Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Co mají společného Venuše a sluneční skvrny

Co mají společného Venuše a sluneční skvrny

venus_transit_20040608.jpg
Podle měření družice Solar Radiation and Climate Experiment - SORCE, klesl při letošním přechodu Venuše přes Slunce, energetický tok naší mateřské hvězdy o 0,1%. Bylo to podobné, jako když loni v říjnu tři velké sluneční skvrny zatemnily tvář Slunce o více než 0,3%.

Vědci vyhodnocující data z experimentu NASA sledujícího sluneční záření a jeho dopad na klima Země (SORCE) změřili, že obecně měl zákryt Slunce Venuší (při Tranzitu 2004) a výskyt velkých slunečních skvrn tentýž dopad na celkový tok slunečního záření dopadajícího na Zemi. Oba tyto jevy blokují sluneční svit, každý však jiným způsobem.

Přechod Venuše 8.června 2004 zablokoval celou desetinu procenta slunečního světla. V říjnu 2003 na čtyři dny poklesl celkový tok slunečního záření o více než 0,3%, když přes k Zemi přivrácenou stranu Slunce putovaly tři obrovské sluneční skvrny. Tak velká ztráta svítivosti je zcela bezpříkladná a je srovnatelná snad jen se stavem, který nastal v sedmnáctém století. Tehdy ovšem pokles energetického toku Slunce trval skoro celých 50 let. Tímto pro klima významným jevem byla v Evropě ukončena tak zvaná "malá doba ledová". Tehdejší pokles energetického toku Slunce ale nebyl zaviněn zastíněním slunečními skvrnami, ale jinými mechanizmy. Z té doby již totiž existují docela kvalitní záznamy astronomů o počtu pozorovaných slunečních skvrn. Těch tehdy naopak bylo jen velmi málo.

sunspots_200310.jpg
Úbytek energetického toku Slunce slunečními skvrnami je v dnešní době velmi zvláštní. Obvykle totiž sluneční skvrnu obklopují pole světlejších fakulí, které září v jasném bílém světle neutrálních atomů a vyrovnávají tak více než dostatečně úbytek záření způsobený tmavou plochou skvrny. Je ovšem možné, že tento mechanizmus nefunguje vždy.

Družice SORCE měřila úbytek energetického toku Slunce na přelomu října a listopadu 2003, v době kdy Slunce bylo neobvykle aktivní a produkovalo velké množství silných erupcí. Přes to celkový příkon slunečního záření, měřený na všech vlnových délkách poklesl o již zmiňovaných 0,3%. Tento fenomén bude nutné sledovat i v budoucnosti, protože měření z roku 2003 jsou prvními, která jsou takto komplexní.

Přístroje družice SORCE měří celkový energetický tok Slunce s doposud nevídanou přesností. Znalost kolísání energetického příkonu země od Slunce je zásadní informace pro porozumění změnám zemského klimatu stejně tak, jako záznamy Gallieovy a jeho nástupců za posledních 400 let umožnily porozumět významu Slunce pro zemi.

Více obrazového materiálu naleznete na webových stránkách http://www.gsfc.nasa.gov/topstory/2004/0730sunblockers.html a http://lasp.colorado.edu/sorce/

Zdroj: NASA News Release
Převzato od Hvězdárny Uherský Brod




O autorovi



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »