Purpurová mlha Titanu

Zahalený purpurovou stratosférickou mlhou, tak vypadá Titan na snímku z prvního významného přiblížení sondy Cassini. Ukazuje dvě tenké mlhové vrstvy, z nichž vnější je od zbytku atmosféry jako by oddělená a plující vysoko v atmosféře. Je tak tenká, že je viditelná pouze na okraji srpku měsíce a jen za použití úzkopásmového filtru citlivého na vlnové délky ultrafialového světla, se středem na vlnové délce 338 nanometrů. Obraz je zpracován ve falešných barvách. Oblačná koule Titanu je zbarvena bledou oranžovou barvou, která odpovídá tomu, jak bychom ji viděli očima, ale obě hlavní vrstvy atmosférické mlhy a tenký předěl mezi nimi byly zvýrazněny jasem, kontrastem i purpurovou barvou, aby se zlepšila jejich viditelnost (zvětšete si obrázek).

Nejlepší pozorovatelnosti oddělené vrstvy bylo dosaženo v ultrafialovém světle, protože malé částečky mlhy, které tvoří tuto část horní atmosféry Titanu, rozptylují krátké vlnové délky efektivně více než delší vlnové rozsahy viditelného nebo infračerveného světla.

Obraz odhaluje klíčové kroky ve formování a vývoji Titanovy mlžné obálky. Proces začíná už ve vysoké atmosféře, ve výškách nad 400 kilometrů, kde ultrafialové záření rozkládá metan a dusíkaté molekuly. Produkty rozkladu pak spolu nejspíše znovu reagují a tvoří komplexnější organické molekuly obsahujících uhlík, vodík a dusík, které se mohou spojit a tvořit velmi malé částečky pozorované jako mlha. Nižší část oddělené mlhové vrstvy asi jen 120 kilometrů nad povrchem a je mnohem hustší.

Snímek byl pořízen úzko úhlovou kamerou 3. června 2004, ze vzdálenosti asi 789.000 kilometrů od Titanu, když Slunce, Cassini a Titan svítali úhel 114 stupňů. Rozlišení je 4,7 kilometrů na pixel.

Pro více informací o misi Cassini- Huygens, získáte na http://saturn.jpl.nasa.gov a http://ciclops.org/.
Převzato od Hvězdárny Uherský Brod