Meteorit z Ománu prozradil svůj měsíční původ i historii
Vědci poprvé v historii určili přesný zdroj meteoritu z Měsíce. Jejich jedinečný meteorit zaznamenává totiž čtyři oddělené měsíční impakty. První, který určili, byl Mare Imbrium, nejmladší z velkých meteorických kráterů na Měsíci. Je datován do doby před 3,9 miliardami let. Je to nové a klíčové datum jak pro Měsíční tak dokonce i pro pozemskou stratigrafii, protože jak říkají vědci, život na Zemi by se jen těžko vyvíjel při tak těžkém meteorickém bombardování. Musel se tedy začít vyvíjet až později.
Geolog, který meteorit našel a vědci ze Švýcarska, Švédska, Německa, Velké Británie a USA, kteří analyzovali v arizonské laboratoři tento jedinečný kámen, publikovali výsledky své práce 30. července v žurnálu Nature. Švýcarský geolog Edwin Gnos, je tak prvním ze jmenovaných autorů článku nadepsaného "Určení zdroje měsíčního meteoritu: Důsledky pro vývoj Měsíce."
Edvin Gnos, Ali Al- Kathiri a Beda Hofmann našli 206 gramů těžký meteorit v Ománu 16.ledna 2002. Geologové byli napojeni na meteorickou vyhledávací expedici pod záštitou vlády Ománu, Přírodopisného muzea a Univerzity v Bernu.
"Ománská poušť je novým místem kde se dají najít meteority," řekl Tim Jull z Arizonské univerzity v Tucsonu. Jull řídí státní vědeckou nadaci při Arizonské akcelerační a hmotnostní spektrometrické laboratoři (AMS). Jull analyzoval berylium a uhlíkové izotopy, které vypovídají o tom, jak dlouho byl meteorit v kosmu potom co byl vyvržen z Měsíc i o tom jak dávno padly na zem v Ománu.
Vědci, kteří získali zvláštní povolení potřebné pro pátrání po meteoritech v Ománu a severní Africe, byli za posledních šest let za své úsilí dostatečně odměněni. Sedm ze 30 známých měsíčních meteoritů bylo nalezeno v Ománu a dalších pět bylo nalezeno v severní Africe, jeden byl nalezen v Austrálii a zbývajících 16 bylo nalezeno v Antarktidě. Horké nebo chladné, klima totiž ochraňuje meteority před rychlým zvětráváním.
Gnos, Al- Kathiri a Hofmann ihned rozpoznali, že meteorit je měsíčního nebo marťanského původu, protože nebyl magnetický. Meteority planetárního původu totiž neobsahují kov. A typicky pro měsíční horninu byl nazelenalý a obsahoval bílé a hranaté živcové vměstky.
Ale když jej testovali Geigerovým počítačem, odhalili i to, že to není typická měsíční skála. Našli v něm vysoké hodnoty radioaktivního uranu, thoria a draslíku. Spektroskopické laboratorní zkoušky paprsky gama prozradily, že se hodí k jediné záhadné skupině měsíčních skal pojmenované "KREEP," jako zkratka K pro draslík, REE pro vzácné pozemské prvky a P pro fosfáty.
A v tomto momentě již bylo jasné, že skála má co dělat s velkým impaktem Imbrium, pravým okem v Měsíční tváři. Mare Imbrium je jediná oblast kde byly nalezeny skály KREEP. Ty tam nalezly dvě mise Apollo a později je potvrdila sonda Lunar Prospector Orbiter radioactivity survey v roce 1998 - 99.
Výsledky najdete na http://www.geo.unibe.ch/sau169
Vědci provedli na meteoritu, pojmenovaném Sayh al Uhaymir (SaU) 169, sérii laboratorních zkoušek a vypracovali jeho detailní historii:
Bez výsledků z programů Apollo a Luna a zvláště bez obrovského pokroku ve znalostech Měsíce, získaných během posledních 20 až 30 let, by bylo možné pouze konstatovat, že SaU 169 je jen výjimečnou měsíční skálou. Bez zásadních informací z takových misí jako Clementine a Lunar Prospector, by nikdy nebylo možné spojit datování s chemickým složením a s informacemi o měsíčním povrchu.
Zdroj: University of Arizona
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod
