Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Cassini: Prstence, Titan, Japetus a Rhea

Cassini: Prstence, Titan, Japetus a Rhea

Nová pozorování sondy Cassini přinášejí mnoho nového. Nad fotografiem Titanu kroutí vědci hlavou, Saturnovy prstence se možná rozpadají a na Zemi dorazily první snímku měsíců Rhea a Japetus.

Nové snímky Titanu nabourávají stávající teorie

Vědci mise Cassini/Huygens v sobotu uvolnili, jak sami prohlásili, nejlepší obrázky zamrzlého povrchu Saturnova měsíce Titanu. Jak ale zdůraznili, jsou na rozpacích, protože podle nich Cassini nezahlédl žádný důkaz o kapalinách na povrchu.

Nejnovější snímky Titanu odhalily jednotlivé soubory mraků o velikosti Arizony a také tmavé a světlé útvary na povrchu, které zobrazovací tým stále ještě analyzuje.

Záběry povrchu byly pořízeny během prvního průchodu okolo měsíce v pátek 2.7., ze vzdálenosti asi 320.000 km. Jeden z nejasných kruhových tvarů by mohl být obrovským kráterem, pozorovaný lineární útvar by mohl být uhlovodíkovou řekou nebo chybovou linkou v obrázku.

Vědci věří, že Titan by mohl mít na povrchu chemické sloučeniny stejné nebo podobné těm, které existovaly na Zemi v jejím raném stádiu, miliardu let před tím, než se objevil skutečný život. Titan je totiž dost Velký na to, aby byl řádnou planetou. Jeho atmosféra je skoro 12x tak hustá jako pozemská a obsahuje organické, na uhlíku založené sloučeniny. Vědci proto doufají, že by tam mohli najít uhlovodíková moře nebo jezera, ikdyž první snímky tomu zatím nenasvědčují.

Počáteční analýzy ale naznačují, že měsíc je místem nějakého typu geologické aktivity, kterou by mohl být vítr a větrná eroze nebo kapalina vznikajících jezer či řek. Vědci okolo vizuálního a infračerveného spektrometru ale byli zklamáni, protože neviděli žádný důkaz kapaliny prostřednictvím odrazu slunečního světla na hladkém povrchu kapaliny. Očekávali, že by mohli uvidět nějaké záblesky, ale neviděli ani jediný.

titan_cloud617895.jpg
Mezi novými snímky, které byly v sobotu uvolněny, byly také čtyři obrázky shluku mraků blízko Titanova jižního pólu, o kterých vědci předpokládají, že se skládají z metanu. Byly to ale jediné jasně zřetelné body na jinak neurčitých obrazech atmosféry. Infračervené snímky asi 2% plochy Titanu vybízí k přehodnocení předchozích teorií o měsíčním povrchu. Vědci předpokládali, že jasnější oblasti měsíce jsou silné vrstvy z ledu a tmavší oblasti jsou směsí uhlovodíků, ale jak nyní řekli, že to vypadá právě naopak. Jedna z členů Cassini týmu, Elizabeth Turtle, řekla v Pasadeně, že černobílé snímky se všeho nejvíce podobají "tajícímu smetanovému zmrzlinovému poháru". Poklepáním na obrázek si zvětšíte detail skupiny mraků v oblasti o průměru asi 400 km.

Vědci ovšem budou mít mnohem více šancí odkrýt záhady Titanu. Sonda Cassini během své plánované čtyřleté cesty vykoná ještě dalších 45 nízkých přeletů okolo měsíce a pořídí tisíce snímků. Navíc přistávací modul Huygens, snad pořídí během svého, 21 a půl hodiny trvajícího sestupu na padáku další a mnohem podrobnější snímky i analýzy atmosféry.

Sonda také poslala zpět k Zemi data, která ukázala, že během průletu mezi prstenci přežila asi 100.000 dopadů prašných částeček velikosti kouře.

K barevnému snímku nahoře: Pronikavá a všudypřítomná naoranžovělá vrstva mlhy zahalující povrch. Tak by byl vidět Titan pouhým okem. Snímky vizuálního a infračerveného mapujícího spektrometru sondy proto používají úzkopásmové filtry a tak odhalují třeba exotický povrch jižní polokoule měsíce, pokrytý různorodými materiály. Na severní polokouli je naopak zřetelný kruhový útvar, který může být kráterem. Použití filtrů blízké infračervené části spektra dovolí nahlédnout do atmosféry až třikrát hlouběji než přímo lidským okem. Takovýto obraz pak odhaluje jinak obtížně zahlédnutelný povrch s neobvyklou jasností. Barevnost obrázku je ale výsledkem kombinace tří snímků v různých částech spektra a ve falešných barvách. Žluté oblasti složeného snímku odpovídají na uhlovodík bohatým regionům, zatímco nazelenalé plochy odpovídají ledu. Metanový mrak u jižního pólu se jeví jako bílý proto, že je světlý na všech třech snímcích.

Saturnovy prstence se možná rozpadají

Erupce atomárního kyslíku pozorovaná u Saturnu sondou Cassini možná znamená, že prstence okolo planety zanikají a mohly by zmizet do 100 milionu let. Oznámili to vědci z NASA.

Jak říkají, atomický kyslík může být důkazem o srážkách mezi objekty v Saturnově E- prstenci, který je z velké části vytvořen z ledu a mohl by tak uvolňovat plyny, když se jeho části o sebe rozbíjejí.

"Důsledkem takových srážek by mohlo být, že během 100 milionů let by tento proces erodoval celý E- prstenec, pokud by nebyl doplňován", sdělil doktor Donald Shemansky člen Cassini vědeckého týmu. Zároveň ale upozornil, že vědci okolo projektu zatím nedosáhli jednotného závěru o původu erupce a nejsou si ještě dokonce na 100% jisti, zda skutečně přišla ze srážky mezi objekty v E- prstenci.

Další možnosti zahrnují meteorit, který do prstence vletěl z venčí, nebo konce taková událost, jako výbuch ledového vulkánu, na Enceladu, jednom ze 31 dnes známých Saturnových měsíců.

Takový úkaz však byl zatím pozorován pouze jednou. Samotná erupce nastala nejspíše někdy koncem ledna tohoto roku a byla zachycena přístroji sondy Cassini.

Cassini fotografoval měsíce Rhea a Japetus

rhea.jpg
japetus1.jpg
RheaJapetus

První snímek dalšího Saturnova měsíce Rhea zveřejnily agentury v neděli. Jedná se o neupravovaný a nekalibrovaný obrázek pořízený již v pátek 2. června a přenesený na Zem o den později. Sonda Cassini byla v době pořízení snímku od měsíce vzdálena 988 tisíc kilometrů. Obraz byl pořízen za použití filtrů CL1 a CL2. Stáhněte si snímek v plném rozlišení

O den později, 3.července vyfotografovala sonda také měsíc JAPETUS ze vzdálenosti přibližně 2.966.991 kilometrů. Také tento obraz byl pořízen za použití CL1 a CL2 filtrů. Snímek měsíce Rhea je vlevo, Japetus vpravo.

Zdroj: NASA/JPL a agenturní zprávy
Převzato od Hvězdárny Uherský Brod




O autorovi



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »