< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava

Sluneční soustava



Pavel Koten Sluneční soustava

Další těsný průlet planetky

K dalšímu těsnému průletu malé planetky v blízkosti Země došlo 8. března. Těleso o průměru 40 až 80 metrů minulo naší planetu ve vzdálenosti 480 200 km, tedy jen o něco více než je vzdálenost Měsíce. Jednalo se o deváté nejmenší známé přiblížení takového tělesa. Z bližších planetek byla přitom jenom jedna větší než tato. Na události je nejzajímavější skutečnost, že planetka nesoucí označení 2002 EM7 byla objevena až 12. března. Přilétla totiž ze směru od Slunce, tudíž ji nebylo možné předem pozorovat. Potvrdila tím, že tento směr je slepou skvrnou, kde astronomové nemají šanci jakékoliv těleso zaznamenat. Dopad takového tělesa by přitom stačil ke zničení velkého města.
Zdroj: Space.Com z 19. března.
PK
Karel Mokrý Sluneční soustava

Pozorujte kometu C/2002 C1 (Ikeya-Zhang)

Pozorujte kometu C/2002 C1 (Ikeya-Zhang)Kometa se nachází na večerní obloze nízko nad západním obzorem, putuje souhvězdími Ryb a Andromedy směrem do Cefea. k jejímu spatření je třeba kromě jasného počasí tmavá obloha nerušená nevhodně řešeným umělým osvětlením ve městech a obcích.K nalezení komety můžete použít mapku s vyznačenými polohami komety.Na mapce jsou vyznačeny polohy komety pro různé datumy. Dráha komety je velmi protáhlá.
Ladislav Šmelcer Sluneční soustava

Nastane doba temna ?

11.3.2002: Nastane doba temna ?Nestává se často, aby se astronomie stala předmětem zájmu sdělovacích prostředků a jiných masmédií. Stává se tak obvykle v případech zvláštního úkazu na obloze či nějakého významného objevu ve vesmíru. V poslední době se však situace trochu změnila. Pravděpodobně poprvé v dějinách české astronomie totiž hvězdáři vstoupili na půdu poněkud neznámou a neprobádanou - na půdu politiky a legislativy. Poslanecká sněmovna připravila Zákon o ovzduší a bezelstní astronomové přispěli k přípravě jednoho odstavce o omezení světelného znečištění. Myslím, že při přípravě byly předloženy rozumné argumenty, proč je dobré přestat svítit do nebe. Přes úsporu elektrické energie až po bezpečnost v silničním provozu.
Pavel Koten Sluneční soustava

Dávné bombardování Země

Bombardování, které před 3,9 miliardami let přetvořilo povrch naší planety nebylo způsobeno kometami ale planetkami. Toto bombardování bylo tak těžké, že zničilo nejstarší horniny na Zemi. Výsledkem toho je skutečnost, že nejstarší nalezené horniny jsou mladší než zmíněných 3,9 miliard let. Kromě toho byly vytvořeny podmínky vhodné pro před-biotickou chemii a počáteční stádia vývoje života. Na Zemi vzniklo minimálně 20 tisíc kráterů větších než 20 km, přičemž 40 z nich bylo větších než 1 000 km v průměru a několik z nich dosáhlo velikosti dokonce 5 000 km. Tisíce těchto impaktů se odehrály ve velmi krátké době a způsobily významné změny v prostředí v průměru každých sto let. Také planety Merkur, Venuše, Mars a Měsíc nesou tisíce kráterů z tohoto období.
Zdroj: American Geophysical Union release ze dne 28. února.
PK, LV
Pavel Koten Sluneční soustava

Důkazy pro vodní led na Marsu

Už první výsledky, které získala kosmická sonda 2001 Mars Odyssey, přinášejí možné důkazy pro existenci vodního ledu ve vrstvách do několika metrů pod povrchem planety. Hned tři přístroje tvořící balíček zvaný spektrometr gama záření zjistily dvěma různými metodami výskyt velkého množství vodíku v oblastech pod 60. stupněm jižní šířky. Přístroje detekují výsledky interakce kosmického záření s atomy tvořícími povrch. Při této interakci vznikají protony a neutrony, které dále interagují s okolními atomy. Bylo zjištěno, že gama záření z povrchu odpovídá svojí energií absorpci neutronů atomy vodíku. Kromě toho z povrchu uniká jen malé množství rychlých a epitermálních neutronů, což je rovněž způsobeno množstvím vodíku, který je vynikajícím moderátorem rychlých neutronů. Také data z dalšího přístroje, který mapuje povrch ve viditelném a infračerveném oboru spektra, vědce příjemně překvapila. Jsou mezi nimi i vůbec první pořízené noční snímky, které ukazují velké rozdíly v teplotách různých částí povrchu způsobené jejich složením. Výprava je ale teprve na samotném začátku, pokud vše bude pokračovat bez komplikací, měla by trvat minimálně tři roky. Ale už tyto výsledky naznačují, že nová sonda otevře zcela nové okno pohledu na Rudou planetu.
Zdroj: NASA/JPL Press release ze dne 2. března
PK
Pavel Koten Sluneční soustava

Vnitřní část Měsíce je roztavená

Nově určená tzv. Loveho čísla naznačují, že uvnitř Měsíce je kolem jeho pevného jádra vrstva materiálu svojí strukturou připomínající roztavenou břečku. Potvrzují se tak domněnky z období výprav Apollo na Měsíc. Měření umělých "měsícotřesení" tehdy ukázala, že seizmické vlny ztrácí svoji energii v hloubkách kolem 1000 km pod povrchem, z čehož vyplývala právě existence roztavené vrstvy v těchto hloubkách. Nové výpočty vycházejí z laserových měření, která využívají odražečů zanechaných na Měsíci před třiceti lety americkými i ruskými výpravami. Tato měření umožňují s přesností na 2 centimetry určit vzdálenost obou těles. Ukazuje se, že tvar povrchu Měsíce se vlivem gravitačního působení Země a Slunce mění až o deset centimetrů v průběhu 27 dnů. Pro srovnání - v případě naší planety to je až o půl metru během jednoho dne. Zmíněná Loveho čísla obecně ukazují jak moc se povrch a vnitřek planet a měsíců pohybuje v závislosti na gravitačním vlivu okolních těles. Jsou pojmenována podle Augusta E.H. Loveho, matematika, který působil v Oxfordu a věnoval se matematickým teoriím o elasticitě a vlnění.
Zdroj: JPL Press release ze dne 13. února
PK
Pavel Koten Sluneční soustava

Saturn a Io podle VLT

Snímky planety Saturn a Jupiterova vulkanického měsíce Io pořízené v průběhu testování 8,2m dalekohledu VLT-Yepun na Paranal Observatory v Chile patří mezi vůbec nejkvalitnější snímky získané ze zemského povrchu. "První světlo" bylo tímto dalekohledem zachyceno v listopadu loňského roku a od 22. ledna probíhá fáze testování nového přístroje. Do plného provozu bude dalekohled uveden později v letošním roce. Přístroj je vybaven systémem adaptivní optiky NAOS a infračervenou kamerou CONICA. Zejména snímky planety Saturn udivují svojí ostrostí. Jsou na nich viditelné jednotlivé prstence a mezery mezi nimi, stejně jako struktury oblačnosti na samotné planetě, pozůstatek obří bouře v blízkosti rovníku nebo temná skvrna o průměru kolem 300 km v blízkosti jižního pólu, která byla nedávno objevena jiným pozemským dalekohledem. Rovněž je zachycen měsíc Thetys, který byl použit adaptivní optikou jako referenční "hvězda". Na obrázcích měsíce Io je rozeznatelná řada povrchových útvarů jako vulkány či lávové proudy. Všechny snímky byly pořízeny v infračerveném oboru spektra.
Zdroj: ESO Press photos ze dne 31. ledna
PK
Luděk Vašta Sluneční soustava

Kometa 96P/Machholz u Slunce a koronální ejekce

9. 1. 2002: Kometa 96P/Machholz u Slunce a koronární ejekce
Sonda SOHO (Solar and Heliospheric Observatory) neustále sleduje našinejbližší hvězdu - Slunce. Účelem je sledování koróny, slunečního větru,vztahů mezi Sluncem a prostředím na Zemi. Jako vedlejší produkt však pomohlaobjevit desítky malých komet které prolétaly kolem. Na animaci (2,5 MB) vidíte přiblížení komety96P/ Machholzke Slunci. Nejčerstvější snímky jsouna stránce věnované projektu SOHO. V noci 8./9. ledna 2002 pak došlo kekoronární ejekci, takže na druhé animaci(1,2 MB) můžete sledovat nádhernékosmické divadlo.
Luděk Vašta Sluneční soustava

Těsné průlety planetek okolo Země

Dva těsné průlety planetek okolo Země jsme zaznamenali v nedávné době.Nejprve to bylo 16. prosince 2001 těleso s označením 1998 WT24, které se dostalo navzdálenost cca 1,8 mil. km. O jedenáct dnů později pak byla americkýmprojektem NEAT objevena planetka 2001 YB5 o průměru přibližně 300 m, kteráse dostala 7. ledna 2002 do vzdálenosti jen asi 820 tisíc km. Od roku 1937,kdy se k Zemi přiblížila kilometrová planetka Hermes (později ztracená a jižnikdy zatím znovu neobjevena), to byl nejtěsnější průlet tak velkého tělesa.Ostatní bližší průlety byly jen balvany o velikosti metrů či několikadesítek metrů.
A co v budoucnosti? V září 2004 se na cca 1,5 mil. km k Zemi přiblížíplanetka (4179) Toutatis. V srpnu 2027 objekt s označením 1999 AN10 minenaši planetu ve vzdálenosti asi 400 tisíc km. A 1. prosince 2140 se budememoci pokochat planetkou 2000 WO107 - vzdálenost 120 tisíc km od Země slibujei viditelnost cca půlkilometrového tělíska pouhýma očima, bez pomocidalekohledu. Díky rychlému přibližování její jasnost toho dne vzroste během16 hodin asi 70 tisíckrát. Ovšem je také možné, že se mezitím objeví nějakénové těleso, vždyť i o planetce 2001 YB5 jsme až do 27. prosince 2001 vůbecnevěděli.
Luděk Vašta Sluneční soustava

Kometa 96/P Machholz u Slunce

Kometa 96/P Machholz u Slunce
Sonda SOHO (Solar and Heliospheric Observatory) neustále sleduje našinejbližší hvězdu - Slunce. Účelem je sledování koróny, slunečního větru,vztahů mezi Sluncem a prostředím na Zemi. Jako vedlejší produkt však pomohlaobjevit desítky malých komet které prolétaly kolem. Na animaci (2,5 MB) vidíte přiblížení komety 96/P Machholzke Slunci. Nejčerstvější snímky jsoupak na stránce věnované projektu SOHO.
Luděk Vašta Sluneční soustava

Těsné průlety planetek okolo Země

Dva těsné průlety planetek okolo Země jsme zaznamenali v nedávné době.Nejprve to bylo 16. prosince 2001 těleso s označením 1998 WT24, které se dostalo navzdálenost cca 1,8 mil. km. O jedenáct dnů později pak byla americkýmprojektem NEAT objevena planetka 2001 YB5 o průměru přibližně 300 m, kteráse dostala 7. ledna 2002 do vzdálenosti jen asi 820 tisíc km. Od roku 1937,kdy se k Zemi přiblížila kilometrová planetka Hermes (později ztracená a jižnikdy zatím znovu neobjevena), to byl nejtěsnější průlet tak velkého tělesa.Ostatní bližší průlety byly jen balvany o velikosti metrů či několikadesítek metrů.
A co v budoucnosti? V září 2004 se na cca 1,5 mil. km k Zemi přiblížíplanetka (4179) Toutatis. V srpnu 2027 objekt s označením 1999 AN10 minenaši planetu ve vzdálenosti asi 400 tisíc km. A 1. prosince 2140 se budememoci pokochat planetkou 2000 WO107 - vzdálenost 120 tisíc km od Země slibujei viditelnost cca půlkilometrového tělíska pouhýma očima, bez pomocidalekohledu. Díky rychlému přibližování její jasnost toho dne vzroste během16 hodin asi 70 tisíckrát. Ovšem je také možné, že se mezitím objeví nějakénové těleso, vždyť i o planetce 2001 YB5 jsme až do 27. prosince 2001 vůbecnevěděli.
redakce II Sluneční soustava

Dva těsné průlety

Dva těsné průlety planetek okolo Země jsme zaznamenali v nedávné době. Nejprve to bylo 16. prosince 2001 těleso s označením 1998 WT24, které se dostalo na vzdálenost cca 1,8 mil. km. O jedenáct dnů později pak byla americkýmprojektem NEAT objevena planetka 2001 YB5 o průměru přibližně 300 m, která se dostala 7. ledna 2002 do vzdálenosti jen asi 820 tisíc km. Od roku 1937,kdy se k Zemi přiblížila kilometrová planetka Hermes (později ztracená a již nikdy zatím znovu neobjevena), to byl nejtěsnější průlet tak velkého tělesa. Ostatní bližší průlety byly jen balvany o velikosti metrů či několika desítek metrů.
Pavel Suchan Sluneční soustava

Země se potká s planetkou 1998 WT24

Kosmické rande - Země se potká s planetkou.
V polovině prosince se k Zemi přiblíží planetka 1998 WT24 o velikostipřibližně 1 km, která byla objevena v rámci projektu LINEAR v závěrulistopadu 1998. K největšímu přiblížení dojde 16. prosince 2001 v ranníchhodinách, kdy vzdálenost planetky od nás bude pouhých 1,8 milionu km. To jejen asi pětkrát dál, než je vzdálenost Měsíce od Země. V té době buderychlost jejího pohybu po obloze asi 1 stupeň za hodinu a planetka se budepohybovat souhvězdím Persea. Podrobnosti a mapka jsou vtiskovém prohlášení ČAS č.33.
Pavel Koten Sluneční soustava

Venuše ve zcela novém světle

Planeta Venuše vypadá v rentgenovém záření podobně jako ve viditelném světle, tedy tvoří opět srpek v závislosti na vzájemné poloze Slunce, Venuše a Země, ale je zde i řada rozdílů. Zjistili to astronomové pozorující tuto planetu pomocí dalekohledu Chandra vůbec poprvé v historii v tomto oboru elektromagnetického spektra. Zatímco ve viditelném světle je srpek planety osvětlený rovnoměrně s nejjasnější částí blízko středu, v oblasti rentgenového záření je srpek jasnější na okrajích. Zcela jiný je původ obou složek záření. Ve viditelném světle je pozorováno záření, které se odráží od husté oblačnosti ve výškách mezi 50 a 70 km. Rentgenové záření je způsobeno fluorescencí. Sluneční rtg. záření dopadá do planetární atmosféry, přičemž uvolňuje elektrony z vnějších hladin atomů a tím je excituje do vyšších energetických stavů. Tyto atomy se téměř okamžitě vrací do základního energetického stavu za současného vyzáření fotonů v rtg. oblasti spektra. Většina rtg. záření Venuše je způsobena fluorescencí atomů kyslíku a uhlíku ve výškách mezi 120 a 140 km nad povrchem. Díky tomu se planeta jeví jasnější na okrajích, protože je zde tohoto materiálu více. Pozorování se uskutečnila v lednu letošního roku.
Zdroj: NASA Press release 01-236 ze dne 29. listopadu
PK
Luděk Vašta Sluneční soustava

Snímky Saturna v rozmezí 11 měsíců

foto: Michał KałuznyNěkdy se díváme na Saturnovy prstence z velkého nadhledu (podhledu), jindyje zase vidíme jako uzoučkou linku, když je naše Země ve stejné rovině jakoprstence Saturna. Michał Kałuzny z Polska pořídil dva snímky Saturna vrozmezí jedenácti měsíců a můžete se sami přesvědčit, jak se za tuto dobuzměnil jeho vzhled v dalekohledech, sklonprstenců.

Pavel Koten Sluneční soustava

Pohled na dění pod sluneční skvrnou

Za pomoci přístroje MDI na palubě družice SOHO nahlédli vědci poprvé do oblasti pod sluneční skvrnou a zaznamenali zde vířivé toky plasmatu, které vytvářejí samoposilovací cyklus držící sluneční skvrnu pohromadě. Na první pohled se totiž zdá, že silná magnetická pole musí způsobit velmi rychlý rozpad slunečních skvrn. Pozorování ovšem ukazují, že tomu tak není, že sluneční skvrny existují týdny i déle. Už delší dobu je známo, že magnetické pole pod skvrnou "přiškrcuje" tok energie z vnitra Slunce. To způsobí, že materiál nad tímto "špuntem" chladne a houstne, v důsledku čehož se začne potápět rychlostí až 5000 km/h a do blízkosti středu skvrny proudí okolní plasma a magnetické pole. Hustší magnetické pole podporuje další ochlazování, které vede k ponoření dalšího plasmatu a tak se ustanoví samoobnovovací cyklus. Dokud zůstává magnetické pole silné, je přítomen efekt ochlazování, který řídí vtok plasmatu a ten udržuje strukturu skvrny stabilní. Oblast pod špuntem se naopak ohřívá, což rovněž potvrdila pozorování přístroje MDI v roce 1998. Ukazuje se, že chladná oblast tvořící skvrnu je ve skutečnosti velmi mělká. Také proudění materiálu od skvrny, které je pozorováno na povrchu, se odehrává jen ve velmi tenké vrstvě.
Zdroj: NASA News release ze dne 6. listopadu
PK
Pavel Koten Sluneční soustava

První data o kometě Borrelly

Na tiskové konferenci byly představeny první, předběžné výsledky blízkého průletu sondy Deep Space 1 okolo komety Borrelly. Sonda pořídila dosud nejpodrobnější snímky kometárního jádra. Jádro komety svým tvarem připomíná bowlingovou kuželku. Délka jádra je 8 km, šířka 4 km. Nejlepší dosažené rozlišení na snímcích je 45 m na pixel, což je lepší rozlišení než na snímcích jádra komety Halley pořízenými sondou Giotto v roce 1986. Na povrchu jádra jsou patrné světlé a tmavé oblasti. Světlejší oblasti jsou souvisí s několika pozorovanými výtrysky prachu a plynu. Tyto výtrysky jsou spojovány s prasklinami na "krku" kuželky, které mohou vést v budoucnosti k rozpadu komety. Povrch je velmi členitý, mnohem více než se původně předpokládalo, a je tvořen velmi tmavým materiálem. Na jeho složení si musíme ještě několik týdnů počkat než budou analyzována data pořízená infračerveným spektrometrem. Iontový a elektronový spektrometr odhalil jinou zajímavost. Předběžný pohled na data ukazuje, že jádro komety není ve středu komy, ale je posunuto poněkud stranou. To by mohlo být způsobeno právě výtrysky viditelnými na černobílých snímcích. Vědci jsou nadšeni kvalitou získaných dat a také nečekaně bezproblémovým průběhem přiblížení obou těles. Technické poznatky získané při tomto setkání budou prospěšné i pro budoucí výpravy ke kometám.
Zdroj: JPL Press release ze dne 25. září
PK
1 …84 85 86 87 88 89 90 …94

1. vesmírný týden 2026

1. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 29. 12. 2025 do 4. 1. 2026. Ještě se loučíme se starým rokem a už nám začíná první týden toho nového. Zakončíme ho úplňkem Měsíce, což znamená, že letos meteory roje Kvadrantidy asi neuvidíme. Večer je nad jihem Saturn. Jupiter je vidět celou noc. Další planety jsou slabé a přezařuje je Měsíc nebo jsou úhlově blízko Slunci. Aktivita Slunce se podle očekávání zvýšila. V kosmonautice jsme mohli zaznamenat po delší době i dva neúspěšné starty, ale i závěr roku ještě přináší další starty. Před 225 lety se podařilo nalézt první těleso v oblasti mezi Marsem a Jupiterem, trpasličí planetu Ceres.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Tulip Nebula

Titul Česká astrofotografie měsíce za listopad 2025 obdržel snímek „Tulip Nebula“, jehož autorem je astrofotograf Peter Jurista Víte, že nejkrásnější tulipán nekoupíte v Holandsku, ale objevíte jej na noční obloze? Zejména v létě vysoko nad našimi hlavami brázdí bůh Zeus, proměněný v Labuť, když

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Polární záře - přehled za rok 2025

31 polárních září, fotograficky zachycené v roce 2025, co mi aspoň počasí dovolilo. Od minutových záblesků pouze fotograficky zachytitelných, až po očima pozorovatelné.

Další informace »