Společné foto s vlajkou v Everest Base Campu. Autor: Petr SkalákPo dobytí Everest Base Campu (5208 metrů nad mořem) se ale zatáhlo úplně. Rokle z obou stran ohraničená stěnami z téměř šestitisícovek se začala naplňovat hustou a mrazivou mlhou a nám nezbylo nic, než se prostě v klidu nasnídat, zavzpomínat na tu "krávu v oblacích", hrdě roztáhnout dovezené vlajky a spustit "Kde domov můj..." + "Nad Tatrou sa blíska hromy ďivo bijú..." + "Oid mortales! el grito sagrado: Libertad, Libertad, Libertad!...". Zážitek to byl fajn, to se musí nechat, ale mně to k vítězství moc nestačilo.
Nálada noc před spatřením Everestu. Autor: L. SanvitaleJsem tisíce kilometrů od domova a jenom asi 16 kilometrů od nejvyšší hory světa. Mezi jejím vrcholem a námi brání jen vizuálně nepropustná vrstva vlhkostí nasyceného vzduchu a za pár hodin musíme zase nasednout do auta. Při těchto myšlenkách je víc než jasné, že náladu nepozvedne ani Slovákova čabajská klobáska protlačená skrze 4 hraniční přechody (nepočítám, kolik států přeletěla letadlem) či naprosto nechutný (tím myslím bez chutě) tibetský chleba. Vracíme se proto zklamáni z Base Campu zpátky ke stanům. A teď jedna osobní otázka: Milujete happy endy? Protože pokud ne, přestaňte číst.
V okamžiku nejhoršího smutku se panička příroda asi rozhodla za nás a mocný vrcholek oblačnosti se začal dost specificky tvarovat. Jakoby mraky putující z východu na západ čím dál častěji narážely na překážku ve vzduchu a začaly ji úspěšně oblétávat. bílá čepička byla výraznější a modré nebe kontrastnější. Jen pár minut na to se mi začal pod nohama zvedat celý svět. Everest. Ten ze všech nejvyšší. Tu oslavu si jen těžko umíte představit. Stál jsem tam jak strom (což byl zázrak, protože v téhle nadmořské výšce na stromy nenarazíte) a málem si zapomněl uvědomit, že proto tu jsem. Že tohle musím natočit na videokameru. Takže jsem běžel, řídký vzduch - neřídký vzduch, vydoloval kameru a stativ ze stanu, vrátil se zpátky a točil. Všechny různé zoomy, expozice, vyvážení bílé, jen aby to bylo skutečně dokonalé.
Vrcholek Everestu zahalen v oblačnosti. Autor: L. Sanvitale
Vrcholek Everestu zahalen v oblačnosti. Autor: L. Sanvitale
Vrcholek Everestu zahalen v oblačnosti. Autor: Dano Sokol
Rozpadající se oblačnost nad Everestem. Autor: Dano Sokol
Vrchol Everestu pod rozpadající se oblačností. Autor: Dano Sokol
Vrchol Everestu v plném lesku. Autor: Dano Sokol
Společné foto s vlajkami pod Everestem. Autor: Petr SkalákVíte, ona je to mnohem víc než jen hora. Není to nějaká Sněžka nebo Gerlach. Sedí si tam na tom himalájském masívu a nutí lidi přemýšlet. "Jsem to já. Matka hor. Věřící, kteří mě pokoří, mají právě na mém vrcholu nejblíž k Bohu. Pochybovači právě tady začnou věřit. A skeptici začnou věřit většinou hned při nebezpečném sestupu dolů. Jediný druh mraku mě může zahalit celou - bouřkový cumulonimbus. Jsem nejblíž k hranici vesmíru a ještě pár stovek tisíc, možná miliónů let budu. Umělé družice, které nad Zemí přelétají, jsou právě nade mnou v té bezprostředně největší blízkosti k povrchu zemskému (pokud nevezmu v úvahu jejich eliptickou dráhu). A všichni ostatní ke mně můžou vzhlížet jenom zdola. Jsem na Střeše světa. Jsem jejím komínem i střešním oknem. Jsem Matka hor. Qomolagma. Everest."
Everest na dlani. Autor: Petr HorálekKdyž tam tak stojíte, říkáte si: Vždyť je to už jenom kousek. Jenom 3600 výškových metrů. Už jsem dobyl Lomničák, téměř jsem vylezl na posvátnou horu Emei-Shan, je to kousek. Ten vrchol je jak na dlani. Lehce se to povídá, zvláště v okamžiku, když stojíte uprostřed klidné rokle, v závětří a ještě tak 1000 výškových metrů pod hranicí ledovce. Vaše nadšení i stres pravidelně dopuje na kyslík chudý vzduch a vy nemáte ani šajn, jak by to s vámi zacvičilo tam nahoře. Tohle není žádný Lomničák či nedejbože ten český kopeček zvaný Sněžka. Ostatně v povinné výbavě průvodce byla i kyslíková bomba pro případ nejhorší. Vím, vrcholoví sportovci na pokoření Everestu dennodenně trénují, jsou vybaveni až na půdu (protože vědí, s jakým rizikem můžou počítat), neberou to na lehkou váhu, ale ten okamžik očního kontaktu s Hillaryho výšvihem ve vás evokuje tolik nadšení, tolik nutkání. Upřímně závidím úspěch Pavlu Bémovi a dost lituji, že tolik peněz nemám. Od toho okamžiku, kdy jsem horu spatřil, se mi pořád zdávají sny. Vidím se zaseklý mačkami do ledovce, jištěný lanem, se slunečními brýlemi odrážejícími svět přilehlých Himalájí, těžce dýchající, ale šťastný jak blecha pod ostrým sluncem na blankytné obloze. Jindy se mi zdá aspoň o tom výjevu - okrové rokli, jíž protéká řeka z tajícího ledovce, nade mnou čistě modré nebe, které ve městech ve smogu už nespatříte a na jihu tyčící se Ona. Neustále bílá, tichá a monstrózní. I na tu dálku. Tuhle jsem se dokonce přistihl, že po jednom takovém snu jsem vprostřed noci zapnul počítač a v Google Earth dojel na místo našeho pobytu. Odtamtud jsem si pustil simulátor letu, se kterým jsem roklí letěl k vrcholu Jejího veličenstva. Z mého okénka jsem se pak ještě vznášel nad Makalu, Lhotse i Cho Oyu. Takhle silný dojem ve mně ten jeden pohled zanechal.
Masív Everestu o mraky (téměř) zbavený. Autor: Petr HorálekSláva Everestu nesvědčí, stal se hlavně komerčním vrcholem. Neexistuje říct si "Vrhnu se na trénink, koupím si potřebnou výzbroj a vyšlápnu si Everest". Dneska už ne. Stojí to ohromnou trpělivost, diplomatické schopnosti a i tak nechutně vysokou sumu. Vrcholoví horolezci vám ale s nadšením řeknou, že Everest není jediný, že svět je doslova posypaný lákavými a nemalými vrcholy, na které rozhodně není třeba tolik povolení, mnohdy vůbec žádné. A zážitek vám to dá taky. Jenže co naplat, tohle je prostě Everest. Ten nejvyšší. Při posledním loučení s Everestem jsem proto v duchu vyřknul slib: Já se vrátím. Klidně i z nepálské strany, ať to mám pěkně ve 3D. Pokud možno tentokráte i s nějakým tím trekem, protože jinak se budu za sebe hodně stydět. Chci znovu (a vám bych rozhodně taky přál) vidět Everest.
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“
Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch
NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku
Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy.
Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú.
Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku.
Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život.
Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená.
LRGB+Ha+NIR verzia
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
11.4. až 22.5.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4