Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Cassini: Prstence, Titan, Japetus a Rhea

Cassini: Prstence, Titan, Japetus a Rhea

Nová pozorování sondy Cassini přinášejí mnoho nového. Nad fotografiem Titanu kroutí vědci hlavou, Saturnovy prstence se možná rozpadají a na Zemi dorazily první snímku měsíců Rhea a Japetus.

Nové snímky Titanu nabourávají stávající teorie

Vědci mise Cassini/Huygens v sobotu uvolnili, jak sami prohlásili, nejlepší obrázky zamrzlého povrchu Saturnova měsíce Titanu. Jak ale zdůraznili, jsou na rozpacích, protože podle nich Cassini nezahlédl žádný důkaz o kapalinách na povrchu.

Nejnovější snímky Titanu odhalily jednotlivé soubory mraků o velikosti Arizony a také tmavé a světlé útvary na povrchu, které zobrazovací tým stále ještě analyzuje.

Záběry povrchu byly pořízeny během prvního průchodu okolo měsíce v pátek 2.7., ze vzdálenosti asi 320.000 km. Jeden z nejasných kruhových tvarů by mohl být obrovským kráterem, pozorovaný lineární útvar by mohl být uhlovodíkovou řekou nebo chybovou linkou v obrázku.

Vědci věří, že Titan by mohl mít na povrchu chemické sloučeniny stejné nebo podobné těm, které existovaly na Zemi v jejím raném stádiu, miliardu let před tím, než se objevil skutečný život. Titan je totiž dost Velký na to, aby byl řádnou planetou. Jeho atmosféra je skoro 12x tak hustá jako pozemská a obsahuje organické, na uhlíku založené sloučeniny. Vědci proto doufají, že by tam mohli najít uhlovodíková moře nebo jezera, ikdyž první snímky tomu zatím nenasvědčují.

Počáteční analýzy ale naznačují, že měsíc je místem nějakého typu geologické aktivity, kterou by mohl být vítr a větrná eroze nebo kapalina vznikajících jezer či řek. Vědci okolo vizuálního a infračerveného spektrometru ale byli zklamáni, protože neviděli žádný důkaz kapaliny prostřednictvím odrazu slunečního světla na hladkém povrchu kapaliny. Očekávali, že by mohli uvidět nějaké záblesky, ale neviděli ani jediný.

titan_cloud617895.jpg
Mezi novými snímky, které byly v sobotu uvolněny, byly také čtyři obrázky shluku mraků blízko Titanova jižního pólu, o kterých vědci předpokládají, že se skládají z metanu. Byly to ale jediné jasně zřetelné body na jinak neurčitých obrazech atmosféry. Infračervené snímky asi 2% plochy Titanu vybízí k přehodnocení předchozích teorií o měsíčním povrchu. Vědci předpokládali, že jasnější oblasti měsíce jsou silné vrstvy z ledu a tmavší oblasti jsou směsí uhlovodíků, ale jak nyní řekli, že to vypadá právě naopak. Jedna z členů Cassini týmu, Elizabeth Turtle, řekla v Pasadeně, že černobílé snímky se všeho nejvíce podobají "tajícímu smetanovému zmrzlinovému poháru". Poklepáním na obrázek si zvětšíte detail skupiny mraků v oblasti o průměru asi 400 km.

Vědci ovšem budou mít mnohem více šancí odkrýt záhady Titanu. Sonda Cassini během své plánované čtyřleté cesty vykoná ještě dalších 45 nízkých přeletů okolo měsíce a pořídí tisíce snímků. Navíc přistávací modul Huygens, snad pořídí během svého, 21 a půl hodiny trvajícího sestupu na padáku další a mnohem podrobnější snímky i analýzy atmosféry.

Sonda také poslala zpět k Zemi data, která ukázala, že během průletu mezi prstenci přežila asi 100.000 dopadů prašných částeček velikosti kouře.

K barevnému snímku nahoře: Pronikavá a všudypřítomná naoranžovělá vrstva mlhy zahalující povrch. Tak by byl vidět Titan pouhým okem. Snímky vizuálního a infračerveného mapujícího spektrometru sondy proto používají úzkopásmové filtry a tak odhalují třeba exotický povrch jižní polokoule měsíce, pokrytý různorodými materiály. Na severní polokouli je naopak zřetelný kruhový útvar, který může být kráterem. Použití filtrů blízké infračervené části spektra dovolí nahlédnout do atmosféry až třikrát hlouběji než přímo lidským okem. Takovýto obraz pak odhaluje jinak obtížně zahlédnutelný povrch s neobvyklou jasností. Barevnost obrázku je ale výsledkem kombinace tří snímků v různých částech spektra a ve falešných barvách. Žluté oblasti složeného snímku odpovídají na uhlovodík bohatým regionům, zatímco nazelenalé plochy odpovídají ledu. Metanový mrak u jižního pólu se jeví jako bílý proto, že je světlý na všech třech snímcích.

Saturnovy prstence se možná rozpadají

Erupce atomárního kyslíku pozorovaná u Saturnu sondou Cassini možná znamená, že prstence okolo planety zanikají a mohly by zmizet do 100 milionu let. Oznámili to vědci z NASA.

Jak říkají, atomický kyslík může být důkazem o srážkách mezi objekty v Saturnově E- prstenci, který je z velké části vytvořen z ledu a mohl by tak uvolňovat plyny, když se jeho části o sebe rozbíjejí.

"Důsledkem takových srážek by mohlo být, že během 100 milionů let by tento proces erodoval celý E- prstenec, pokud by nebyl doplňován", sdělil doktor Donald Shemansky člen Cassini vědeckého týmu. Zároveň ale upozornil, že vědci okolo projektu zatím nedosáhli jednotného závěru o původu erupce a nejsou si ještě dokonce na 100% jisti, zda skutečně přišla ze srážky mezi objekty v E- prstenci.

Další možnosti zahrnují meteorit, který do prstence vletěl z venčí, nebo konce taková událost, jako výbuch ledového vulkánu, na Enceladu, jednom ze 31 dnes známých Saturnových měsíců.

Takový úkaz však byl zatím pozorován pouze jednou. Samotná erupce nastala nejspíše někdy koncem ledna tohoto roku a byla zachycena přístroji sondy Cassini.

Cassini fotografoval měsíce Rhea a Japetus

rhea.jpg
japetus1.jpg
RheaJapetus

První snímek dalšího Saturnova měsíce Rhea zveřejnily agentury v neděli. Jedná se o neupravovaný a nekalibrovaný obrázek pořízený již v pátek 2. června a přenesený na Zem o den později. Sonda Cassini byla v době pořízení snímku od měsíce vzdálena 988 tisíc kilometrů. Obraz byl pořízen za použití filtrů CL1 a CL2. Stáhněte si snímek v plném rozlišení

O den později, 3.července vyfotografovala sonda také měsíc JAPETUS ze vzdálenosti přibližně 2.966.991 kilometrů. Také tento obraz byl pořízen za použití CL1 a CL2 filtrů. Snímek měsíce Rhea je vlevo, Japetus vpravo.

Zdroj: NASA/JPL a agenturní zprávy
Převzato od Hvězdárny Uherský Brod




O autorovi



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »