Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Vzpomínka na polární záři nad pevnostním městem Josefov

Vzpomínka na polární záři nad pevnostním městem Josefov

Polární záře nad Josefovem
Autor: Zdeněk Bardon

Polární záře je v našich zeměpisných šířkách spíše vzácným astronomicko-atmosferickým jevem. Ovšem „čas od času“, v intervalu přibližně 11 let, nastává období takzvaného maxima sluneční činnosti, kdy je můžeme vidět i u nás častěji. Samozřejmě spatření takové události je podmíněno několika souběžnými podmínkami. I když, jak uvidíme dále v textu, některé splněny být nemusí. A nebo ano, jen o tom nevíme. Zatím. A to je opravdu ten krásný příběh zatím tajemných míst astronomie, která překvapí i zkušené pozorovatele naší oblohy. Budiž těmto tajemstvím stále chvála...

Kometa 12P/Pons-Brooks Autor: Zdeněk Bardon
Kometa 12P/Pons-Brooks
Autor: Zdeněk Bardon

Astrofotograf Zdeněk Bardon, člen Východočeské pobočky České astronomické společnosti (ČAS), fotoambasador Evropské jižní observatoře (ESO), byl tentokrát téměř ve správný čas na správném místě. Nebyla to observatoř ESO na La Silla, ale východočeské město Jaroměř, respektive Josefov. Hlavním cílem fotografické mini-mise 3. března 2024 na poli za pevnostním městem Josefov byla sice kometa 12P/Pons-Brooks, ale sled úplně jiných událostí přispěl k jinému překvapivému cíli – nečekané fotografii polární záře.

Jak autor sám popisuje, stal se v podstatě, obětí náhody: „Nedělní odpoledne 3. března slibovalo jasnou bezměsíčnou noc, a tím pádem i reálnou šanci na zachycení zjasňující se komety. V šest hodin navečer jsem byl na svém místě na nedaleké louce s dobrým výhledem a připravoval si techniku včetně zaměření a identifikace komety.

Polární záře Autor: Zdeněk Bardon
Polární záře
Autor: Zdeněk Bardon

Těsně před sedmou večer se ovšem na severozápadním obzoru změnila obloha na světle červenou. Ano, během dne zprávy aplikace Space Weather upozorňovaly na možnost zvýšené aktivity geomagnetických bouří, ale to se děje relativně často. V žádném případě jsem nechtěl „rozházet“ pečlivě ustavenou techniku. V tom zapískal telefon, kde stálo – prahová hodnota Kp dosažena. Bylo rozhodnuto. Přehodil jsem objektiv za širokoúhlý a velice světelný. Už první kontrolní náhled prozradil, že načervenalý obzor skutečně představuje polární zář. Následovala série snímků s různým nastavením, protože město Jaroměř produkuje dosti značné světelné znečištění, a tak je zde nutno hodně experimentovat. Do všeho zasáhla i příroda, a to hlavně řeka Labe, která protéká městem a od pozorovacího stanoviště se nacházela vzdušnou čarou přibližně dva kilometry. Voda teplejší než vzduch totiž vyprodukuje „válec“ mlhy, ve kterém rozptýlené světlo tvořené městem znemožnila viditelnost až k obzoru. Polární záře naštěstí tančila o poznání výše. Celá událost trvala pouhých deset, možná patnáct minut. Jako mávnutím kouzelného proutku to byl děj, který jak rychle začal, tak i skončil. Kdy se stane, aby začátkem měsíce března byla jasná obloha, bezměsíčná noc a do toho se rozzářila polární záře? A vy jste ve správný čas na správném místě? Tato situace nastala pro autora po neuvěřitelných 33 letech. Prostě neuvěřitelná náhoda!

Hvězdárna Jaroměř Autor: Josef Bušek
Hvězdárna Jaroměř
Autor: Josef Bušek

Shodou okolností je to už padesát let, kdy Zdeněk, tehdy třináctiletý kluk, poprvé přišel na hvězdárnu v Jaroměři. Tehdy platilo, že nejaktivnější mladí astronomové byli odměněni dnes již naprosto nepochopitelnou poctou. Byli vyslanci své mateřské hvězdárny na Astronomické expedici v Úpici. Hvězdárna v Jaroměři bohužel před mnoha lety zanikla a zůstaly jen vzpomínky na opravdové srdcaře, kteří ji s láskou vybudovali. Třeba je to tak, že právě polární záře nad jeho rodnou hvězdárnou oslavila Zdeňkových aktivních padesát let pod noční oblohou a jak sám říká – i lovem teček.  Ale kdo ví, jak je to doopravdy.

Ostatně, ani tato polární záře nebyla úplně typická. Většinou jejich lovce v našich zeměpisných šířkách zvedne ze židle mohutná erupce. Ideálně nějaká rentgenovská typu X, nebo alespoň M. Ale několik málo erupcí v maximu sluneční činnosti prakticky nezajímavé intenzity C? Ovšem jedna z nich vybudila magnetický filament z aktivní oblasti AR3592, který vyslal směrem k Zemi výron koronální hmoty. A nečekaný zážitek byl na světě.




O autorovi

Marcel Bělík

Marcel Bělík

Marcel Bělík (* 1966, Jaroměř) je ředitelem na Hvězdárně v Úpici. O hvězdy a vesmír se začal zajímat již v dětském věku a tento zprvu nevinný zájem brzy přerostl v životní poslání. Stal se dlouhodobým účastníkem letních astronomických táborů na úpické hvězdárně, kde v roce 1991 nastoupil jako odborný pracovník a od roku 2011 zde působí ve funkci ředitele. Je předsedou Východočeské pobočky České astronomické společnosti a členem výkonného výboru ČAS. Od roku 2005 působí jako jeden z porotců soutěže Česká astrofotografie měsíce. V současné době se zabývá zejména výzkumem sluneční koróny a sluneční fyzikou vůbec. Ve volných chvílích pak zkouší své štěstí na poli astrofotografie a zajímá se o historii nejenom astronomie.

Štítky: Polární záře


41. vesmírný týden 2025

41. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 6. 10. do 12. 10. 2025. Měsíc je počátkem týdne v úplňku a na konci týdne přestává být vidět na večerní obloze. To umožní lepší viditelnost dvou komet, jejichž nástup na večerní oblohu s nadějí očekáváme. Kometa C/2025 A6 (Lemmon) bude vidět zatím jen dalekohledem a trochu obtížněji, ale snad také menším dalekohledem, by mohla být vidět i C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc a bude v konjunkci s Měsícem. Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je poměrně aktivní a opět nastaly slabé polární záře. V plánech startů raket nyní figuruje výhradně Falcon 9 s telekomunikačními družicemi Starlink a Kuiper. Sto let od narození by oslavil významný český astronom Miroslav Plavec.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »