Vzácné nebeské divadlo nad Josefovem i v EPOD

To všechno dohromady je neobvyklý atmosférický jev, za který je zodpovědné Slunce a otvory v mracích. Celý děj však neměl dlouhého trvání. Vše proběhlo v řádech minut, ale jak se opět potvrdilo, tak být ve správný čas na správném místě, je podstata úspěchu. O unikátnosti zachyceného jevu svědčí mimo jiné i fakt, že prestižní americký portál Earth Science Picture of the Day (EPOD) tuto fotografii ocenil 22. 10. 2020 jako snímek dne.

Autor snímk u, Zdenek Bardon, mimochodem josefovský rodák, obyčejně používá mnohem sofistikovanější techniku, než jakou použil k pořízení tohoto obrázku. Ostatně, jeho snímky zejména noční oblohy již prolétly astronomický svět a dostalo se jim nejen několika ocenění, nýbrž se staly podkladem i pro vědecké práce. Krátkost jevu jej tedy donutila použít tentokrát pouze fotoaparát umístěný v jeho iPhone. Jev nakonec po pár okamžicích zmizel, ale na čipu fotoaparátu naštěstí zůstal.

Duhu vidět není až takový problém, dokonce ani vyfotit ne. Důkazem nám budiž snímek duhy pořízený také nad Jaroměří. Podíváte-li se pozorně, uvidíte nad její pravou částí i druhou, slabší a s obráceným pořadím barev. Duha vzniká lomem a vnitřním odrazem slunečního světla na kapkách, které při či po dešti zůstávají v zemské atmosféře. Je to způsobeno rozdílnými indexy lomu světla ve vodě a ve vzduchu. Pokud v kapkách vody dojde ke dvojitému odrazu, spatříme navíc druhou duhu, slabší a s opačným pořadím barev. Duhu pozorujeme vždy na opačné straně oblohy, než je Slunce.

Druhým jevem, také nepříliš vzácným, jsou krepuskulární paprsky. Ve své podstatě se jedná o kombinaci slunečního světla a stínů oblaků, promítající se na pevné či kapalné částice v atmosféře. Objevují se převážně v době, kdy je Slunce při východu či západu nízko nad obzorem a vějíř paprsků se rozevírá směrem vzhůru. Pokud je Slunce vysoko nad obzorem a prosvítá za vhodné konfigurace oblačnosti na částečky v atmosféře, rozevírá se vějíř směrem od Slunce dolů k zemi. Naši pradědečkové a prababičky tomu říkali "boží oko". Ovšem objasnění popisovaného snímku je ještě o malinko složitější.

Tedy zpátky k popisovanému obrázku Zdenka Bardona. Na něm je totiž zachycena nejen duha, ale i takzvané anti-krepuskupární paprsky. Ty se objevují na opačné straně oblohy než paprsky krepuskulární a vycházejí z tzv. antisolárního bodu. Přesněji řečeno se v něm sbíhají. Jedná se totiž vlastně o paprsky krepuskulární, které vznikly na opačné straně oblohy a po obrovských kružnicích, do kterých se ve skutečnosti projektují přímé sluneční paprsky, se skrze celou oblohu sejdou právě v antisolárním bodě. Už samotné anti-krepuskulární paprsky jsou nepoměrně vzácnější než krepuskulární, natož, když se k nim přidá dokonce celá duha.

A tak se město Jaroměř, spolu s pevností Josefov, staly svědky tohoto vzácného atmosférického jevu, který se dostal až na prestižní stránky Earth Science Picture of the Day (EPOD). Ostatně, jsou nositelé tradic, které se oblohou zabývají. Uprostřed jaroměřského náměstí stojí dodnes starý meteorologický sloup i s funkčními přístroji, ve městě funguje několik amatérských meteorologických stanic. V josefovské pevnosti sloužil rakouský důstojník saského původu a astronom Wilhelm von Biela, který zde v roce 1826 pozoroval kometu 3D/Biela (po něm pojmenovanou) a spočítal její dráhu. Ta se v roce 1846 rozpadla a úplně zmizela z oblohy. Na čas po ní zbyly silné meteorické deště, ale po roce 1899 ustaly i ty.

Ostatně i autor snímku, josefovský rodák Zdenek Bardon, navštěvoval jaroměřskou hvězdárnu, která nebyla nikterak malá, pyšnila se dvěma kopulemi a období svého astronomického zrání spojil s Hvězdárnou v Úpici, kde pod vedením ředitele Vladimíra Mlejnka před dobrými čtyřiceti lety pronikal do tajů astronomie.