Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Výstava pro Helia

Výstava pro Helia

TSE2017
Autor: Miloslav Druckmüller, Tülin Bedel, Peter Aniol, Shadia Habbal

Výstav obrazů, soch či fotografií je jistě hodně, stačí ostatně nahlédnout do informačních brožur či letáků toho či onoho města. Výstava fotografií, jejíž vernisáž se odehrála v podvečer 27. ledna tohoto roku v prostorách fotogtrafického centra FotoŠkoda v Praze je však jiná. Zavede nás do vzdálenosti 150 miliónů kilometrů od naší Země, až tam, kde naše Slunce vytváří dech beroucí kulisy, které autor snímků, prof. Miloslav Druckmüller, profesionální matematik a zárověň profesionální amatérský astronom již přes 25 let převádí do obrazů zpodobujících nevídané a nikdy dříve neviděné.

Z vystavy prof. Druckmullera Autor: Zuzana Druckmüllerová
Z vystavy prof. Druckmullera
Autor: Zuzana Druckmüllerová
Výstavu zahájil doc. Michal Švanda z Astronomického ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově a Astronomického ústavu Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jako odborník na Slunce a dění na jeho povrchu i v jeho nitru  pronesl příjemné a zasvěcené entrée, z něhož vynikla unikátní informace: "prof. Druckmüller posunul laťku nejen u zpracování pozemských snímků úplného zatmění Slunce, stejně tak získal z dat některých kosmických slunečních sond více, než snad doufali jejich konstruktéři".

Pak se již slova ujal sám autor, prof. Miloslav Druckmüller. I když na své místo musel, dočasně obrněn berlemi a nepochůzí sádrou, víceméně doskákat, jakmile dostal do ruky mikrofon, byl k nezastavení. Vzpomínka střídala vzpomínku, příběh stíhal příběh. Zjistili jsme, že vystavené obrazy nejsou jen pouhým záznamem prostého stavu věcí, magnetického chaosu nad Sluncem, kde spolu bojují ionty a elektrony. Za každým je mimo jiné schován příběh. Příběh spojující práci mnoha lidí, kteří snímky pořídili, kteří sestavili dalekohledy, připravili experimenty. A na jeho vrcholu pak nalezneme krásu i vědu.

Z vystavy prof. Miloslav Druckmüllera Autor: Zuzana Druckmüllerová
Z vystavy prof. Miloslav Druckmüllera
Autor: Zuzana Druckmüllerová
Výstava, která ostatně potrvá až do 15. února právě v centru FotoŠkoda ve Vodičkově ulici v Praze, není však pouze výstavou. Její návštěvníci si mohou vystavené obrazy, špičkově vytištěné firmou FotoŠkoda zakoupit a přispět tak k dokončení dokumentárního filmu s názvem Helios, který natáčí společnost Cine4net, s.r.o. pod vedením režiséra Ondřeje Sovíka. Film, který mapuje jak vědecké pozadí expedic za pozorováním úplného zatmění Slunce, tak jedinečnou atmosféru miliónů návštěvníků, kteří se za touto strhující přírodní podívanou vydávají z celého světa, je téměř před dokončením.

Cílem tohoto dokumentárního filmu je seznámit širokou veřejnost s inspirativním zaujetím profesora Miloslava Druckmüllera a jeho spolupracovníků, kteří zásadním způsobem přispěli k obnově mezinárodního vědeckého  zájmu o pozorování úplných zatmění Slunce, jakožto nástroje výzkumu sluneční koróny. Film Helios chce ukázat, že česká věda má světovou úroveň a právem můžeme být na její představitele hrdí.

Z vystavy prof. Druckmüllera Autor: Zuzana Druckmüllerová
Z vystavy prof. Druckmüllera
Autor: Zuzana Druckmüllerová
Ve filmu diváci uvidí úžasné snímky pocházející z archivu profesora Druckmüllera, především ty, které nejsou veřejně dostupné. V dokumentu se objeví rozhovory s organizátorkou expedic, významnou sluneční fyzičkou Shadií R. Habbal z Havajské univerzity, se kterou profesor úzce spolupracuje. Rozhovor poskytl také astronom Jiří Grygar anebo André Kuipers, astronaut ESA, který ve filmu popisuje svůj dojem ze zatmění pozorovaného z oběžné dráhy. A jak jsme již řekli, k jeho dokončení stačí již jen krok, možná i jen malý krůček, kterému může pomoct každý z nás.

Vernisáž skončila, výstava ještě trvá. Ovšem tak jako 15. února skončí, skončí i za miliardu let možnost pozorovat úplná zatmění Slunce, hlavní astronomický zájem nejen autora snímků, ale i mnoha dalších astronomů. To je sice dlouhá doba, Měsíc se od Země vzdaluje opravdu jen pomalu. Ovšem příležitost shlédnout tuto unikátní výstavu se krátí, tak ji nepromarněme.

 




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: Výstava


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »