Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  LONEOS objevil asteroid s nejmenší oběžnou dráhou

LONEOS objevil asteroid s nejmenší oběžnou dráhou

Pokračující pátrání po blízko zemských asteroidech na Lowellově Observatoři, přineslo další zajímavý objev. Je jím 2004 JG6, asteroid nalezený během LONEOS (the Lowell Observatory Near-Earth Object Search) večer 10.května 2004 Brianem Skiffem.

asteroid-2004-jg6-bg.jpg
Svůj objev ohlásil do Minor Planet Center (MPC) v Cambridge MA, které vystupuje jako mezinárodní centrum pro objevy asteroidů a komet. MPC jej pak celosvětově rozeslalo k verifikaci. Všechna počáteční sledování byla získána amatérskými i profesionálními pozorovateli na jihozápadě USA a po několika dnech mohla být dopočítána celá oběžná dráha. Úřední oznámení a předběžná oběžná dráha byla zveřejněna MPC 13.května, kdy se objekt nacházel mezi Zemí a Venuší.

Objekt 2004 JG6 obíhá okolo Slunce jednou za šest měsíců a to z něj dělá asteroid s nejkratšími známou oběžnou dobou. Obvykle se totiž asteroidy nachází až mezi oběžnými drahami Marsu a Jupiteru, zhruba dva až čtyřikrát dále od Slunce než je Země a Slunce obíhají i několik let.

Na místo toho, 2004 JG6 obíhá úplně uvnitř zemské oběžné dráhy. Je teprve druhým objektem tohoto typu, který známe. Prvním takovým asteroidem, nalezeným úplně uvnitř zemské oběžné dráhy, byl vloni, téměř přesně před rokem, 2003 CP20. Ačkoli je větší než 2004 JG6, je 2003 CP20 o něco více vzdálen od Slunce. Těsněji ke Slunci se přibližuje už jen planeta Merkur. 2004 JG6 se přibližuje ke Slunci na méně než 48 milionů km, každých šest měsíců. Přibližná průměrná orbitální rychlost asteroidu překračuje 30 km/sec. V závislosti na pozici Země a Merkuru se k nim asteroid může přiblížit na asi 5,6 respektive 3,2 milionu km.

V nadcházejících týdnech se 2004 JG6 bude pohybovat skrz souhvězdí Raka a Canis Minor, nízko na západní obloze. Kvůli téměř přesně šestiměsíční oběžné době době, by asteroid měl být pozorovatelný znovu na prakticky stejném místě oblohy i příští rok v květnu, když ovšem mezi tím vykoná celé 2 oběhy okolo Slunce, zatím co Země jen Jeden.

Podle současných odhadů, je rozměr 2004 JG6 pravděpodobně někde mezi 500 metry až 1 km v průměru. Navzdory jeho blízkosti, objekt nepředstavuje žádné nebezpečí srážky se Zemí.

Asteroidy s oběžnými dráhami úplně uvnitř zemské oběžné dráhy byly neformálně pojmenovány "Apoheles", slovem které pochází havajského názvu pro oběžnou dráhu. Název má shodou okolností ale také řecké kořeny "apo" pro vně, a "heli" pro Slunce. Protože téměř celou dobu svého oběhu okolo Slunce zůstávají na denní obloze, jsou jen velmi obtížně pozorovatelné. Odhaduje se, že může existovat asi 50 Apoheles srovnatelné velikosti nebo dokonce větších než je 2004 JG6, ale mnoho z nich určitě nemůže být ze Země vůbec nikdy pozorováno. K tomu bude sloužit teprve nová kosmická observatoř Gaia.

Zdroj: SpaceDaily
Převzato: Hvězdárna Uherský Brod




O autorovi



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »