Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Reportáž: Konference Americké astronomické společnosti nejen o gravitačních vlnách

Reportáž: Konference Americké astronomické společnosti nejen o gravitačních vlnách

LIGO detekoval gravitační vlny ze slučujících se černých děr.
Autor: LIGO, NSF, Aurore Simonnet (Sonoma State U.)

Americká astronomická společnost pořádá svá pravidelná setkání zaměřená na různé oblasti astronomie, astrofyziky a kosmické fyziky, jež pokrývají jednotlivé tematicky zaměřené divize. V prvním dubnovém týdnu probíhá ve floridské Neapoli setkání (patnácté v pořadí) na téma "High Energy Astrophysics". Přinášíme reportáž z nejzajímavějšího dění na konferenci od Vladimíra Karase, ředitele Astronomického ústavu AV ČR.

Bylo by obtížné vybrat jedno či dvě nejzajímavější témata, protože se v této oblasti děje mnoho zajímavých objevů, které přinášejí principiálně nové poznatky o vesmíru jako celku (temná hmota a temná energie), o jednotlivých objektech v něm obsažených (galaxie a hvězdy, exoplanety, neutronové hvězdy a černé díry, kvasary a mikrokvasary, ...), fyzikálních procesech (vznik kosmického záření, urychlení hmoty ve výtryscích) a nových metodách a přístrojích (kosmický dalekohled JWST, pozemní 30 metrový teleskop, detekce gravitačních vln z vesmíru, budoucí nástupce rentgenového satelitu Chandra), atd. atd.

Přednáška na téma gravitačních vln na konferenci Americké astronomické společnosti 2016. Autor: Vladimír Karas.
Přednáška na téma gravitačních vln na konferenci Americké astronomické společnosti 2016.
Autor: Vladimír Karas.
Je pochopitelné, že tentokrát se velké pozornosti těší příspěvky věnované budoucím experimentům směřujícím k zachycení gravitačních vln a interpretaci jejich astronomického kontextu. Po nedávno oznámené první přímé detekci signálu vyvolaného splynutím dvou černých děr kdesi ve vzdálenosti 400 Mpc od Země (červený posuv z=0,09) nyní tým kolem interferometrického detektoru LIGO odhaduje, že bude potřeba alespoň stovka dalších pozitivních měření, než bude možné upřesnit vývojovou linku vedoucí ke splynutí černých děr. V současnosti spolu soupeří hypotéza o dvojhvězdném původu kolidujících černých děr s alternativou hovořící o srážkách probíhajících ve velmi hustých hvězdokupách. Změřené hmotnosti černých děr dosahují řádu třicetinásobku hmotnosti Slunce (přesněji řečeno 29 resp. 36 hmotností Slunce), což svědčí o tom, že měly pravděpodobně svůj původ ve velmi hmotných dávných hvězdách s nízkou metalicitou, jaké se již v dnešním vesmíru netvoří.

Ani po mírném naléhání z auditoria referující neprozradila, kolik dalších detekcí již nalezl tým ve svých datech z již uskutečněného měření - analýza dosud není dokončena. Kromě postupného zlepšování citlivosti již existujících interferometrů se vkládají velké naděje do (již zahájené) konstrukce nové soustavy LIGO India, která by měla být uvedena do provozu kolem r. 2020. Současná detekce z více soustav rozmístěných po zemském globu umožní určit velmi přesně pozici zdroje na obloze, a tím poskytne šanci dohledat protějšky těchto úkazů v elektromagnetickém spektru, tedy s pomocí optických dalekohledů, rentgenových detektorů a radioteleskopů.

Velkou pozornost z pochopitelných důvodů zaznamenaly první vědecké výsledky z japonské rentgenové družice Astro-H, ale také oficiální i neoficiální zprávy o jejím poškození a aktuálním stavu. Bohužel se zdá, že jsou první a zároveň poslední. Po nedávné "anomálii" jsou navzdory úsilí japonských inženýrů vyhlídky na záchranu družice nepravděpodobné, nicméně snahy o její stabilizaci dosud probíhají. Důvod této události, tzn. rozpadu družice zůstává zatím nejasný. Řada odborníků se kloní spíše k interní příčině destrukce satelitu než k původně uvažované kolizi s jiným objektem na dráze. Účastníci konference se s družicí pravděpodobně rozloučili na vlastní oči - poblikávání nestabilizovaného tělesa lze spatřit při přeletech družice nad obzorem na noční obloze.

Na konferenci zaujaly též novinky z týmu astro-částicové komunity sledující vysokoenergetické částice kosmického záření. Vylepšená soustava H.E.S.S. (High Energy Stereoscopic System) je umístěna v africké Namibii a po doplnění o další větší teleskop s průměrem 28m umožňuje velmi přesnou lokalizaci zdroje. Detekce se provádí studiem spršky sekundárních částic vznikajících v atmosféře a produkujících Čerenkovovo záření. Byly zaznamenány až pevatronové (PeV) energie kosmického záření přicházející ze středu Galaxie - známý objekt Sagittarius A* - nicméně jejich původ a mechanismus urychlení na tak obrovské energie zůstávají zatím záhadou.

Celkové spektrum energií kosmického záření dopadajícího na povrch Země z jádra Galaxie a blízkých pozůstatků supernov. Autor: Y. Fujita a kol.
Celkové spektrum energií kosmického záření dopadajícího na povrch Země z jádra Galaxie a blízkých pozůstatků supernov.
Autor: Y. Fujita a kol.
Také na Astronomickém ústavu AV ČR probíhá spolupráce s řadou amerických astronomů v oblasti vysokoenergetické astrofyziky, mj. při výzkumu černých děr a kompaktních hvězd v rámci dlouhodobého programu, který vede dr. Michal Bursa s partnery na Massachusetts Institute of Technology. Průběžné výsledky týkající se procesu chaotického urychlování částic na vysoké energie v koróně akrečních disků představil na konferenci Vladimír Karas ve spolupráci s Ondřejem Kopáčkem, Devaky Kunneriath a jejich kolegy z univerzity v Opavě.

Na přiloženém grafu z nové práce japonských autorů (Y. Fujita a kol.) ukazuje černá křivka celkové spektrum energií kosmického záření dopadajícího na povrch Země z jádra Galaxie a blízkých pozůstatků supernov (SNR). Barevné křivky představují rozklad na jednotlivé prvky. Změřený tok kosmického záření na těchto obrovských energiích svědčí mj. o dřívější velké aktivitě středu Mléčné dráhy, tedy podstatně větší, než je tomu v současnosti.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Americká astronomická společnost AAS

Převzato: Astronomický ústav AV ČR



O autorovi

Pavel Suchan

Pavel Suchan

Narodil se v roce 1956 a astronomii se věnuje prakticky od dětství. Dlouhodobě působil na petřínské hvězdárně v Praze jako popularizátor astronomie a zároveň byl aktivním účastníkem meteorických expedic na Hvězdárně v Úpici. V současnosti pracuje na Astronomickém ústavu AV ČR, kde je vedoucím referátu vnějších vztahů a tiskovým mluvčím. V České astronomické společnosti je velmi významnou osobností - je čestným členem, místopředsedou ČAS, tiskovým tajemníkem, předsedou Odborné skupiny pro tmavou oblohu a také zasedá v porotě České astrofotografie měsíce.

Štítky: Reportáž, Gravitační vlny, Konference, Americká astronomická společnost


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »