Sluneční soustava

24.06.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

SOHO nahlíží za okraj Slunce

Vědci pracující se sondou SOHO dospěli k překvapivému zjištění. Pomocí přístroje SWAN mohou nahlížet za okrajslunečního disku a předpodívat sluneční bouře ještě dříve než se objeví na přivrácené straně. Myšlenka je poměrně jednoducháa zároveň geniální. Sluneční soustava je plná mezihvězdného vodíkového plynu, ve kterém je v okolí Slunce vyfouknutá ionizovanáeliptická bublina o průměru asi 1 AU. Vnitřní plocha této bubliny slouží jako promítací plátno. UV záření z aktivních oblastí za okrajem Slunce vytváří na tomto "plátně" horké skvrny, protože neutrální vodík je pro něj neprůchodný. Tyto skvrny pak může přístroj SWAN pozorovat díky své poloze v Lagrangeově bodu L1. Na starších snímcích navíc vědci objevili stín, který na toto "plátno" vrhla kometa Halle-Bopp při svém přiblížení ke Slunci v roce 1997. Stín vznikl právě pohlcením UV záření vodíkem vypařeným z kometárního jádra. Díky tomu mohlo být určeno tempo tohoto odpařování, které činilo asi 300 tun za sekundu.
Zdroj: Space Science News z 23. června.

11.06.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Detekován prach v blízkosti Ganymeda

Mezinárodní tým astronomů nalezl oblak prachových zrn obklopující největší Jupiterův měsíc Ganymed. Zrna byla uvolněnaz povrchu měsíce při dopadech meziplanetárních meteoroidů. Měření in-situ provedl prachový detektor na palubě sondy Galileo, který byl zkonstruován v MPI v Heidelbergu. Je to vůbec poprvé, kdy je možno provádět takovýto výzkum přímo na místě. Podobné prachové oblaky objevila sonda i v okolí měsíců Kalisto a Europa. Podle modelů tyto oblaky vznikly při vysokorychlostích dopadech na povrch měsíce a část prachu opustila jeho okolí a přispěla do Jupiterova prstence. Detektor s terčem o ploše 1000 cm2 je schopen určit hmotnost a rychlost částice a směr odkud přilétla.Vzhledem k tomu, že hustota prachových zrn je 1 ks v krychli o straně 20 metrů, nehrozí sondě žádné nebezpečí.
Zdroj: NEO news & updates ze 2. června.

08.06.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Sodíkový ohon Měsíce

Vědci z Bostonské university objevili obrovský sodíkový ohon roztažený do velkých vzdáleností od Měsíce. Pozorování bylaprovedena v nocích následujících maximum meteorického roje Leonidy v říjnu loňského roku. Ohon se táhnul minimálně dovzdálenosti 800 000 kilometrů od Měsíce a měnil svůj vzhled během tří po sobě jdoucích nocích. Už delší dobu je známo,že Měsíc má velmi řídkou atmosféru, která vzniká odpařováním materiálu z jeho povrchu. Sodík se dobře detekuje, protoževýborně odráží sluneční záření. V atmosféře Měsíce je méně než 50 atomů sodíku na krychlový centimetr. Vysvětlení pro vznikohonu souvisí právě s Leonidami. Zatímco některé z nich zanikaly v zemské atmosféře, další dopadaly na prašný povrch Měsícea uvolňovaly sodíkové atomy, které pak byly "vyháněny" slunečním zářením pryč od Měsíce.
Zdroj: NEO news & updates z 2. června.

02.06.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Dráha Slunce v Galaxii

Podle nejnovějších a dosud nejpřesnějších měření bylo zjištěno, že Slunce oběhne centrum Galaxie jednou za 226 miliónů let,přičemž se pohybuje rychlostí 217 km/s. Astronomové z Center for Astrophysics v Cambridge (Mass.) použili tzv.Very Long Baseline Array (VLBA), což je systém 10 velkých rádiových dalekohledů rozložených po celých Spojených státech na území o průměru 8 000 kilometrů. VLBA dokáže vzdálenosti ve vesmíru určit s přesností 500x větší než HST. Vědcipo dobu 10 dnů pozorovali Saggitarius A, objekt nacházející se v blízkosti centra Galaxie a měřili změnu jeho polohy oprotivzdálenějším hvězdám. Zdánlivý pohyb objektu je velmi malý, 600 000 krát menší než je možné zaregistrovat lidským okem.
Zdroj: Houston Chronicle z 1. června.

01.06.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Mikroerupce mohou ohřívat korónu

Vědci se už dlouhou dobu snaží odpovědět na otázku, proč sluneční povrch má teplotu 6000 K, zatímco koróna - vnějšíatmosféra - dosahuje teplot 1 - 2 milióny K. Na základě dat pořízených družicemi Yohkoh, SOHO a pozemským magnetografem SVMG navrhl tým astronomů z NASA možné vysvětlení. Zdá se, že zdrojem energiepro ohřev koróny ja neustálý "rachot" mikroerupcí, které do ní pumpují magnetickou energii. Tyto mikroerupce mají pouze1% energie velkých erupcí, ale probíhají neustále a to je dostatečné pro dosažení vysoké teploty v koróně. Slovo "mikro"je samozřejmě míněno pro poměry na Slunci, tyto mikroerupce dosahují velikosti Země a během 5 minut se při nich uvolníenergie srovnatelná s 10 milióny vodíkových pum.
Zdroj: NASA Space science news z 31. května.

28.05.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Globální 3D pohled na Mars

Na základě 27 miliónů výškových měření pořízených sondou Mars Global Surveyor (MGS) v letech 1998-99 byla sestavena globální topografická mapa Marsu. Data jsou shromážděna do sítě, jejíž body jsou od sebe vzdáleny 60 km narovníku a méně v ostatních šířkách. Výška každého bodu je určena s přesností 13 metrů, velké oblasti mají přesnost pouhé2 metry. To znamená, že nyní známe topografii Marsu lépe než u některých oblastí naší planety. Rozdíl mezi nejvyšším a nejnižšímbodem na Marsu je 30 km, což je o polovinu více než na Zemi. K nejzajímavějším výsledkům patří hloubka impaktní pánveHellas, která je dostatečná na schování Mt. Everestu či překvapivé sklony ve Vallis Marineris. Sondy nyní pořídí900 000 výškových měření denně.
Zdroj: NASA Press Release 99-66 z 27. května.

27.05.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Gamma záblesky zemského původu

Tzv. Terrestrial Gamma-ray flashes (TGF) jsou krátké záblesky gamma záření související s bouřkami. Trvají pouze několik milisekund a mohou být detekovány jenom na oběžné dráze. Vědci z NASA je objevili náhodou při monitorovánígamma záblesků z nejhlubších oblastí vesmíru. Už druhý záblesk, který detekovala družice Compton GRO, krátce povypuštění v roce 1991, pocházel ze Země. Vědce to velmi znepokojilo, mysleli si, že se jedná o chybu přístroje BATSE. Během devíti let provozu BATSE detekoval kolem 70 TGF. Porovnáním se snímky pořízenými meteorologickými družicemi se zjistilo, že tyto záblesky pocházejí z oblastí bouřkové činnosti. Bohužel, tento přístroj není postaven na detekci těchto krátkých záblesků, takže zachytí pouze ty nejjasnější. TGF by mohly souviset s "červenými duchy" či "modrými výtrysky",neboli mohutnými barevnými emisemi spojenými s blesky mířícími vzhůru, které byly spatřeny na vrcholcích masivních bouřek.
Zdroj: MSFC Space Science News z 26. května.

23.05.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Asteroid 1999 AN10

Podle nejnovějších pozorování byla zpřesněna dráha této blízkozemní planetky, která se řadí mezi potenciálně nebezpečnéobjekty. Ukázalo se, že planetka projde v blízkosti Země 7. srpna 2027 v minimální vzdálenosti 37 000 km od středu Země.Pravděpodobnost srážky se Zemí v tomto datu je nulová. K dalšímu přiblížení dojde o 12 let později v roce 2039a dosavadní analýzy ukazují, že pravděpodobnost střetu se Zemí je 1 ku 10 miliónů. Analýzy pohybu tohoto objektu pokračujídále. Planetka byla objevena 13. ledna letošního roku americkými pozorovately z Lincolnu a ihned se zařadila mezi potenciálněnebezpečné objekty, což jsou tělesa, která se přiblíží na méně než 0,05 AU k Zemi.
Zdroj: NEO News & Updates z 18. května
a informace od Petra Pravce z AsÚ AV ČR Ondřejov.

06.05.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Galileo prolétl kolem Kalistó

Včera 5. května v 15:56 prolétla sonda Galileo ve vzdálenosti pouhých 1 315 km od Jupiterova měsíce Kalistó,tj. 94 krát blíže než sonda Voyager při průletu v roce 1979. První zprávy ukazují, že setkání bylo úspěšné a Galileo pracovalnormálně. Hlavním cílem tohoto přiblížení bylo využítí gravitačního pole Kalistó k úpravě dráhy sondy. Po 14 měsících strávenýchpodrobným studiem měsíce Europa zahájil Galileo sérii čtyř průletů kolem Kalistó, které jej během šesti měsíců přivedoublíže k Jupiteru a měsíci Io. Vědci doufají, že bližší pohled na Jupiterovu atmosféru odhalí důležité nové detaily o větrech abouřkových oblastech a zejména je pak zajímá podrobný pohled na nejbližší měsíc planety, na Io. V říjnu a listopadu byměl Galileo dvakrát prolétnout nad tímto měsícem.
Zdroj: NASA Space Science News z 5. května.

03.05.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Nové poznatky o minulosti Marsu

Sonda Mars Global Surveyor objevila nové překvapivé důkazy o pohybech kůry Marsu v jeho minulosti. Jsou to dalšídůkazy toho, že dřívější Mars byl mnohem dynamičtějším, Zemi podobnějším tělesem, než je dnes. Magnetometr na palubě sondyobjevil magnetická pole pásových tvarů podobná těm, pozorovaným v zemské kůře na dnech moří. Mohlo by jít o otisky deskovétektoniky. Jestli se tato teorie potvrdí, bude to znamenat revoluci v názorech na historii rudé planety. Zároveň to znamená, žedesková tektonika je na dnešním Marsu vyhaslá. Jiné vysvětlení říká, že pásy vznikly rozlomenám uniformně zmagnetizovanékůry vlivem sopečné činnosti či tektonických tlaků.
Zdroj: JPL Press Release z 29. dubna.

18.03.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Nejlepší místo pro měsíční základnu

Na základě dosud nejdetailnější analýzy polárních oblastí Měsíce bylo určeno nejvhodnější místo pro umístnění základnyna jeho povrchu. Nachází se na okraji kráteru Stackleton v blízkosti jižního pólu a splňuje dva základní požadavky - dostává velké množství slunečního záření k produkci energie a je velmi blízko oblasti věčného stínu, kde je pravděpodobně uchován led. Ten by nejen sloužil pro potřeby osadníků, ale mohl by být použit i k výrobě paliva pro kosmické lodě. Dr. BenBussey z ESA porovnával snímky jižního pólu pořízené sondou každých 10 hodin během dvou lunárních dnů Clementinea získal mapu ukazující jakou část dne je dané místo na povrchu osvětleno Sluncem. Okraj kráteru Stackleton je osvětlen 80% dne, další dvě místa vzdálená pouhých 10 kilometrů dokonce 98% dne. A nedaleko je oblast věčného stínu..
Zdroj: BBC News z 16. března.

10.03.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Předpovědi slunečních erupcí

Vědci z NASA pracující s japonskou sluneční družicí Yohkoh zjistili, že se na Slunci v době před sluneční erupcíobjevují struktury tvaru "S". Tento objev by mohl pomoci při předpovídání takových erupcí, které ohrožují družice na oběžnédráze a komunikační a energetické sítě. Byla nalezena silná korelace mezi výskytem útvarů tvaru "S" zvaných sigmoidy a pravděpodobností, že během několika dnů dojde v dané oblasti ke koronálnímu vyvržení hmoty. Při největších erupcích dojdek vyvržení až 10 miliard tun plynu rychlostmi milióny kilometrů za hodinu. K těmto jevům dochází několikrát denně, ale ne každýzasáhne naši planetu. Vědci se domnívají, že sigmoidy jsou výsledkem zakřivených magnetických polí. Kromě sigmoidů bylynalezeny i další struktury tvaru motýlích křídel, které však zřídka vedou k erupci.
Zdroj: NASA Press Release 99-35 z 9. března .

02.03.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

HST zjišťoval vodu na Marsu

Nově zvěřejněné snímky Marsu pořízené Hubbleovým kosmickým dalekohledem (HST) vypovídají o bohaté geologické minulosti Marsu a podávají další důkazy pro výskyt minerálů vázajících vodu na povrchu planety. Potvrzení přítomnosti oxidovaných minerálů by mohlo znamenat možnost existence různých klimatických období, která by i možná byla více podobná Zemi. První snímek byl pořízen ve viditelném světle v dubnu 1997, druhý v infračerveném v červenci 1997. Hubbleův unikátníinfračervený pohled určuje přesně zastoupení a rozdělení neznámých minerálů vázajících vodu.
Zdroj: STScI-PRC99-07 z 25. února .

26.02.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Sopky na Marsu

Ještě nedávno byli vědci přesvědčeni, že Olympus Mons a další sopky na Marsu jsou vyhaslé stovky miliónů a snad i miliardy let.Na základě nových snímků pořízených sondou Mars Gloval Surveyor se ukazuje, že vulkány byly aktivní ještě předméně než 100 milióny lety. Tým vedený Williamem Hartmannem se zaměřil na detailní analýzu snímků s vysokým rozlišením zachycujících okolí vulkánu Arsia Mons. Zjistili, že na 100 km2 připadá pouze jeden kráter, přičemžna povrchu Měsíce to je 60 kráterů. To znamená, že starší krátery musely být zality lávou v geologicky nedávné době, tedypřed 40 až 100 milióny lety. To by mohlo mít i závažné důsledky pro případný život na Marsu, vezmeme-li v úvahuskutečnost, že v nedávné době byly na Zemi objeveny formy života, které přežívají v extrémných podmínkách aktivních sopek či horkých vřídel.
Zdroj: MSFC Space Science News z 18. února .

17.02.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Největší impaktní kráter v Evropě

Geologové hledající ropu v Barentsově moři objevili kráter, který je největším meteorickým kráterem dosud objeveným v Evropěa který patří mezi největší i v celosvětovém měřítku. Kráter se vytvořil zhruba před 150 milióny lety při dopadu planetky o průměru asi 500 metrů a pohybující se rychlostí kolem 30 000 km/h severně od pobřeží Norska. Objev byl učiněn náhodoua původně se geologové domnívali, že se jedná o obyčejný solný útvar či vulkanický kráter. Analýza vzorků hornin získanýchz oblasti kráteru ale ukázala, že byly deformovány náhlou, intenzivní rázovou vlnou. Také zde byly nalezeny stopy iridia, na Zemivzácně se vyskytujícího prvku. Impakt mohl mít celosvětové následky vedoucí ke změnám klimatu a vyhynutí řady druhů.
Zdroj: BBC News ze dne 15. února.

11.02.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Pluto nejvzdálenější planetou

Dnes v 11:08 SEČ "překročí" dráhu Neptuna a stane se nejvzdálenější planetou Sluneční soustavy. Tento titul si bude držet po dobu následujících 228 let. Neptun byl nejvzdálenější planetou v uplynulých 20 letech (od 7. února 1979). Taková situaceje způsobena velmi excentrickou dráhou Pluta, které oběhne Slunce jednou za 248 let. Přestože během této doby dvakrát kříží dráhu Neptuna, nehrozí nebezpečí srážky obou planet, protože dráha Pluta má velký sklon.
Zdroj: Zpráva z JPL.

10.02.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Nové poznatky o Erosu

Sonda NEAR prolétla 23. prosince ve vzdálenosti 3 830 km od planetky Eros a pořídila 222 snímkůa množství spektrálních pozorování planetky. Ukázalo se, že Eros je poněkud menší než se předpokládalo na základě pozemskýchpozorování. Nejnovější rozměry jsou 33 x 13 x 13 km (dříve 40,5 x 14,5 x 14 km). Hustota planetky je 2 700 kg/m3, což je srovnatelnés hustotou zemské kůry. Na povrchu byla objevena řada kráterů, z nichž dva největší mají průměr 8,5 a 6,5 km. Data nasvědčují faktu, že Eros je spíše homogenní těleso, které vzniklo rozštěpením většího asteroidu při nějaké kolizi.
Zdroj: Zpráva na NEAR home page z 8. února.

09.02.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Kalisto má atmosféru

Podle článku v posledním čísle časopisu Science, má Jupiterův měsíc Kalisto tenkou atmosféru tvořenou oxidem uhličitým.Znamená to tedy, že všechny 4 velké měsíce mají nějakou formu atmosféry. Atmosféra Kalisto je tak jemná, že jednotlivé částice spíše driftují bez vzájemných srážek. Už dříve objevila sonda Galileo oxid uhličitý na povrchu měsíce a nynější data ukazují na jeho přítomnost i v atmosféře. Molekuly jsou snadno rozbíjeny ultrafialovým slunečním zářením na ionty a elektrony, které pohltí magnetické pole Jupitera. Z toho je zřejmé, že musí existovat stabilní přísun molekul CO2 z povrchu Kalisto. Vědci nyní pátrají po dalších plynech, které by se v atmosféře mohly vyskytovat.
Zdroj: JPL Press Release z 4. února.

25.01.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Je Pluto planeta?

V poslednich dnech se stále více hovoří o tom, zda Pluto ztratí či neztratí status planety. Nedávno zveřejněná stránka 3. odděleníMezinárodní astronomické unie (IAU Division III.) se tomuto tématu podrobně věnuje. Otázka vyvstala se stále rostoucímpočtem objevených trans-neptunských těles, tedy objektů tzv. Kuiperova pásu, kterých k 30. prosinci bylo již 84 ks. Pluto jetotiž svými charakteristikami podobné spíše těmto tělesům než ostatním planetám Sluneční soustavy.IAU nikdy oficiálně nedefinovala, co je to planeta, a akceptování 9 planet ve Sluneční soustavě je spíše historickou praxí. Podleněkterých navržených kritérií Pluto planetou je, podle některých není. Konečné rozhodnutí stále ještě nepadlo.
Zdroj: The status of Pluto ze dne 30. prosince 1998, updatováno 24. ledna 1999.

22.01.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Raketa CAPER do magnetosféry

Sondážní raketa Cleft Accelerated Plasma Experimental Rocket (CAPER) vypravená NASA vzlétla 20. ledna z oblastiAndoya v Norsku. Během 20min letu dosáhla výšky 1 360 km (o 20 km více než se předpokládalo) a poté přistála pravděpodobně na polární led v blízkosti stanice Longyearbyen. Cílem projektu CAPER byl výzkum té částizemské atmosféry, která je přímo vystavena slunečnímu větru. V průběhu letu prolétla raketa několika polárními zářemi a skrzoblast obsahující intenzivní elektrická pole a vysoce urychlené ionty. V kombinace s daty pořízenými sondami Polar a ACE byzískaná data měla přispět k lepšímu pochopení zemské atmosféry a kosmického "počasí" v nejbližším okolí Země
Zdroj: NASA Space Science News ze dne 21. ledna 1999.