Sluneční soustava

07.10.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Měsíc planetky Eugenia

Vůbec první objev měsíčku některé planetky uskutečněný ze zemského povrchu má na svém kontě mezinárodní tým astronomů pracující s Kanadsko-francouzsko-havajským dalekohledem (CFHT) umístněným na Mauna Kea na Havaji. Planetka (45) Eugenia je členem hlavního pásu planetek, má průměr asi 215 km a její nově objevený měsíc o průměru asi 13 km ji obíhá po kruhové dráze ve vzdálenosti kolem 1 190 km. Měsíc nese prozatímní označení S/1998(45)1. Objev měsíčků mj. umožnil na základě 3. Keplerova zákona určit hmotnost planetky Eugenia a posléze i její hustotu. Zjištěná hodnota je velmi překvapivá - je totiž nečekaně nízká, rovná pouhému 1,2 násobku hustoty vody. To znamená, že je to buď převážně ledové těleso nebo se jedná o jakýsi shluk meziplanetárního materiálu. Měsíček s největší pravděpodobností vznikl při kolizi planetek.
Zdroj: Tisková zpráva Coloradské univerzity ze dne 6. října.

04.10.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Žádné důkazy pro pobřeží na Marsu

Na základě studia snímků povrchu Marsu s vysokým rozlišením pořízených kamerou na sondě MGS došli vědci k závěru, že zde nejsou důkazy pro existenci pobřeží, které by obklopovalo starověký oceán, kdyby na planetě existoval. Taková hypotéza se objevila v 70. letech, po průzkumu snímků ze sond Viking. Tehdy byly na snímcích objeveny terénní znaky, které řada vědců interpretovala jako mořské pobřeží, ovšem důkladná analýza nových snímků s 10x lepším rozlišením tuto teorii nepotvrdila. Jedním z podezřelých míst se nachází severozápadně od vulkánu Olympus Mons. Panovalo podezření, že je zde útes, který odděluje náhorní plošinu Lycus Sulci od níže položené planiny Amazonis. Tento útes připomínal pobřeží pozemského oceánu erodované mořským příbojem. Tento objev vyvrací existenci pobřeží oceánu, není však důkazem o neexistenci oceánu samotného!
Zdroj: JPL Press release ze dne 1. října.

03.10.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Kyselina sírová na Europě

Na zamrzlém povrchu Jupiterova měsíce Europa objevila sonda Galileo kyselinu sírovou, tedy sloučeninu, která se na Zemi v přírodě sice málo vyskytuje, ale na Europě pokrývá velké části povrchu. Její identifikace však nebyla jednoduchá, protože data shromážděná spektrometrem na palubě sondy dlouho ukazovala na přítomnost neznámé sloučeniny. Až teprve dodatečná laboratorní měření vedla k její identifikaci. Nyní se například nabízí možnost, že některé části povrchu, které mají rudo-hnědou barvu, mohou být právě touto sloučeninou pokryty. Je také několik teorií, které říkají, jak se kyselina na povrchu měsíce objevila. Podle jedné z nich by mohla vzniknout ze síry vyvržené vulkány na měsíci Io do meziplanetárního prostoru a dopadlé na povrchu Europy, jiná teorie hovoří o vzniku v nitru měsíce a "dopravě" prostřednictvím gejzírů kyseliny sírové. Třetí možnost je, že sírany sodíku a horčíku byly vyplaveny na povrch z podzemního oceánu a zde přetvořeny intnzivním zářením.
Zdroj: JPL Press release ze dne 30. září.

22.09.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Uran je "normální" planeta

Až do nedávna se astronomové domnívali, že Uran je poněkud podivná planeta, protože na rozdíl od ostatních velkých planet nebyly u něj známy žádné tzv. nepravidelné měsíce, tedy vzdálené měsíce s nepravidelnými drahami. Ovšem nedávná pozorování provedená pomocí Kanadsko-francouzsko-havajského teleskopu (CFHT) na Mauna Kea na Havaji vedla k objevu 3 nových, nepravidelných měsíců, což by znamenalo, že Uran je na tom podobně jako další obří planety Sluneční soustavy. Jestliže bude tento objev potvrzen, spolu se dvěma nepravidelnými měsíci objevenými v roce 1997 bude mít Uran celkem 16 pravidelných a 5 nepravidelných měsíců a stane se tak nejpočetnějším zastoupeným známým systémem měsíců v okolí planet. Nepravidelné měsíce se většinou pohybují po silně ekliptických drahách či drahách s velkým sklonem k rovníku planety. Objevené měsíce nejsou větší než 20 km v průměru.
Zdroj: Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics ze dne 20. září.

16.09.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Z historie Sluneční soustavy

Dvojice irských astrofyziků B. McBreen a L. Hanlon zveřejnila zprávu, podle které bylo formování Sluneční soustavy výrazně urychleno velmi blízkým zábleskem gamma záření. Mohutný přítok energie způsobil roztavení původních prachových zrn, což vedlo k formování meteoritů a napomohlo vzniku pevných planet jako je Země. Podle navržené hypotézy vznikly tzv. chondrule ve všech meteoritech naráz právě vlivem intenzívního rentgenového a gamma záření. Zdroj gamma záblesku se nacházel 300 světelných roků od Slunce a k samotnému záblesku došlo před 4,5 miliardami let, tedy velmi krátce po vzniku Sluneční soustavy. Kdyby se tato hypotéza potvrdila, znamenalo by to mj., že naše soustava je vyjímečnější než si dosud představujeme. Autoři se domnívají, že pouze jedna Slunci podobná hvězda z tisíce se nachází dostatečně blízko zdroji gamma záření tak, by mohl výrazně ovlivnit formování její soustavy.
Zdroj: NEO News ze dne 8. září.

06.09.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Radarové mapování asterodiu

S použítím dvou radioteleskopů se podařilo astronomům podrobně zmapovat blízkozemní planetku 1999 JM8, která byla objevena 13. května letošního roku. Velkým štěstím bylo, že se jednalo o objev před jejím přiblížením k Zemi, protože k tomu dalšímu dojde až za několik století. V období od 18. července do 9. srpna se na ní tedy zaměřily radary v Goldstone a Arecibo a zmapovaly povrch planetky s rozličením 15 m/px. Lepšího rozlišení bylo dosud dosaženo jenom při blízkých průletech kosmických sond. Planetka prolétla kolem Země ve vzdálenosti odpovídající 22 vzdálenostem Země-Měsíc. Ukázalo se, že se jedná o těleso nepravidelného tvaru s průměrem 3,5 km, které velmi pomalu rotuje. Na jejím povrchu byly nalezeny krátery o průměru stovek metrů, přičemž několik největších z nich jsou kilometrové. Planetka je velmi nápadně podobná jiné planetce nazvané Toutatis, která byla už dříve zmapována podobnou technikou. Zdá se, že pomalu rotující tělesa jsou mezi velkými blízkozemními planetka rozšířená. V průběhu následujících století nehrozí srážka této planetky se Zemí.
Zdroj: JPL press release ze dne 26. srpna.

05.08.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Planetka Braille je podobná Vestě

Ačkoliv kvůli zatím ne zcela jasným důvodům selhala při průletu kolem planetky Braille kamera sondy Deep Space 1, spektrometr na její palubě si vedl velmi dobře a pořídil cenná data o složení planetky. Ukázalo se, že maličká planetka (největší rozměr 2,2 km) nepravidelného tvaru má totožné složení s největší známou planetkou hlavního pásu Vestou či s asi 6% meteoritů nalezených na Zemi. Jelikož se obě planetky pohybují po zcela odlišných drahách, je toto zjištěné poměrně překvapivé a naznačuje spojitost mezi oběma planetkami a také meteority, zejména pak na jejich možný společný původ. Snímky povrchu Vesty pořízené HST ukazují na stopy kolize s jinou planetkou, takže je možné, že Braille je úlomek z této srážky, který se na jinou dráhu dostal pod vlivem gravitačního působení planet. Sonda DS1 nyní "čeká", zda se naleznou prostředky na prodloužení mise a v kladném případě jsou před ní dvě setkání s kometami v roce 2001.
Zdroj: www.space.com/news ze 3. srpna 1999

03.08.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Nové měsíce Uranu

Objev dalších dvou měsíců planety Uran ohlásil mezinárodní tým astronomů složený z pracovníků několika institucí.Měsíce byly objeveny po 4 nocích pozorování s kamerou umístněnou na Kanadsko-francouzsko-havajském dalekohleduna Mauna Kea na Havaji. Kamera umožnila vědcům sledovat oblast od 5 do 100 miliónů km od planety. Nově objevené měsíce jsou menší a slabší než ty dosud objevené, mají průměr kolem 20 km a obíhají ve vzdálenostech od 10 do 25 miliónůkm od středu planety. Objevem se zvýšil počet Uranových měsíců na 20 a planeta předstihla Saturn na vedoucí místě meziplanetami s největším počtem měsíců ve Sluneční soustavě.
Zdroj: McMaster University (Hamilton, Kanada) News Release ze 29. července 1999

27.07.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Nejrychleji rotující planetka

Maličká 30m planetka 1998 KY26 byla důkladně sledována pozemskými dalekohledy a radary během blízkého průletu kolem Země v červnu loňského roku. Ukázalo se, že má zdaleka nejkratší rotační periodu ze všech známých planetek.K východu či západu Slunce zde dochází každých 5 minut, planetka se totiž otočí kolem své osy jednou za 10,7 minuty. Zvlaštníje i její sférický tvar, který je typický pro velká tělesa, ale ne pro tak malé planetky. Krátká rotační perioda i tvar jsou zřejmě důsledkem srážky, při které planetka vznikla. Ukázalo se také, že složením je podobná uhlíkatým chondritům, které obsahujíorganické materiály a také 10-20% vody. Planetka by se mohla v budoucnosti stát jakousi kolonizační oázou, protože bude snadno přístupná kosmickým lodím. Na pozorovací kampani se podílely radary sitě DSN v Kalifornii a optické dalekohledyv Arizoně, Kalifornii, na Havaji a v Ondřejově!
Zdroj: JPL press release z 22. července 1999

22.07.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Turínská stupnice

Planetární astronomové vymysleli novou pomůcku pro ohodnocení nebezpečí možnosti srážky naší planety s některou planetkou.Jedná se o obdobu Richterovy stupnice hodnotící sílu zemětřesení. Také tato tzv. Turínská stupnice, pojmenovaná podlemísta konání konference, na které byla poprvé zveřejněna, má deset stupňů. Nula znamená, že není žádná šance na srážku se Zemí, desítka globální katastrofu. Blízká setkání dostávají stupně dva až sedm, od "případů zasluhujících pozornost" po "případy ohrožení". Jisté kolize mají pak hodnoty 8 až 10 podle energie impaktu, která způsobí lokální, regionální či globální katastrofu. Dosud nebyly objeveny planetky, které by dosáhly hodnoty vyšší než je jedna. Některé z nich byly později překlasifikovány jako stupeň nula. Autorem stupnice je Dr. Richard P. Binzel.
Zdroj: NASA Press release 99-83 ze dne 22. července.

15.07.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Planetka 1999 AN10 Zemi neohrozí

Před několika měsíci se objevilo varování před možností srážky Země s planetkou 1999 AN10 v příštím století. Nedávnose podařilo dvěma německým amatérům dohledat snímky této planetky pořízené při jejím přiblížení k Zemi před 44 lety. Nová data vedla k podstatnému zpřesnění dráhy podezřelé planetky, jejíž elementy byly předtím stanoveny na základě několika měsícůpozorování. O tom, jaké toto zpřesnění je, svědčí následující údaje. K prvnímu "nebezpečnému" přiblížení mělo dojít v roce2039, minimální vzdálenost by činila 32 600 km, kdežto podle nových dat, proletí planetka ve vzdálenosti více než 10x větší,390 000 km od Země. Ještě markantnější je změna polohy pro rok 2044, kdy předchozí analýza udávala pravděpodobnostsrážky se Zemí 1:500 000. Nyní je zřejmé, že se v tuto dobu bude planetka nacházet na opačné straně Slunce ve vzdálenosti320 miliónů kilometrů.
Zdroj: www.spacenews.com ze 13. července.

13.07.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Impakt v zátoce Chesapeake

Před 35 milióny let dopadl do Atlantského oceánu v místě kde je dnes ústí zátoky Chesapeake obrovský kamenný nebo ledový objekt a vytvořil 90 km široký kráter v mělkém mořském dně. Do atmosféry se uvolnilo obrovské množství materiálua zvedly se obrovské vlny tsunami o výšce téměř 700 metrů. Dnes je kráter pohřben pod 150 - 400 metrů silnou vrstvou písku,bahna a jílu. Dopadající těleso mělo průměr mezi 3 a 5 km. Jedná se o jeden z mála zdokumentovaných mořských kráterů na světě. Je například mnohem přístupnější než kráter na pobřeží Mexika, jehož vznik pravděpodobně vedl k mohutnému vymíránídruhůů včetně dinosaurů. Objev kráteru Chesapeake pomohl vysvětlit řadu neobvyklých znaků, které byly zaznamenány v této oblasti, jako je slaná podzemní voda, zemětřesení podél obvodu kráteru a neobvyklé tempo zvedání úrovně mořské hladiny.Průzkumné práce v dané oblasti budou nadále pokračovat.
Zdroj: U. S. Geological Survey Press release ze 7. července
a Explorezone.com ze 7. července.

24.06.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

SOHO nahlíží za okraj Slunce

Vědci pracující se sondou SOHO dospěli k překvapivému zjištění. Pomocí přístroje SWAN mohou nahlížet za okrajslunečního disku a předpodívat sluneční bouře ještě dříve než se objeví na přivrácené straně. Myšlenka je poměrně jednoducháa zároveň geniální. Sluneční soustava je plná mezihvězdného vodíkového plynu, ve kterém je v okolí Slunce vyfouknutá ionizovanáeliptická bublina o průměru asi 1 AU. Vnitřní plocha této bubliny slouží jako promítací plátno. UV záření z aktivních oblastí za okrajem Slunce vytváří na tomto "plátně" horké skvrny, protože neutrální vodík je pro něj neprůchodný. Tyto skvrny pak může přístroj SWAN pozorovat díky své poloze v Lagrangeově bodu L1. Na starších snímcích navíc vědci objevili stín, který na toto "plátno" vrhla kometa Halle-Bopp při svém přiblížení ke Slunci v roce 1997. Stín vznikl právě pohlcením UV záření vodíkem vypařeným z kometárního jádra. Díky tomu mohlo být určeno tempo tohoto odpařování, které činilo asi 300 tun za sekundu.
Zdroj: Space Science News z 23. června.

11.06.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Detekován prach v blízkosti Ganymeda

Mezinárodní tým astronomů nalezl oblak prachových zrn obklopující největší Jupiterův měsíc Ganymed. Zrna byla uvolněnaz povrchu měsíce při dopadech meziplanetárních meteoroidů. Měření in-situ provedl prachový detektor na palubě sondy Galileo, který byl zkonstruován v MPI v Heidelbergu. Je to vůbec poprvé, kdy je možno provádět takovýto výzkum přímo na místě. Podobné prachové oblaky objevila sonda i v okolí měsíců Kalisto a Europa. Podle modelů tyto oblaky vznikly při vysokorychlostích dopadech na povrch měsíce a část prachu opustila jeho okolí a přispěla do Jupiterova prstence. Detektor s terčem o ploše 1000 cm2 je schopen určit hmotnost a rychlost částice a směr odkud přilétla.Vzhledem k tomu, že hustota prachových zrn je 1 ks v krychli o straně 20 metrů, nehrozí sondě žádné nebezpečí.
Zdroj: NEO news & updates ze 2. června.

08.06.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Sodíkový ohon Měsíce

Vědci z Bostonské university objevili obrovský sodíkový ohon roztažený do velkých vzdáleností od Měsíce. Pozorování bylaprovedena v nocích následujících maximum meteorického roje Leonidy v říjnu loňského roku. Ohon se táhnul minimálně dovzdálenosti 800 000 kilometrů od Měsíce a měnil svůj vzhled během tří po sobě jdoucích nocích. Už delší dobu je známo,že Měsíc má velmi řídkou atmosféru, která vzniká odpařováním materiálu z jeho povrchu. Sodík se dobře detekuje, protoževýborně odráží sluneční záření. V atmosféře Měsíce je méně než 50 atomů sodíku na krychlový centimetr. Vysvětlení pro vznikohonu souvisí právě s Leonidami. Zatímco některé z nich zanikaly v zemské atmosféře, další dopadaly na prašný povrch Měsícea uvolňovaly sodíkové atomy, které pak byly "vyháněny" slunečním zářením pryč od Měsíce.
Zdroj: NEO news & updates z 2. června.

02.06.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Dráha Slunce v Galaxii

Podle nejnovějších a dosud nejpřesnějších měření bylo zjištěno, že Slunce oběhne centrum Galaxie jednou za 226 miliónů let,přičemž se pohybuje rychlostí 217 km/s. Astronomové z Center for Astrophysics v Cambridge (Mass.) použili tzv.Very Long Baseline Array (VLBA), což je systém 10 velkých rádiových dalekohledů rozložených po celých Spojených státech na území o průměru 8 000 kilometrů. VLBA dokáže vzdálenosti ve vesmíru určit s přesností 500x větší než HST. Vědcipo dobu 10 dnů pozorovali Saggitarius A, objekt nacházející se v blízkosti centra Galaxie a měřili změnu jeho polohy oprotivzdálenějším hvězdám. Zdánlivý pohyb objektu je velmi malý, 600 000 krát menší než je možné zaregistrovat lidským okem.
Zdroj: Houston Chronicle z 1. června.

01.06.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Mikroerupce mohou ohřívat korónu

Vědci se už dlouhou dobu snaží odpovědět na otázku, proč sluneční povrch má teplotu 6000 K, zatímco koróna - vnějšíatmosféra - dosahuje teplot 1 - 2 milióny K. Na základě dat pořízených družicemi Yohkoh, SOHO a pozemským magnetografem SVMG navrhl tým astronomů z NASA možné vysvětlení. Zdá se, že zdrojem energiepro ohřev koróny ja neustálý "rachot" mikroerupcí, které do ní pumpují magnetickou energii. Tyto mikroerupce mají pouze1% energie velkých erupcí, ale probíhají neustále a to je dostatečné pro dosažení vysoké teploty v koróně. Slovo "mikro"je samozřejmě míněno pro poměry na Slunci, tyto mikroerupce dosahují velikosti Země a během 5 minut se při nich uvolníenergie srovnatelná s 10 milióny vodíkových pum.
Zdroj: NASA Space science news z 31. května.

28.05.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Globální 3D pohled na Mars

Na základě 27 miliónů výškových měření pořízených sondou Mars Global Surveyor (MGS) v letech 1998-99 byla sestavena globální topografická mapa Marsu. Data jsou shromážděna do sítě, jejíž body jsou od sebe vzdáleny 60 km narovníku a méně v ostatních šířkách. Výška každého bodu je určena s přesností 13 metrů, velké oblasti mají přesnost pouhé2 metry. To znamená, že nyní známe topografii Marsu lépe než u některých oblastí naší planety. Rozdíl mezi nejvyšším a nejnižšímbodem na Marsu je 30 km, což je o polovinu více než na Zemi. K nejzajímavějším výsledkům patří hloubka impaktní pánveHellas, která je dostatečná na schování Mt. Everestu či překvapivé sklony ve Vallis Marineris. Sondy nyní pořídí900 000 výškových měření denně.
Zdroj: NASA Press Release 99-66 z 27. května.

27.05.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Gamma záblesky zemského původu

Tzv. Terrestrial Gamma-ray flashes (TGF) jsou krátké záblesky gamma záření související s bouřkami. Trvají pouze několik milisekund a mohou být detekovány jenom na oběžné dráze. Vědci z NASA je objevili náhodou při monitorovánígamma záblesků z nejhlubších oblastí vesmíru. Už druhý záblesk, který detekovala družice Compton GRO, krátce povypuštění v roce 1991, pocházel ze Země. Vědce to velmi znepokojilo, mysleli si, že se jedná o chybu přístroje BATSE. Během devíti let provozu BATSE detekoval kolem 70 TGF. Porovnáním se snímky pořízenými meteorologickými družicemi se zjistilo, že tyto záblesky pocházejí z oblastí bouřkové činnosti. Bohužel, tento přístroj není postaven na detekci těchto krátkých záblesků, takže zachytí pouze ty nejjasnější. TGF by mohly souviset s "červenými duchy" či "modrými výtrysky",neboli mohutnými barevnými emisemi spojenými s blesky mířícími vzhůru, které byly spatřeny na vrcholcích masivních bouřek.
Zdroj: MSFC Space Science News z 26. května.

23.05.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Asteroid 1999 AN10

Podle nejnovějších pozorování byla zpřesněna dráha této blízkozemní planetky, která se řadí mezi potenciálně nebezpečnéobjekty. Ukázalo se, že planetka projde v blízkosti Země 7. srpna 2027 v minimální vzdálenosti 37 000 km od středu Země.Pravděpodobnost srážky se Zemí v tomto datu je nulová. K dalšímu přiblížení dojde o 12 let později v roce 2039a dosavadní analýzy ukazují, že pravděpodobnost střetu se Zemí je 1 ku 10 miliónů. Analýzy pohybu tohoto objektu pokračujídále. Planetka byla objevena 13. ledna letošního roku americkými pozorovately z Lincolnu a ihned se zařadila mezi potenciálněnebezpečné objekty, což jsou tělesa, která se přiblíží na méně než 0,05 AU k Zemi.
Zdroj: NEO News & Updates z 18. května
a informace od Petra Pravce z AsÚ AV ČR Ondřejov.

předchozí 1 …77 78 79 80 81 82 následující