Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Blesk na Saturnu, ledové světy okolo

Blesk na Saturnu, ledové světy okolo

Cassini_5.jpg
Sonda Cassini nedávno zpozorovala první blesk v Saturnově atmosféře. Objevila rádiové vlny pocházející z bouří, jejichž intensita kolísala s planetární zeměpisnou šířkou a rotací planety.

Z 3. června pochází fotografie Saturnova měsíce Enceladus, když od něj byla sonda vzdálena 1,6 milionu km.

Ledový Enceladus

Enceladus
Enceladus
Cassini vyfotografoval Saturnův měsíc Enceladus už 3.června 2004, když byl od něj vzdálen 1,6 milionu km. Enceladus je docela malý měsíc, s průměrem jen 499 km, ale je pokryt vodním ledem. To z něj dělá nejodrazivější objekt ve sluneční soustavě. Odráží až 90% světla, které na něj dopadne. Měsíc má hladký, jen lehce krátery rozbrázděný povrch. Mnoho jeho rysů jej spojuje s Jupiterovými měsíci Ganymédes a Europa.

Saturnův malý, třpytící se klenot, měsíc Enceladus (499 kilometrů v průměru), má nejodrazivější povrch ve sluneční soustavě. Diky povrchu z vodního ledu odráží více než 90% dopadajícího slunečního světla. Tento malý měsíc byl zdrojem mnohých překvapení už během éry Voyageru. Na Enceladu se nachází několik rovných a několik lehce krátery pokrytých oblastí. Navíc jsou pokryty rovnými rýhami. Tento jeho rys je velmi podobný Jupiterovým měsícům, Ganymédes a Europa a dělá tím z něj jeden ze Saturnových nejzáhadnějších měsíců. Cassini udělá poprvé nízký přelet nad měsícem až 17.února 2005. Do té doby se musíme spokojit jen s dálkovými fotografiemi. Pak Cassini začne zkoumat jeho bohatou geologickou minulost.

Snímek byl pořízen ve viditelném světle úzko úhlovou kamerou ze vzdálenosti 1,6 milionu kilometrů. Slunce a Enceladus při tom svíraly úhel asi 103 stupně. Obrazová stupnice je 10 kilometrů na pixel. Obraz není zvětšený.

Pro více informací o misi Cassini-Huygens, navštivte http://saturn.jpl.nasa.gov nebo Cassini domácí stránku, http://ciclops.org

Cassini pozoroval blesk na Saturnu

Blesky mohou vědcům napovědět mnoho o atmosféře a rychlostech větru na planetě. Sonda Cassini nedávno zpozorovala první blesk v Saturnově atmosféře. Objevila rádiové vlny pocházející z bouří, jejichž intensita kolísala s planetární zeměpisnou šířkou a rotací planety.

Toto bylo první přímé pozorování blesku v Saturnově atmosféře, ačkoli sondy Voyager pozorovaly v osmdesátých letech podobné jevy nepřímo.

Vědci nyní doufají, že použijí stejnou metodu i ke zjištění blesků na Saturnově největším měsíci Titanu, až sonda kolem něj vykoná první nízký přelet letos 26. října.

Vědecký pracovník mise, Phillippe Zarka řekl, že již pozorovali několik bouří u kterých k nalezení a zjištění jejich původu používali směrový radiový přijímač.

Rádiové vysílání bylo objeveno přístrojem Radio and plasma wave science instrument (RPWS), neboli Přístroj pro zkoumání radiových a plazmatických vln.

Objev byl učiněn během největšího přiblížení sondy k planetě, letos 1.července.

Dalším z přístrojů, kterým je zobrazovač magnetosféry, také byl objeven nový, do té doby neznámý, radiační pás kolem Saturnových prstenců. Hlavní radiační pás se rozkládá daleko mimo prstence, zatím co nový radiační pás leží uvnitř nich, přímo u planety.

Zdroj: CICLOPS tiskové zprávy, BBC News
Převzato od Hvězdárny Uherský Brod




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »