Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Ganymédes má abnormality v rozložení hmoty pod povrchem

Ganymédes má abnormality v rozložení hmoty pod povrchem

ganymedes.jpg
Vědci objevili záhadné nerovnoměrnosti v rozložení hmoty pod zledovatělým povrchem Jupiterova největšího měsíce, Ganymédes. Tyto nepravidelnosti mohou být skalními formacemi uloženými uvnitř, pod Ganymedovou ledovou skořápkou po miliardy let. Objev přichází 11 měsíců po té, co sonda Galileo, která je zaznamenala, řízeně zanikla v Jupiterově atmosféře, po skoro osmi letech služby v systému Jupiteru.

Výzkumníci z NASA - JPL v Pasadeně a Kalifornské univerzity v Los Angeles (UCLA), oznámili svůj nález ve vydání časopisu Science 13. srpna.

Nové objevy nutí vědce k tomu, aby přehodnotili předchozí úvahy o vnitřku měsíce Ganymédes. Oznámené výdutě uvnitř ledového příkrovu měsíce nemají žádné, k nim přidružené viditelné povrchové rysy. Přinejmenším to vědcům říká, že led je pravděpodobně dostatečné silný, přinejmenším blízko povrchu. Tam také asi zadržuje předpokládané skalní masy klesající velmi pomalu ke spodní části ledu. Ale taková anomálie by mohla být také způsobena nahromaděním skal na spodku ledové pokrývky.

"Pozorované anomálie by mohly být velkými koncentracemi skal v ledu, nebo pod ledovým povrchem. Mohly by také být podpovrchovou vrstvou ledu smíšeného se skalami, se střídavým obsahem skály," řekl Dr. John Anderson, vědec a autor zprávy z JPL. "Pokud má Ganymed pod ledem kapalný vodní oceán, mohly by to být i změny jeho hloubky s hromadami skal na dně oceánu. Mohly by to být topografické změny skrytého skalnatého povrchu podloží v hloubce vnější ledové skořápky. Existuje mnoho možností a my potřebujeme udělat více studií," pokračuje Anderson.

Dr. Gerald Schubert (UCLA), spoluautor článku k tomu řekl. "Ačkoli ještě nevíme nic konečného o skutečné hloubce ledu, v tomto bodě jsme neočekávali, že by Ganymédova ledová skořápka mohla být dost silná, aby podporovala takové koncentrace hmoty. Očekávali jsme, že nerovnoměrnosti v rozložení hmoty by byly těsně u povrchu, nebo na spodku silného ledového příkrovu opírající se až o podložní skály. Bylo by opravdu překvapením, pokud by tyto hmoty byly uprostřed ledového příkrovu."

Prozatím se předpokládá, že Ganymédes má tři hlavní vrstvy. Sféru kovového, železného jádra, kulový skalní plášť obklopující jádro a kulovou, většinou ledovou skořápku obklopující jak skálu, tak železné jádro.

Ledový příkrov by mohl být velmi silný, možná až 800 kilometrů. Viditelný povrch je jeho vrcholem. Ačkoliv je to většinou led, ledová skořápka by přeci jen mohla obsahovat nějakou tu skalní příměs. Vědci věří, že v ledu blízko povrchu může být dostatečné množství skály. A střídání množství skály by mohlo být zdrojem těchto pozorovaných abnormalit v rozložení hmoty.

Vědci narazili na tyto abnormality ve výsledcích studia Dopplerovského měření Ganymedeovy gravitace během druhého nízkého přeletu měsíce v roce 1996. Tehdy byl měřen účinek měsíční gravitace na kosmické plavidlo letící kolem. Při tom se našly neočekávané variace. Analyzováno bylo všech 31 nízkých přeletů, nad všemi čtyřmi Jupiterovými velkými měsíci a nakonec, jen při jednom nízkém přeletu, (druhém nad Ganymédem), byly anomálie v rozložení hmot tak evidentní.

Vědci před tím viděli takové anomálie v rozložení hmot jen na jednom dalším měsíci, na tom pozemském. Bylo to už během prvních měsíčních orbitálních misí v šedesátých letech minulého století. Během misí Apollo pak bylo zjištěno, že se jedná lávu rozlitou v plochých "mořích".

Nicméně, vědci dnes nemohou najít podobnost mezi těmito Měsíčními a Ganymédovými koncentracemi hmot. "Skutečnost, že tyto anomálie mohou být objeveny jen při nízkých přeletech je výzvou pro budoucí mise," řekl Dr. Torrence Johnson, bývalý vědecký pracovník projektu Galileo. Poznání vnitřku Ganyméda tedy může být úkolem pro NASA při navrhované misi Jupiter Icy Moons Orbiter.

Zdroj : SpaceDaily.com
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »