Sluneční soustava
Další důkazy pro vodu na Marsu
Nové snímky s vysokým rozlišením pořízené kosmickou sondou Mars Global Surveyor přinášejí nové důkazy pro existenci podpovrchové vody na Marsu ještě před 10 milióny lety. Vědci usuzují, že voda se nacházela ve vrstvě do pěti metrů pod povrchem. To by znamenalo, že by se zde mohla nalézat i dnes a to sice o dalších pět metrů hlouběji. Příznivý je i fakt, že podezřelá oblast se nalézá v blízkosti rovníku a je tedy mnohem lépe přístupná k výzkumu. Vědci nalezli shluky kuželů v oblastech Cerberus, Marte Valles a Amazonis Planitia. Tyto kužele jsou velmi podobné pozemským kuželům na Islandu, které vznikly při interakci žhavé lávy a podpovrchové vody. Láva zde (na Islandu) protékala mokřinami a pronikala průduchy do hloubky, kde ohřívala vodu. Když tlak vzniklé páry překonal tlak lávy, došlo k explozi, která stvořila kužel. Už studium snímků sond Viking přineslo podezření na tyto útvary, avšak teprve podrobnější snímky z MGS je umožnily skutečně identifikovat.Zdroj: University of Arizona press release z 13. června
PK
Další meteorit z Marsu nalezen v Ománu
Švýcarští vědci oznámili nález v pořadí 18. meteoritu pocházejícího z Marsu. Meteorit o velikosti pěsti a hmotnosti 223,3 gramu dostal označení Sayh al Uhaymir 094 podle místa nálezu. Byl jedním ze zde nalezených 180 meteoritů. Od všech ostatních se na první pohled lišil barvou a tím, že nebyl magnetický. Vzhledem ke skutečnosti, že za 1 gram meteoritu z Marsu jsou sběratelé ochotni zaplatit tisíc dolarů, nacházejí se dnes téměř všechny předchozí nálezy v soukromých sbírkách a jsou pro vědce nedostupné. O to cennější je nález poslední. Rentgenová prohlídka nalezeného meteoritu ukazuje na překvapivě velký počet vnitřních dutin, které by mohly uchovávat zbytky atmosféry. To by mohlo přinést nová zjištění ohledně historie jak meteoritu tak i Marsu a dokonce i případného výskytu života na rudé planetě. Původ meteoritu byl určen na základě výskytu minerálů, měření izotopů kyslíku a celkového složení. Kámen byl zformován z roztavené lávy a je podobný kamenům vulkanického původu z naší planety. Podrobná analýza meteoritu potrvá řadu měsíců.Zdroj: Space.Com z 15. června
PK
Roční období na Saturnu
Nově zveřejněná sekvence snímků pořízených HST ukazuje časové změny prstenců Saturnu. Snímky byly pořízeny v letech 1996 až 2000. Rovník této planety svírá s ekliptikou úhel 27 stupňů, což je téměř stejné jako v případě Země (23 stupňů). Na Saturnu se tak v průběhu 29 let, což je oběžná doba planety kolem Slunce, střídají roční období podobně jako na naší planetě. V roce 1996 nastala rovnodennost a prstence byly při pohled ze Země uzavřené jak ukazuje první snímek ze sekvence. Naopak na posledním snímku pořízeném na konci roku 2000 jsou prstence téměř maximálně rozevřené a na severní polokouli planety nastává zimní slunovrat. Astronomové na podobných snímcích studují detailní změny jasnosti a barvy prstenců, které mohou napovědět o jejich složení, vzniku a budoucím vývoji. Prstence jsou tvořeny vodním ledem a prachem a jejich celková šířka je pouhých deset metrů. Gravitační pole planety brání jejich shlukování a vytvoření měsíce. Bledě rudá barva naznačuje přítomnost organického materiálu. K Saturnu míří sonda Cassini, která by sem měla dorazit v roce 2004 a věnovat se detailnímu studiu této planety a jejího systému.Zdroj: Space Telescope Science Institute ze 7. června
PK
Binární planetka prolétla v blízkosti Země
Planetka s označením 1999 KW4 prolétla v noci z 25. na 26. května ve vzdálenosti 4,8 miliónu km (0,0323 AU) od Země. Dotyčná planetka je typu Aten, k Zemi se přibližuje na minimání vzdálenost 0,03 AU a patří mezi tzv. potenciálně nebezpečné asteroidy (Potentially-Hazardous Asteroids). Současné přiblížení je nejmenší až do roku 2036, kdy se planetka dostane do vzdálenosti pouhých 0,016 AU od naší planety. Ze všech známých planetek má nejkratší oběžnou dobu, která činí jenom 188 dnů. V průběhu letošního přiblížení dosáhla jasnosti 10,8 magnitudy a nacházela se v souhvězdí Hada. Po obloze se pohybovala velmi rychle, její úhlová rychlost činila 53''/min. Jen několik dnů před tímto průletem byla radarem v Goldstone potvrzena podvojnost této planetky. Ostatně podezření na její podvojnost měli astronomové v Ondřejově už od června loňského roku.Zdroj: Planetka 1999 KW4 AsÚ AVČR Ondřejov
PK
Další rozpad komety
Nejnovější pozorování provedená dalekohledem VLT Yepun ukazují, že kometa C/2001 A2 Linear se dále rozpadá. Tato kometa byla objevena 3. ledna letošního roku a před šesti týdny se její jádro rozpadlo na dvě části, což vedlo k dramatickému zvýšení jasnosti komety, protože se uvolnil čerstvý materiál z jejího nitra. Pozorování z VLT provedená 16. května vedla k detekci dalšího rozpadu. Jádro bližší ke Slunci - nesoucí označení B - se rozpadlo na minimálně dva další díly. V tento den byly vzdáleny 1 úhlovou sekundu, což při vzdálenosti 100 miliónů km od Země znamenalo zhruba 500 km ve skutečnosti. Vzdálenost jádra A, momentálně nápadně slabšího, byla toho dne 7000 km od jádra B. Astronomy zaujal též neobvyklý tvar komy kolem jader B1 a B2, který je interpretován jako důsledek přítomnosti velkého množství plynu v blízkém okolí jader. Jelikož se předpokládá, že kometa se v blízkosti Slunce nachází teprve poněkolikáté - ne-li vůbec poprvé - ve své historii, nabízí její rozpad cennou příležitost studovat původní, nepozměněný materiál z doby vzniku Sluneční soustavy.Zdroj: ESO Press Photos 18a-b/01 ze 18. května
PK
Chybějící hmota komety Linear
Loňský rozpad komety C/1999 S4 Linear stále poutá pozornost astronomů. Nově zveřejněné výsledky analýzy jednotlivých fragmentů této komety poskytly další zajímavá zjištění. Pomocí HST, VLT a jiných dalekohledů byly pozorovány jak drobné prachové částečky tvořící 100 000 km dlouhý ohon komety, tak i 16 velkých úlomků o rozměrech kolem 100 metrů. Ovšem celková hmotnost těchto částí po rozpadu činí přibližně jen 1/100 odhadované hmotnosti komety před jejím rozpadem. Astronomové se domnívají, že převážná část hmoty byla po rozpadu soustředěna do úlomků o rozměrech mezi 2,5 mm a 50 m, které nemohou být pozorovatelné, protože neodrážejí dostatek světla kvůli celkové malé ploše. Pokud takové fragmenty skutečně existují, mohlo by to znamenat, že uvažované základní stavební bloky komet jsou poněkud menší než připouští současné teorie. Zatím stále nevysvětlenou záhadou je příčina rozpadu komety. Vše nasvědčuje tomu, že rozpad nebyl způsobem tlakem vznikajícím při sublimaci oxidu uhelnatého, protože zastoupení tohoto plynu u komety bylo zhruba 50x menší než u komet Halle-Bopp či Hyakutake.Zdroj: STScI Press release 01-14 ze 17. května
PK
Záblesky na Jupiteru
Krátký, ale intenzivní světelný záblesk o velikosti naší Země zachytil v blízkosti severního pólu Jupitera Hubbleův kosmický dalekohled (HST). Dalekohled byl používán pro studium auroálních oblouků této planety, když se v blízkosti středu severního oblouku objevil tento záblesk. Záblesk byl pětkrát jasnější než studovaná polární záře a trval pět minut, přičemž jeho maximum mělo trvání asi minutu. Energii vyzářenou tímto jevem srovnávají vědci s energií uvolněnou při výbuchu atomové bomby. Dodatečná pozorování provedená pomocí HST ukázala řadu dalších, i když slabších záblesků, tudíž se zdá, že tyto jevy nejsou vůbec neobvyklé. Dosud nebyly zachyceny, protože HST je jediný dalekohled, jehož citlivost to umožňuje. Vysvětlení bude zřejmě ve vzájemné interakci silného magnetického poli Jupitera a částic slunečního větru, společně s ionty vyvrženými z vulkanického měsíce Io. Vědci doufají, že ji k vysvětlení pomohou i nová data pořízená sondami Cassini a Galileo, která jsou teprve zpracovávána.Zdroj: www.space.com z 11. 4. 2001
PK
Nejsou důkazy pro pobřeží dávného oceánu na Marsu
Dvojice mladých astronomů došla na základě důkladné analýzy měření přístroje MOLA na sondě Mars Global Surveyor k závěru, že terénní znaky na severní polokouli Marsu, dosud považované za pobřeží dávného oceánu, jsou ve skutečnosti tektonického původu. Přístroj MOLA je laserový výškoměr, který umožnil zhotovení topografické mapy planety s přesností 1 metr ve vertikálním směru. Studenti astronomie se speciálně zabývali dvěma terénními útvary, které se vyskytují na severní ploché polokouli Marsu, v blízkosti Utopia Basin a nedaleko sopky Alba Patera. Detaily hřebenů v blízkosti Utopia Basin ukazují, že tyto útvary nevypadají jako by vznikly při procesech formování pobřeží oceánu. Autoři došli k závěru, že hřebeny jsou historickým záznamem obrovských tektonických tlaků, které stlačily kůru Marsu až k vytvoření 16 km vysokých sopek.Zdroj: University of Arizona press release ze 4. dubna 2001
PK
Společná pozorování vulkánů na Io
Na přelomu loňského a letošního roku se kosmické sondy Cassini a Galileo věnovaly společným pozorování Jupitera a jeho okolního prostředí. Jedním z cílů byl i vulkanický měsíc Io, na kterém byly zaznamenány dva obří vulkány vyvrhující materiál do výšek kolem 400 km nad povrchem. Kromě známého a dlouhotrvajícího vulkánu Pele byl objeven nový vulkán Tvashtar Catena, který se nachází v blízkosti severního pólu Io. Tento objev je velmi překvapivý, protože dosud byly všechny aktivní vulkány pozorovány v blízkosti rovníku a žádný z nich navíc nedosahoval rozměrů sopky Pele. V dalším prodloužení výpravy Galileo se počítá s průletem ve výšce 200 km právě nad tímto novým vulkánem v srpnu 2001. Otázkou je, zda bude vulkán v té době ještě aktivní. Vyvržený materiál je v těchto výškách velmi řídký, proto se nepředpokládá žádné nebezpečí pro přelétávající sondu. Snímky sondy Cassini byly pořízeny ze vzdálenosti 10 miliónů km v UV oboru spektra a jsou vhodné pro detekci vyvrženého materiálu, zatímco Galileo byl v té době 10x blíže a pořídil snímky s vysokým rozlišením v optickém oboru.Zdroj: JPL Image release z 23. 3. 2001
PK
Snímky sondy Galileo ukazují rozbředlý povrch měsíce Ganymedes
Digitální snímky Jupiterova největšího měsíce ukazují jasnou plochu na povrchu, kterou vědci komentovali na konci února 2001, že je způsobena pravděpodobně erupcí vedového vulkanického materiálu.Použitím stereo obrázků z Galilea a mise Voyager vědci z Washington University v St Louis, Missouri a výzkumníci z Kalifornie a Texasu identifikovali změny na povrchu měsíce Ganymedes, největším měsíci ve sluneční soustavě."Domníváme se, že vidíme jasný důkaz výbuchu vody na povrchu měsíce Ganymedes," řekl William McKinnon, profesor na Washington University."Materiál je pravděpodobně tekutý, něco podobného, jako pozemská láva, ale jiného složení než na Zemi," dodává profesor. Pochopení vytváření oblastí na povrchu měsíce Ganymedes umožní porozumět i vývoji tohoto Jupiterova měsíce.Stereo snímky ukazují jasný terén, o kterém McKinnon a jeho kolegové si myslí, že je důkazem přítomnosti vody nebo rozbředlého sněhu, který se objevil před miliardou let. "Tento materiál můžeme vidět v protipólu s materiálem okolním, který není tak světlý a může tedy být teplým ledem. Tyto rysy jasně podporují myšlenku, že tento povrch byl vytvořen vulkanickou činností," dodává McKinnon.Zdroj: CNN z 28.2.2001
DH
Největší katastrofa: Srážka asteroidu nebo komety se Zemí ještě před vyhynutím dinosaurů
Nová zjištění ukazují na to, že ke katastrofě, kdy bylo zničeno 90% všeho života na Zemi srážkou s asteroidem nebo kometou, došlo před 250 milióny roky, tedy dávno před vyhynutím dinosaurů. Přes 90% všech mořských druhů a 70% pozemských tvorů patřících k obratlovcům zahynulo následkem srážky Země s kosmickým tělesem, podle NASA týmu, který vede Dr. Luann Beckerová z University of Washington, Seattle.Přímá srážka nebyla odpovědna za vyhynutí života, spíše spoušť, která vznikla po srážce. Zvýšení vulkanické činnosti, změny v atmosféře, v moři a v celkovém klimatu. Vedlo to k tomu, že jednotlivé druhy živočichů a rostlin podléhalo této katastrofě postupně. "Jestliže se daný druh nemůže přizpůsobit vzniklé situaci, zahyne," řekla Beckerová. "Zničit více než 90% organismů, to je již mohutný útok."Vědci neznají místo úderu před 250 milióny let, kdy na Zemi byla jediná pevnina zvaná Pangea. Nicméně kosmické těleso zanechalo na Zemi svoji "vizitku". Jedná se o složité uhlíkové molekuly tzv. "fullereny" s ušlechtilým heliem a argonem ve vnitřní struktuře. Fullereny, které obsahují alespoň 60 atomů uhlíku mají strukturu podobnou fotbalovému míči nebo geodetické klemby, která se nazývá Buckminster Fuller, podle vynálezce geodetické klenby.Výzkumníci zjistili, že jednotlivé složité molekuly jsou mimozemského původu, protože ušlechtilé plyny uvnitř mají neobvyklý poměr izotopů atomů, které mají stejné protonové číslo, ale jiné neutronové číslo. Pozemské helium má číslo 4, zatímco mimozemské helium má většinou číslo 3. Extrémní teploty a tlaky, kdy do struktury molekuly uhlíku je vtlačen plyn, jsou možné pouze v mimozemských podmínkách.Tyto plyny "obtížené" fullereny se vytvořily vně sluneční soustavy a jejich koncentrace v sedimentární vrstvě na hranici Permu a Triasu znamená, že na Zemi byly dodány kometou nebo asteroidem. Odborníci odhadují, že průměr komety nebo asteroidu se pohyboval v rozmezí od 6 do 12 kilometrů. Možná, že měl stejnou velikost jako to těleso, které způsobilo vyhynutí dinosaurů před 65 milióny let. Vrstva, která obsahuje fullerény s heliem a argonem odpovídající období na hranici Permu a Triasu byla odhalena v Japonsku, Číně a Maďarsku. V Maďarsku potvrzení této vrstvy nebylo tak silné jako v Číně a Japonsku, kde se nález dá považovat za evidentní důkaz dané události.Získat důkazy o existenci této vrstvy není jednoduché, neboť nalézt na Zemi skály 250 miliónů let staré, které neprošly změnami v průběhu dlouhého období po dnešek, není snadné. "Výzkum trval více než dva roky, než se hmatatelné důkazy pro potvrzení teorie pádu kosmického tělesa před 250mil. roky podařilo nalézt," dodává Beckerová.Zdroj: NASA 01-23 z 22.2.2001
DH
Sonda Galileo sleduje změny proudů horké lávy na Io
Kosmická sonda NASA, během průletu kolem Io, měsíce planety Jupiter získala neuvěřitelné pohledy na nejžhavější vulkány a současně pohledy na jedny z nejvyšších hor v naší sluneční soustavě.Snímky získané z výšky 200 km nad povrchem nám dávají nové pohledy na mohutné síly, které ohřívají, taví a deformují povrch měsíce, komentovali nová data vědci NASA tento týden.Sonda Galileo krouží kolem planety Jupiter a jeho měsíců již pět let a přežívá více než trojnásobnou dávku smrtelné radiace než na kterou byla navržena.NASA prohlásila, že pozorování sondy ukazují cizí svět tak mohutně vulkanicky aktivní, že se zdá, jakoby celý povrch tělesa byla láva v různém stádiu chladnutí.Jedno z lávových polí na Io vyvrhuje každou sekundou více než 100 tun nesmírně horké sírové lávy. Proti tomuto kosmickému vulkánu jsou pozemské sopky na Hawaii pouhý trpaslíci.Nejvyšší vrcholy na Io jsou vysoké 17 km, což je téměř dvakrát více než Mt. Everest. Ještě vyšší je jen Only Olympus Mons na Marsu.Vědci jsou fascinováni výškou hor na Io, na níž není vulkanická aktivita. Vezmeme-li v úvahu jak je povrch měsíce Io žhavý (1538 °C), můžeme očekávat že povrch tohoto tělesa je tekutý nebo měkký s několika topologickými vrstvami.Planetární vědec William McKinnon se domnívá, že krusta Io je chladná a s pribývající hloubkou pod povrchem se Io ohřívá, přičemž je silně rozlámán a narušen formujícími se horami."Žhavý materiál se snaží vystoupit na povrch Io z podpovrchových částí, ale jak se kupí na sebe nové a nové vrstvy lávy krusta sedá," říká McKinnon v prohlášení. Je to jakoby žhavá hornina chtěla vystoupit nahoru po eskalátoru pohybujícím se opačným směrem."Vědec z Washingtonské University v St. Louis, Missouri, McKinnon se svými kolegy zprávu o hmotě publikoval v únorovém vydání časopisu Geology.Vědci se domnívají, že data z Galilea mohou poskytnout nový pohled na podmínky, panující na naší planetě v dávné minulosti, kdy i naše Země byla žhavější a mnohem geologicky aktivnější.Nové snímky sonda Galileo pořídila během průletů nad měsícem koncem roku 1999 a počátkem roku 2000 (další informace o projektu Galileo tež na http://astro.sci.muni.cz). Od 25. 5. začne Galileo zkoumat Jupiterův měsíc Callisto. Mise Galileo je řízena NASA, Jet Propulsion Laboratory v Pasadeně, Californie.(Zdroj: informace JPL z 26. 2. 2001)DH
Planetka (87) Sylvia má vlastní satelit
M. E. Brown a J. L. Margot, California Institute of Technology, oznámili objev satelitu asteroidu (87) Sylvia. Vzdálenost mezi primárním a sekundárním tělesem v projekci byla 0".59 (1200 km) v p.a. 97°. Satelit byl objeven na snímcích v H-oboru pořízených 18.5 UT února pomocí systému adaptivní optiky na 10-m W. M. Keck II teleskopu na Mauna Kea. Na snímcích pořízených během hodiny byl znatelný relativní pohyb nového tělesa vůči asteroidu. Astronomové odhadují, že poměr průměrů dvojice těles je asi 1:20. Potvrzující pozorování získali na Keck II teleskopu I. de Pater a H. Roe 19.4, 20.4 a 22.4 UT února. Data naznačují orbitální periodu satelitu asi 4 dny.Zdroj: IAUC 7588
DH
Magnetosféra Země
Americká družice IMAGE získala první globální snímky zemského magnetického pole, které obsahují i informace o předpokládaném, ale dosud nepozorovaném "ohonu" elektricky nabitého plynu. Magnetosféra, oblast zemského magnetického pole, řídí chování elektricky nabitých částic v blízkosti Země a chrání naši planetu před slunečním větrem. Před vypuštěním družice IMAGE bylo složité získat celkový pohled na tuto rozsáhlou oblast, protože magnetosféra zasahue až do vzdálenosti Měsíce na noční straně Země. Už před 30 lety byla předpovězena existence ohonu podobné struktury plazmatu, která se táhne směrem ke Slunci, ale předchozí sondy nebyly schopny jej detekovat. Předpokládá se, že se jedná o zpětný tok plazmatu, ke kterému dochází když sluneční vítr zasáhne magnetosféru a pokřiví její tvar. Kromě toho objevila družice i některé další, dosud zcela neznámé znaky v magnetosféře, jako třeba prázdná místa bez plazmatu.Zdroj: NASA Press release 01-08 ze dne 25. ledna.
Tisíce meteoritů z Antarktidy
Světové sbírky meteoritů byly opět rozšířeny japonskou expedicí do Antarktidy, která jich zde během tří týdnů hledání nalezla 3 554 kusů. Šest členů týmu hledalo meteority v období mezi 19. prosincem a 10. lednem v blízkosti pohoří Jamato, které je vzdáleno 300 km od japonské stanice na pokraji Antarktidy. Vědci doufají, že v tomto velkém množství nejrůznějších meteoritů budou identifikovány některé vzácné případy, které budou užitečné při hledání odpovědí na otázky vzniku sluneční soustavy či přítomnosti života na jiných planetách. Dosud japonské expedice na tento ledový kontinent nalezly kolem 13 000 meteoritů, což je asi polovina všech, které zde byly kdy nalezeny.Zdroj: Space.Com ze dne 23. ledna.
Kanály na Marsu mohl vytvořit led
Podle práce, kterou publikovala Baerbel K. Lucchitta, mají kanály v jedné oblasti Marsu řadu stejných charakteristik jako ty, které byly vytvořeny ledovými proudy tekoucími pod povrchem Antarktidy a ústící do volného oceánu. Obecně se dosud předpokládalo, že tyto kanály byly vytvořeny tekoucí vodou. Kanály v Kasei Vallis a Ares Vallis jsou tvarově podobné s antarktickými, zvláště tam, kde obtékají kamenou či ledovcovou překážku v jejich cestě. Typickým příkladem je ledový proud Rutford v Antarktidě. Na některých místech Marsu je zřejmé, že kanály byly vytvořeny při proudění "nahoru", což je podle autorky nemožné vysvětlit tekoucí vodou ale tekoucím ledem ano. Ačkoliv byly studovány kanály ve zmíněných oblastech, není důvod proč by podobným způsobem nevznikly i kanály jinde na Marsu. Rovněž rozměry kanálů mohou být důkazem pro ledový původ, protože některé z nich by vyžadovaly veletoky až 10 000 krát mohutnější než největší pozemské řeky.Zdroj: Spaceflight Now ze dne 18. ledna.
Deset nových měsíců Jupitera
Hned deset nových měsíců Jupitera objevil tým astronomů pracujících s širokoúhlou kamerou na 2,2m dalekohledu observatoře Mauna Kea na Havajských ostrovech. Měsíce s provizorním označením S/2000 J2 - J11 byly objeveny na přelomu listopadu a prosince. Všechny měsíce jsou velmi malé, podle jasnosti a odhadu albeda se předpokládá, že nejsou větší než 5 km v průměru. Devět z nich se pohybuje na retrográdních drahách s průměrnou vzdáleností mezi 21 a 24 milióny km od Jupitera, desátý má dráhu prográdní se střední vzdáleností 13 miliónů km. Všechny dráhy jsou eliptické se sklonem mezi 15 a 30 stupni. K zpřesnění drah jsou nutná ještě další pozorování. Celkem bylo v loňském roce objeveno 12 měsíců Jupitera, jeden z nich byl později identifikován jako ztracený objev z roku 1975. Současný počet měsíců planet Sluneční soustavy je následující - Saturn 30 ks, Jupiter 28 ks a Uran 21 ks.Zdroj: Spaceflight Now z 8. ledna.
Podpovrchový oceán i na Ganymedu
Ganymed, největší měsíc ve Sluneční soustavě, byl přidán na seznam objektů, pro které existují důkazy o existenci podpovrchového oceánu tekuté vody. Silná vrstva slané vody je nejlepším vysvětlením pro data zaznamenaná magnetometrem na palubě sondy Galileo. Navíc infračervená spektroskopie odhalila slané minerály na povrchu, které byly zřejmě kdysi vystaveny působení slané vody. A do třetice snímky z Galilea ukazují místa, kde mohla voda či rozbředlý led vytéci na povrchu. Jedná se o zlomy v kůře podobné těm, které se vyskytují na Europě, horkém kandidátovi na podpovrchový oceán. Oceán o tloušťce několika kilometrů by se na Ganymedu měl nacházet v hloubce kolem 200 km v případě, že by jeho slanost byla srovnatelná s oceány na Zemi. Každopádně nově zveřejněná data naznačují, že minulost Ganymeda byla mnohem bouřlivější než se dosud předpokládalo.Zdroj: JPL press release ze 16. prosince.
Nové důkazy pro primitivní život na Marsu
Nové, závažné důkazy pro existenci primitivního života na dávném Marsu přinesla další studie materiálu pocházejícího ze slavného meteoritu ALH84001. Vědci objevili v tomto meteoritu drobné krystaly magnetitu (Fe3O4), který je shodný s krystaly produkovanými vodními baktériemi na Zemi. Samotný magnetit vzniká na Zemi neorganickou cestou, ale jeho krystaly vyráběné a používané baktériemi jsou odlišné. Působí jako perfektní magnet, takový, jaký se nepovedlo v laboratoři nikdy vyrobit. A nenašel se ani důkaz, že by takový krystal mohl vzniknout neorganicky. Nalezené krystaly jsou uschovány v uhličitanech, u kterých už bylo dokázáno, že vznikly na Marsu. Tudíž zde musely vzniknout i tyto krystaly. Meteorit ALH84001 vznikl na Marsu před 4,5 miliardami let a než byl nalezen v Antarktidě, ležel zde více než 13 000 let.Zdroj: Johnson space center press release ze 13. prosince.
