Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  21 faktů o Van Allenových radiačních pásech obklopujících Zemi

21 faktů o Van Allenových radiačních pásech obklopujících Zemi

Umělecké vyobrazení znázorněné na příčném řezu oblastí v podobě dvou obřích „koblih“ záření, nazývané Van Allenovy pásy
Autor: NASA/Goddard Space Flight Center/Scientific Visualization Studio

Umělecké vyobrazení znázorněné na příčném řezu oblastí v podobě dvou obřích „koblih“ záření, nazývané Van Allenovy pásy (Van Allen Belts), zobrazuje útvary, které obklopují Zemi. Připomeňme si nejdůležitější fakta o tomto zajímavém prostředí v okolí naší planety.

1. Dva radiační pásy vyplněné elektrony a nabitými částicemi obklopují Zemi. Vnitřní radiační pás je poměrně stabilní, avšak vnější pás se zvětšuje a smršťuje v průběhu času.

2. Radiační pásy mají vzhled jako dvě obrovské koblihy. Země se nachází v centru „díry“ v koblize.

3. Když vnitřní pás bobtná, tento region nebezpečného záření expanduje a zasahuje dráhy Mezinárodní kosmické stanice a mnoha dalších satelitů.

4. První důkazy radiačních pásů oznámil v roce 1958 James Van Allen na základě dat z detektorů kosmického záření na palubě první americké umělé družice Země vypuštěné NASA: Explorer 1. Družice byla dopravena na oběžnou dráhu kolem Země raketou Jupiter C z kosmodromu Cape Canaveral na Floridě dne 31. ledna 1958.

5. Vnější radiační pás byl objeven několik měsíců po vnitřním pásu na základě dat z umělých družic Explorer 4 a Pioneer 3; obě byly vypuštěny také v roce 1958.

6. Když byly radiační pásy objeveny, zjištěná radiace byla tak intenzivní, že si astronomové nejprve mysleli, že může jít o záznam nukleárních testů v tehdejším Sovětském svazu.

7. Kosmické sondy Van Allen Probe (start 30. 8. 2012) byly umístěny na velmi protáhlé eliptické dráhy – rovněž známé jako „přechodové dráhy ke dráze geostacionární“.

8. Dráhy sond Van Allen Probe jsou známé jako přechodové ke dráze geostacionární; jsou to stejné dráhy, které jsou používány k dopravě družic na geostacionární dráhu.

9. Částice, které „vypadávají“ z radiačních pásů, mohou ovlivňovat chemické složení a stavbu zemské atmosféry.

10. Materiál v radiačních pásech je tvořen nabitými částicemi – tato látka se označuje jako „plazma“, obklopuje Slunce a prostupuje velkou část vesmíru.

11. Magnetická pole jsou pro lidské oko neviditelná, avšak vytvářejí ve vesmíru „strukturu“, která řídí pohyb nabitých částic.

12. Van Allenovy radiační pásy jsou jednou částí zemského dynamického magnetického prostředí známého jako magnetosféra.

13. V průběhu period intenzivního kosmického počasí se může zvyšovat hustota a energie částic radiačních pásů a představovat nebezpečí pro kosmonauty, umělé družice, a dokonce to může ovlivňovat i pozemní technologie.

14. Některé částice v radiačních pásech se pohybují rychlostí blízkou rychlosti světla, která je zhruba 300 000 kilometrů za sekundu.

15. Lidská společnost spoléhá na více než 800 umělých družic prolétávajících radiačními pásy, například pro oblast komunikace a navigace.

16. Vnější radiační pás se rozprostírá typicky ve vzdálenosti 13 500 až 58 000 kilometrů nad zemským povrchem.

17. Oblast intenzivního záření uvnitř vnějšího pásu se nachází mezi 14 500 až 19 000 kilometrů nad zemským povrchem.

18. Čím více budeme chápat to, co se děje v radiačních pásech, tím lépe můžeme ochránit budoucí umělé družice a kosmické sondy, případně lodě s posádkou.

19. Magnetická pole Země nás chrání před slunečními bouřemi a nepřetržitým proudem slunečního větru.

20. Největším rizikem pro astronauty cestující na Mars bude překonání projevů slunečních bouří a slunečního záření.

21. Jeden senzor na palubě družic Van Allen Probe měří jejich životnost po vystavení radiaci a dává tak inženýrům přesné informace, jak lépe chránit budoucí družice před radiací.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Van Allenovy radiační pásy, Planeta Země


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »