< >
Zobrazit fotku v originálním rozlišení v nové záložce

Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava

Sluneční soustava



Pavel Koten Sluneční soustava

Saturn a Io podle VLT

Snímky planety Saturn a Jupiterova vulkanického měsíce Io pořízené v průběhu testování 8,2m dalekohledu VLT-Yepun na Paranal Observatory v Chile patří mezi vůbec nejkvalitnější snímky získané ze zemského povrchu. "První světlo" bylo tímto dalekohledem zachyceno v listopadu loňského roku a od 22. ledna probíhá fáze testování nového přístroje. Do plného provozu bude dalekohled uveden později v letošním roce. Přístroj je vybaven systémem adaptivní optiky NAOS a infračervenou kamerou CONICA. Zejména snímky planety Saturn udivují svojí ostrostí. Jsou na nich viditelné jednotlivé prstence a mezery mezi nimi, stejně jako struktury oblačnosti na samotné planetě, pozůstatek obří bouře v blízkosti rovníku nebo temná skvrna o průměru kolem 300 km v blízkosti jižního pólu, která byla nedávno objevena jiným pozemským dalekohledem. Rovněž je zachycen měsíc Thetys, který byl použit adaptivní optikou jako referenční "hvězda". Na obrázcích měsíce Io je rozeznatelná řada povrchových útvarů jako vulkány či lávové proudy. Všechny snímky byly pořízeny v infračerveném oboru spektra.
Zdroj: ESO Press photos ze dne 31. ledna
PK
Luděk Vašta Sluneční soustava

Kometa 96P/Machholz u Slunce a koronální ejekce

9. 1. 2002: Kometa 96P/Machholz u Slunce a koronární ejekce
Sonda SOHO (Solar and Heliospheric Observatory) neustále sleduje našinejbližší hvězdu - Slunce. Účelem je sledování koróny, slunečního větru,vztahů mezi Sluncem a prostředím na Zemi. Jako vedlejší produkt však pomohlaobjevit desítky malých komet které prolétaly kolem. Na animaci (2,5 MB) vidíte přiblížení komety96P/ Machholzke Slunci. Nejčerstvější snímky jsouna stránce věnované projektu SOHO. V noci 8./9. ledna 2002 pak došlo kekoronární ejekci, takže na druhé animaci(1,2 MB) můžete sledovat nádhernékosmické divadlo.
Luděk Vašta Sluneční soustava

Těsné průlety planetek okolo Země

Dva těsné průlety planetek okolo Země jsme zaznamenali v nedávné době.Nejprve to bylo 16. prosince 2001 těleso s označením 1998 WT24, které se dostalo navzdálenost cca 1,8 mil. km. O jedenáct dnů později pak byla americkýmprojektem NEAT objevena planetka 2001 YB5 o průměru přibližně 300 m, kteráse dostala 7. ledna 2002 do vzdálenosti jen asi 820 tisíc km. Od roku 1937,kdy se k Zemi přiblížila kilometrová planetka Hermes (později ztracená a jižnikdy zatím znovu neobjevena), to byl nejtěsnější průlet tak velkého tělesa.Ostatní bližší průlety byly jen balvany o velikosti metrů či několikadesítek metrů.
A co v budoucnosti? V září 2004 se na cca 1,5 mil. km k Zemi přiblížíplanetka (4179) Toutatis. V srpnu 2027 objekt s označením 1999 AN10 minenaši planetu ve vzdálenosti asi 400 tisíc km. A 1. prosince 2140 se budememoci pokochat planetkou 2000 WO107 - vzdálenost 120 tisíc km od Země slibujei viditelnost cca půlkilometrového tělíska pouhýma očima, bez pomocidalekohledu. Díky rychlému přibližování její jasnost toho dne vzroste během16 hodin asi 70 tisíckrát. Ovšem je také možné, že se mezitím objeví nějakénové těleso, vždyť i o planetce 2001 YB5 jsme až do 27. prosince 2001 vůbecnevěděli.
Luděk Vašta Sluneční soustava

Kometa 96/P Machholz u Slunce

Kometa 96/P Machholz u Slunce
Sonda SOHO (Solar and Heliospheric Observatory) neustále sleduje našinejbližší hvězdu - Slunce. Účelem je sledování koróny, slunečního větru,vztahů mezi Sluncem a prostředím na Zemi. Jako vedlejší produkt však pomohlaobjevit desítky malých komet které prolétaly kolem. Na animaci (2,5 MB) vidíte přiblížení komety 96/P Machholzke Slunci. Nejčerstvější snímky jsoupak na stránce věnované projektu SOHO.
Luděk Vašta Sluneční soustava

Těsné průlety planetek okolo Země

Dva těsné průlety planetek okolo Země jsme zaznamenali v nedávné době.Nejprve to bylo 16. prosince 2001 těleso s označením 1998 WT24, které se dostalo navzdálenost cca 1,8 mil. km. O jedenáct dnů později pak byla americkýmprojektem NEAT objevena planetka 2001 YB5 o průměru přibližně 300 m, kteráse dostala 7. ledna 2002 do vzdálenosti jen asi 820 tisíc km. Od roku 1937,kdy se k Zemi přiblížila kilometrová planetka Hermes (později ztracená a jižnikdy zatím znovu neobjevena), to byl nejtěsnější průlet tak velkého tělesa.Ostatní bližší průlety byly jen balvany o velikosti metrů či několikadesítek metrů.
A co v budoucnosti? V září 2004 se na cca 1,5 mil. km k Zemi přiblížíplanetka (4179) Toutatis. V srpnu 2027 objekt s označením 1999 AN10 minenaši planetu ve vzdálenosti asi 400 tisíc km. A 1. prosince 2140 se budememoci pokochat planetkou 2000 WO107 - vzdálenost 120 tisíc km od Země slibujei viditelnost cca půlkilometrového tělíska pouhýma očima, bez pomocidalekohledu. Díky rychlému přibližování její jasnost toho dne vzroste během16 hodin asi 70 tisíckrát. Ovšem je také možné, že se mezitím objeví nějakénové těleso, vždyť i o planetce 2001 YB5 jsme až do 27. prosince 2001 vůbecnevěděli.
redakce II Sluneční soustava

Dva těsné průlety

Dva těsné průlety planetek okolo Země jsme zaznamenali v nedávné době. Nejprve to bylo 16. prosince 2001 těleso s označením 1998 WT24, které se dostalo na vzdálenost cca 1,8 mil. km. O jedenáct dnů později pak byla americkýmprojektem NEAT objevena planetka 2001 YB5 o průměru přibližně 300 m, která se dostala 7. ledna 2002 do vzdálenosti jen asi 820 tisíc km. Od roku 1937,kdy se k Zemi přiblížila kilometrová planetka Hermes (později ztracená a již nikdy zatím znovu neobjevena), to byl nejtěsnější průlet tak velkého tělesa. Ostatní bližší průlety byly jen balvany o velikosti metrů či několika desítek metrů.
Pavel Suchan Sluneční soustava

Země se potká s planetkou 1998 WT24

Kosmické rande - Země se potká s planetkou.
V polovině prosince se k Zemi přiblíží planetka 1998 WT24 o velikostipřibližně 1 km, která byla objevena v rámci projektu LINEAR v závěrulistopadu 1998. K největšímu přiblížení dojde 16. prosince 2001 v ranníchhodinách, kdy vzdálenost planetky od nás bude pouhých 1,8 milionu km. To jejen asi pětkrát dál, než je vzdálenost Měsíce od Země. V té době buderychlost jejího pohybu po obloze asi 1 stupeň za hodinu a planetka se budepohybovat souhvězdím Persea. Podrobnosti a mapka jsou vtiskovém prohlášení ČAS č.33.
Pavel Koten Sluneční soustava

Venuše ve zcela novém světle

Planeta Venuše vypadá v rentgenovém záření podobně jako ve viditelném světle, tedy tvoří opět srpek v závislosti na vzájemné poloze Slunce, Venuše a Země, ale je zde i řada rozdílů. Zjistili to astronomové pozorující tuto planetu pomocí dalekohledu Chandra vůbec poprvé v historii v tomto oboru elektromagnetického spektra. Zatímco ve viditelném světle je srpek planety osvětlený rovnoměrně s nejjasnější částí blízko středu, v oblasti rentgenového záření je srpek jasnější na okrajích. Zcela jiný je původ obou složek záření. Ve viditelném světle je pozorováno záření, které se odráží od husté oblačnosti ve výškách mezi 50 a 70 km. Rentgenové záření je způsobeno fluorescencí. Sluneční rtg. záření dopadá do planetární atmosféry, přičemž uvolňuje elektrony z vnějších hladin atomů a tím je excituje do vyšších energetických stavů. Tyto atomy se téměř okamžitě vrací do základního energetického stavu za současného vyzáření fotonů v rtg. oblasti spektra. Většina rtg. záření Venuše je způsobena fluorescencí atomů kyslíku a uhlíku ve výškách mezi 120 a 140 km nad povrchem. Díky tomu se planeta jeví jasnější na okrajích, protože je zde tohoto materiálu více. Pozorování se uskutečnila v lednu letošního roku.
Zdroj: NASA Press release 01-236 ze dne 29. listopadu
PK
Luděk Vašta Sluneční soustava

Snímky Saturna v rozmezí 11 měsíců

foto: Michał KałuznyNěkdy se díváme na Saturnovy prstence z velkého nadhledu (podhledu), jindyje zase vidíme jako uzoučkou linku, když je naše Země ve stejné rovině jakoprstence Saturna. Michał Kałuzny z Polska pořídil dva snímky Saturna vrozmezí jedenácti měsíců a můžete se sami přesvědčit, jak se za tuto dobuzměnil jeho vzhled v dalekohledech, sklonprstenců.

Pavel Koten Sluneční soustava

Pohled na dění pod sluneční skvrnou

Za pomoci přístroje MDI na palubě družice SOHO nahlédli vědci poprvé do oblasti pod sluneční skvrnou a zaznamenali zde vířivé toky plasmatu, které vytvářejí samoposilovací cyklus držící sluneční skvrnu pohromadě. Na první pohled se totiž zdá, že silná magnetická pole musí způsobit velmi rychlý rozpad slunečních skvrn. Pozorování ovšem ukazují, že tomu tak není, že sluneční skvrny existují týdny i déle. Už delší dobu je známo, že magnetické pole pod skvrnou "přiškrcuje" tok energie z vnitra Slunce. To způsobí, že materiál nad tímto "špuntem" chladne a houstne, v důsledku čehož se začne potápět rychlostí až 5000 km/h a do blízkosti středu skvrny proudí okolní plasma a magnetické pole. Hustší magnetické pole podporuje další ochlazování, které vede k ponoření dalšího plasmatu a tak se ustanoví samoobnovovací cyklus. Dokud zůstává magnetické pole silné, je přítomen efekt ochlazování, který řídí vtok plasmatu a ten udržuje strukturu skvrny stabilní. Oblast pod špuntem se naopak ohřívá, což rovněž potvrdila pozorování přístroje MDI v roce 1998. Ukazuje se, že chladná oblast tvořící skvrnu je ve skutečnosti velmi mělká. Také proudění materiálu od skvrny, které je pozorováno na povrchu, se odehrává jen ve velmi tenké vrstvě.
Zdroj: NASA News release ze dne 6. listopadu
PK
Pavel Koten Sluneční soustava

První data o kometě Borrelly

Na tiskové konferenci byly představeny první, předběžné výsledky blízkého průletu sondy Deep Space 1 okolo komety Borrelly. Sonda pořídila dosud nejpodrobnější snímky kometárního jádra. Jádro komety svým tvarem připomíná bowlingovou kuželku. Délka jádra je 8 km, šířka 4 km. Nejlepší dosažené rozlišení na snímcích je 45 m na pixel, což je lepší rozlišení než na snímcích jádra komety Halley pořízenými sondou Giotto v roce 1986. Na povrchu jádra jsou patrné světlé a tmavé oblasti. Světlejší oblasti jsou souvisí s několika pozorovanými výtrysky prachu a plynu. Tyto výtrysky jsou spojovány s prasklinami na "krku" kuželky, které mohou vést v budoucnosti k rozpadu komety. Povrch je velmi členitý, mnohem více než se původně předpokládalo, a je tvořen velmi tmavým materiálem. Na jeho složení si musíme ještě několik týdnů počkat než budou analyzována data pořízená infračerveným spektrometrem. Iontový a elektronový spektrometr odhalil jinou zajímavost. Předběžný pohled na data ukazuje, že jádro komety není ve středu komy, ale je posunuto poněkud stranou. To by mohlo být způsobeno právě výtrysky viditelnými na černobílých snímcích. Vědci jsou nadšeni kvalitou získaných dat a také nečekaně bezproblémovým průběhem přiblížení obou těles. Technické poznatky získané při tomto setkání budou prospěšné i pro budoucí výpravy ke kometám.
Zdroj: JPL Press release ze dne 25. září
PK
Luděk Vašta Sluneční soustava

Přednáška o úplném zatmění Slunce

Přednáška o úplném zatmění Slunce
V pondělí 10. září 2001 od 18:05 hodin výjimečně na Štefánikově hvězdárně naPetříně pořádá Pražská pobočka ČAS přednášku doc. RNDr.Petra Kulhánka, CSc. na témaÚplnézatmění Slunce 21. června 2001 v Africe - pohled a vzpomínky účastníkaexpedice.
Pražská pobočka se tak tímto tématem vrací k prvnímu zatmění Slunce v tomtotisíciletí, za kterým ovšem museli naši pozorovatelé daleko cestovat.Expedice vyslaná Českým vysokým učením technickým procestovala různýmizpůsoby mnoho kilometrů třemi jihoafrickými státy, a tak obrázky a povídánínebudou jenom o astronomii. Zveme všechny zájemce - členy PP ČAS i hosty!Připomínáme výjimečný termín i místo. Na hvězdárnu se lze dostat lanovkou zÚjezda, která jezdí po deseti minutách. Protože v pondělí je na Štefánikověhvězdárně zavírací den, přístup do budovy bude možný pouze do začátkupřednášky.
Pavel Koten Sluneční soustava

Největší planetka Sluneční soustavy

Tým evropských astronomů potvrdil, že nedávno objevený objekt patřící do Kuiperova pásu je největší planetkou Sluneční soustavy. Těleso, které má označení 2001 KX76, objevili američtí astronomové v květnu. Původní odhady jeho průměru se pohybovaly v rozmezí hodnot 960 a 1270 km. Na základě zpětného vyhledání planetky na několika archivních snímcích až do roku 1982, byla nyní zpřesněna její dráha. Ukazuje se, že se jedná o trochu více vzdálený objekt od Slunce než se původně předpokládalo. Za předpokladu albeda 7%, které bylo změřeno nedávno u jiného tělesa Kuiperova pásu, planetky (20000) Varuna, vychází průměr 1200 km. Kdyby albedo činilo jen 4%, což je typické pro komety, vzrostl by průměr dokonce na 1400 km. Dosud největší známou planetkou ve Sluneční soustavě byla planetka Ceres, která má průměr 932 km. Nová planetka by se dokonce dostala minimálně na úroveň Plutova měsíce Charon, který má v průměru také 1200 km. Objevem nového tělesa se opět zmenšila mezera mezi samotným Plutem (průměr 2275 km) a nějvětšími tělesy Kuiperova pásu. Status Pluta jako planety je opět diskutován.
Zdroj: SpaceflightNow.Com ze dne 24. srpna
PK
Luděk Vašta Sluneční soustava

Kometa P/2001 Q2 (Petriew)

Kometa P/2001 Q2 (Petriew)
Ráno 18. srpna 2001 objevil Vance Avery Petriew pomocí 51cm dalekohleduvizuálně novou kometu. Snímky a bližšíinformace o kometě jsou na stránkách Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Kometa však není viditelná pouhýma očima, je nutný trochu lepší dalekohleda hlavně tmavá obloha. Ve městech jsou pozorovací podmínky značně ztíženékvůli tzv. světelnému znečištění zejména od pouličních lamp, které světlonesměrují dolů, ale bohužel i do stran a vzhůru - a těch je zatím většina.
Pavel Koten Sluneční soustava

Teorie vzniku Měsíce

Počítačová simulace podpořila teorii vzniku Měsíce impaktem obřího tělesa na Zemi. Nízká hustota Měsíce a vysoký úhlový moment soustavy Země-Měsíc byly dosud překážkou pro podobné modely. Ty vyžadovaly další zásady do systému v pozdějším období, například srážku Země s dalším tělesem. Data naznačují, že Měsíc má velmi malé či dokonce vůbec žádné jádro. Kromě toho celkový moment soustavy vyžaduje, aby Země v době vzniku Měsíce rotovala s periodou pouhých pět hodin. Nová simulace vystačí se srážkou Země s tělesem o hmotnosti srovnatelné s hmotností Marsu, ke které došlo na konci vývoje naší planety. Taková srážka stačila k vyvržení materiálu z pláště Země, který byl chudý na železo a další těžké prvky, ale jehož množství bylo dostatečné pro vytvoření Měsíce. Při postupném vzdalování našeho souputníka se podle zákona zachování momentu hybnosti prodlužoval den na Zemi až na současnou délku. Měsíc kromě toho hrál zásadní roli při stabilizace rotační osy naší planety, což samozřejmě mělo zásadní (=pozitivní) vliv na pozdější vznik života na Zemi. Srážková teorie vzniku Měsíce se poprvé objevila v 70. letech.
Zdroj: Spaceflight Now ze dne 15. srpna
PK
Pavel Koten Sluneční soustava

Galileo posílá data o Io

Zasloužilá kosmická sonda Galileo prolétla 6. srpna ve výšce 200 km nad Jupiterovým vulkanickým měsícem Io a nyní posílá zpět na Zemi data pořízená během tohoto průletu. Ačkoliv je nutno ještě provést důkladnější analýzu nových dat, první pohled na ně naznačuje, že měsíc Io buď nemá vůbec vlastní magnetické pole nebo jej má velmi slabé. Hustota a tepelný výstup měsíce ukazují na existenci tekutého železného jádra podobně jako je tomu například u naší Země. Jestliže se potvrdí nepřítomnost magnetického pole, bude to znamenat, že se v nitru tekutého jádra měsíce neprobíhá silné proudění, které je považováno za zdroj zemského magnetického pole. Už krátce po průletu se zjistilo, že kamera sondy během přiblížení byla mimo provoz. Nynější data jsou o něco příznivější, kamera trpící silnými dávkami záření v blízkosti Jupitera splnila část úkolů a vědci očekávají, že provedla pět z celkového počtu 16 plánovaných pozorování. Sonda prolétla nad vulkánem Tvashtar, který byl v posledních měsících velmi aktivní, ovšem dosud nejsou k dispozici důkazy o tom, zda prolétla také skrz řídký materiál vyvržený touto sopkou. Další data jsou uložena na palubním záznamníku a budou k Zemi odeslána v dalších týdnech. Následovat bude další přiblížení k Io plánové na 16. října.
Zdroj: Space.Com ze dne 17. srpna
PK
Pavel Koten Sluneční soustava

Nalezly Vikingy život na Marsu?

Před několika dny tomu bylo 25 let od přistání první z dvojice sond Viking na Marsu. Jak známo, oba landery vysazené v různých částech povrchu planety provedly též analýzu vzorků půdy a hledaly přítomnost života. Dosud se předpokládalo, že žádné stopy života nebyly nalezeny. K jiným zavěrům nyní dospěl Joseph Miller, vědec z University of Southern California. Nová analýza dat pořízených landery přináší důkazy pro možnou existenci života na Rudé planetě. Jeden z experimentů na palubě sond obsahoval živnou směs obohacenou radioaktivním uhlíkem. Po smíchání se vzorkem půdy planety obsahujícím případné živé organismy měly tyto organismy onu živnou směs konzumovat a jejich metabolismus uvolňovat do okolí radioaktivní plyn. K jeho detekci skutečně došlo, ovšem závěry se neztotožňovaly se závěry dalších experimentů a vědci usoudili, že byla způsobena vysoce reaktivními, neorganickými sloučeninami vyskytujícími se v půdě. Joseph Miller ovšem zaznamenal fluktuace v těchto detekcích shodné s trváním dne na Marsu (tedy 24,66 hod.), což nebylo při původní analýze zjištěno. Navíc se opakovaly v průběhu devíti týdnů, což vylučuje výše zmíněné sloučeniny, které jsou rychle rozloženy. Autor je přesvědčen, že na 90% je zde důkaz o existenci života.
Zdroj: Spaceflight Now ze dne 29. července
PK
Pavel Koten Sluneční soustava

Obří prachová bouře na Marsu

Na Marsu v současné době zuří obří prachová bouře, největší za posledních 25 let. A stále ještě roste. Začala nevinně před třemi týdny jako malý prachový oblak uvnitř hluboké pánve Hellas Basin. Zpočátku se týkala jenom této oblasti, změna nastala 27. července. Tehdy bouře doslova explodovala a velmi rychle začala růst a zasahovat větší a větší území. V současné době pokrývá už většinu povrchu planety a je natolik rozsáhlá, že je možné ji ze zemského povrchu sledovat i středně velkými amatérskými dalekohledy. Podle měření přístroje TES (Thermal Emission Spectrometer) na palubě sondy Mars Global Surveyor způsobila bouře nárust teploty atmosféry Marsu o neuvěřitelných 30 stupňů Celsia. V současnosti není přesně známo, jakým způsobem prachové bouře na Marsu vznikají. Jedno z možných vysvětlení předpokládá, že prach v atmosféře pohlcuje sluneční záření a ohřívá atmosféru v nejbližším okolí. Přesun teplého vzduchu do oblastí vzduchu chladnějšího poté způsobuje vznik větru, který zvedá do atmosféry další prach usazený na povrchu. A tento prach přispívá k dalšímu ohřevu atmosféry. Prachové bouře vznikají nejčastěji po průchodu planety perihelem dráhy. Ovšem tato bouře vznikla extrémně brzy po tomto okamžiku a na základě toho astronomové odhadují, že nyní čeká Mars větší množství obřích prachových bouří.
Zdroj: Science@NASA ze dne 16. července
PK
Luděk Vašta Sluneční soustava

Těsné průlety komet kolem Země v příštích 20 letech

Těsné průlety komet kolem Země v příštích 20 letech.
Ke skutečně blízkému setkání Země s kometou došlo naposled v roce 1996, kdy25. března prolétla 0,102 AU (asi 15 mil. km) od Země kometa C/1996 B2(Hyakutake). K setkáním však dochází dost často, a to i s periodickýmikometami. Během následujících let potkáme i další komety. Přehled blízkýchsetkání je v tabulce Zpravodaje Společnosti pro meziplanetárníhmotu.
1 …85 86 87 88 89 90 91 …94

31. vesmírný týden 2026

31. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 7. do 2. 8. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je velmi nízko na západě Venuše. Ráno je vidět Saturn a slabý Neptun, nad severovýchodem také Mars a Uran. Aktivita Slunce je zvýšená a objevila se nečekaně zajímavá aktivní oblast. Super Heavy Starship po předchozím přerušení startu IFT-13 a výměně motorů dostala novou šanci, kterou však zprvu překazilo počasí.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Obálky kolem kataklysmatické hvězdy Z Cam, první SR/ČR kolektivní astrofotografie

Titul Česká astrofotografie měsíce za červen 2026 obdržel snímek Karla Kolomazníka s kolektivem „Obálky kolem kataklyzmatické hvězdy Z Cam“ Vítězná fotografie červnového kola soutěže Česká astrofotografie měsíce je v rámci dosavadní soutěže poněkud netradiční. I když jsme již měli snímky s více

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Pluto

Pluto dalekohledem Seestar30

Další informace »