Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava

Sluneční soustava



redakce II Sluneční soustava

První světelná křivka KBO

Astronomům pracujícím na observatoři ESO v La Silla se poprvé v historii podařilo získat světelnou křivku objektu Kuiperovapásu. Objekt, který nese označení 1996 TO66, byl objeven v říjnu 1996 na Havaji. Je to jeden z nejjasnější členůKuiperova pásu, jeho jasnost je kolem 21. magn. Během šesti nocí v srpnu a říjnu 1997 provedl 3,6m dalekohled NTT na ESOpřesná pozorování tělesa vzdáleného 45 AU. Výsledná světelná křivka sestavená z 50 pozorování ukazuje na rotační perioduo něco větší než 6 hodin. Průměr 1996 TO66 je odhadován na 600 km.
Zdroj: ESO Press Photo 41/98 ze dne 5. listopadu.
redakce II Sluneční soustava

Nová pozorování komety Halle-Bopp

Pozorování komety C/1995 O1 Halle-Bopp pokračují pomocí 15-m švédského submilimetrového dalekohledu na observatoři ESO v La Silla. Ukazují velmi silnou aktivitu komety, která se nachází v současné době už ve velké vzdálenosti od Slunce (6,7 AU). Rádiová pozorování umožňují detailně studovat uvolňování různých molekul z jádra komety. Díky tomuse podařilo detekovat (vůbec poprvé u jakékoliv komety) molekuly CH3OH a HCN. Navzdoryvelké vzdálenosti má kometa jasnost mezi 9.-10. mag., což ji činí pozorovatelnou i triedry. Bohužel pouze z jižní polokoule, protože se nachází v souhvězdí Létající ryby.
Zdroj: ESO Press Release 16/98 ze dne 22. října.
redakce II Sluneční soustava

Oceán na Kalisto?

Podle dat naměřených sondou Galileo je možné, že druhý největší měsíc Jupitera, měsíc Kalisto, má pod svouledovou a kráterovanou kůrou oceán tekuté vody. Vědci tak usuzují na základě podobnosti dat o Kalisto s daty o měsíciEuropa, u kterého jsou silné důkazy pro existenci podpovrchového oceánu. Na základě měření magnetického pole měsícese usuzuje, že pod povrchem je cosi skrytého, něco, co by mohlo být oceánem slané vody. Jeho přítomnost právě na Kalistoby byla velmi překvapivá, protože se dosud usuzovalo, že tento měsíc je mrtvý a nudný. Více by se měli vědci dozvědět v průběhu příštího roku, kdy se sonda 4x k měsíci přiblíží.
Zdroj: JPL Press release ze dne 21. října.
redakce II Sluneční soustava

HST pozoroval Uran a Neptun

Nově uvolněné snímky z Hubble Space Telescope (HST) ukazují vzdálené planety Uran a Neptun. Na snímku Uranuje zachyceno 10 ze 17 měsíců planety, jeho 4 velké prstence a oblačnost v atmosféře. HST zde nalezl kolem 20 oblaků, cožje číslo srovnatelné s počtem oblaků pozorovaných na Uranu v celé historii moderních pozorování. Některé z nich obíhají planetu rychlostí až 500 km/hod. Kombinací dat pořízených pomocí HST a Infrared Telescope Facility na Havaji byl sestaven film, který ukazuje změny počasí na planetě Neptun. Vědce především udivují obrovské bouře a větry s téměř nadzvukovými rychlostmi.
Zdroj: STScI-PR98-35 (Uran) aSTScI-PR98-34 (Neptun) ze dne 14. října.
redakce II Sluneční soustava

Z čeho jsou Leonidy?

Možný meteorický déšť Leonid, který by se mohl odehrát kolem 17. října, nedá spát majitelům a provozovatelům družicna oběžné dráze Země. Nikdo nedokáže předpovědět, jaké škody mohou způsobit. Do celé záležitosti nově promluvilastronom D. Steel ze Spaceguard Australia. Podle jeho modelu, založeném na pozorování nedávných komet Halle-Boppa Hyakutake, bychom měli být schopni detekovat pouze několik procent všech meteorů. Prach z obou komet byl bohatý na těkavé organické sloučeniny. Pokud by tomu tak bylo i u Leonid, nebylo by možné množství těchto meteorůpozorovat ani ve viditelném oboru ani radarem. Jiní astronomové ale namítají, že ani čistě organické meteory by neuniklynaší pozorosti, zvláště v případě Leonid, které mají velkou vstupní rychlosti do atmosféry (71 km/s). Článek vyšel v časopise Astronomy and Geophysics (vol. 39, p. 24).
Zdroj: www.newscientist.com.
redakce II Sluneční soustava

Nová metoda pro zjišťování planet

Astronomové z Arizonské university otestovali nově vyvinutou metodu pro zjišťování přítomnosti planet u cizých hvězd. Takové planety není možné pozorovat přímo, protože jsou přezářeny blízkou hvězdou. Trik spočívá v použití nové metody zvané nulling interferometry, která umožní odečíst záření hvězdy a ponechá pouze záření planety. Technika byla vyzkoušenana dalekohledu MMT a testovacím objektem byla hvězda Belelgeuze. Po odečtení záření hvězdy bylo možné pozorovat slabý prachový disk. O nové metodě informuje článek v časopise Nature ze 17. září.
Zdroj: Tisková zpráva university ze dne 16. září.
redakce II Sluneční soustava

Původ Jupiterových prstenců

Pomocí dat pořízených sondou Galileo usoudili vědci z Cornellovy university na původ Jupiterových prstenců. Ty jsoupodle nich tvořeny prachovými částicemi, které byly vyvrženy z povrchu malých vnitřních měsíců Jupitera. Nová data takéukazují, že nejvzdálenější, velmi jemný prstenec je ve skutečnosti tvořen dvěma prstenci, z nichž jeden je vložen do druhého.Tento prstenec byl "zásoben" měsíci Amalthea a Thebe, zatímco hlavní prstenec měsíci Adrastea a Metis. Prach unikl zpovrchu měsíců při jejich srážkách s meteoroidy, které byly zachyceny silným gravitačním polem Jupitera. Vnitřní měsícea prstence zkoumala sonda během tří obletů Jupitera v letech 1996 a 1997.
Zdroj: JPL Press Release ze dne 15. září..
redakce II Sluneční soustava

Minikomety neexistují

Astronomové z Kalifornské university prokázali, že "atmosférické díry" na snímcích sondy Polar jsou ve skutečnostišumem způsobeným kamerami sondy. Vyvrátili tak hypotézu existence malých komet o velikosti domu, které by mělybombardovat Zemi každých pár sekund. S touto hypotézou přišel už v roce 1986 astronom Luis A. Frank. Analýza datze dvou kamer na palubě sondy a jejich srovnání s počítačovou simulací zašuměné informace ukázalo, že data jsou ve shodě s instrumentálním šumem kamer. Dalším argumentem proti hypotéze je fakt, že stejné "temné pixely" se objevují jak na snímcích neosvětlené tak i osvětlené Země.
Zdroj: Spacer.Com - daily news from the frontier.
redakce II Sluneční soustava

Atmosféra Měsíce prozkoumána

Tým z University v New Hampshire (UNH) oznámil, že se mu podařilo zjistit složení atmosféry Měsíce. Ke zjištění byl použit přístroj STICS na palubě sondy WIND. Atmosféra byla u Měsíce objevena lodí Apollo 17, jejíž posádka detekovala hélium a argon. Pozemskými pozorováními byly dále zjištěny sodík a draslík. Nově byly detekovány kyslík, křemík a hliník. Přístroj STICS detekoval ionty těchto prvků, které vznikají při interakci atmosféry se slunečním větrem. Vzhledemk tomu, že ionty neustále unikají do volného prostoru, musí být atmosféra neustále obnovována. Hustota atmosféry Měsíce je velmi nízká. Je srovnatelná s hustotou zemské atmosféry ve výšce 480 km.
Zdroj: Zpráva z UNH ze dne 20. srpna.
redakce II Sluneční soustava

Vody na Měsíci je více

Podrobnější analýza dat pořízených sondou Lunar Prospector ukázala, že množství vody na Měsíci je asi 10x většínež se původně očekávalo. Vědci nyní odhadují, že v oblastech obou pólů se nachází 6 miliard tun vody. Není zcela zřejmé,v jaké formě se voda vyskytuje. Zdá se, že asi 40 cm pod povrchem se nachází zásobárna téměř čistého vodního ledu. Dálesonda zmapovala složení povrchu Měsíce, detekovala výskyt dvou silných lokálních magnetických polí a pořídila mapugravitačního pole Měsíce. Přinesla také důkazy o existenci železného jádra o průměru 300 km ve středu našeho souseda.
Zdroj: NASA Press Release 98-158 ze dne 3. září.
redakce II Sluneční soustava

Kometární déšť nepravděpodobný

Astronomové z Ohio State University, Jay Frogel a Andrew Gould, tvrdí, že v následujících 0,5 miliónu let nás nečeká žádnýkometární "déšť". Podle nich se v tomto obdodí nenaplní scénář tzv. "hvězdy smrti", tj. blízké hvězdy, která by se natolik přiblížila ke Slunci, že by "vymetla" obrovské množství komet z Oortova oblaku směrem do vnitřních částí Sluneční soustavy. Vědci zkoumali pohyby blízkých hvězd podle nejčerstvějšího zdroje - podle katalogu družice Hipparcos. Tvrdí, že žádná hvězda obsažená v tomto katalogu se v daném obdodí nepřiblíží na 20 000 AU ke Slunci, což definovali jako nebezpečnýpřípad. Odhadují, že 96% všech potenciálně nebezpečných hvězd je v katalogu Hipparcos obsaženo.
Zdroj: Tiskové zprávy university.
redakce II Sluneční soustava

Baktérie ze Země na Měsíci

Na nedávném setkání astronomů a biologů z Marshall Space Flight Center (MSFC) věnovaném biologickým omezením pro život ve vesmíru bylo vzpomenuto události, jež se odehrála téměř před 30lety. Tehdy posádka lodě Apollo 12, která přistála v Oceánu bouří na Měsíci 156 metrů od sondy Surveyor 3, vyjmula z této sondy kameru. Po návratu na Zem se zjistilo, že 50-100 baktérií typu Streptococcus mitis přežilo v drsných podmínkách panujících na povrchu našeho nejbližšího souseda. Tyto baktérie přežily start, let ve vakuu, 3 roky byly vystaveny kosmickému záření a teplotám o průměru 20 K a byly zcela bez potravy, vody a energie.
Zdroj: MSFC Press Release ze dne 1 září 1998.
redakce II Sluneční soustava

Dva nové PHOs

Pomocí přístroje Near-Earth Asteroid Tracking (NEAT) byly objeveny dva nové blízkozemní asteroidy, které byly klasifikovány jako PHO, tady potenciálně nebezpečné objekty pro naši planetu. Asteroidy označené jako 1998 OHa 1998 OR2 mají průměr 1-3 km. Oba se podle předběžných propočtů nemohou dostat blíže než 5 miliónů kilometrůod Země. Přístroj NEAT používá velkou, citlivou a plně automatizovanou CCD kameru připojenou na 1m dalekohledna vrcholu hory Mt. Haleakela na Havajských ostrovech ve výšce 3 km nad mořem. Jeho řídící systém byl nedávno upgradován a nyní je schopen zpracovat 40 GB dat každou noc.
Zdroj: JPL Press Release ze dne 5. srpna.
redakce II Sluneční soustava

Uranův měsíc Triton se ohřívá

Pozorování provedená Hubbleovým kosmickým dalekohledem ukazují, že největší měsíc planety Uran, Trito, je výrazněteplejší, než byl v době průletu sondy Voyager v roce 1989. Tento ohřev způsobuje, že se část zmrzlého dusíku na povrchuměsíce odpařuje a výrazně zahušťuje jeho tenkou atmosféru. Teplota za posledních 9 let vzrostla z 37 K na 39 K. Srovnatelný nárust by v případě Země znamenal velké klimatické změny. Triton je však mnohem jednodušší tělesoa vědci věří, že jim umožní snadněji studovat vliv takovýchto změn. Ohřev by mohl být způsobený sezónními změnamijižní polární čepičky. Na jižní polokouli měsíce totiž nastává léto, období opakující se každých několik set let.
Zdroj: STScI Press Release z 24. června.
redakce II Sluneční soustava

Stereo pohled na sluneční koronu

Dr. Allen Gary a jeho tým z NASA/Marshall Space Flight Center (MSFC) navrhuje použití dvou různých družic k simultánnímu pozorování sluneční aktivity - jedna by měla být umístněná na oběžné dráze kolem Země, druhá hlouběji ve vesmíru. Podle nich pochopení slunečních procesů vyžaduje pohled zároveň z jiné perspektivy, jaký nám není při současném pohledu ze Země a z blízkozemních družic k dispozici. Ve své práci byli prozatím schopni vytvořit simulaci 3D smyček v koroně. Ty vypadají jako trsy banánů. K simulaci použili data pořízená magnetografem umístněným v MSFC a japonskou rentgenovou družicí Yohkoh.
Zdroj: Tisková zpráva MSFC z 22. června.
redakce II Sluneční soustava

Podivné nitro měsíce Kallisto

Nová data poskytnutá sondou Galileo vedou ke změnám názorů vědcůna vnitřní strukturu Jupiterova měsíce Kallisto a naznačují, že Kallisto se vyvíjel odlišně od ostatních velkých měsíců největší planety. Doposud se předpokládalo, že nitro Kallisto je zcela nediferencované. Ovšem podle dat nameřených sondou běhemjejího přiblížení k měsíci v září 1997 se zdá být vše jinak. Ukazuje se, že vnitřní struktura je podivná - není ani jednolitá aleani se nijak dramaticky nemění. Ostatní tři měsíce jsou kompletně diferencované. Rozdíly jsou pravděpodobně způsobeny faktem, že Kallisto je nejvzdálenějším měsícem od planety.
Snímky: JPL Press Release ze dne 4. června
redakce II Sluneční soustava

Voda a termální aktivita v minulosti Marsu

Sonda Mars Global Surveyor přinesla nové topografické a mineralogickédůkazy o přítomnosti vodní a termální aktivity v ranné historii Marsu. Nové nálezy znamenají, že voda se vyskytovala stabilněv blízkosti a na povrchu, a že zde existovala tenká atmosféra. Kromě těchto měření, provedla sonda více než 50 000 měření laserovým výškoměrem a umožnila tak získat první detailní třídimenzionální mapu severní polární čepičky.
Snímky: JPL Press Release ze dne 27. května
redakce II Sluneční soustava

Sluneční erupce způsobují "sluncetřesení"

Pomocí přístroje MPI na sondě SOHO pozorovali vědci poprvé v historii sluneční erupce způsobující seizmické vlny ve slunečním nitru. Ty jsou podobné vlnám vznikajícím při zemětřeseních s tím rozdílem, že jsou nesrovnatelně energetičtější. Pozorovaná erupce, kterou její objevitelé označili za středně rozsáhlou,způsobila otřesy s energií asi 40 000x větší než mělo ničivě zemětřesení v roce 1906, které postihlo San Francisco. Fakt,že "sluncetřesení" jsou způsobována erupcemi, byl předpovězen před několika lety s tím rozdílem, že pozorované otřesyjsou 10x silnější než se předpokládalo.
Zdroj: NASA Press Release 98-88 z 27. května
redakce II Sluneční soustava

Dva nové měsíce Uranu

Dva nedávno objevené měsíce Uranu dostanou brzy své jméno. Tým objevitelův čele s P. Nicholsonem z Cornellovy university podal návrh na jejich pojmenování.Jestliže bude schválen, nové měsíce se budou jmenovat Caliban aSycorax podle postav z Shakespearovy hry Bouře. Měsíce bylyobjeveny na podzim loňského roku pomocí CCD kamery připojené k 5m Halovudalekohledu na Mt. Palomaru. Oba jsou nepravidelného tvaru a obíhají poretrográdních drahách ve velké vzdálenosti od vlastní planety.
Zdroj: CornellUniversity Press Service.
redakce II Sluneční soustava

Země strhává časoprostor

Mezinárodní tým astronomů z NASA a několika universit tvrdí, že objevildalší efekt předpovezený před 80-ti lety Einsteinovou obecnou teoriírelativity. Teorie předpovídá, že masívní rotující objekty mohou strhávatčasoprostor ve svém okolí. Jev, který poprvé odvodili australští fyziciJoseph Lense a Hans Thirring v roce 1918, se nazývá Lense-Thirringůvnebo také frame-dragging efekt. Vědci věří, že detekovali tentojev precisním měřením posunu družic LAGEOS I a LAGEOS II.(Laser Geodynamics Satellite).
Zdroj: NASAPress Release 98-51


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »