Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava

Sluneční soustava



Karel Mokrý Sluneční soustava

Voda na Marsu?

guadalupe_voda_na_marsu.jpg
Jedním z důkazů existence vody na Marsu jsou malé kuličky nalezené na povrchu kamene nedaloko místa přistání Opportunity (kámen byl pojmenován Guadalupe). Kuličky se nenacházejí v jedné vrstvě (což by odpovídalo vzniku mimo místo nalezení). Kuličky tedy pravděpodobně vznikly postupným nahromaděním minerálů pocházejících z vody nasáklé v kameni.

Zdroj: NASA

Karel Mokrý Sluneční soustava

Změť vláken

Šipky ukazují na tmavá vlákna a na kondenzovaný chladný materiál ze sluneční koróny (horká, tenká vnější vrstva sluneční atmosféry). Po kliknutí na snímek se Vám zobrazí video zobrazující Slunce pomocí různých přístrojů sondy SOHO. Nejdříve uvidíte snímek v bílém světle získaný přístrojem MDI - zřetelně uvidíte sluneční skvrny. Následuje snímek EIT zobrazující koronární plazmu o teplotě 1.5 milionu stupňů Celsia, rozeznáte slabé tmavé filamenty. Nakonec se zobrazí snímek EIT o teplotě mezi předchozími - zde filamenty uvidíte v plné síle.

Petr Scheirich Sluneční soustava

Objevte si blízkozemní planetku!

V dnešní době existuje ve světě řada amatérů, kteří vlastní poměrně velký (na amatérské poměry) dalekohled - 40-centimetrový nebývá výjimkou, vybavený CCD kamerou. I v České republice se již začínajíobjevovat první vlaštovky, i když pro většinu našinců jsou takové přístroje ještě stále finančně nedostupné. Mnozí z amatérů ve světě již prokázali, že dokáží přispět i na poli objevů planetek (jakoukázkový příklad může posloužit americký amatér Bill Yeung se svými 1 732 objevy plantek, z čehož jednaje blízkozemní). Blízkozemní planetku dnes ale může objevit již každý z Vás, má-li dostatek času a bystré oči. Nevěříte?
Petr Bartoš Sluneční soustava

Největší objekt od roku 1930

V uplynulém týdnu byl zaregistrován objev objektu, který je vzdálený sedm miliard kilometrů od Země. Jedná se o planetoid větší než měsíc Pluta, a potvrdí-li se jeho existence, může to být největší objekt objevený ve sluneční soustavě od roku 1930, kdy byla poprvé zpozorována její devátá planeta - Pluto.
František Martinek Sluneční soustava

Záhadný Jupiterův měsíc Europa

europa_spots_color-br.jpg
Jeden z největších měsíců planety Jupiter - Europa - je pokryt ledovým krunýřem. Tento předpoklad byl vysloven na základě informací ze sond Voyager, které prolétly kolem Jupitera v roce 1979. Definitivně to potvrdila americká kosmická sonda Galileo, která kroužila kolem největší planety ve sluneční soustavě od prosince 1995 do září 2003. Někteří astrobiologové již před třiceti roky zařadili Europu mezi největší kandidáty na objevení mimozemského života ve sluneční soustavě.
František Martinek Sluneční soustava

Změny teploty na Marsu

Americký robot SPIRIT se na Marsu věnuje mj. měření teplotních profilů atmosféry planety. Nové informace ukazují na velmi rychlé teplotní "vlny" ve spodních vrstvách řídkého ovzduší. V ranních hodinách se může vzduch ohřívat a ochlazovat rychlostí asi 4 stupně za minutu. Jedná se o lokální oblasti nad povrchem Marsu, které se rychle nahřívají a stoupají vzhůru. Podobá se to pozemským vzdušným proudům, které rádi využívají ptáci, ale také například rogalisté. Tento jev byl na Marsu zaregistrován poprvé.

František Martinek Sluneční soustava

NASA bude pátrat po vulkanoidech

Vulcanoid-Art.jpg
Minulý týden NASA dopravila do kosmického prostoru na palubě suborbitální rakety Black Brant mimořádný komplex přístrojů, který je určen mj. k pátrání po nových planetkách ve sluneční soustavě, tzv. vulkanoidech. Vulkanoidy byly pojmenovány podle římského boha ohně a zpracování kovů Vulkána. Jméno Vulkán již dříve navrhovali někteří astronomové pro případnou planetu, obíhající blíže ke Slunci než Merkur.
Karel Mokrý Sluneční soustava

Okolí Opportunity

Sol3_mosaic_left-B003R1_br2.jpg

Nový snímek roveru Opportunity odhaluje tenké skalní vrstvy skal v okolí svého přistání. Podle geologů jsou některé vrstvy tenčí než prst, což ukazuje na vznik ze sedimentů přinesených vodou či větrem případně z dopadajícího vulkanického prachu.

František Martinek Sluneční soustava

Robot SPIRIT uskutečnil první rozbory marťanské horniny

Odborníci NASA publikovali závěry z prvního průzkumu vzorku půdy, který uskutečnil robot SPIRIT. Některé výsledky jsou přinejmenším zajímavé. Tak například bylo zjištěno, že marťanská půda obsahuje velké množství železa a křemíku, v menším množství byla nalezena síra, vápník, nikl a chlór. Složení je charakteristické pro místa na Marsu, kde přistály i dřívější sondy, avšak je to rozdílný obsah, než mají pozemské horniny. Měření probíhala pomocí zařízení Alpha Particle X-Ray Spectrometer.

Petr Scheirich Sluneční soustava

2003 WT42 - převlečená kometa

19. listopadu 2003 objevil hlídkový systém LINEAR těleso, které dostalo předběžné označení 2003 WT42. Objekt se pohyboval v blízkosti perihelia své dráhy - ne příliš daleko za drahou Jupitera, a měl jasnost asi 18 magnitud. Již první dny pozorování naznačili, že se jedná o těleso obíhající po velmi protáhlé dráze za drahou Jupitera. Nic neobvyklého, až na to, že...
Jiří Dušek Sluneční soustava

Jak se pozná meteorit?

Těžko. Ať už jste si mimozemským původem takového tělesa jisti sebevíc, poznat meteorit není vůbec snadné. I když je zřejmé, že onen tajemný kámen ještě včera na vaší zahradě, chodníku, střeše, balkónu... neležel, stoprocentní potvrzení vyžaduje nejen pečlivé studium podezřelého tělesa, ale také bohaté zkušenosti odborníka. Žádné obecné a dostatečně spolehlivé kritérium, na základě kterého lze ihned rozhodnout o vesmírném původu podezřelého kusu horniny, totiž neexistuje.

Jan Skalický Sluneční soustava

Cassini zkoumal oblak mezihvězdného vodíku

Více než rok před tím, než sonda Cassini dorazila k planetě Saturn, podařilo se jí jako první pozorovat pomocí přístroje CAPS(Cassini Plasma Spectrometer) urychlené částice mezihvězdné hmoty za drahou Jupiteru. Jde o první velký objev na základě dat z tohoto přístroje. Samotná sonda míří k Saturnu, kam má dorazit v červenci tohoto roku.

František Martinek Sluneční soustava

Magnetické pole Země

Vědcům je známo již dlouhou dobu, že magnetické póly Země nezůstávají stále na stejném místě, na rozdíl od pólů geografických. V roce 1831 se poprvé pokusil přesně určit polohu severního magnetického pólu známý polární badatel James Clark Ross. Jeho poloha však nesouhlasila se severním geografickým pólem. Magnetický pól se nacházel na severu Kanady poblíž západní části poloostrova Boothia na 70. rovnoběžce (70° 05,3 N, 96° 46 W).

Roman Maňák Sluneční soustava

První kometa nalezená dle předpovědi

Jsou vánoce roku 1758 a sedlák Johann Gregor Palitzsch ve vesnici Prohlis nedaleko Drážďan sleduje svým vlastnoručně vyrobeným šestipalcovým dalekohledem oblohu. Ne jen tak pro zábavu, ale s přesně určeným cílem - najít kometu, jejíž návrat předpovědel Edmond Halley. Nakonec je jeho snaha korunována úspěchem - kometu skutečně našel a předběhl tím spoustu jiných (i profesionálních astronomů), kteří se o její nalezení také pokoušeli. Stalo se tak 24.12.1758 (někde bývá uváděno též 25.12.), tedy před 245 lety a kometa, která poté dostala jméno Edmonda Halleyho - Halleyova kometa - tak vešla do dějin jako první kometa u níž byla prokázána periodicita a u níž byl úspěšně předpovězen návrat. Nalezení komety však předcházela řada dalších událostí, bez nichž by se objevení periodicity komet ještě nějkou dobu pozdrželo, takže začneme pěkně od začátku.

František Martinek Sluneční soustava

Jak na nebezpečné asteroidy

srazka_s_planetkou .jpg
Na kosmonautickém semináři, který pořádala Hvězdárna Valašské Meziříčí koncem listopadu 2002, přednesl mj. Ing. Bedřich Růžička, CSc. přednášku s názvem "Jak bojovat proti asteroidům". S podrobným textem přednášky se můžete seznámit v časopise Letectví a kosmonautika, konkrétně v číslech 20 až 22/2003.
Jiří Dušek Sluneční soustava

Lidská tvář na Marsu

cydonia_tvar.jpg
Je to důležité proto, aby "ufologové" dostali konečně pádnou odpověď. Odborníci mají už dávno jasno - jde o hru světla a stínu. Podobné příklady znají i ze Země. Zajímavé, ale ne záhadné... Tak už několik roků odborníci argumentují občasné snímání "záhadné oblasti" Cydonia na povrchu sousedního Marsu.
František Martinek Sluneční soustava

Kometa na kruhové oběžné dráze

Nové snímky objektu s označením 2001 RG100, pořízené 26. 11. 2003 pomocí reflektoru Spacewatch na Kitt Peak definitivně potvrdily, že se jedná o kometu. Následně byla nalezena i na fotografiích z let 1990 a 1993. Těleso bylo objeveno v září 2001 a obdrželo předběžné označení jako planetka.



19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »