Sluneční soustava

22.06.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Voda na Marsu

Na dnešní tiskové konferenci oznámili vědci pracující se sondou Mars Global Surveyor (MGS), že se na snímcích pořízených touto sondou ve vysokém rozlišení podařilo nalézt na Marsu útvary, které naznačují přítomnost vody na nebo v těsné blízkosti povrchu. Na snímcích byly identifikovány strouhy, které se většinou nacházejí na stěnách kráterů či údolí. Strouhy začínají jakýmsi "výklenkem" zhrouceného materiálu na horních okrajích kráterů, pokračují "kanálem" skrz materiál podél stěn a končí "rampou" z naplaveného materiálu na spodním konci. Tyto strouhy jsou velmi mladé na rozdíl od starověkých kanálů, kterými zřejmě tekla voda před miliardami let. Jejich stáří může být jen několik miliónů let, ale mohly vzniknout i teprve před několika dny. Strouhy byly objeveny na několika stovkách lokací z celkového počtu mnoha desítek tisíc, které kamera sondy zkoumala. Zvláštní je, že se nacházejí většinou na chladnějších místech planety, v marsopisných šířkách nad 30 stupňů od rovníku a většinou na jižní polokouli.
Zdroj: NASA Press release 00-99 z 22. června.

15.06.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Povrch Slunce je "hrbolatý"

Vědci pracující s přístrojem Michelson Doppler Imager (MDI) na sluneční observatoři SOHO zjistili, že povrch Slunce je pokryt dlouhotrvajícími dolinami a vyvýšeninami, které jsou velmi podobné znakům na povrchu pozemského oceánu. Jedná se zatím o nejcitlivější měření tvaru Slunce. Jednotlivé "pahorky" jsou vysoké kolem 100 metrů a vzdálené od sebe 90 000 km. Tyto nerovnosti jsou způsobeny tzv. Rossbyho vlnami, které způsobují vznik jakési "mřížkové" struktury ze slabých cyklónů a ta vytváří kopce a údolí na slunečním povrchu. Aby bylo možno tyto struktury vůbec detekovat, sledoval přístroj MDI měnící se kraj okraje slunečního disku po dobu tří let. Astronomové věří, že pochopení vzniku slunečních "kopců" jim pomůže při objasňování letitých záhad jako například proč Slunce rotuje pomaleji na pólech než na rovníku.
Zdroj: Spaceflight Now ze 13. června.

14.06.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Halle-Bopp vznikla dále od Slunce

Nově zveřejněná pozorování komety Halle-Bopp naznačují, že kometa vznikla ve větší vzdálenosti od Slunce než se dosud předpokládalo. Spektra komety v ultrafialovém oboru byla pořízena v březnu 1997, když byla kometa v blízkosti perihelu své dráhy. Astronomové v nich nalezli stopy vzácného plynu argonu, který byl v nějaké kometě detekován vůbec poprvé. Nebylo by možné jej detekovat ani tentokrát, kdyby tato kometa nebyla tak jasná. Jelikož argon stejně jako další vzácné plyny nereagují s jinými prvky, je zřejmé, že se v kometě vyskytují od jejího vzniku v době na samém počátku Sluneční soustavy. Vzhledem k tomu, že sublimační teplota argonu je 40 K a sonda EUVE nedetekovala v kometě neon, který má sublimační teplotu mezi 15 a 20 K, je zřejmé, že kometa vznikla v oblasti, kde byla teplota mezi 20 a 35 K. Podle původních představ vznikly komety Oortova oblaku ve vzdálenosti Jupitera a poté jím byly do oblaku vymrštěny. Zde ale byly teploty nad 40 K, kometa tedy zřejmě vznikla déle, někde mezi Uranem a Neptunem. Druhou možností jak toto vysvětlit je předpokládat, že protoplanetární disk byl chladnější než připouští současné teorie.
Zdroj: Southwest Research Institute News z 5. června.

13.06.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Velmi staré soli v meteoritu

Britští vědci oznámili v časopise Science, že objevili kamenou sůl uvnitř meteoritu Zag, který dopadl na zemský povrch v Maroku v roce 1998. Mateřské těleso meteoritu vzniklo před 4,57 miliardami let a radioizotopové datování ukázalo, že sůl je o pouhé dva milióny let mladší. K určení stáří byl využit izotop xenonu 129, který je pozůstatkem rozpadu radioaktivního izotopu jódu 129. Objevitelé se domnívají, že původně se v meteoritu nacházela voda, která se později vypařila a zbyla po ní mj. právě sůl. Tento objev je ale také zásahem do teorií vzniku Sluneční soustavy. Pokud krystaly vznikly tak krátce po zformování Sluneční soustavy, znamenalo by to, že velká tělesa se vytvořila z prachu, plynu a ledu rychleji než se dosud předpokládalo. Překvapující je též samotná existence vody v tak raném stádiu Sluneční soustavy. O toho se mohou odvíjet i odhady o podmínkách vhodných pro vznik života.
Zdroj: SpaceViews News z 10. června.

31.05.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Eros je původní

Sluneční erupce ze 4. května, která zasáhla na 30 minut povrch planetky Eros, umožnila rentgenovému spektrometru na palubě sondy NEAR Shoemaker zjistit jeho elementalní složení. Pokrytá oblast má rozměr kolem 6 km. Spektrometr zjistil například rozložení hořčíku, křemíku a hliníku, jejichž zastoupení na Erosu je velmi podobné jako je u meteoritů zvaných chondrity. To jsou úplně primitivní meteority, které se zformovaly přímo z protosolární mlhoviny, z které vznikla Sluneční soustava. Zdá se tedy, že Eros je též původní těleso z dob vzniku naší planetární soustavy, které nebylo nikdy přetvořeno žádnými procesy jako velké planetky či planety. Eros patří do skupiny asteroidů S, což jsou nejčastěji se vyskytující asteroidy. Vědci ale zatím varují před zobecněním, že všechny asteroidy této třídy jsou na tom podobně.
Zdroj: Cornell University news z 30. května.

30.05.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Teplotní změny na Plutu

S použitím infračervené družice ISO měřili astronomové z ESA (Evropská kosmická agentura) tepelný tok z nejvzdálenější planety Sluneční soustavy a zjistili, že jeho povrchová teplota není konstantní. Pro měření byla použita vzdálená infračervená oblast spektra a ukázalo se, že během jedné otočky planety kolem rotační osy, tj. za 6,4 dne, se teplota na povrchu mění v rozmezí od -238 C do -208 C. Už dříve provedená měření ve viditelném oboru spektra ukázala, že jasnost povrchu Pluta není konstantní. Ze srovnání světelných křivek v obou oborech spektra vyplývá, že obě křivky jsou navzájem posunuty zhruba o půl periody, tedy oblasti jasné ve viditelném světle jsou chladnější a naopak tmavé oblasti jsou teplejší. Ovšem tato antikorelace není úplně přesná, tepelná světelná křivka je lehce zpožděna za viditelnou světelnou křivkou, což by se dalo vysvětlit tepelnou setrvačností povrchu. A naznačuje to, že povrch tmavých oblastí je porézní.
Zdroj: ESA news z 29. května.

28.05.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Fotografie povrchu Merkura

Astronomové z Bostonské university pořídili snímky části povrchu Merkura, která nebyla dosud zmapována. Sonda Mariner 10, jediná sonda, která Merkur fotografovala z bezprostřední blízkosti před čtvrt stoletím, zachytila pouze jednu hemisféru. Jelikož se Merkur neustále nachází v blízkosti Slunce, není možné z bezpečnostních důvodů na něj namířit velké dalekohledy jako například HST. Nové snímky byly proto pořízeny 1,52m dalekohledem se CCD kamerou. Po dobu 90 minut se snímaly expozice Merkura o délce 1/60 s. Takto bylo získáno 340 000 snímků a z nich byly vybrány ty nejlepší, např. 30 - 60 a tyto byly poskládány, čímž vznikly snímky s expozicí 0,5 - 1 s. Přestože snímky nevynikají vysokým rozlišením, jsou na nich patrné povrchové znaky odpovídající světlým kráterům a tmavým mořím na Měsíci. Autoři se nyní chtějí pokusit o zachycení jemné atmosféry této planety.
Zdroj: Boston University News Release z 26. května.

27.05.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Poškození ozónové vrstvy

Ozónová vrstva nad Arktidou se podle nejnovějších výzkumů neobnoví tak rychle jak se dosud očekávalo. Vědci k tomuto závěru došli na základě měření družice UARS. Je to způsobeno větším množství polárních stratosférických oblaků, které způsobují dodatečné ztráty ozonu. Tato oblaka totiž odstraňují z horních vrstev atmosféry dusík, což zvyšuje možnost účinějšího ničení ozónové vrstvy chlorinovými sloučeninami. Oblaka vznikají v důsledku ochlazování horních vrstev atmosféry, které je zase následkem většího ohřevu zemského povrchu způsobeného skleníkovými plyny. Na základě Montrealské dohody se užívání nebezpečných chlorinů postupně snižuje a též se pomalu začala obnovovat ozónová vrstva. Jak se ale zdá z nejnovějších výzkumů, její obnova bude mnohem pomalejší než se původně předpokládalo. Dokonce se objevují obavy, že by zhruba za 10 let mohla být situace podobná jako na jižní polokouli, která je ozonovou dírou postižena více.
Zdroj: JPL Press Release z 25. května.

23.05.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Meteority z Marsu

Hnědo-šedý kámen nalezený v poušti v Ománu byl identifikován ruskými vědci jako v pořadí již patnáctý meteorit pocházející z Marsu. Meteorit o hmotnosti 1,056 kg byl prozatímně pojmenován podle místa nálezu Dhofar 019. Definitivní označení dostane od nomenklaturní komise Meteoritical society. Meteority z Marsu jsou velmi vzácné mezi celkem asi 20 000 meteority nalezenými na Zemi. O to více překvapující je, že v posledních šesti měsících byly nalezeny či identifikovány tři z nich. V lednu byl potvrzen marsovský původ dvou meteoritů nalezených v Mojavské poušti před 20 lety, v dubnu se pak spekulovalo o dvojici meteoritů z pouště Lybijské. Ty však byly přiřazeny k už dříve objeveným meteoritům z Marsu. Nejslavnějších meteoritem z Marsu je ale ALH 84001, ve kterém údajně nalezl tým NASA stopy dávných mikroorganismů. Meteorit Dhofar 019 bude z větší části (0,8 kg) prodán v aukci.
Zdroj: www.space.com z 22. května.

30.04.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Zpřesnění gravitační konstanty a hmotnosti Země

Jestliže nová měření gravitační konstanty provedená vědci z University of Washington jsou správná, Země je lehčí než se dosud uvádělo. Země podle jejich měření váží 5.972 sextiliónů tun (18 nul), zatímco dosud se uváděla hodnota 5.98. Důvodem pro změnu bylo přeměření gravitační konstanty. Zatímco měření dalších dvou klíčových konstant fyziky, rychlosti světla a Planckovy konstanty, se neustále zpřesňovala, měření gravitační konstanty se v posledních letech spíše rozcházela. Uvádělo se, že nejistota v její hodnotě se od roku 1987 zvětšila 12x. Vědci nyní použily ke změření torzní váhy se 4 ocelovými koulemi o hmotnosti 8,14 kg. Jedná se o podobný přístroj jaký byl použit k prvnímu měření před 200 lety, akorát že experiment byl řízený počítačem a obsahoval další jemné mechanické součástky umožňující přesnější měření. Autoři nejistotu v hodnotě této konstanty snížili o faktor 100.
Zdroj: University of Washington press release z 29. dubna.

21.04.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Další nové snímky

Po prvním snímcích družice Terra (o kterých jsme informovali v HAN včera) dnes přichází další série nově zveřejněných obrázků. Týká se hned tří těles ve Sluneční soustavě. První z nich ukazují Jupiterovy měsíce Io a Europu jak je viděla sonda Galileo. Na snímcích z Io pořízených při vůbec nejbližším průletu 22. února jsou viditelné lávové proudy, útesy a deprese zkolabovaných vulkánů. Snímky ukazují současnou vulkanickou aktivitu na Io a dávají její srovnání s minulou i současnou aktivitou na Zemi. Snímky Europy ukazují polokouli, která je natočena směrem k Jupiteru. Na povrchu jsou zřejmě materiály obsahující kyselinu sírovou a slané minerály. Dále jsou tu snímky pořízené sondou Mars Global Surveyor, které ukazují vrcholek vyhaslé sopky Olympus Mons na Marsu pokrytý jemným prachem a malými impaktními krátery. A do třetice byly pro veřejnosti uvolněny další 3D snímky zemského povrchu získané v průběhu Shuttle Radar Topography Mission. Tentokrát se jedná o obrázky a animace oblasti Los Angeles a zlomu San Andreas, oblasti s největším rizikem vzniku zemětřesení.
Zdroj: Zprávy z JPL z 19. a 20. dubna:Io, Europa,Marsa Země.

06.04.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Velmi dlouhý ohon komety Hyakutake

Zcela nečekaně a náhodně přispěla kosmická sonda Ulysses k výzkumu komet. Na cestě kolem Slunce ji potkala zajímavá událost. Při měření vlastností slunečního větru se 1. května 1996 po dobu několika hodin data chovala naprosto podivně. Sluneční vítr téměř vymizel, místo něj byly detekovány plyny, které se ve slunečním větru nevyskytují a magnetické pole ve slunečním větru bylo zdeformováno. Všechny tyto projevy jsou vysvětlitelné průletem sondy ohonem komety Hyakutake. Sonda se v té době ale nacházela stovky miliónů km od jádra komety. Což znamená, že její ohon dosáhl délky půl miliardy km, což je mnohem více než se dosud předpokládalo. Pravděpodobnost, že Ulysses proletí ohonem komety přirovnali vědci k rozbití banku v Monte Carlo.
Zdroj: JPL Press release z 5. dubna.

14.03.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Změny na povrchu Marsu

Nové snímky ze sonda Mars Global Surveyor ukazují jak tzv. "prachoví ďáblové" a sesuvy půdy přetvářejí povrch rudé planety. Vědcům se nyní podařilo vysvětlit zahádné tmavé pruhy a čáry na povrchu Marsu. Způsobují je právě prachoví ďáblové, což jsou rotující sloupce prachu, které se pohybují nad povrchem - taková minitornáda - a jakoby jej zametají. Tím, že z povrchu sbírají volné prachové částice, zanechávají po sobě stopy ve formě tmavých pásů. Podobné jevy se objevují i v poušťních oblastech na Zemi. Zdá se, že na Marsu vznikají hlavně během jara a léta, zejména ve středních marsopisných šířkách. Kamera sondy dále zachytila několik výsledků sesuvů půdy, ke kterým došlo v průběhu uplynulého marsovského roku. Tyto sesuvy vznikají na svazích kráterů a způsobuje je gravitace, která uvede do pohybu opět volná prachová zrna.
Zdroj: JPL Press release ze 13. března.

09.03.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Zcela odlišné polární oblasti Marsu

Nové snímky s vysokým rozlišením pořízené sondou Mars Global Surveyor umožnily vědcům zjistit, že obě polární oblasti na Marsu se radikálně liší. Severní polární čepička je relativně plochá, pokrytá jámami, prasklinami a hrboly. Díry a jámy se pravděpodobně vyvinuly během po sobě jdoucích jarních a letních sezón a jsou rozmístněny navzájem relativně blízko ve srovnání s jižní polární oblastí. Tato čepička je tvořena vodním ledem. Naopak v jižní polární oblasti se předpokládá výskyt zmrzlého CO2. Ten způsobil, že tato oblast je mnohem více erodována, díry a jámy jsou mnohem větší, jsou zde různá koryta a ploché stolové hory, ve kterých jsou kruhové prohlubně. Zatím není zřejmé, zda se CO2 je jenom několik metrů silná vrstva, či zda se jedná o pevný blok dosahující do hloubky 2-3 km pod povrch. Zdá se, že tyto dvě oblasti prošli odlišným klimatickým vývojem, který se výrazně podepsal na jejich odlišném vzhledu.
Zdroj: JPL Press release z 8. března.

09.02.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Planetka 2000 BF19 není nebezpečná

Pouhá dvě dodatečná pozorování planetky 2000 BF19, která provedl Jim Scotti (Spacewatch, Arizona) a Rob NcNaught (Austrálie), stačila k upřesnění její dráhy a vyloučení možnosti srážky se Zemí v roce 2022. Nyní je zřejmé, že se tento objekt během následujících 50 let nepřiblíží k Zemi na vzdálenost menší než 0.038 AU, což je téměř 5,7 miliónů km. Včerejší upozornění je v souladu se současným trendem, kdy se s rostoucím množstvím nově objevovaných planetek zvyšuje také počet těch, jejichž počáteční dráha naznačuje možnost budoucí srážky se Zemí, ale následná pozorování je vyloučí.
Zdroj: JPL NEO Program News ze dne 8. února

08.02.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Potenciálně nebezpečná planetka

Italský astronom Andrea Milani oznámil, že nedávno objevená blízkozemní planetka 2000 BF19, má velmi nízkou pravděpodobnost srážky se Zemí v roce 2022. Jelikož se ale jedná o výpočet dráhy z pouhých 6 pozorovacích dnů po sobě, jsou nezbytná další pozorování pro zpřesnění dráhy planetky. Je zároveň také velmi pravděpodobné, že s přibývajícími pozorováními se bude možnost srážky dále snižovat. Také je nutno poznamenat, že pravděpodobnost srážky, která je jedna ku miliónu, je menší než je pravděpodobnost srážky Země s dosud neobjevenou planetkou srovnatelné velikosti. Kromě toho se jedná o planetku výrazně menší než je 1 km, tedy na tzv. Turínské škále je její nebezpečnost označena stále stupněm 0.
Zdroj: JPL NEO Program News ze dne 7. února

07.02.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Velká sluneční erupce

Jedna z nejjasnějších slunečních erupcí současného cyklu sluneční aktivity se odehrála o víkendu. Erupce se objevila na severovýchodním okraji slunečního disku z relativně malé skupiny slunečních skvrn 5. února ve 20:28 SEČ. Její jasnost byla vysoká napříč celým elektromagnetickým spektrem. V oblasti viditelného záření byla označena maximálním stupněm "B" (ze slova briliant), stejně tak jako na základě měření druřicí GOES-8 dostala maximální třídu "X" v rentgenovém oboru spektra. Erupce této kategorie mohou dosahovat energií o něco málo menších než 1/10 celkové energie, kterou Slunce vyzáří za sekundu. Je ale nutno vzít v úvahu, že tato energie se uvolní z plochy, která je 1/200 000 000 slunečního disku, z aktivní oblasti označené 8858. Sluneční astronomové očekávají další vývoj aktivity v této oblasti v následujících dnech.
Zdroj: Space Science News ze dne 7. února

13.01.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Nebezpečných planetek je méně

Astronomové z NASA došli k závěru, že planetek s průměrem větším než 1 km, které se mohou přiblížit naší Zemi, je poloviční množství než se doposud odhadovalo. Zatímco dříve se uvažovalo o 1000 a 2000 velkých blízkozemních planetkách, podle autorů je jejich počet 500 - 1000. Nové odhady jsou založeny na datech pořízených pomocí kamery NEAT. Tato CCD kamera je od roku 1995 ve spojení s 1m dalekohledem na Mt. Haleakala na Havaji používána právě pro automatické vyhledávání takových planetek. Dnes je známo 322 velkých NEAs (Near-Earth Asteroids), což je sice zlomek z počtu 2000, ale v případě platnosti nejnovějších čísel je to už podstatnější podíl. U všech těchto planetek je zřejmé, že se v blízké budoucnosti nesrazí s naší Zemí. Oznámení by bylo zároveň i dobrou zprávou pro NASA, která si dala za úkol zmapovat dráhy 90% všech potenciálně nebezpečných asteroidů.
Zdroj: JPL Press Release ze dne 12. ledna

11.01.2000 00:00 redakce II Sluneční soustava

Silné důkazy pro oceán na Europě

Dosud nejsilnější důkazy pro existenci oceánu pod ledním příkrovem Europy získala sonda Galileo při posledním průletu v blízkosti tohoto Jupiterova měsíce. Magnetometr na palubě sondy měl za úkol studovat změny směru magnetického pole Europy. Ukázalo se, že pozorované změny odpovídají takový změnám, ke kterým by mohlo docházet kdyby měsíc obsahoval obálku z vodivého materiálu jako je například slaná voda. Zdá se, že vrstva slané vody leží pod 100 km vrstvou vodního ledu. Podle měření Jupiterovo magnetické pole mění směr v blízkosti Europy každých 5,5 hodiny. Takové změny mohou způsobovat elektrické proudy ve vodičích jako je právě slaný oceán. Vodní led je sám slabý vodič a je nepravděpodobné, že by se v blízkosti povrchu Europy vyskytoval jiný, velmi dobře vodící materiál.
Zdroj: JPL press release ze dne 10. ledna

15.12.1999 00:00 redakce II Sluneční soustava

Den, kdy zmizel sluneční vítr

K nejdrastičtějšímu a nejdéle trvajícímu pozorovanému vymizení slunečního větru došlo letos v květnu. Úkaz začal v pozdních hodinách10. května a skončil časně ráno 12. Družice ACE a Wind zaznamenaly pokles hustoty slunečního větru o 98%. Díky tomu byly elektrony ze Slunce schopny dosáhnout Země po přímých drahách. Za normálních podmínek jsou elektrony promíchány, přesměrovány a rozptýleny v meziplanetárním prostoru a vlivem zemské magnetosféry. V době tohoto úkazu byly detekovány elektrony s vlastnostmi velmi podobnými s elektrony sluneční korony. To znamená, že v tomto období bylo možno pozorovat sluneční koronu přímo. Zároveň se objevily neobvyklé polární záře nad severním pólem a zemská magnetosféra se zvětšila 5-6 krát oproti normálnímu stavu.
Zdroj: NASA Space Science News ze dne 13. prosince