Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Ganymédes má abnormality v rozložení hmoty pod povrchem

Ganymédes má abnormality v rozložení hmoty pod povrchem

ganymedes.jpg
Vědci objevili záhadné nerovnoměrnosti v rozložení hmoty pod zledovatělým povrchem Jupiterova největšího měsíce, Ganymédes. Tyto nepravidelnosti mohou být skalními formacemi uloženými uvnitř, pod Ganymedovou ledovou skořápkou po miliardy let. Objev přichází 11 měsíců po té, co sonda Galileo, která je zaznamenala, řízeně zanikla v Jupiterově atmosféře, po skoro osmi letech služby v systému Jupiteru.

Výzkumníci z NASA - JPL v Pasadeně a Kalifornské univerzity v Los Angeles (UCLA), oznámili svůj nález ve vydání časopisu Science 13. srpna.

Nové objevy nutí vědce k tomu, aby přehodnotili předchozí úvahy o vnitřku měsíce Ganymédes. Oznámené výdutě uvnitř ledového příkrovu měsíce nemají žádné, k nim přidružené viditelné povrchové rysy. Přinejmenším to vědcům říká, že led je pravděpodobně dostatečné silný, přinejmenším blízko povrchu. Tam také asi zadržuje předpokládané skalní masy klesající velmi pomalu ke spodní části ledu. Ale taková anomálie by mohla být také způsobena nahromaděním skal na spodku ledové pokrývky.

"Pozorované anomálie by mohly být velkými koncentracemi skal v ledu, nebo pod ledovým povrchem. Mohly by také být podpovrchovou vrstvou ledu smíšeného se skalami, se střídavým obsahem skály," řekl Dr. John Anderson, vědec a autor zprávy z JPL. "Pokud má Ganymed pod ledem kapalný vodní oceán, mohly by to být i změny jeho hloubky s hromadami skal na dně oceánu. Mohly by to být topografické změny skrytého skalnatého povrchu podloží v hloubce vnější ledové skořápky. Existuje mnoho možností a my potřebujeme udělat více studií," pokračuje Anderson.

Dr. Gerald Schubert (UCLA), spoluautor článku k tomu řekl. "Ačkoli ještě nevíme nic konečného o skutečné hloubce ledu, v tomto bodě jsme neočekávali, že by Ganymédova ledová skořápka mohla být dost silná, aby podporovala takové koncentrace hmoty. Očekávali jsme, že nerovnoměrnosti v rozložení hmoty by byly těsně u povrchu, nebo na spodku silného ledového příkrovu opírající se až o podložní skály. Bylo by opravdu překvapením, pokud by tyto hmoty byly uprostřed ledového příkrovu."

Prozatím se předpokládá, že Ganymédes má tři hlavní vrstvy. Sféru kovového, železného jádra, kulový skalní plášť obklopující jádro a kulovou, většinou ledovou skořápku obklopující jak skálu, tak železné jádro.

Ledový příkrov by mohl být velmi silný, možná až 800 kilometrů. Viditelný povrch je jeho vrcholem. Ačkoliv je to většinou led, ledová skořápka by přeci jen mohla obsahovat nějakou tu skalní příměs. Vědci věří, že v ledu blízko povrchu může být dostatečné množství skály. A střídání množství skály by mohlo být zdrojem těchto pozorovaných abnormalit v rozložení hmoty.

Vědci narazili na tyto abnormality ve výsledcích studia Dopplerovského měření Ganymedeovy gravitace během druhého nízkého přeletu měsíce v roce 1996. Tehdy byl měřen účinek měsíční gravitace na kosmické plavidlo letící kolem. Při tom se našly neočekávané variace. Analyzováno bylo všech 31 nízkých přeletů, nad všemi čtyřmi Jupiterovými velkými měsíci a nakonec, jen při jednom nízkém přeletu, (druhém nad Ganymédem), byly anomálie v rozložení hmot tak evidentní.

Vědci před tím viděli takové anomálie v rozložení hmot jen na jednom dalším měsíci, na tom pozemském. Bylo to už během prvních měsíčních orbitálních misí v šedesátých letech minulého století. Během misí Apollo pak bylo zjištěno, že se jedná lávu rozlitou v plochých "mořích".

Nicméně, vědci dnes nemohou najít podobnost mezi těmito Měsíčními a Ganymédovými koncentracemi hmot. "Skutečnost, že tyto anomálie mohou být objeveny jen při nízkých přeletech je výzvou pro budoucí mise," řekl Dr. Torrence Johnson, bývalý vědecký pracovník projektu Galileo. Poznání vnitřku Ganyméda tedy může být úkolem pro NASA při navrhované misi Jupiter Icy Moons Orbiter.

Zdroj : SpaceDaily.com
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »