Sluneční soustava

Co víme o Marsu

Cassini zkoumal oblak mezihvězdného vodíku

Více než rok před tím, než sonda Cassini dorazila k planetě Saturn, podařilo se jí jako první pozorovat pomocí přístroje CAPS(Cassini Plasma Spectrometer) urychlené částice mezihvězdné hmoty za drahou Jupiteru. Jde o první velký objev na základě dat z tohoto přístroje. Samotná sonda míří k Saturnu, kam má dorazit v červenci tohoto roku.

Magnetické pole Země

Vědcům je známo již dlouhou dobu, že magnetické póly Země nezůstávají stále na stejném místě, na rozdíl od pólů geografických. V roce 1831 se poprvé pokusil přesně určit polohu severního magnetického pólu známý polární badatel James Clark Ross. Jeho poloha však nesouhlasila se severním geografickým pólem. Magnetický pól se nacházel na severu Kanady poblíž západní části poloostrova Boothia na 70. rovnoběžce (70° 05,3 N, 96° 46 W).

První kometa nalezená dle předpovědi

Jsou vánoce roku 1758 a sedlák Johann Gregor Palitzsch ve vesnici Prohlis nedaleko Drážďan sleduje svým vlastnoručně vyrobeným šestipalcovým dalekohledem oblohu. Ne jen tak pro zábavu, ale s přesně určeným cílem - najít kometu, jejíž návrat předpovědel Edmond Halley. Nakonec je jeho snaha korunována úspěchem - kometu skutečně našel a předběhl tím spoustu jiných (i profesionálních astronomů), kteří se o její nalezení také pokoušeli. Stalo se tak 24.12.1758 (někde bývá uváděno též 25.12.), tedy před 245 lety a kometa, která poté dostala jméno Edmonda Halleyho - Halleyova kometa - tak vešla do dějin jako první kometa u níž byla prokázána periodicita a u níž byl úspěšně předpovězen návrat. Nalezení komety však předcházela řada dalších událostí, bez nichž by se objevení periodicity komet ještě nějkou dobu pozdrželo, takže začneme pěkně od začátku.

Jak na nebezpečné asteroidy

Lidská tvář na Marsu

Kometa na kruhové oběžné dráze

Nové snímky objektu s označením 2001 RG100, pořízené 26. 11. 2003 pomocí reflektoru Spacewatch na Kitt Peak definitivně potvrdily, že se jedná o kometu. Následně byla nalezena i na fotografiích z let 1990 a 1993. Těleso bylo objeveno v září 2001 a obdrželo předběžné označení jako planetka.

Hory na Venuši pokrývají kovy

další binární NEA (65803) - 1996 GT

V cirkuláři IAUC č. 8244 byla publikována zpráva o fotometrickém objevu dalšího binárního NEA na observatoři v Ondřejově podrobnosti (v angličtině). Objev byl potvrzen radarovým pozorováním z Areciba.

Další podrobnosti o pozorování binárních planetek naleznete v článkuOndřejovští astronomové objevili další binární planetku

"odstrčený" Kuiperův pás

Animace (1.2M) zobrazující interakci mezi Neptunem a vznikajícím Kuiperovým pásem.

Ondřejovští astronomové objevili další binární planetku

Tiskové prohlášení ČAS číslo 55

Skupina pozorovatelů planetek z Astronomického ústavu AVČR v Ondřejově, pod vedením Dr. Petra Pravce, odhalila podvojnost blízkozemní planetky 1998 RO1. Dalšími členy této skupiny jsou Peter Kušnirák a Lenka Šarounová, k objevu rovněž přispěli svými pozorováními někteří zahraniční kolegové. Zpráva o tomto objevu byla oznámena astronomické veřejnosti 7. října 2003 prostřednictvím astronomického cirkuláře Mezinárodní astronomické unie č. 8216.

Zajímá Vás, jak vypadá okraj sluneční soustavy? Zeptejte se Voyageru!

Bouřící slunce

Slunce opět překvapilo - erupce X28

Výstava: Poslové kosmických katastrof

Od úterý 4. listopadu do soboty 8. listopadu od 9 do 19 hodin je na brněnské hvězdárně otevřena mimořádná výstava unikátních meteoritů, tedy "kamenů" které na nás v minulosti spadly z vesmírného prostoru. K vidění bude několik velmi vzácných exemplářů - například vzorek měsíční horniny a také meteorit, který přilétl z planetky Vesta, která se pohybuje mezi drahami planet Mars a Jupiter.

Nová jihočeská blízkozemní planetka odlétla na jižní oblohu

V noci z 26. na 27.října 2003 objevili na jihočeské Observatoři Kleť astronomové Miloš Tichý, Jana Tichá a Michal Kočer dosud neznámou planetku pohybující se v těsné blízkosti Země. Planetka, dneska známá pod mezinárodním označení 2003 UT55 byla objevena právě při svém nejtěsnějším přiblížení k Zemi, kdy nás míjela o 0,0074 astronomických jednotek, čili o pouhého 1,1 milionu kilometrů, to je jenom třikrát dál, než je od země vzdálen Měsíc. Blízkozemní těleso se pohybovalo obloze velmi vysokou rychlostí (100 úhlových vteřin za minutu). Za cca. 15 minut uběhlo na obloze průměr Měsíce a za tři dny od oběhu urazilo po obloze 75 stupňů, takže se za tři dny od objevu přesunulo dny z naší severní oblohy daleko na jih až do souhvězdí Vodního hada a mohli by jej sledovat pouze astronomové daleko na jižní polokouli, pokud na vzdalující se a slábnoucí asteroid dosáhnou jejich přístroje. Obvyklé planetky potřebují na podobný přesun několik desítek až stovek dní.

Uranovy měsíce

Asteroid 1937 UB (Hermes) znovuobjavený

Ráno 15. októbra 2003 bola po dlhých 66 rokoch znovuobjavená planétka Hermes, stratená od roku 1937. Hermes je blízkozemná planétka obiehajúca okolo Slnka po dráhe typu Apollo, pričom okrem zemskej dráhy križuje aj dráhy Venuše a Marsu. Hermes je jedinou spomedzi všetkých známych planétok, ktorá má meno ale ešte nemá definitívne číslo. Postup pri pomenovávaní asteroidov je totiž presne opačný.

Planetka HERMES znovu nalezena

Dne 28. října 1937 objevil německý astronom Karl Reinmuth z univerzity v Heidelbergu planetku, která obdržela předběžné označení 1937 UB a byla nazvána Hermes. Tehdy prolétla kolem Země ve vzdálenosti pouze 800 000 km a její jasnost byla 8 mag. Po obloze se pohybovala rychlostí 5 stupňů za hodinu. Avšak Reinmuth mohl planetku pozorovat pouze 5 dnů a pak byla ztracena.

NASA zveřejnil studii další fáze hledání blízkozemních objektů