Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Sluneční skvrny dosahují tisíciletého maxima

Sluneční skvrny dosahují tisíciletého maxima

midi281003.jpg
Sluneční skvrny jsou nyní docela běžnou ozdobou tváře Slunce a v hojném počtu se na ní objevují i v "klidové" části slunečního cyklu. Názorným příkladem může být loňský konec října nebo třeba minulý týden. Podle nové analýzy provedené Institutem pro astronomii v Curychu, se dokonce zdá, že Slunce je nyní nejaktivnější, za uplynulých 1.100 let.

Vědci z Curyšského institutu vyhodnocovali historickou aktivitu Slunce na základě studia ledových jader z vrtů do grónských ledovců. Na podkladě z nich získaných informací tvrdí, že za posledních několik století počet slunečních skvrn vzrůstá a zároveň, že se zemské klima stává stále teplejším. Tento, bezpochyby přírodní trend, je navíc ještě zesilován skleníkovými plyny ze spalovaného fosilního paliva.

Sluneční skvrny začaly být člověkem sledovány od roku 1610, krátce po vynálezu dalekohledu. Poskytují tak nejdelší průběžné a přímé měření aktivity naší mateřské hvězdy. Změna relativních čísel slunečních skvrn odhalila jedenáctiletý sluneční cyklus, stejně jako další, časově delší změny. Zaznamenáno bylo také to, že mezi roky 1645 až 1715, se na povrchu Slunce pozorovalo jen velmi málo slunečních skvrn. Toto období bylo zároveň chladnější a je známo jako "malá doba ledová" nebo také Maunderovo minimum, pojmenované po anglickém astronomovi, který jej studoval.

V hloubce ledu trvalého zalednění jsou zaznamenány klimatické trendy v průběhu času, podobně jako letokruhy ve stromech a to i za období daleko před tím, než je člověk sám začal sám sledovat a systematicky zaznamenávat. Složení zkoumaných vzorků ledu se výborně shodovalo s prodlouženým obdobím chladného počasí v malé době ledové. Vědci studující Slunce mají silné podezření, že pro vznik a trvání tohoto fenoménu existuje spojení nejméně mezi dvěma (ale možná i více) vlivy, které jej vyvolaly. Ovšem přesný mechanismus vzniku tohoto chladného období zůstává zatím stále neodhalen.

Za posledních několik tisíc let je v ledu zachycen důkaz o dalších, dřívějších ochlazeních, podobných tomu Maunderovu. Při pokusu o určení toho, co se stalo se slunečními skvrnami během chladných období, doktor Sami Solanki a jeho kolegové sledovali přítomnost, koncentraci, formu a izotopy berylia v Grónském ledu.

Proč právě berylia? Jeho izotop totiž vzniká působením kosmických paprsků a vysoko energetických částic z hloubi galaxie. Tok těchto kosmických paprsků dosahujících až na zemský povrch, ale je významným způsobem ovlivňován silou slunečního větru, nabitých částic, které opouští sluneční povrch a vanou pryč od Slunce. Síla tohoto slunečního větru se prokazatelně mění spolu s cyklem slunečních skvrn a proto lze množství berylia v ledu použít pro poměrně přesný odhad sluneční aktivity a tím i počtu slunečních skvrn.

Doktor Solanki prezentoval zprávu rekonstruující sluneční aktivitu v minulosti na nedávné konferenci o Slunci v Hamburku. Ve zprávě se uvádí, že rekonstrukce dat ukazuje nejen na Maunderovo minimum i na ostatní minima, která nastala za uplynulých tisíc let. Nejpozoruhodnějším rysem ale podle něj je, že za posledních 1.150 let Slunce nikdy nebylo tak aktivní jako v posledních 60 letech. Navíc, za posledních několik set let, existuje podle něj trvalé zvyšování počtu slunečních skvrn a tento trend se v minulém století stále zrychloval. Je tedy možné a pravděpodobné, že změna sluneční aktivity má také, do jisté míry, vliv na současné globální oteplování.

Zcela určitě ale nebude tento vliv, nejméně za posledních 20 let dominantní, protože v tomto období počet slunečních skvrn zůstal na zhruba stejné úrovni, zatím co průměrná teplota Země se pořád zvyšovala. To je ovšem připisováno za vinu lidstvu a jeho produkci plynů způsobujících skleníkový efekt.

Tato poslední analýza ukazuje, že Slunce mělo v minulosti značný, i když nepřímý vliv na globální klima, způsobující na Zemi oteplování nebo ochlazování, a že lidstvo v posledním období pouze zesiluje účinky Slunce.

Kdo ví, jak by celkový vývoj počasí vypadal, kdyby průmyslová revoluce začala o pět set let dříve. Kdo ví, jak velké by bylo ochlazení provázející Maunderovo minimum s dnešní produkcí skleníkových plynů. Ve zkoumání globálního počasí jsme totiž pořád ještě na počátku.

Na Futurepundit naleznete k tématu i zajímavou diskuzi. Mezi jiným se zde vyskytuje také názor, který byl již mnohokrát publikován, a to že současné oteplení je spíše dočasnou výjimkou, protože za posledních 60 milionů let na Zemi bylo mnohem častěji chladno než teplo.

Zdroj : BBC Science News, Futurepundit.com
Převzato od Hvězdárny Uherský Brod




O autorovi



35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »