Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Co mají společného Venuše a sluneční skvrny

Co mají společného Venuše a sluneční skvrny

venus_transit_20040608.jpg
Podle měření družice Solar Radiation and Climate Experiment - SORCE, klesl při letošním přechodu Venuše přes Slunce, energetický tok naší mateřské hvězdy o 0,1%. Bylo to podobné, jako když loni v říjnu tři velké sluneční skvrny zatemnily tvář Slunce o více než 0,3%.

Vědci vyhodnocující data z experimentu NASA sledujícího sluneční záření a jeho dopad na klima Země (SORCE) změřili, že obecně měl zákryt Slunce Venuší (při Tranzitu 2004) a výskyt velkých slunečních skvrn tentýž dopad na celkový tok slunečního záření dopadajícího na Zemi. Oba tyto jevy blokují sluneční svit, každý však jiným způsobem.

Přechod Venuše 8.června 2004 zablokoval celou desetinu procenta slunečního světla. V říjnu 2003 na čtyři dny poklesl celkový tok slunečního záření o více než 0,3%, když přes k Zemi přivrácenou stranu Slunce putovaly tři obrovské sluneční skvrny. Tak velká ztráta svítivosti je zcela bezpříkladná a je srovnatelná snad jen se stavem, který nastal v sedmnáctém století. Tehdy ovšem pokles energetického toku Slunce trval skoro celých 50 let. Tímto pro klima významným jevem byla v Evropě ukončena tak zvaná "malá doba ledová". Tehdejší pokles energetického toku Slunce ale nebyl zaviněn zastíněním slunečními skvrnami, ale jinými mechanizmy. Z té doby již totiž existují docela kvalitní záznamy astronomů o počtu pozorovaných slunečních skvrn. Těch tehdy naopak bylo jen velmi málo.

sunspots_200310.jpg
Úbytek energetického toku Slunce slunečními skvrnami je v dnešní době velmi zvláštní. Obvykle totiž sluneční skvrnu obklopují pole světlejších fakulí, které září v jasném bílém světle neutrálních atomů a vyrovnávají tak více než dostatečně úbytek záření způsobený tmavou plochou skvrny. Je ovšem možné, že tento mechanizmus nefunguje vždy.

Družice SORCE měřila úbytek energetického toku Slunce na přelomu října a listopadu 2003, v době kdy Slunce bylo neobvykle aktivní a produkovalo velké množství silných erupcí. Přes to celkový příkon slunečního záření, měřený na všech vlnových délkách poklesl o již zmiňovaných 0,3%. Tento fenomén bude nutné sledovat i v budoucnosti, protože měření z roku 2003 jsou prvními, která jsou takto komplexní.

Přístroje družice SORCE měří celkový energetický tok Slunce s doposud nevídanou přesností. Znalost kolísání energetického příkonu země od Slunce je zásadní informace pro porozumění změnám zemského klimatu stejně tak, jako záznamy Gallieovy a jeho nástupců za posledních 400 let umožnily porozumět významu Slunce pro zemi.

Více obrazového materiálu naleznete na webových stránkách http://www.gsfc.nasa.gov/topstory/2004/0730sunblockers.html a http://lasp.colorado.edu/sorce/

Zdroj: NASA News Release
Převzato od Hvězdárny Uherský Brod




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »