Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava

Sluneční soustava



Tomáš Metelka Sluneční soustava

Saturnovy prstence nabízejí barvy fresky

227_313_1.jpg
Třpytivé barvy, od šedé po hnědou, obsahují nově uvolněné snímky Saturnových prstenců. Podobají se fresce, u které je malířem příroda. Sonda Cassini pořídila tento nádherný pohled jen několik dnů před vstupem na oběžnou dráhu kolem Saturnu.
Kliknutím na obrázek jej získáte v plném rozlišení.
František Martinek Sluneční soustava

Iapetus - měsíc dvou tváří

Cassini-PIA06100-Iapetus.jpg
Kosmická sonda Cassini vyslala na Zemi první fotografie zajímavého měsíce planety Saturn s názvem Iapetus. Jedna polokoule tohoto měsíce je velmi tmavá, zatímco ta druhá je naopak velice světlá. Vědci zatím neznají původ tmavého materiálu na povrchu měsíce - zda se jedná o usazený tmavý materiál na povrchu měsíce či obnažené podpovrchové vrstvy měsíce.
Tomáš Metelka Sluneční soustava

Může Slunce za sucho na Marsu?

Na webové stránce NASA Goddard Space Flight Center, byl 8.7. uveřejněn článek o průběhu sledování a účincích tlakové vlny, vyvolané slunečními bouřemi s koronárním výtryskem hmoty (CMEs), z přelomu loňského října a listopadu.

Tomáš Metelka Sluneční soustava

Spirit objevuje Kolumbijské kopce

Po dlouhé cestě přes Gusevův kráter, terénní vozidlo Spirit přijelo koncem minulého měsíce na úpatí Kolumbijských kopců. Vědci věří, že tyto kopce jsou starší než rovina, která je obklopuje. Steve Squyres, vedoucí této mise, poskytl pro Astrobiology Magazine, exkluzivní rozhovor, ze kterého vybíráme pasáž o hledání cesty vzhůru na Kolumbijské kopce.

Tomáš Metelka Sluneční soustava

Saturnovy prstence a znovuobjevený Atlas

61692main_soi5-516.jpg
Kosmická sonda Cassini začala posílat zpět k Zemi zatím nejlepší a nejpodrobnější obrázky Saturnových prstenců, jaké kdy astronomové měli k dispozici. Zcela jistě dají vědcům nové náhledy na planetu na původ naší sluneční soustavy a možná dokonce i na formování galaxií.

Sonda Cassini 27. června pozorovala maličký měsíc Atlas, který objevil Voyager 1 při průletu kolem Saturnu v roce 1980 a který díky své velikosti od té doby nebyl pozorován.

Roman Maňák Sluneční soustava

SOHO komety

SOHO kometaSluneční sonda SOHO je již delší dobu "rekordmanem" co se týče počtu objevených komet. Docela nedávno byl oznámen objev již 750- té komety a pro naprostou většinu (přes 700 komet) z těchto komet už byla spočtena a oficinálně zveřejněna dráha. Až na několik málo výjimek se jedná o tzv. sluneční lízače, tj. komety, jejichž perihely leží pod 0.1 AU (to je asi 10 slunečních poloměrů). Hodně používaný název pro tyto komety je převzatý z anglosaské literatury a zní "sungrazers". Jeden z těchto sungrazerů je vidět na horním obrázku v těsné blízkosti Slunce jako svítící stopa (Slunce je na tomto snímku za sondy SOHO zakryto terčíkem a jeho okraj je identický s bílou půlkružnicí).

Tomáš Metelka Sluneční soustava

Poslední dálkový pohled na Titan

Těsně před příletem sondy k Saturnu uvolnili letoví kontroloři tento barevný obrázek Titanu, největšího Saturnova měsíce. Snímek ukazuje měsíc tak, jak bychom ho viděli očima, v přirozených barvách, obklopený silným příkrovem atmosféry bohaté na organické molekuly, které mu dodávají tento mdlý a nevýrazný oranžový přísvit.

Tomáš Metelka Sluneční soustava

Jak dlouhý je den na Saturnu?

SaturnCassini42d047M.jpg
Zdánlivě jednoduchá otázka. Víme to přece už nejméně 23 - 24 let, když jej změřil Voyager 1 a následně i jeho bratříček Voyager 2, při své cestě ven ze sluneční soustavy. Stačí nahlédnout do kterékoliv modernější encyklopedie nebo učebnice a můžeme odcitovat. "Saturn rotuje okolo své osy za 10 hodin a 39 minut", (plus - minus).
Jiří Dušek Sluneční soustava

V zorném poli Měsíc

Je to zvláštní, ale Měsíc nemá většina hvězdářů příliš v lásce. Jeho oslnivé světlo kazí pozorování mnohem vzdálenějších vesmírných objektů a pozorovatelé v době, kdy je kolem úplňku, většinou odpočívají či zpracovávají své minulé záznamy, účastní se nejrůznějších seminářů a sympózií nebo jednoduše čekají na příznivější podmínky. Ruku na srdce, není to škoda? I když je Měsíc čtyřikrát menší než Země, pohybuje se pouze 400 tisíc kilometrů daleko, takže na něm můžeme i malým dalekohledem, triedrem nebo dokonce pouhýma očima zahlédnout celou řadu podivuhodných detailů.
František Martinek Sluneční soustava

Zajímavá kometa WILD-2

Wild-2-1097899fig3.jpg
2. 1. 2004 prolétla americká kosmická sonda STARDUST kolem komety 81P/Wild-2 ve vzdálenosti 236 km od povrchu jejího jádra, jehož průměr byl určen na 5,4 km. Sonda vyslala na Zemi údaje z různých analyzátorů a především množství detailních fotografií. Nejcennější úlovek - vzorky kometárního materiálu - budou dopraveny na Zemi v návratovém pouzdru teprve počátkem roku 2006.
Libor Lenža Sluneční soustava

Výzkum Marsu pokračuje

Spirit-03-SS-02-hills-B133R1.jpg
Oba roboti NASA - Opportunity a Spirit - stále pokračují ve své výzkumné misi na povrchu Marsu. Z pohledu prognóz a odhadů již přesluhují, a tak získávají další cenné vědecké informace „nad plán“. Na tři měsíce plánovaná primární mise totiž skončila. Prodloužená mise začíná velmi vzrušujícími a zajímavými vědeckými cíli.
Petr Scheirich Sluneční soustava

Planetky, všude kam se podíváš

Asteroidy jsou všude. Nalezneme je blíže Slunci, než je dráha Země, mezi Zemí a Marsem, Marsem a Jupiterem. Kříží dráhy velkých planet a obíhají i za drahou Neptuna. Astronomické databáze jich v současné době evidují přes dvě stě tisíc, a tento počet každý měsíc narůstá. Každý již jistě někdy viděl obrázky zachycující polohy či dráhy všech známých objektů. Jak reálný pohled na naši Sluneční soustavu nám ale tyto obrázky poskytují?. Moc ne, protože jsou ovlivněny nejrůznějšími výběrovými efekty.
František Martinek Sluneční soustava

Historie klimatu ukrytá v ledu

AntarkiskarteEPICA_big.jpg
Skupina vědců z deseti států světa strávila 10 let získáváním vzorku ledu o délce zhruba 3 km pomocí vrtné soupravy, umístěné ve východní části Antarktidy. Akce probíhala v rámci evropského projektu EPICA. V odebraném vzorku ledu jsou uchovány informace o změnách klimatu na Zemi za posledních 740 000 let. Jedná se o téměř dvojnásobný časový úsek, než jaký mohli glaciologové studovat doposud.
František Martinek Sluneční soustava

Jak vznikla sluneční soustava

Astronom Jeff Hester a jeho spolupracovníci z Arizona State University publikovali teorii, podle níž Slunce a jeho planetární soustava nevznikla o samotě, jak se dříve vědci domnívali, ale v blízkosti velmi hmotné hvězdy, která později explodovala jako supernova. Důkazním materiálem je mj. izotop niklu Ni60, který byl nalezen v meteoritech. Tento izotop je produktem rozpadu železa Fe60, které mohlo vzniknout pouze při explozi masívní hvězdy.



19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »