Sluneční soustava

03.09.2001 00:00 Luděk Vašta Sluneční soustava

Přednáška o úplném zatmění Slunce

Přednáška o úplném zatmění Slunce
V pondělí 10. září 2001 od 18:05 hodin výjimečně na Štefánikově hvězdárně naPetříně pořádá Pražská pobočka ČAS přednášku doc. RNDr.Petra Kulhánka, CSc. na témaÚplnézatmění Slunce 21. června 2001 v Africe - pohled a vzpomínky účastníkaexpedice.
Pražská pobočka se tak tímto tématem vrací k prvnímu zatmění Slunce v tomtotisíciletí, za kterým ovšem museli naši pozorovatelé daleko cestovat.Expedice vyslaná Českým vysokým učením technickým procestovala různýmizpůsoby mnoho kilometrů třemi jihoafrickými státy, a tak obrázky a povídánínebudou jenom o astronomii. Zveme všechny zájemce - členy PP ČAS i hosty!Připomínáme výjimečný termín i místo. Na hvězdárnu se lze dostat lanovkou zÚjezda, která jezdí po deseti minutách. Protože v pondělí je na Štefánikověhvězdárně zavírací den, přístup do budovy bude možný pouze do začátkupřednášky.

31.08.2001 00:00 Pavel Koten Sluneční soustava

Největší planetka Sluneční soustavy

Tým evropských astronomů potvrdil, že nedávno objevený objekt patřící do Kuiperova pásu je největší planetkou Sluneční soustavy. Těleso, které má označení 2001 KX76, objevili američtí astronomové v květnu. Původní odhady jeho průměru se pohybovaly v rozmezí hodnot 960 a 1270 km. Na základě zpětného vyhledání planetky na několika archivních snímcích až do roku 1982, byla nyní zpřesněna její dráha. Ukazuje se, že se jedná o trochu více vzdálený objekt od Slunce než se původně předpokládalo. Za předpokladu albeda 7%, které bylo změřeno nedávno u jiného tělesa Kuiperova pásu, planetky (20000) Varuna, vychází průměr 1200 km. Kdyby albedo činilo jen 4%, což je typické pro komety, vzrostl by průměr dokonce na 1400 km. Dosud největší známou planetkou ve Sluneční soustavě byla planetka Ceres, která má průměr 932 km. Nová planetka by se dokonce dostala minimálně na úroveň Plutova měsíce Charon, který má v průměru také 1200 km. Objevem nového tělesa se opět zmenšila mezera mezi samotným Plutem (průměr 2275 km) a nějvětšími tělesy Kuiperova pásu. Status Pluta jako planety je opět diskutován.
Zdroj: SpaceflightNow.Com ze dne 24. srpna
PK

22.08.2001 00:00 Luděk Vašta Sluneční soustava

Kometa P/2001 Q2 (Petriew)

Kometa P/2001 Q2 (Petriew)
Ráno 18. srpna 2001 objevil Vance Avery Petriew pomocí 51cm dalekohleduvizuálně novou kometu. Snímky a bližšíinformace o kometě jsou na stránkách Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Kometa však není viditelná pouhýma očima, je nutný trochu lepší dalekohleda hlavně tmavá obloha. Ve městech jsou pozorovací podmínky značně ztíženékvůli tzv. světelnému znečištění zejména od pouličních lamp, které světlonesměrují dolů, ale bohužel i do stran a vzhůru - a těch je zatím většina.

21.08.2001 00:00 Pavel Koten Sluneční soustava

Teorie vzniku Měsíce

Počítačová simulace podpořila teorii vzniku Měsíce impaktem obřího tělesa na Zemi. Nízká hustota Měsíce a vysoký úhlový moment soustavy Země-Měsíc byly dosud překážkou pro podobné modely. Ty vyžadovaly další zásady do systému v pozdějším období, například srážku Země s dalším tělesem. Data naznačují, že Měsíc má velmi malé či dokonce vůbec žádné jádro. Kromě toho celkový moment soustavy vyžaduje, aby Země v době vzniku Měsíce rotovala s periodou pouhých pět hodin. Nová simulace vystačí se srážkou Země s tělesem o hmotnosti srovnatelné s hmotností Marsu, ke které došlo na konci vývoje naší planety. Taková srážka stačila k vyvržení materiálu z pláště Země, který byl chudý na železo a další těžké prvky, ale jehož množství bylo dostatečné pro vytvoření Měsíce. Při postupném vzdalování našeho souputníka se podle zákona zachování momentu hybnosti prodlužoval den na Zemi až na současnou délku. Měsíc kromě toho hrál zásadní roli při stabilizace rotační osy naší planety, což samozřejmě mělo zásadní (=pozitivní) vliv na pozdější vznik života na Zemi. Srážková teorie vzniku Měsíce se poprvé objevila v 70. letech.
Zdroj: Spaceflight Now ze dne 15. srpna
PK

20.08.2001 00:00 Pavel Koten Sluneční soustava

Galileo posílá data o Io

Zasloužilá kosmická sonda Galileo prolétla 6. srpna ve výšce 200 km nad Jupiterovým vulkanickým měsícem Io a nyní posílá zpět na Zemi data pořízená během tohoto průletu. Ačkoliv je nutno ještě provést důkladnější analýzu nových dat, první pohled na ně naznačuje, že měsíc Io buď nemá vůbec vlastní magnetické pole nebo jej má velmi slabé. Hustota a tepelný výstup měsíce ukazují na existenci tekutého železného jádra podobně jako je tomu například u naší Země. Jestliže se potvrdí nepřítomnost magnetického pole, bude to znamenat, že se v nitru tekutého jádra měsíce neprobíhá silné proudění, které je považováno za zdroj zemského magnetického pole. Už krátce po průletu se zjistilo, že kamera sondy během přiblížení byla mimo provoz. Nynější data jsou o něco příznivější, kamera trpící silnými dávkami záření v blízkosti Jupitera splnila část úkolů a vědci očekávají, že provedla pět z celkového počtu 16 plánovaných pozorování. Sonda prolétla nad vulkánem Tvashtar, který byl v posledních měsících velmi aktivní, ovšem dosud nejsou k dispozici důkazy o tom, zda prolétla také skrz řídký materiál vyvržený touto sopkou. Další data jsou uložena na palubním záznamníku a budou k Zemi odeslána v dalších týdnech. Následovat bude další přiblížení k Io plánové na 16. října.
Zdroj: Space.Com ze dne 17. srpna
PK

31.07.2001 00:00 Pavel Koten Sluneční soustava

Nalezly Vikingy život na Marsu?

Před několika dny tomu bylo 25 let od přistání první z dvojice sond Viking na Marsu. Jak známo, oba landery vysazené v různých částech povrchu planety provedly též analýzu vzorků půdy a hledaly přítomnost života. Dosud se předpokládalo, že žádné stopy života nebyly nalezeny. K jiným zavěrům nyní dospěl Joseph Miller, vědec z University of Southern California. Nová analýza dat pořízených landery přináší důkazy pro možnou existenci života na Rudé planetě. Jeden z experimentů na palubě sond obsahoval živnou směs obohacenou radioaktivním uhlíkem. Po smíchání se vzorkem půdy planety obsahujícím případné živé organismy měly tyto organismy onu živnou směs konzumovat a jejich metabolismus uvolňovat do okolí radioaktivní plyn. K jeho detekci skutečně došlo, ovšem závěry se neztotožňovaly se závěry dalších experimentů a vědci usoudili, že byla způsobena vysoce reaktivními, neorganickými sloučeninami vyskytujícími se v půdě. Joseph Miller ovšem zaznamenal fluktuace v těchto detekcích shodné s trváním dne na Marsu (tedy 24,66 hod.), což nebylo při původní analýze zjištěno. Navíc se opakovaly v průběhu devíti týdnů, což vylučuje výše zmíněné sloučeniny, které jsou rychle rozloženy. Autor je přesvědčen, že na 90% je zde důkaz o existenci života.
Zdroj: Spaceflight Now ze dne 29. července
PK

17.07.2001 00:00 Pavel Koten Sluneční soustava

Obří prachová bouře na Marsu

Na Marsu v současné době zuří obří prachová bouře, největší za posledních 25 let. A stále ještě roste. Začala nevinně před třemi týdny jako malý prachový oblak uvnitř hluboké pánve Hellas Basin. Zpočátku se týkala jenom této oblasti, změna nastala 27. července. Tehdy bouře doslova explodovala a velmi rychle začala růst a zasahovat větší a větší území. V současné době pokrývá už většinu povrchu planety a je natolik rozsáhlá, že je možné ji ze zemského povrchu sledovat i středně velkými amatérskými dalekohledy. Podle měření přístroje TES (Thermal Emission Spectrometer) na palubě sondy Mars Global Surveyor způsobila bouře nárust teploty atmosféry Marsu o neuvěřitelných 30 stupňů Celsia. V současnosti není přesně známo, jakým způsobem prachové bouře na Marsu vznikají. Jedno z možných vysvětlení předpokládá, že prach v atmosféře pohlcuje sluneční záření a ohřívá atmosféru v nejbližším okolí. Přesun teplého vzduchu do oblastí vzduchu chladnějšího poté způsobuje vznik větru, který zvedá do atmosféry další prach usazený na povrchu. A tento prach přispívá k dalšímu ohřevu atmosféry. Prachové bouře vznikají nejčastěji po průchodu planety perihelem dráhy. Ovšem tato bouře vznikla extrémně brzy po tomto okamžiku a na základě toho astronomové odhadují, že nyní čeká Mars větší množství obřích prachových bouří.
Zdroj: Science@NASA ze dne 16. července
PK

12.07.2001 00:00 Luděk Vašta Sluneční soustava

Těsné průlety komet kolem Země v příštích 20 letech

Těsné průlety komet kolem Země v příštích 20 letech.
Ke skutečně blízkému setkání Země s kometou došlo naposled v roce 1996, kdy25. března prolétla 0,102 AU (asi 15 mil. km) od Země kometa C/1996 B2(Hyakutake). K setkáním však dochází dost často, a to i s periodickýmikometami. Během následujících let potkáme i další komety. Přehled blízkýchsetkání je v tabulce Zpravodaje Společnosti pro meziplanetárníhmotu.

11.07.2001 00:00 redakce II Sluneční soustava

Tři sta komet v jedné dráze není vtip od dědy Mráze

Pražská pobočka České astronomické společnosti ve spolupráci sHvězdárnou a planetáriem hl. m. Prahy vás zve na přednášku Tři sta komet v jedné dráze není vtip od dědy Mráze, kterou prosloví RNDr.Zdeněk Sekanina, CSc. (JetPropulsion Laboratory, Pasadena) vPlanetáriu Praha ve Stromovce v úterý24. července 2001 v 18 hodin. Přednáška je též přístupná veřejnosti. ČlenovéČAS mají po předložení platné legitimace vstup zdarma.

27.06.2001 00:00 Pavel Koten Sluneční soustava

Teplotní mapa měsíce Io

Pomocí přístroje zvaného fotopolarimetr-radiometr pořídila kosmická sonda Galileo v únoru loňského roku noční teplotní mapu Jupiterova vulkanického měsíce Io. Mocné vulkány a sluneční záření předchozího dne jsou zodpovědné za tepelné záření povrchu měsíce. Nejnižší zjištěné teploty povrchu dosahují 90 K, zatímco nejvyšší 170 K. Výjimkou jsou malé oblasti v okolí vulkánů, kde teploty přesahují 1500 K. Většina tepelného záření pochází z několika distkrétní zdrojů. Například sopka Loki vyzáří 15% celkového tepelného záření měsíce. Následuje sopka Pillan s rozsáhlými proudy chladnoucí lávy. Sopka Pele, ačkoliv její aktivita je ohromná, vydává jen velmi málo tepelného záření, což je způsobeno malým kráterem. Oblasti mezi jednotlivými vulkány jsou chladné. Byly ohřáty slunečním zářením během předchozího dne a částečně si teplo udržely i během noci. Poněkud záhadné jsou velmi malé rozdíly mezi rovníkovými a polárními oblastmi. Ačkoliv polární oblasti obdrží během dne méně slunečního záření, rozdíl v tepelném záření není tak výrazný jako třeba v případě naší planety. Nabízí se několik vysvětlení, k vyřešení této hádanky by měla přispět měření při dalších průletech sondy kolem Io.
Zdroj: JPL Image release ze dne 21. června
PK

20.06.2001 00:00 Luděk Vašta Sluneční soustava

Země nejdále od Slunce

Ve středu 4. července 2001 odpoledne bude Země nejdále od Slunce,něco málo přes 152 miliony kilometrů. Vzdálenost Země od Slunce se v průběhuroku mění, protože, jak zjistil Jan Kepler na počátku 17. století, planetyobíhají okolo Slunce po eliptických drahách a Země není výjimkou. V přísluníse pak naše planeta octne 2. ledna 2002, kdy vzdálenost Země od Slunce budejen asi 147 milionů kilometrů. Na severní polokouli máme díky tétosituaci o něco mírnější zimu (v zimě jsme blíže ke Slunci) i léto (jsme dáleod Slunce) než na polokouli jižní.

20.06.2001 00:00 Luděk Vašta Sluneční soustava

Přiblížení planetky 1999 KW

V noci z 25. na 26. května 2001 se k Zemi na vzdálenost 4,8 milionukilometrů (0,0323 AU) přiblížila planetka 1999 KW₄. Planetka byla tak blízko, že byla pozorovatelná i malými dalekohledy. I provědecká pracoviště však byla velmi zajímavá - nejen svým blízkým průletemokolo Země, ale i tím, že je tato planetka dvojitá. Těleso pozorovali iastronomové na Ondřejově a na Kleti.

19.06.2001 00:00 Pavel Koten Sluneční soustava

Další důkazy pro vodu na Marsu

Nové snímky s vysokým rozlišením pořízené kosmickou sondou Mars Global Surveyor přinášejí nové důkazy pro existenci podpovrchové vody na Marsu ještě před 10 milióny lety. Vědci usuzují, že voda se nacházela ve vrstvě do pěti metrů pod povrchem. To by znamenalo, že by se zde mohla nalézat i dnes a to sice o dalších pět metrů hlouběji. Příznivý je i fakt, že podezřelá oblast se nalézá v blízkosti rovníku a je tedy mnohem lépe přístupná k výzkumu. Vědci nalezli shluky kuželů v oblastech Cerberus, Marte Valles a Amazonis Planitia. Tyto kužele jsou velmi podobné pozemským kuželům na Islandu, které vznikly při interakci žhavé lávy a podpovrchové vody. Láva zde (na Islandu) protékala mokřinami a pronikala průduchy do hloubky, kde ohřívala vodu. Když tlak vzniklé páry překonal tlak lávy, došlo k explozi, která stvořila kužel. Už studium snímků sond Viking přineslo podezření na tyto útvary, avšak teprve podrobnější snímky z MGS je umožnily skutečně identifikovat.
Zdroj: University of Arizona press release z 13. června
PK

17.06.2001 00:00 Pavel Koten Sluneční soustava

Další meteorit z Marsu nalezen v Ománu

Švýcarští vědci oznámili nález v pořadí 18. meteoritu pocházejícího z Marsu. Meteorit o velikosti pěsti a hmotnosti 223,3 gramu dostal označení Sayh al Uhaymir 094 podle místa nálezu. Byl jedním ze zde nalezených 180 meteoritů. Od všech ostatních se na první pohled lišil barvou a tím, že nebyl magnetický. Vzhledem ke skutečnosti, že za 1 gram meteoritu z Marsu jsou sběratelé ochotni zaplatit tisíc dolarů, nacházejí se dnes téměř všechny předchozí nálezy v soukromých sbírkách a jsou pro vědce nedostupné. O to cennější je nález poslední. Rentgenová prohlídka nalezeného meteoritu ukazuje na překvapivě velký počet vnitřních dutin, které by mohly uchovávat zbytky atmosféry. To by mohlo přinést nová zjištění ohledně historie jak meteoritu tak i Marsu a dokonce i případného výskytu života na rudé planetě. Původ meteoritu byl určen na základě výskytu minerálů, měření izotopů kyslíku a celkového složení. Kámen byl zformován z roztavené lávy a je podobný kamenům vulkanického původu z naší planety. Podrobná analýza meteoritu potrvá řadu měsíců.
Zdroj: Space.Com z 15. června
PK

11.06.2001 00:00 Pavel Koten Sluneční soustava

Roční období na Saturnu

Nově zveřejněná sekvence snímků pořízených HST ukazuje časové změny prstenců Saturnu. Snímky byly pořízeny v letech 1996 až 2000. Rovník této planety svírá s ekliptikou úhel 27 stupňů, což je téměř stejné jako v případě Země (23 stupňů). Na Saturnu se tak v průběhu 29 let, což je oběžná doba planety kolem Slunce, střídají roční období podobně jako na naší planetě. V roce 1996 nastala rovnodennost a prstence byly při pohled ze Země uzavřené jak ukazuje první snímek ze sekvence. Naopak na posledním snímku pořízeném na konci roku 2000 jsou prstence téměř maximálně rozevřené a na severní polokouli planety nastává zimní slunovrat. Astronomové na podobných snímcích studují detailní změny jasnosti a barvy prstenců, které mohou napovědět o jejich složení, vzniku a budoucím vývoji. Prstence jsou tvořeny vodním ledem a prachem a jejich celková šířka je pouhých deset metrů. Gravitační pole planety brání jejich shlukování a vytvoření měsíce. Bledě rudá barva naznačuje přítomnost organického materiálu. K Saturnu míří sonda Cassini, která by sem měla dorazit v roce 2004 a věnovat se detailnímu studiu této planety a jejího systému.
Zdroj: Space Telescope Science Institute ze 7. června
PK

28.05.2001 00:00 Pavel Koten Sluneční soustava

Binární planetka prolétla v blízkosti Země

Planetka s označením 1999 KW4 prolétla v noci z 25. na 26. května ve vzdálenosti 4,8 miliónu km (0,0323 AU) od Země. Dotyčná planetka je typu Aten, k Zemi se přibližuje na minimání vzdálenost 0,03 AU a patří mezi tzv. potenciálně nebezpečné asteroidy (Potentially-Hazardous Asteroids). Současné přiblížení je nejmenší až do roku 2036, kdy se planetka dostane do vzdálenosti pouhých 0,016 AU od naší planety. Ze všech známých planetek má nejkratší oběžnou dobu, která činí jenom 188 dnů. V průběhu letošního přiblížení dosáhla jasnosti 10,8 magnitudy a nacházela se v souhvězdí Hada. Po obloze se pohybovala velmi rychle, její úhlová rychlost činila 53''/min. Jen několik dnů před tímto průletem byla radarem v Goldstone potvrzena podvojnost této planetky. Ostatně podezření na její podvojnost měli astronomové v Ondřejově už od června loňského roku.
Zdroj: Planetka 1999 KW4 AsÚ AVČR Ondřejov
PK

19.05.2001 00:00 Pavel Koten Sluneční soustava

Další rozpad komety

Nejnovější pozorování provedená dalekohledem VLT Yepun ukazují, že kometa C/2001 A2 Linear se dále rozpadá. Tato kometa byla objevena 3. ledna letošního roku a před šesti týdny se její jádro rozpadlo na dvě části, což vedlo k dramatickému zvýšení jasnosti komety, protože se uvolnil čerstvý materiál z jejího nitra. Pozorování z VLT provedená 16. května vedla k detekci dalšího rozpadu. Jádro bližší ke Slunci - nesoucí označení B - se rozpadlo na minimálně dva další díly. V tento den byly vzdáleny 1 úhlovou sekundu, což při vzdálenosti 100 miliónů km od Země znamenalo zhruba 500 km ve skutečnosti. Vzdálenost jádra A, momentálně nápadně slabšího, byla toho dne 7000 km od jádra B. Astronomy zaujal též neobvyklý tvar komy kolem jader B1 a B2, který je interpretován jako důsledek přítomnosti velkého množství plynu v blízkém okolí jader. Jelikož se předpokládá, že kometa se v blízkosti Slunce nachází teprve poněkolikáté - ne-li vůbec poprvé - ve své historii, nabízí její rozpad cennou příležitost studovat původní, nepozměněný materiál z doby vzniku Sluneční soustavy.
Zdroj: ESO Press Photos 18a-b/01 ze 18. května
PK

18.05.2001 00:00 Pavel Koten Sluneční soustava

Chybějící hmota komety Linear

Loňský rozpad komety C/1999 S4 Linear stále poutá pozornost astronomů. Nově zveřejněné výsledky analýzy jednotlivých fragmentů této komety poskytly další zajímavá zjištění. Pomocí HST, VLT a jiných dalekohledů byly pozorovány jak drobné prachové částečky tvořící 100 000 km dlouhý ohon komety, tak i 16 velkých úlomků o rozměrech kolem 100 metrů. Ovšem celková hmotnost těchto částí po rozpadu činí přibližně jen 1/100 odhadované hmotnosti komety před jejím rozpadem. Astronomové se domnívají, že převážná část hmoty byla po rozpadu soustředěna do úlomků o rozměrech mezi 2,5 mm a 50 m, které nemohou být pozorovatelné, protože neodrážejí dostatek světla kvůli celkové malé ploše. Pokud takové fragmenty skutečně existují, mohlo by to znamenat, že uvažované základní stavební bloky komet jsou poněkud menší než připouští současné teorie. Zatím stále nevysvětlenou záhadou je příčina rozpadu komety. Vše nasvědčuje tomu, že rozpad nebyl způsobem tlakem vznikajícím při sublimaci oxidu uhelnatého, protože zastoupení tohoto plynu u komety bylo zhruba 50x menší než u komet Halle-Bopp či Hyakutake.
Zdroj: STScI Press release 01-14 ze 17. května
PK

22.04.2001 00:00 Pavel Koten Sluneční soustava

Záblesky na Jupiteru

Krátký, ale intenzivní světelný záblesk o velikosti naší Země zachytil v blízkosti severního pólu Jupitera Hubbleův kosmický dalekohled (HST). Dalekohled byl používán pro studium auroálních oblouků této planety, když se v blízkosti středu severního oblouku objevil tento záblesk. Záblesk byl pětkrát jasnější než studovaná polární záře a trval pět minut, přičemž jeho maximum mělo trvání asi minutu. Energii vyzářenou tímto jevem srovnávají vědci s energií uvolněnou při výbuchu atomové bomby. Dodatečná pozorování provedená pomocí HST ukázala řadu dalších, i když slabších záblesků, tudíž se zdá, že tyto jevy nejsou vůbec neobvyklé. Dosud nebyly zachyceny, protože HST je jediný dalekohled, jehož citlivost to umožňuje. Vysvětlení bude zřejmě ve vzájemné interakci silného magnetického poli Jupitera a částic slunečního větru, společně s ionty vyvrženými z vulkanického měsíce Io. Vědci doufají, že ji k vysvětlení pomohou i nová data pořízená sondami Cassini a Galileo, která jsou teprve zpracovávána.
Zdroj: www.space.com z 11. 4. 2001
PK

11.04.2001 00:00 Pavel Koten Sluneční soustava

Nejsou důkazy pro pobřeží dávného oceánu na Marsu

Dvojice mladých astronomů došla na základě důkladné analýzy měření přístroje MOLA na sondě Mars Global Surveyor k závěru, že terénní znaky na severní polokouli Marsu, dosud považované za pobřeží dávného oceánu, jsou ve skutečnosti tektonického původu. Přístroj MOLA je laserový výškoměr, který umožnil zhotovení topografické mapy planety s přesností 1 metr ve vertikálním směru. Studenti astronomie se speciálně zabývali dvěma terénními útvary, které se vyskytují na severní ploché polokouli Marsu, v blízkosti Utopia Basin a nedaleko sopky Alba Patera. Detaily hřebenů v blízkosti Utopia Basin ukazují, že tyto útvary nevypadají jako by vznikly při procesech formování pobřeží oceánu. Autoři došli k závěru, že hřebeny jsou historickým záznamem obrovských tektonických tlaků, které stlačily kůru Marsu až k vytvoření 16 km vysokých sopek.
Zdroj: University of Arizona press release ze 4. dubna 2001
PK

předchozí 1 …85 86 87 88 89 90 91 …94 následující