Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava

Sluneční soustava



Karel Mokrý Sluneční soustava

Amalthea: měsíc plný děr

Blízké přiblížení sondy Galileo k Jupiterovu měsíci Amalthea ukázalo, že měsíc je je provrtán velkým množstvím děr a pravděpodobně (vzhledem k objemu) obsahuje více volného prostoru než pevných částí.

Jana Tichá Sluneční soustava

50 000 planetek aneb překračování hranic

Žijeme v letech planetkového boomu. Objevů klasických těles hlavního pásu, blízkozemních asteroidů i těles za drahou Neptunu přibývá rychlostí ještě před několika lety nepředstavitelnou. Další hranice padla právě před 14 dny - počet číslovaných planetek v katalogu Mezinárodní astronomické unie překročil 50.000 (slovy padesát tisíc).

Pokračování: www.planetky.cz

Karel Mokrý Sluneční soustava

Neodhalená tajemství Venuše

Jaká tajemství čekají na sondu Evropské kosmické agentury Venus Express až v roce 2005 dorazí k nejbližšímu planetárnímu sousedovi? Bližší nahlédnutí slibuje sledovat planetu, která je navzdory některým společným rysům od Země zcela odlišná. Jaká tajemství čekají na Venus Express?

Karel Mokrý Sluneční soustava

Vesmírné kolize

Přibližně každých deset let dojde ve vrchních vrstvách atmosféry Země k výbuchu srovnatelnému se třemi hirošimskými bombami. Tyto exploze nemají původ v zakázaných nukleárních testech. Jedná se o kolize Země s asteroidy. Podrobnou studii založenou na datech z vojenských družic vypracoval tým pod vedením Petera Browna z University of Western Ontario. Výsledky jsou poměrně optimistické.

Pavel Koten Sluneční soustava

Záhada meteoritů z Marsu je vysvětlena

Většina z 26 meteoritů, které na Zemi přilétly z Marsu, je velmi mladá. Což nesouhlasí se stářím převážné části povrchu samotné planety. Tento nesoulad, který dráždil vědce po dvě desetiletí, byl nyní vysvětlen na základě simulací dopadů větších těles na Mars.
Pavel Koten Sluneční soustava

Planetka 1997 XF11 je zpět

Planetka o průměru jednoho kilometru, která byla objevena před pěti lety, způsobila krátce poté paniku. Média se tehdy okamžitě "chytla" malé pravděpodobnosti možné srážky se Zemí v roce 2028. Dodatečná pozorování tehdy ukázala, že minimální vzdálenost, na kterou se k Zemi v daném roce planetka přiblíží, bude 2,5 násobek vzdálenosti Měsíce. Srážka tedy byla vyloučena podobně jako v řadě případů v průběhu následujících let. Planetka se nyní k Zemi vrátila.
Karel Mokrý Sluneční soustava

2002 AA29 - souputník Země

Mezinárodní tým astronomů objevil planetku sledující Zemi na její oběžné dráze. Tato planetka se přibližně za 600 let stane nestabilním satelitem Země. V říjnovém vydání MPC žurnálu oznámili, že planetka 2002 AA29 sleduje Zemi na "spirálovité" oběžné dráze a každých 95 let se těsně přiblíží k Zemi. K příštímu přiblížení dojde 9. ledna 2003. Při tomto přiblížení bude planetka daleko za drahou Měsíce a bude detekovatelná pouze velkými astronomickými přístroji. Planetka sice obíhá Slunce na stejné dráze jako Země, ale díky společnému působení gravitačních sil Slunce a Země je Země chráněna před srážkou s touto planetkou.

Karel Mokrý Sluneční soustava

Quaoar - ledový svět za Plutem

img:

Na snímcích z 4. června 2002 byl objeven největší objekt ve Sluneční soustavě od nalezení Pluta před 72 lety. Jeho průměr je 1300km, doba oběhu po kruhové dráze 288 let.

Objekt LM60 zvaný "Quaoar" (vyslovte kwa-whar) je přibližně poloviční ve srovnání s Plutem. Původně byl nalezen pozemským dalekohledem. Teprve HST umožnil podrobnější zkoumání.

Pavel Gabzdyl Sluneční soustava

Pod vlivem Měsíce

img: Pod vlivem MesiceStalo se vám někdy, že jste na obzoru zahlédli nepřirozeně velký Měsíc? Máte pocit, že se za úplňkových nocí špatně spí? Uchvátila vás přehlídka barev během úplného zatmění Měsíce? Lámali jste si hlavu nad tím, proč má náš vesmírný soused nízko nad horizontem tak podivné tvary? Na tyto a další podobné otázky najdete odpověď v publikaci Pavla Gabzdyla Pod vlivem Měsíce, která seznamuje zájemce o přírodní úkazy s našim odvěkým souputníkem tak, jak ho vidíme bez dalekohledu.

Michal Švanda Sluneční soustava

10th European Solar Physics Meeting očima nosiče mikrofonu

Vědec je zcela normální člověk. Až na nepříliš časté, ale o to pak výraznější vyjímky, jej během chůze po městě nebo při jízdě prostředkem hromadné dopravy od ostatních lidí neodlišíte. Změna nastane v okamžiku, kdy přijde takový člověk do budovy výzkumného ústavu, v němž je zaměstnán. Postup práce ve vědě je vcelku uniformní a odehrává se téměř vždy v rovině následujících kroků: vědec je dlouhou dobu "izolován" v kanceláři nebo laboratoři u počítače nebo přístrojů a získává nebo zpracovává data či vymýšlí nejrůznější fyzikální aspekty svého bádání. Jedinými přáteli jsou mu stejně "postižení" kolegové bádající nad jinými problémy, s nimiž nezřídkakdy své myšlenky konzultuje a přesvědčuje je o své pravdě. Jakmile si myslí, že již má dat dost, nebo že si již své myšlenky dostatečně utřídil, neváhá a spěchá se pochlubit svým výsledkem do nějakého renomovaného časopisu nebo na konferenci. Jakmile ovšem vědec opustí výzkumný ústav, opět se až na ony zmiňované vyjímky vrací do kůže člověka z masa a kostí

Eva Marková Sluneční soustava

FAQ: Co je to cyklus SAROS a souvisí s cyklem sluneční aktivity?

Cyklus Saros je obdobím mezi periodickým opakováním zatmění Slunce a Měsíce. Trvá 18 roků 11 dní 7 hodin a 43 minut. Je to období, během něhož se Měsíc vrátí do stejné fáze a ke stejnému uzlu na své dráze. Během této doby se na Zemi vystřídá 29 zatmění Měsíce a 41 zatmění Slunce: 15 úplných, 15 částečných a 11 prstencových. Tuto periodu objevili v r. 721 před Kristem Chaldejci v Babylónii. Méně známými periodami při posuzování periodicity zatmění jsou TRITOS, která trvá přibližně 11 roků a INEX, která trvá 29 roků (je to součet period SAROS a TRITOS).

Z výše uvedeného vyplývá, že tento cyklus nesouvisí s cyklem sluneční aktivity, neboť cyklus sluneční aktivity charakterizuje dynamické jevy na Slunci, zatímco cyklus Saros pohyb těles na obloze.

Tento text je součástí FAQ (často kladené otázky) na serveru www.astro.cz Případné dotazy zasílejte na info@astro.cz

Eva Marková Sluneční soustava

Co je to sluneční cyklus?

Slunečním cyklem neboli cyklem sluneční aktivity jsou označovány periodické změny v různých projevech sluneční aktivity. Sem patří například sluneční skvrny (Wolfovo nebo relativní číslo), sluneční erupce, fakule, protuberance, ale např. i rádiové záření. Cyklus sluneční aktivity trvá v průměru 11 roků. To je doba, která uplyne od minima sluneční aktivity do dalšího minima, což je období, kdy je Slunce relativně v klidu. V té době mohou trvat i několikaměsíční období, kdy není na Slunci pozorována žádná sluneční skvrna, tj. relativní číslo slunečních skvrn je rovno nule a i další projevy sluneční aktivity jsou minimální. Naopak v době maxima se může na Slunci nacházet velký počet slunečních skvrn, může docházet i k několika velkým slunečním erupcím denně a rovněž další parametry sluneční aktivity vykazují vysoké hodnoty.

Luboš Brát Sluneční soustava

Sluneční soustava před 5 miliardami let

Pozorujte vznik naší sluneční soustavy v reálném vesmíru. Na fotografii vidíte jak mohl vypadat zárodek naší sluneční soustavy před téměř 5 miliardami let.

Na samém počátku, který se datuje přibližně na období před 4,55 miliardami let, byl rozměrný a chladný oblak složený z molekul vodíku a atomů helia...



27. vesmírný týden 2025

27. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 30. 6. do 6. 7. 2025. Měsíc se na večerní obloze potkává s Marsem a Spikou a bude v první čtvrti. Nízko na večerní obloze je pouze Mars, ráno je nízko nad obzorem Venuše, trochu výše je Saturn a Neptun. Aktivita Slunce je nízká. Probíhá sezóna viditelnosti nočních svítících oblak (NLC). Posádka Crew Dragonu mise Axiom-4 je konečně na ISS. Parker Solar Probe prolétla podruhé rekordně blízko Slunci. ESA plánuje 1. 7. vypustit další Meteosat třetí generace. Před 40 lety se k Halleyově kometě vydala sonda Giotto a před 20 lety zasáhl projektil sondy Deep Impact kometu Tempel 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Noční svítící oblačnost

Další informace »