Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  V září nám žádná drtivá srážka s asteroidem nehrozí

V září nám žádná drtivá srážka s asteroidem nehrozí

Srážka planetky se Zemí v září nehrozí.
Autor: Andrzej Wojcicki/Corbis, ČAS.

A je to tady, už jsme na to dlouho čekali. Zase konec světa, tentokrát po srážce s asteroidem v září tohoto roku, jak odvysílala v pondělí 8. června televize Nova. Pravda, i s informací, že americká NASA o ničem neví, resp. podle jiných zdrojů nám skutečnost naschvál tají. A je to tak - tato zpráva se nezakládá na pravdě. Za zhruba 10 let se opakuje zhruba 50 zpráv o konci světa. A kde nic tu nic. Ale ona zase nějaká přijde... pobavte se, ale hlavně tomu nevěřte.

V současné době astronomové nevědí o žádném tělese, které by v příštích přibližně 400 letech mohlo narazit do Země a zničit zde život. Rozumí se tím tělesa v průměru větší než kilometr, která by při pádu do oceánu mohla způsobit takové změny, že by lidská civilizace zkolabovala (kompletní zničení života jako takového pádem planetky je pak zcela vyloučeno, to se ostatně nepovedlo ani obřímu asteroidu, který na konci druhohor vyhubil dinosaury a další druhy). Obecně astronomové ještě nejsou schopni zcela vyloučit srážku malého tělesa se Zemí. Taková tělesa ovšem mohou znamenat pouze lokální katastrofu. Poslední takový případ se stal 15. února 2013 nad Čeljabinskem, podrobně tento pád tělesa popsali vědci v Astronomickém ústavu AV ČR v tiskové zprávě.

Těsné průlety planetek okolo Země, nikoliv srážky, se ale odehrávají poměrně často, o čemž si můžete přečíst v článku Petra Scheiricha, pracovníka Oddělení meziplanetární hmoty AsÚ AV ČR. Nejbližší těsný průlet velkého asteroidu, nikoliv však srážku s ním, očekáváme v roce 2029. Toho roku 13. dubna planetka Apophis o velikosti asi 380 metrů proletí kolem Země ve vzdálenosti menší, než obíhají geostacionární družice. I tomuto případu se na Astronomickém ústavu AV ČR vědci věnují. Namísto drtivé srážky se však můžeme těšit na nebývalou nebeskou podívanou - planetku uvidíme putovat na obloze mezi hvězdami za dobrých podmínek i puohýma očima.

Srážky planetek se Zemí se neberou na lehkou váhu a observatoře po celém světě zaměřené na objevy a pozorování těchto potenciálně nebezpečných těles ve Sluneční soustavě věnují veškerý čas své soustavné činnosti. V současné době astronomové dokáží zmonitorovat prakticky celou oblohu za jeden a půl dne a v případě objevu globálně skutečně nebezpečného tělesa jsou připraveni okamžitě podnikat kroky vedoucí k postupnému odclonění případného nebezpečí. Ovšem i prvotní informace o jasném nebezpečí bývá vždy nakonec v průběhu několika dní zažehnána, neboť zpřesněná pozorování ukáží, že těleso Zemi mine. Jak by také ne - trefit Zemi z kosmu je jako trefit oblast o tloušťce papíru na vzdálenost letů přes celou šíři Pacifiku.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Astronomický ústav AV ČR



O autorovi

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz je tu od roku 1995, kdy stránky založil Josef Chlachula. Nejaktivnějším přispěvovatelem je od roku 2003 František Martinek. Šéfredaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, v letech 2010 - 2017 Petr Horálek, od roku 2017 je jím Petr Sobotka. Zástupcem šéfredaktora je astrofotograf Martin Gembec. Facebookovému profilu ČAS se z redakce věnuje především Martin Mašek a o Instagram se starají především Jan Herzig, Adam Denko a Zdeněk Jánský. Nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.

Štítky: Konec svět, Konec světa


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »