby se laserové technologie rozšířily téměř do všech odvětví lidské činnosti. Laser se využívá i pro přípravu nových materiálů pro vesmír, elektroniku a biomedicínu. V rámci přednášky představíme nové laserové technologie pro přípravu anorganických a organických materiálů pro biosenzory, protézy a perspektivní součástkovou základnu elektroniky. Podrobněji se budeme věnovat výsledkům vývoje nového typu uretrálního katetru, stomatologických náhrad a laserovým metodám pro zlepšení funkčnosti cév, chlopní a kloubních protéz. Nízkoteplotní plazma je ionizovaný plyn s horkými elektrony, studenými ionty a neutrálními atomy či molekulami. Toto silně nerovnovážné skupenství hmoty lze použít k plazmochemickým procesům, kterých při teplotách nižších než 400 K není možné dosáhnout jinak. Klíčovým nástrojem této plazmochemie jsou horké elektrony s teplotami kolem 20 000 K, které menší částice ionizují, excitují a disociují, ale těžší ionty a molekuly příliš neohřejí. To je základ vysoké reaktivity při nízké teplotě. V přednášce představíme impulzní nízkoteplotní plazmové systémy, které umožňují přípravu krystalických polovodivých oxidů třeba i na tepelně citlivých plastech. Zmíníme se i o tom, jak lze nízkoteplotní plazma použít v medicíně k hojení ran.

Observatoř Pierre Auger, fluorescenční detektor a FRAM Autor: Martin Mašek
Observatoř Pierre Auger, fluorescenční detektor a FRAM
Autor: Martin Mašek

Pátek 19. 12. – 17:30. Století kosmického záření.
RNDr. Jiří Grygar, CSc.

Už od konce XIX. století řešili fyzikové záhadu slabé vodivosti vzduchu a tento výzkum umožnil v průběhu prvnich dvou dekád XX. století ukázat, že za větší část vodivosti vzduchu odpovídá kosmické záření. Objev francouzského fyzika Pierra Augera, že toto záření vytváří v atmosféře spršky sekundárních částic, které lze poměrně lehce zaznamenávat a tím zpětně určit parametry částic primárniho kosmického záření, neobyčejně usnadnil další rozvoj oboru. Většina primárních částic kosmického záření ovšem nese elektrický náboj, takže jejich trajektorie v kosmickém prostoru podléhají změnám směru letu vlivem magnetických polí, která prakticky vyplňují vesmír. Naštěstí pozorované částice extrémně vysokých energií jsou těmito poli zakřivovány tak málo, že lze aspoň přibližně určit směr, odkud vyletěly. V současné době vyniká v tomto oboru mezinárodní Observatoř Pierra Augera v Argentině, na jejíž výstavbě i současném vědeckém provozu se významně podílejí pracovníci Fyzikálního ústavu AV ČR ve spolupráci s odborníky Společné laboratoře optiky v Olomouci a MFF UK v Praze.




O autorovi

Štítky: Fyzikální ústav


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »