Může Slunce za sucho na Marsu?

Vlna ionizovaného plazmatu byla tehdy vyvržena ze Slunce takovou rychlostí (8 milionů km/hod, 2.235 km/sec), že v čase jen o něco více než jeden den, dosáhla oběžné dráhy Země. Jen o další den a pár hodin později dosáhla Marsu a pak postupně i další planety sluneční soustavy. Cesta rázové vlny sluneční soustavou je docela dobře zmapovaná, díky flotile kosmických sond roztroušených po blízkém vesmíru. Zachycena byla, mimo jiné, také sondou Mars Odyssey u Marsu, sondou Ulysses u Jupiteru a také sondou Cassini na její cestě k Saturnu. Zatím sice ještě nedosáhla nejvzdálenějšího výtvoru lidských rukou v kosmu, sondy Voyager 1, která je nyní asi 14,5 miliard km daleko, ovšem jinou trajektorií se pohybující Voyager 2 byl rázovou vlnou dostižen už dne 28.dubna 2004, když se sonda nacházela ve vzdálenosti asi 11 miliard kilometrů od Země.

Voyager 1, startoval 5. září 1977, dokončil oblet Jupiteru a Saturnu a aktuálně uniká ze sluneční soustavy rychlostí asi 3.6 AU ročně. Jeho sesterské plavidlo, Voyager 2 bylo vypuštěno 20. srpna 1977 na dráhu, která jej navedla na setkání s Jupiterem, Saturnem, Uranem a Neptunem. Nyní je Voyager 2 asi 73,5 AU od Slunce a pohybuje se rychlostí okolo 3.3 AU ročně.

Bouře ze 4.listopadu 2003 byla nejsilnější jaká kdy vůbec byla člověkem změřena. Rozbila rekordní záznamy pro rentgenové záření i pro rychlost a teplotu slunečního větru pozorovaného v blízkosti Země a to i přes to, že cyklus sluneční aktivity je už za svým maximem. S rozpínáním rázové vlny se sice rychlost šíření zpomalila, ale i tak dnes činí odhadem 670 km/sec.

Nakonec rázová narazí na heliopauzu, hmatatelný okraj heliosféry, místa, kde se materiál vyhozený ze Slunce hromadí proti "větru" mezihvězdného plynu, ve kterém se naše sluneční soustava pohybuje na své cestě galaxií. Srážka může vygenerovat extrémně nízkofrekvenční rádiové signály, které nám dají mnohem více přesných znalostí o velikosti sluneční domény. Energie nesená plazmou může odtlačit mezihvězdný plyn odhadem až o 640 milionů km, tj. asi 4 násobná vzdálenost Země od Slunce, oproti "běžnému" stavu a doslova tak rozšířit na čas prostor sluneční soustavy.

V návaznosti na dokumentování cesty rázové vlny blízkým vesmírem, byla uveřejněna teorie o tom, že podobné události, které nastaly na Slunci 4. listopadu 2003, mohou za to, že v Mars přišel v minulosti o většinu své zásoby vody. Prezentoval to minulý čtvrtek Ed Stone z Laboratoře tryskového pohonu (JPL) v Pasadeně, v průběhu telekonference NASA. Při poslední bouři totiž bylo pozorováno, že rázová vlna odtrhla velké části řídkých horních vrstev atmosféry Marsu a doslova je odfoukla do vesmíru. Důvod je prostý. Protože Mars má podstatně slabší magnetosféru než Země, není tak dobře chráněn proti vlivům kosmického počasí a tak se mohlo podle vědců stát, že podobné vlny plazmy vyvržené Sluncem do prostoru postupně vyfoukaly z Marsu veškerou vodu i hustou atmosféru. Bylo na to podle vědců dost času, celé 3,5 miliardy let. Nové pokusy a výpočty ukáží, jak dalece je tato teorie pravdivá a byl-li to jediný důvod dnešního sucha na Marsu.

Na této adrese se nalézá několik animací (okolo 20 MB), které se tímto fenoménem zabývají.

Zdroj: Astrobiology magazine, NASA, Goddard Space Flight Center, Reuters, CNN
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod