Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Vidět Everest - díl druhý (dokončení)

Vidět Everest - díl druhý (dokončení)

Společné foto s vlajkou v Everest Base Campu. Autor: Petr Skalák
Společné foto s vlajkou v Everest Base Campu.
Autor: Petr Skalák
Po dobytí Everest Base Campu (5208 metrů nad mořem) se ale zatáhlo úplně. Rokle z obou stran ohraničená stěnami z téměř šestitisícovek se začala naplňovat hustou a mrazivou mlhou a nám nezbylo nic, než se prostě v klidu nasnídat, zavzpomínat na tu "krávu v oblacích", hrdě roztáhnout dovezené vlajky a spustit "Kde domov můj..." + "Nad Tatrou sa blíska hromy ďivo bijú..." + "Oid mortales! el grito sagrado: Libertad, Libertad, Libertad!...". Zážitek to byl fajn, to se musí nechat, ale mně to k vítězství moc nestačilo.

Nálada noc před spatřením Everestu. Autor: L. Sanvitale
Nálada noc před spatřením Everestu.
Autor: L. Sanvitale
Jsem tisíce kilometrů od domova a jenom asi 16 kilometrů od nejvyšší hory světa. Mezi jejím vrcholem a námi brání jen vizuálně nepropustná vrstva vlhkostí nasyceného vzduchu a za pár hodin musíme zase nasednout do auta. Při těchto myšlenkách je víc než jasné, že náladu nepozvedne ani Slovákova čabajská klobáska protlačená skrze 4 hraniční přechody (nepočítám, kolik států přeletěla letadlem) či naprosto nechutný (tím myslím bez chutě) tibetský chleba. Vracíme se proto zklamáni z Base Campu zpátky ke stanům. A teď jedna osobní otázka: Milujete happy endy? Protože pokud ne, přestaňte číst.

V okamžiku nejhoršího smutku se panička příroda asi rozhodla za nás a mocný vrcholek oblačnosti se začal dost specificky tvarovat. Jakoby mraky putující z východu na západ čím dál častěji narážely na překážku ve vzduchu a začaly ji úspěšně oblétávat. bílá čepička byla výraznější a modré nebe kontrastnější. Jen pár minut na to se mi začal pod nohama zvedat celý svět. Everest. Ten ze všech nejvyšší. Tu oslavu si jen těžko umíte představit. Stál jsem tam jak strom (což byl zázrak, protože v téhle nadmořské výšce na stromy nenarazíte) a málem si zapomněl uvědomit, že proto tu jsem. Že tohle musím natočit na videokameru. Takže jsem běžel, řídký vzduch - neřídký vzduch, vydoloval kameru a stativ ze stanu, vrátil se zpátky a točil. Všechny různé zoomy, expozice, vyvážení bílé, jen aby to bylo skutečně dokonalé.

Vrcholek Everestu zahalen v oblačnosti. Autor: L. Sanvitale
Vrcholek Everestu zahalen v oblačnosti.
Autor: L. Sanvitale
Vrcholek Everestu zahalen v oblačnosti. Autor: L. Sanvitale
Vrcholek Everestu zahalen v oblačnosti.
Autor: L. Sanvitale
Vrcholek Everestu zahalen v oblačnosti. Autor: Dano Sokol
Vrcholek Everestu zahalen v oblačnosti.
Autor: Dano Sokol
Rozpadající se oblačnost nad Everestem. Autor: Dano Sokol
Rozpadající se oblačnost nad Everestem.
Autor: Dano Sokol
Vrchol Everestu pod rozpadající se oblačností. Autor: Dano Sokol
Vrchol Everestu pod rozpadající se oblačností.
Autor: Dano Sokol
Vrchol Everestu v plném lesku. Autor: Dano Sokol
Vrchol Everestu v plném lesku.
Autor: Dano Sokol

Společné foto s vlajkami pod Everestem. Autor: Petr Skalák
Společné foto s vlajkami pod Everestem.
Autor: Petr Skalák
Víte, ona je to mnohem víc než jen hora. Není to nějaká Sněžka nebo Gerlach. Sedí si tam na tom himalájském masívu a nutí lidi přemýšlet. "Jsem to já. Matka hor. Věřící, kteří mě pokoří, mají právě na mém vrcholu nejblíž k Bohu. Pochybovači právě tady začnou věřit. A skeptici začnou věřit většinou hned při nebezpečném sestupu dolů. Jediný druh mraku mě může zahalit celou - bouřkový cumulonimbus. Jsem nejblíž k hranici vesmíru a ještě pár stovek tisíc, možná miliónů let budu. Umělé družice, které nad Zemí přelétají, jsou právě nade mnou v té bezprostředně největší blízkosti k povrchu zemskému (pokud nevezmu v úvahu jejich eliptickou dráhu). A všichni ostatní ke mně můžou vzhlížet jenom zdola. Jsem na Střeše světa. Jsem jejím komínem i střešním oknem. Jsem Matka hor. Qomolagma. Everest."

Everest na dlani. Autor: Petr Horálek
Everest na dlani.
Autor: Petr Horálek
Když tam tak stojíte, říkáte si: Vždyť je to už jenom kousek. Jenom 3600 výškových metrů. Už jsem dobyl Lomničák, téměř jsem vylezl na posvátnou horu Emei-Shan, je to kousek. Ten vrchol je jak na dlani. Lehce se to povídá, zvláště v okamžiku, když stojíte uprostřed klidné rokle, v závětří a ještě tak 1000 výškových metrů pod hranicí ledovce. Vaše nadšení i stres pravidelně dopuje na kyslík chudý vzduch a vy nemáte ani šajn, jak by to s vámi zacvičilo tam nahoře. Tohle není žádný Lomničák či nedejbože ten český kopeček zvaný Sněžka. Ostatně v povinné výbavě průvodce byla i kyslíková bomba pro případ nejhorší. Vím, vrcholoví sportovci na pokoření Everestu dennodenně trénují, jsou vybaveni až na půdu (protože vědí, s jakým rizikem můžou počítat), neberou to na lehkou váhu, ale ten okamžik očního kontaktu s Hillaryho výšvihem ve vás evokuje tolik nadšení, tolik nutkání. Upřímně závidím úspěch Pavlu Bémovi a dost lituji, že tolik peněz nemám. Od toho okamžiku, kdy jsem horu spatřil, se mi pořád zdávají sny. Vidím se zaseklý mačkami do ledovce, jištěný lanem, se slunečními brýlemi odrážejícími svět přilehlých Himalájí, těžce dýchající, ale šťastný jak blecha pod ostrým sluncem na blankytné obloze. Jindy se mi zdá aspoň o tom výjevu - okrové rokli, jíž protéká řeka z tajícího ledovce, nade mnou čistě modré nebe, které ve městech ve smogu už nespatříte a na jihu tyčící se Ona. Neustále bílá, tichá a monstrózní. I na tu dálku. Tuhle jsem se dokonce přistihl, že po jednom takovém snu jsem vprostřed noci zapnul počítač a v Google Earth dojel na místo našeho pobytu. Odtamtud jsem si pustil simulátor letu, se kterým jsem roklí letěl k vrcholu Jejího veličenstva. Z mého okénka jsem se pak ještě vznášel nad Makalu, Lhotse i Cho Oyu. Takhle silný dojem ve mně ten jeden pohled zanechal.

Masív Everestu o mraky (téměř) zbavený. Autor: Petr Horálek
Masív Everestu o mraky (téměř) zbavený.
Autor: Petr Horálek
Sláva Everestu nesvědčí, stal se hlavně komerčním vrcholem. Neexistuje říct si "Vrhnu se na trénink, koupím si potřebnou výzbroj a vyšlápnu si Everest". Dneska už ne. Stojí to ohromnou trpělivost, diplomatické schopnosti a i tak nechutně vysokou sumu. Vrcholoví horolezci vám ale s nadšením řeknou, že Everest není jediný, že svět je doslova posypaný lákavými a nemalými vrcholy, na které rozhodně není třeba tolik povolení, mnohdy vůbec žádné. A zážitek vám to dá taky. Jenže co naplat, tohle je prostě Everest. Ten nejvyšší. Při posledním loučení s Everestem jsem proto v duchu vyřknul slib: Já se vrátím. Klidně i z nepálské strany, ať to mám pěkně ve 3D. Pokud možno tentokráte i s nějakým tím trekem, protože jinak se budu za sebe hodně stydět. Chci znovu (a vám bych rozhodně taky přál) vidět Everest.

Doporučené odkazy:
[1] O Mt. Everestu na Wikipedii
[2] Překrásná fotogalerie severního (tibetského) Everest Base Campu




Seriál

  1. Vidět Everest - díl první
  2. Vidět Everest - díl druhý (dokončení)


O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »