Sluneční soustava
Překotný vývoj záznamové techniky v průběhu posledních let, stejně jako stále vyšší požadavky na přesnost vypočtených vícestaničních drah meteorů vedly k tomu, že v průběhu července a srpna 2024 proběhla výměna stávajících kamerových systémů na jednotlivých stanicích sítě CEMeNt (Central European Meteor Network) za moderní CMOS kamery s výrazně vyšší citlivostí a také s vyšším (FullHD) rozlišením. Expanze sítě do oblastí s velmi vysokou kvalitou pozorovacích podmínek na jižní polokouli pak byla dalším krokem, který zvýší kvalitu získaných dat a rovněž přispěje k výzkumu meteorické aktivity na jižní polokouli, který byl až donedávna prakticky opomíjen.
V noci z 31. augusta 2025 na 1. septembra 2025 nastane maximum zaujímavého meteorického roja alfa Aurigidy. Roj sa vyznačuje veľmi premenlivou aktivitou s pomerne vysokým zastúpením jasných bolidov. Alfa Aurigidy sú aktívne každoročne, avšak ich ZHR je málokedy vyššia ako 9 meteorov za hodinu. Radiant roja leží neďaleko jasnej a známej hviezdy Capella, ktorú nájdeme v súhvezdí Povozník.
Na Měsíci existuje voda. Samozřejmě pod povrchem. A to nikoli jen vázaná v minerálech nebo zachycená v hlubokém stínu kráterů, ale i ve formě vodního ledu v měsíčním regolitu, hlavně v blízkosti pólů a dokonce i jako podzemní jezera. Nová studie českých vědců přináší důkazy o výrazných rozdílech mezi polárními a nepolárními oblastmi Měsíce a identifikuje konkrétní místa, kde je pro výskyt vody větší pravděpodobnost.
Asteroidy nemusejí být jen osamělými poutníky Sluneční soustavou – některé jsou tvořeny více velikostně srovnatelnými tělesy, jiné mají své malé měsíčky, a další tvoří složité systémy měsíců se dvěma i více tělesy. Nová studie, u níž byli i pracovníci Oddělení meziplanetární hmoty ASU, se zaměřila na málo známou skupinu asteroidů s družicemi obíhajícími na velmi vzdálených drahách. Tyto tzv. „velmi široké binární systémy“ (VWBA, z anglického very wide binary asteroids) představují extrém v dynamice asteroidů a mohou odhalit klíčové stopy o jejich původu, vývoji, i o kolizní historii rané Sluneční soustavy.
V noci z 2. na 3. července bylo jasno a na ondřejovské hvězdárně Mayerův dalekohled skupiny astrofyziky asteroidů Oddělení meziplanetární hmoty, s průměrem zrcadlového objektivu 65 cm, pracoval. Pozorovatelé Hana Kučáková nasnímala a Kamil Hornoch zpracoval snímky interstelárního objektu A11pl3Z (původní označení, čtěte dále). Ano, je to ta nenápadná tečka uprostřed, čárky jsou rozmazané hvězdy, protože dalekohled sledoval právě tento objekt.
Zveme vás na tradiční letní setkání Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH), které se letos uskuteční na Ždánické hvězdárně a planetáriu Oldřicha Kotíka. Tato oblíbená akce přinese příležitost k neformálnímu setkání členů i přátel společnosti, sdílení novinek z oblasti astronomie a pozorování noční oblohy. Setkání se koná od pátku 18. července do neděle 20. července. Čeká vás bohatý program, zajímavé přednášky, diskuse i možnost pozorování meteorů a dalších úkazů. Ždánická hvězdárna poskytne skvělé zázemí pro odborné i přátelské setkání. Těšíme se na všechny, kdo mají chuť spojit léto s astronomií a příjemnou společností.
Rover Perseverance nyní na Marsu narazil na horniny, které vznikly v opravdu dávném geologickém období. Jde o nejstarší dosud nalezené jílovité minerály a vědecký tým právem dychtí po odběru vzorků. V jejich struktuře by totiž mohly být zachyceny organické materiály, pokud samozřejmě nějaké v takové době, kdy tyto minerály vznikly, existovaly. Mars byl každopádně v té době, asi před 4 miliardami let, vlhčí a teplejší.
Lidstvo vůbec poprvé přímo spatřilo jeden z pólů Slunce, a to díky evropské sondě Solar Orbiter, na jejímž vývoji se podíleli i čeští vědci. Tento historický milník přináší nové možnosti, jak Slunce zkoumat, a může zásadně přispět k porozumění jevům, jako jsou sluneční cykly a fungování kosmického počasí.
Na samé hranici slunečního vlivu, kde Slunce jen šeptem ovlivňuje pohyb vesmírného prachu, vědci odhalili elegantní spirálovou strukturu. Co tam dělá – a proč o ní dosud nikdo nevěděl? Překvapivý výsledek simulace českého astronoma Davida Nesvorného.
Titan, největší měsíc planety Saturn, je jediným známým měsícem ve Sluneční soustavě s hustou atmosférou a kapalnými jezery na povrchu – ovšem z metanu a etanu, nikoli z vody. Díky vesmírnému teleskopu Jamese Webba (JWST) nyní vědci dokážou lépe sledovat počasí na tomto fascinujícím světě, a to včetně přechodných oblaků a potenciálních „metanových přeháněk“.
Vědcům se díky vesmírnému dalekohledu Jamese Webba podařilo poprvé detailně zachytit, jak se záhadné záře na pólech obří planety mění v čase i prostoru. Zdejší polární záře jsou mnohem silnější než na Zemi. Způsobuje je nejen interakce magnetosféry Jupiteru se slunečním větrem, ale také s nabitými částicemi uvolněnými sopečnou činností z měsíce Io. Překvapivě se ukázalo, že jsou jinak jasné v infračerveném oboru, kde pozoroval JWST a v ultrafialovém, kde současně pozoroval HST.
Aktuální předpověď počasí nám na nadcházející dny slibuje možnost, pokud ne zcela jasné oblohy, alespoň protrhanou oblačnost. A právě to nám dává zajímavou příležitost k neobvyklému astronomickému pozorování. Svoji pozornost upřeme k naš nejbližší hvězdě - ke Slunci.
Astronomové využili data z Hubbleova vesmírného teleskopu k určení rotační periody planety Uran s dosud nevídanou přesností. Díky detailní analýze atmosférických vzorů a pohybu oblačných pásů se jim podařilo stanovit, že Uran rotuje kolem své osy jednou za 17 hodin, 14 minut a 52 sekund. Výsledek byl publikován v prestižním časopise Nature.
Velmi rychlé spršky meteorů, označované jako klastry, jsou zřejmě pozůstatky velmi čerstvých rozpadů těles meziplanetární hmoty. Pavel Koten byl hlavním autorem práce, která zevrubně studovala takovou spršku pozorovanou videokamerami v paluby letadla během maxima τ-Herkulid v roce 2022.
Středisko pro meziplanetární hmotu Mezinárodní astronomické unie právě publikovalo ve třech zprávách objev 128 nových měsíců planety Saturn. Na objevech se podílely dalekohledy CFHT a Subaru na Havajských ostrovech. Planeta Saturn dlouhodobě drží rekord v počtu známých měsíců. Do 11. března jich bylo oficiálně 146. Nyní se počet měsíců této planety rozrostl na 274.
Data ze sítě CEMeNt jsou nedílnou součástí databáze EDMOND (European viDeoMeteOr Network Database), která sdružuje data z videopozorování meteorů od roku 2001. Použití videotechniky pro sledování a nahrávání meteorů začalo v 70. letech minulého století a od té doby prochází překotným rozvojem. I když využití této techniky bylo zpočátku doménou profesionálních astronomů, amatérští pozorovatelé hlavně v Japonsku a Holandsku v roce 1980 začali s vývojem systémů použitelných i v amatérských podmínkách. Následný vývoj amatérských pozorovacích stanic pokračoval rychlým tempem, a to hlavně v souvislosti se zdokonalováním a inovacemi CCD nebo CMOS technologie, a také se stále snadnější dostupností tohoto vybavení pro amatérské astronomy. Zpočátku roztříštěné národní sítě, případně osamělí pozorovatelé v rámci Evropy, Austrálie, Severní Ameriky a také Jižní Ameriky, byli sdruženi do centralizované databáze drah EDMOND, která byla založena v roce 2011.
Nová pozorování asteroidu 2024 YR4 pomocí Velmi velkého dalekohledu (VLT) Evropské jižní observatoře (ESO) a dalších zařízení téměř vyloučila jeho dopad na Zemi. Asteroid byl pečlivě sledován kvůli zvýšené pravděpodobnosti srážky v roce 2032, která dosáhla až 3 %, což je historicky nejvyšší hodnota pro velký asteroid. Po aktuálních pozorováních pravděpodobnost klesla téměř na nulu.
Meteorické roje jsou fascinujícím astronomickým jevem, který lidstvo sleduje po staletí. V odborníky používaném katalogu je rojů zaneseno více než sto, ale u mnohých z nich jsou údaje značně nepřesné. V některých případech lze i spekulovat, zda uvedený roj s jednoznačnou identifikací vůbec existuje. V představované práci se pracovníci Oddělení meziplanetární hmoty ASU pustili do reklasifikace prázdninových rojů, jejichž radianty se nacházejí v souhvězdích Labutě a Draka.
Planetka 2024 YR4 nyní zaujala i širší veřejnost. Není divu, pravděpodobnost její srážky se Zemí v prosinci 2032 se ukázala jako nenulová a nyní bylo oznámeno, že vzrostla na 2,8 %, čímž překonala i Apophis, což je mnohem větší a nebezpečnější planetka. Je třeba připomenout, že Apophis se s námi v nejbližší době nesrazí a že planetka 2024 YR4 je poměrně malá na to, aby znamenala katastrofu pro velké území. A konečně i kdyby se na nás řítila, máme pár možností s tím něco udělat. Pojďme si připomenout, jak se taková pravděpodobnost srážky upřesňuje a proč může brzy náhle klesnout na nulu.
Na nejnovější sadě snímků pořízených vozítkem Curiosity se marťanskou oblohou prohání bílé, červené i zelené oblaky. Animace pořízená po dobu 16 minut 17. ledna 2025 zachycuje pohyb oblačnosti během 4 426. solu, tedy dne od přistání Curiosity na Marsu. Na zemi se podobným oblakům ve vysoké atmosféře přezdívá noční svítící oblaka (NLC, noctilucent cluds), protože jsou viditelná po západu Slunce v letním období, kdy Slunce ještě svítí na vysoko umístěné ledové krystaly. Také na Zemi v nich vídáme různé barvy, především však modrou a bílou. Marsovské oblaky bývají tvořeny krystaly vodního ledu, ale výše v atmosféře se můžeme setkat i s krystaly suchého ledu, tedy zmrzlého oxidu uhličitého, který je hlavní složkou marsovské atmosféry.
