Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Co mají společného Venuše a sluneční skvrny

Co mají společného Venuše a sluneční skvrny

venus_transit_20040608.jpg
Podle měření družice Solar Radiation and Climate Experiment - SORCE, klesl při letošním přechodu Venuše přes Slunce, energetický tok naší mateřské hvězdy o 0,1%. Bylo to podobné, jako když loni v říjnu tři velké sluneční skvrny zatemnily tvář Slunce o více než 0,3%.

Vědci vyhodnocující data z experimentu NASA sledujícího sluneční záření a jeho dopad na klima Země (SORCE) změřili, že obecně měl zákryt Slunce Venuší (při Tranzitu 2004) a výskyt velkých slunečních skvrn tentýž dopad na celkový tok slunečního záření dopadajícího na Zemi. Oba tyto jevy blokují sluneční svit, každý však jiným způsobem.

Přechod Venuše 8.června 2004 zablokoval celou desetinu procenta slunečního světla. V říjnu 2003 na čtyři dny poklesl celkový tok slunečního záření o více než 0,3%, když přes k Zemi přivrácenou stranu Slunce putovaly tři obrovské sluneční skvrny. Tak velká ztráta svítivosti je zcela bezpříkladná a je srovnatelná snad jen se stavem, který nastal v sedmnáctém století. Tehdy ovšem pokles energetického toku Slunce trval skoro celých 50 let. Tímto pro klima významným jevem byla v Evropě ukončena tak zvaná "malá doba ledová". Tehdejší pokles energetického toku Slunce ale nebyl zaviněn zastíněním slunečními skvrnami, ale jinými mechanizmy. Z té doby již totiž existují docela kvalitní záznamy astronomů o počtu pozorovaných slunečních skvrn. Těch tehdy naopak bylo jen velmi málo.

sunspots_200310.jpg
Úbytek energetického toku Slunce slunečními skvrnami je v dnešní době velmi zvláštní. Obvykle totiž sluneční skvrnu obklopují pole světlejších fakulí, které září v jasném bílém světle neutrálních atomů a vyrovnávají tak více než dostatečně úbytek záření způsobený tmavou plochou skvrny. Je ovšem možné, že tento mechanizmus nefunguje vždy.

Družice SORCE měřila úbytek energetického toku Slunce na přelomu října a listopadu 2003, v době kdy Slunce bylo neobvykle aktivní a produkovalo velké množství silných erupcí. Přes to celkový příkon slunečního záření, měřený na všech vlnových délkách poklesl o již zmiňovaných 0,3%. Tento fenomén bude nutné sledovat i v budoucnosti, protože měření z roku 2003 jsou prvními, která jsou takto komplexní.

Přístroje družice SORCE měří celkový energetický tok Slunce s doposud nevídanou přesností. Znalost kolísání energetického příkonu země od Slunce je zásadní informace pro porozumění změnám zemského klimatu stejně tak, jako záznamy Gallieovy a jeho nástupců za posledních 400 let umožnily porozumět významu Slunce pro zemi.

Více obrazového materiálu naleznete na webových stránkách http://www.gsfc.nasa.gov/topstory/2004/0730sunblockers.html a http://lasp.colorado.edu/sorce/

Zdroj: NASA News Release
Převzato od Hvězdárny Uherský Brod




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »