Sluneční soustava

29.01.2001 00:00 redakce II Sluneční soustava

Tisíce meteoritů z Antarktidy

Světové sbírky meteoritů byly opět rozšířeny japonskou expedicí do Antarktidy, která jich zde během tří týdnů hledání nalezla 3 554 kusů. Šest členů týmu hledalo meteority v období mezi 19. prosincem a 10. lednem v blízkosti pohoří Jamato, které je vzdáleno 300 km od japonské stanice na pokraji Antarktidy. Vědci doufají, že v tomto velkém množství nejrůznějších meteoritů budou identifikovány některé vzácné případy, které budou užitečné při hledání odpovědí na otázky vzniku sluneční soustavy či přítomnosti života na jiných planetách. Dosud japonské expedice na tento ledový kontinent nalezly kolem 13 000 meteoritů, což je asi polovina všech, které zde byly kdy nalezeny.
Zdroj: Space.Com ze dne 23. ledna.

18.01.2001 00:00 redakce II Sluneční soustava

Kanály na Marsu mohl vytvořit led

Podle práce, kterou publikovala Baerbel K. Lucchitta, mají kanály v jedné oblasti Marsu řadu stejných charakteristik jako ty, které byly vytvořeny ledovými proudy tekoucími pod povrchem Antarktidy a ústící do volného oceánu. Obecně se dosud předpokládalo, že tyto kanály byly vytvořeny tekoucí vodou. Kanály v Kasei Vallis a Ares Vallis jsou tvarově podobné s antarktickými, zvláště tam, kde obtékají kamenou či ledovcovou překážku v jejich cestě. Typickým příkladem je ledový proud Rutford v Antarktidě. Na některých místech Marsu je zřejmé, že kanály byly vytvořeny při proudění "nahoru", což je podle autorky nemožné vysvětlit tekoucí vodou ale tekoucím ledem ano. Ačkoliv byly studovány kanály ve zmíněných oblastech, není důvod proč by podobným způsobem nevznikly i kanály jinde na Marsu. Rovněž rozměry kanálů mohou být důkazem pro ledový původ, protože některé z nich by vyžadovaly veletoky až 10 000 krát mohutnější než největší pozemské řeky.
Zdroj: Spaceflight Now ze dne 18. ledna.

08.01.2001 00:00 redakce II Sluneční soustava

Deset nových měsíců Jupitera

Hned deset nových měsíců Jupitera objevil tým astronomů pracujících s širokoúhlou kamerou na 2,2m dalekohledu observatoře Mauna Kea na Havajských ostrovech. Měsíce s provizorním označením S/2000 J2 - J11 byly objeveny na přelomu listopadu a prosince. Všechny měsíce jsou velmi malé, podle jasnosti a odhadu albeda se předpokládá, že nejsou větší než 5 km v průměru. Devět z nich se pohybuje na retrográdních drahách s průměrnou vzdáleností mezi 21 a 24 milióny km od Jupitera, desátý má dráhu prográdní se střední vzdáleností 13 miliónů km. Všechny dráhy jsou eliptické se sklonem mezi 15 a 30 stupni. K zpřesnění drah jsou nutná ještě další pozorování. Celkem bylo v loňském roce objeveno 12 měsíců Jupitera, jeden z nich byl později identifikován jako ztracený objev z roku 1975. Současný počet měsíců planet Sluneční soustavy je následující - Saturn 30 ks, Jupiter 28 ks a Uran 21 ks.
Zdroj: Spaceflight Now z 8. ledna.

18.12.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Podpovrchový oceán i na Ganymedu

Ganymed, největší měsíc ve Sluneční soustavě, byl přidán na seznam objektů, pro které existují důkazy o existenci podpovrchového oceánu tekuté vody. Silná vrstva slané vody je nejlepším vysvětlením pro data zaznamenaná magnetometrem na palubě sondy Galileo. Navíc infračervená spektroskopie odhalila slané minerály na povrchu, které byly zřejmě kdysi vystaveny působení slané vody. A do třetice snímky z Galilea ukazují místa, kde mohla voda či rozbředlý led vytéci na povrchu. Jedná se o zlomy v kůře podobné těm, které se vyskytují na Europě, horkém kandidátovi na podpovrchový oceán. Oceán o tloušťce několika kilometrů by se na Ganymedu měl nacházet v hloubce kolem 200 km v případě, že by jeho slanost byla srovnatelná s oceány na Zemi. Každopádně nově zveřejněná data naznačují, že minulost Ganymeda byla mnohem bouřlivější než se dosud předpokládalo.
Zdroj: JPL press release ze 16. prosince.

14.12.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Nové důkazy pro primitivní život na Marsu

Nové, závažné důkazy pro existenci primitivního života na dávném Marsu přinesla další studie materiálu pocházejícího ze slavného meteoritu ALH84001. Vědci objevili v tomto meteoritu drobné krystaly magnetitu (Fe₃O₄), který je shodný s krystaly produkovanými vodními baktériemi na Zemi. Samotný magnetit vzniká na Zemi neorganickou cestou, ale jeho krystaly vyráběné a používané baktériemi jsou odlišné. Působí jako perfektní magnet, takový, jaký se nepovedlo v laboratoři nikdy vyrobit. A nenašel se ani důkaz, že by takový krystal mohl vzniknout neorganicky. Nalezené krystaly jsou uschovány v uhličitanech, u kterých už bylo dokázáno, že vznikly na Marsu. Tudíž zde musely vzniknout i tyto krystaly. Meteorit ALH84001 vznikl na Marsu před 4,5 miliardami let a než byl nalezen v Antarktidě, ležel zde více než 13 000 let.
Zdroj: Johnson space center press release ze 13. prosince.

05.12.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Stopy po dávné vodě na Marsu

Na speciální tiskové konferenci oznámili vědci pracující se sondou Mars Global Surveyor zatím nejprůkaznější důkazy o výskytu vody na povrchu Marsu v jeho dávné historii. Na snímcích s vysokým rozlišením objevili vrstvy usazených hornin v kráterech a jiných sníženinách, které mohly vzniknout na dnech jezer a mělkých moří. Nové snímky ukazují, že pradávný Mars byl mnohem dynamičtějším místem než se doposud předpokládalo. Oblasti s vrstvami usazenin jsou rozloženy po celém Marsu, například ve Western Arabia Terra, Terra Meridiani, Hellas Basin či Valles Marineris. Na naší planetě podobné usazené horniny zanechávají zprávy o historii Země a často také fosilní záznamy o životě. Vědci srovnávají nálezy na Marsu s místy na americkém jihozápadě jako například Grand Canyon či poušť v Arizoně.
Zdroj: JPL Press release ze 4. prosince.

27.11.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Baktérie pocházející z vesmíru?

Mezinárodní vědecký tým objevil v atmosféře baktérie, které mohou pocházet z vesmíru. Živé mikroorganismy byly posbírány ve výškách nad 16 km vědeckým balónem. Nejsou podobné žádným jiným známým mikroorganismům nalezeným na Zemi. Vědci jsou ale nadále opatrní s tvrzením, že dané baktérie byly skutečně přineseny do atmosféry částmi komet. Experiment byl proveden za přísných podmínek, aby se vyloučila možnost kontaminace balónu či zařízení pozemskými mikroorganismy. Není ale vyloučeno, že se baktérie do této výšky přeci jenom nedostaly z povrchu. Autoři experimentu argumentují tím, že mají důkazy o existenci mikroorganismů i v mnohem větších výškách, třeba až 80 km nad povrchem.
Zdroj: www.cnn.com z 24. listopadu.

04.10.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Planetka 2000 DP107 je dvojitá

Planetka s označením 2000 DP107, která prolétla v těsné blízkosti Země 19. září, byla studována pomocí radaru na observatoři Arecibo na frekvenci 2380 MHz, což odpovídá vlnové délce 12,6 cm. Pozorování provedená ve dnech 30. září a 3. října ukázala, že se jedná o binární systém. Odhadované průměry složek jsou 800 a 300 metrů. Předběžná analýza dat naznačuje, že orbitální perioda oběhu složek kolem společného těžiště je 1,77 dne s velkou poloosou 2,6 km s nejistotou 10%. Tato čísla dále vedou k hustotě planetky 1600 kg/m³.
Zdroj: IAU Circular No. 7503 ze 3. října.

22.09.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Eros je starý, původní

Čtyři články uveřejněné v nejnovějším čísle časopisu Science shrnují nejdůležitější objevy učiněné na základě dat, která pořídila v blízkosti planetky Eros sonda NEAR-Shoemaker. Potvrzuje se, že asteroid je primitivním vzorkem hmoty z doby počátků Sluneční soustavy s homogenní vnitřní strukturou, u kterého nedošlo k diferenciaci materiálu na kůru, plášť a jádro. Povrch je v některých částech těžce kráterován, zatímco jinde je poměrně hladký. Největší kráter má průměr 5,5 kilometru. Četné je zastoupení tzv. eject, tedy hmoty vyvržené při dopadech meteoritů. Tato ejecta mají rozměry až do 100 metrů. Asteroid je kompaktním tělesem, ne slepencem menších komponent, jak je běžné u řady jiných planetek. Hmotnost Erosu činí 6.687 x 10¹⁵ kg, jeho hustota 2700 kg/m³ je srovnatelná s hustotou zemské kůry. Rotace planetky je stabilní a úniková rychlost na jejím povrchu je v rozsahu 3.1 až 17.2 m/s.
Zdroj: John Hopkins University APL Press release z 21. září.

18.09.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Kráter na Kentaurovi

Pozorování planetky 8405 Asbolus pomocí HST naznačují, že se na povrchu tohoto tělesa nachází čerstvý kráter mladší než deset miliónů let. Planetka Asbolus o průměru 80 km patří do skupiny Kentaurů, malých těles podobných kometárním jádrům a nacházejících se mezi drahami Jupitera a Neptuna. Během pozorování provedeného kamerou NICMOS se ukázalo, že zatímco spektrum jedné části povrchu planetky je hladké jen s několika málo absorpčními čarami, spektrum jiné části povrchu je velmi komplikované, obsahující řadu absorpčních čar. Povrchy objektů vnějších částí Sluneční soustavy jsou v důsledku vnějších vlivů ztmavlé a zčervenalé, zatímco vnitřní, okolním vlivům nevystavený led je světlý. Zdá se tedy, že v astronomicky nedávné minulosti došlo k impaktu nějakého tělesa na povrchu planetky Asbolus a k vyvržení tohoto světlého ledu na její povrch.
Zdroj: STScI Press release 00-31 ze 14. září.

03.09.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Původ rentgenového záření komet odhalen

Rentgenová observatoř Chandra přispěla k vyřešení záhady původu rentgenového záření detekovaného u komet. Dalekohled detekoval rtg. záření pocházející z části komety LINEAR přivrácené ke Slunci. Před 4 roky se rtg. družici ROSAT podařilo objevit stejné záření pocházející ze známé komety Hyakutake. Nyní jeden z přístrojů na palubě Chandry zjistil, že rtg. záření komety pochází z vysoce ionizovaných atomů kyslíku a dusíku, které ztratily třeba až šest elektronů. Vědci předpokládají, že tyto silně nabité ionty pochází z vnější vrstvy sluneční atmosféry zvané korona, kde se teploty dosahují miliónu stupňů. Když ionty prolétávají kolem komety, přitahují negativně nabité elektrony z kometárních atomů a molekul. Elektrony přeskakují z neutrálních atomů na ionty a při přechodu z vyšších energetických hladin na nižší emitují rtg. záření. Ionty se tímto procesem neutralizují. Toto vysvětlení bylo navrženo už v roce 1997 a dalekohled Chandra jej nyní potvrdil.
Zdroj: NASA Space Science News z 23. srpna.

30.08.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Meteorit z Měsíce

Nejnovější lunární meteorit byl nalezen v Ománu. Hnědo-šedý kámen o hmotnosti 174 gramů se přidal do skupiny pouhých 23 známých meteoritů, které dorazily k Zemi z Měsíce. Nový meteorit označený Dhofar 081 je třetím lunárním vzorkem nalezeným v sultanátu Omán. Ačkoliv byl nalezen anonymním nálezcem v blízkosti místa nálezu předchozích dvou, může pocházet z jiného pádu. Meteorit byl nalezen 29. listopadu 1999 v oblasti Dhofar, která se postupně stává významným místem pro sběratele meteoritů. Více než 200 meteoritů z této oblasti čeká v současné době na své pojmenování. V této oblasti byly nalezeny i meteority pocházející z Marsu. Nálezce dal vědcům k dispozici zhruba 1/9 meteoritu, zbytek hodlá prodat v aukci, kde za něj může získat mnoho tisíc dolarů.
Zdroj: www.space.com z 18. srpna.

29.08.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Nový, potenciálně nebezpečný asteroid

Dalekohled NEAT (Near-Earth Asteroid Tracking) objevil 26. srpna planetku s prozatímním označením 2000 QW7, která se velmi rychle pohybuje. V době objevu to bylo o 4 stupně denně. Z následných pozorování z celého světa byla určena předběžná dráha a velikost tělesa. Ukázalo se, že planetka o průměru kolem 0,5 km mine 1./2. září Zemi o pouhé 0,032 AU. To je sice hodně blízko, ale stále ještě více než 12x dále než obíhá kolem Země Měsíc. Nebezpečí od této planetky tedy tentokrát nehrozí. Její další monitorování je ale žádoucí. Kolem 30. srpna dosáhne planetka maximální jasnosti asi 12,7 magnitudy, tudíž bude dostupná dalekohledy s průměrem od 20 cm. Efemeridu planetky je možné nalézt na MPEC 2000-Q32.
Zdroj: www.SpaceWeather.com z 26. srpna a Near-Earth Asteroid Tracking

10.08.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Nový měsíc Jupitera potvrzen

Pozorování provedená na konci července na Evropské jižní observatoři (ESO) potvrdila existenci dalšího měsíce planety Jupiter. Ten byl objeven v říjnu a listopadu loňského roku dalekohledem Spacewatch, ale od té doby nebyl už pozorován. Astronomové na ESO jej znovuobjevili 25. července pomocí širokoúhlé kamery na 2,2m dalekohledu na La Silla. O tři dny později se na něj zaměřil i 8,2m dalekohled VLT ANTU a pořídil jeho excelentní snímky. Přesná poziční měření umožnila zlepšit výpočet dráhy tohoto tělesa, prozatím označeného S/1999 J 1. Nový měsíc obíhá mateřskou planetu po poněkud eliptické dráze s periodou 768 dnů ve střední vzdálenosti 24,2 miliónů km. Měření jasnosti ukazuje, že se musí jednat o nejmenší dosud známý měsíček Jupitera, s průměrem 10 - 15 km. Kolem planety obíhá po retrográdní dráze, což naznačuje, že byl Jupiterem zachycen. Přiřadil se tak k dalším osmi známým "nepravidelným" satelitům největší planety naší sluneční soustavy.
Zdroj: ESO Press release ze 4. srpna.

09.08.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

HST nalezl zbytky komety

Velké překvapení přinesly pro astronomy nové snímky Hubbleova kosmického dalekohledu (HST). Objevila se na nich totiž celá skupina "minikomet", které zbyly po rozpadlém jádře komety LINEAR. Někteří astronomové se tedy domnívali předčasně, že se kometa rozpadla úplně. Vědci tak mají poprvé v historii možnost blízkého pohledu na vnitřní části kometárních jader. Pozorování podporují teorii, podle které jsou kometární jádra tvořená základními stavebními bloky zvanými kometesimály. Právě kometesimály tvořené materiálem starým 4,6 miliardy let, jsou pravděpodobně viditelná na snímcích HST. Je jich minimálně šest a jejich průměr je řádově desítky metrů. Se svými chvosty připomínají déšť bolidů na obloze. Jsou soustředěny do skupiny na špičce protáhlého oblaku prachu pozorovatelného i pozemskými dalekohledy. Nápadně jasnější a izolovaný kus je zřejmě pozůstatkem původního jádra komety.
Zdroj: STScI Press release PR00-27 ze 7. srpna.

15.07.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Mohutná sluneční aktivita

Sluneční observatoř SOHO a družice NOAA zaznamenaly 14. července jednu z nejenergetičtějších slunečních erupcí tohoto slunečního cyklu. Erupce pochází ze skupiny slunečních skvrn označených číslem 9077. Protony z erupce dorazily k Zemi o 15 minut později a nastartovaly v okolí naší planety bouři kategorie S3. Taková bouře už může ovlivnit družice na oběžné dráze a zároveň vystavit letce ve vysokých výškách nízké úrovni záření. Vlna slunečních částic je 4x intenzívnější než jakákoliv jiná deteková od vypuštění družic SOHO (1995) a ACE (1997). Krátce po erupci, která nastala kolem poledne, detekovala družice SOHO intenzívní koronální výtrysk hmoty, která se nyní blíží k naší planetě rychlostí 1300 až 1800 km/s. Až dorazí k Zemi, tak stlačí magnetosféru a vyvolá polární záře, které by mohly být viditelné i ve středních zeměpisných šířkách během tohoto víkendu.
Zdroj: NASA Space science news ze 14. července
a www.spaceweather.com.

27.06.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Roční období na Erosu

Sonda NEAR obíhající planetku Eros, mohla dosud zkoumat jenom její severní "polokouli". Planetka se totiž nacházela v takové poloze na své dráze kolem Slunce, že její jižní část byla před slunečními paprsky skryta. Nyní se to ale změnilo, protože 25. června "překročilo" Slunce rovník Erosu a míří dále směrem k jižnímu pólu. Vědci tak dostanou poprvé po čtyřech měsících pobytu sondy na oběžné dráze možnost pohlédnout na jižní část povrchu Erosu. Na rozdíl od Země nejsou roční období na Erosu stejně dlouhá, například jaro trvá na severní polokouli polovinu doby co podzim. Jiným rozdílem je zdánlivá velikost Slunce na obloze, na podzim je sluneční disk dvakrát menší než na jaře. Rozdíly jsou způsobeny jednak hodně eliptickou drahou Erosu, která má perihel ve vzdálenosti 1,13 AU od Slunce a afel 1,8 AU. Navíc je rotační osa planetky skloněna o 89 stupňů, tedy je v podstatě rovnoběžná s oběžnou rovinou.
Zdroj: NASA Space Science News z 21. června.

22.06.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Voda na Marsu

Na dnešní tiskové konferenci oznámili vědci pracující se sondou Mars Global Surveyor (MGS), že se na snímcích pořízených touto sondou ve vysokém rozlišení podařilo nalézt na Marsu útvary, které naznačují přítomnost vody na nebo v těsné blízkosti povrchu. Na snímcích byly identifikovány strouhy, které se většinou nacházejí na stěnách kráterů či údolí. Strouhy začínají jakýmsi "výklenkem" zhrouceného materiálu na horních okrajích kráterů, pokračují "kanálem" skrz materiál podél stěn a končí "rampou" z naplaveného materiálu na spodním konci. Tyto strouhy jsou velmi mladé na rozdíl od starověkých kanálů, kterými zřejmě tekla voda před miliardami let. Jejich stáří může být jen několik miliónů let, ale mohly vzniknout i teprve před několika dny. Strouhy byly objeveny na několika stovkách lokací z celkového počtu mnoha desítek tisíc, které kamera sondy zkoumala. Zvláštní je, že se nacházejí většinou na chladnějších místech planety, v marsopisných šířkách nad 30 stupňů od rovníku a většinou na jižní polokouli.
Zdroj: NASA Press release 00-99 z 22. června.

15.06.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Povrch Slunce je "hrbolatý"

Vědci pracující s přístrojem Michelson Doppler Imager (MDI) na sluneční observatoři SOHO zjistili, že povrch Slunce je pokryt dlouhotrvajícími dolinami a vyvýšeninami, které jsou velmi podobné znakům na povrchu pozemského oceánu. Jedná se zatím o nejcitlivější měření tvaru Slunce. Jednotlivé "pahorky" jsou vysoké kolem 100 metrů a vzdálené od sebe 90 000 km. Tyto nerovnosti jsou způsobeny tzv. Rossbyho vlnami, které způsobují vznik jakési "mřížkové" struktury ze slabých cyklónů a ta vytváří kopce a údolí na slunečním povrchu. Aby bylo možno tyto struktury vůbec detekovat, sledoval přístroj MDI měnící se kraj okraje slunečního disku po dobu tří let. Astronomové věří, že pochopení vzniku slunečních "kopců" jim pomůže při objasňování letitých záhad jako například proč Slunce rotuje pomaleji na pólech než na rovníku.
Zdroj: Spaceflight Now ze 13. června.

14.06.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Halle-Bopp vznikla dále od Slunce

Nově zveřejněná pozorování komety Halle-Bopp naznačují, že kometa vznikla ve větší vzdálenosti od Slunce než se dosud předpokládalo. Spektra komety v ultrafialovém oboru byla pořízena v březnu 1997, když byla kometa v blízkosti perihelu své dráhy. Astronomové v nich nalezli stopy vzácného plynu argonu, který byl v nějaké kometě detekován vůbec poprvé. Nebylo by možné jej detekovat ani tentokrát, kdyby tato kometa nebyla tak jasná. Jelikož argon stejně jako další vzácné plyny nereagují s jinými prvky, je zřejmé, že se v kometě vyskytují od jejího vzniku v době na samém počátku Sluneční soustavy. Vzhledem k tomu, že sublimační teplota argonu je 40 K a sonda EUVE nedetekovala v kometě neon, který má sublimační teplotu mezi 15 a 20 K, je zřejmé, že kometa vznikla v oblasti, kde byla teplota mezi 20 a 35 K. Podle původních představ vznikly komety Oortova oblaku ve vzdálenosti Jupitera a poté jím byly do oblaku vymrštěny. Zde ale byly teploty nad 40 K, kometa tedy zřejmě vznikla déle, někde mezi Uranem a Neptunem. Druhou možností jak toto vysvětlit je předpokládat, že protoplanetární disk byl chladnější než připouští současné teorie.
Zdroj: Southwest Research Institute News z 5. června.