Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  21 faktů o Van Allenových radiačních pásech obklopujících Zemi

21 faktů o Van Allenových radiačních pásech obklopujících Zemi

Umělecké vyobrazení znázorněné na příčném řezu oblastí v podobě dvou obřích „koblih“ záření, nazývané Van Allenovy pásy
Autor: NASA/Goddard Space Flight Center/Scientific Visualization Studio

Umělecké vyobrazení znázorněné na příčném řezu oblastí v podobě dvou obřích „koblih“ záření, nazývané Van Allenovy pásy (Van Allen Belts), zobrazuje útvary, které obklopují Zemi. Připomeňme si nejdůležitější fakta o tomto zajímavém prostředí v okolí naší planety.

1. Dva radiační pásy vyplněné elektrony a nabitými částicemi obklopují Zemi. Vnitřní radiační pás je poměrně stabilní, avšak vnější pás se zvětšuje a smršťuje v průběhu času.

2. Radiační pásy mají vzhled jako dvě obrovské koblihy. Země se nachází v centru „díry“ v koblize.

3. Když vnitřní pás bobtná, tento region nebezpečného záření expanduje a zasahuje dráhy Mezinárodní kosmické stanice a mnoha dalších satelitů.

4. První důkazy radiačních pásů oznámil v roce 1958 James Van Allen na základě dat z detektorů kosmického záření na palubě první americké umělé družice Země vypuštěné NASA: Explorer 1. Družice byla dopravena na oběžnou dráhu kolem Země raketou Jupiter C z kosmodromu Cape Canaveral na Floridě dne 31. ledna 1958.

5. Vnější radiační pás byl objeven několik měsíců po vnitřním pásu na základě dat z umělých družic Explorer 4 a Pioneer 3; obě byly vypuštěny také v roce 1958.

6. Když byly radiační pásy objeveny, zjištěná radiace byla tak intenzivní, že si astronomové nejprve mysleli, že může jít o záznam nukleárních testů v tehdejším Sovětském svazu.

7. Kosmické sondy Van Allen Probe (start 30. 8. 2012) byly umístěny na velmi protáhlé eliptické dráhy – rovněž známé jako „přechodové dráhy ke dráze geostacionární“.

8. Dráhy sond Van Allen Probe jsou známé jako přechodové ke dráze geostacionární; jsou to stejné dráhy, které jsou používány k dopravě družic na geostacionární dráhu.

9. Částice, které „vypadávají“ z radiačních pásů, mohou ovlivňovat chemické složení a stavbu zemské atmosféry.

10. Materiál v radiačních pásech je tvořen nabitými částicemi – tato látka se označuje jako „plazma“, obklopuje Slunce a prostupuje velkou část vesmíru.

11. Magnetická pole jsou pro lidské oko neviditelná, avšak vytvářejí ve vesmíru „strukturu“, která řídí pohyb nabitých částic.

12. Van Allenovy radiační pásy jsou jednou částí zemského dynamického magnetického prostředí známého jako magnetosféra.

13. V průběhu period intenzivního kosmického počasí se může zvyšovat hustota a energie částic radiačních pásů a představovat nebezpečí pro kosmonauty, umělé družice, a dokonce to může ovlivňovat i pozemní technologie.

14. Některé částice v radiačních pásech se pohybují rychlostí blízkou rychlosti světla, která je zhruba 300 000 kilometrů za sekundu.

15. Lidská společnost spoléhá na více než 800 umělých družic prolétávajících radiačními pásy, například pro oblast komunikace a navigace.

16. Vnější radiační pás se rozprostírá typicky ve vzdálenosti 13 500 až 58 000 kilometrů nad zemským povrchem.

17. Oblast intenzivního záření uvnitř vnějšího pásu se nachází mezi 14 500 až 19 000 kilometrů nad zemským povrchem.

18. Čím více budeme chápat to, co se děje v radiačních pásech, tím lépe můžeme ochránit budoucí umělé družice a kosmické sondy, případně lodě s posádkou.

19. Magnetická pole Země nás chrání před slunečními bouřemi a nepřetržitým proudem slunečního větru.

20. Největším rizikem pro astronauty cestující na Mars bude překonání projevů slunečních bouří a slunečního záření.

21. Jeden senzor na palubě družic Van Allen Probe měří jejich životnost po vystavení radiaci a dává tak inženýrům přesné informace, jak lépe chránit budoucí družice před radiací.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] scitechdaily.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Van Allenovy radiační pásy, Planeta Země


42. vesmírný týden 2025

42. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 13. 10. do 19. 10. 2025. Měsíc je vidět nad ránem a po poslední čtvrti bude ubývat k novu. Jeho světlo nebude večer rušit pozorování komet. Jasnější je C/2025 A6 (Lemmon), o něco slabší C/2025 R2 (SWAN). Planeta Saturn je vidět celou noc, Jupiter a Venuše jsou vidět nejlépe ráno. Slunce je zatím málo aktivní. SpaceX plánuje opět testovat Super Heavy Starship při letu IFT-11. Před 50 lety byla vypuštěna první plně operační geostacionární meteorologická družice GOES-1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 5146 Zámotok

IC 5146 (Zámotok) je emisná hmlovina a otvorená hviezdokopa v súhvezdí Labuť. Objavil ju nemecký astronóm Max Wolf 28. júla v roku 1894. Neskôr v roku 1899 ju pozoroval aj britský astronóm Thomas Espin. Hmlovina je obklopená okrajom tmavej hmloviny s názvom Barnard 168, ktorá oddeľuje hmlovinu od hviezdneho pozadia. Červená farba hmloviny je spôsobená ionizáciou od centrálnej jasnej hviezdy spektrálneho typu B0, ktorá svojím ultrafialovým žiarením ionizuje okolitý vodík. Modrasté sfarbenie niektorých častí hmloviny je spôsobené rozptylom viditeľného svetla z hviezd na prachu, ktorý sa v hmlovine nachádza. Vek centrálnej a najjasnejšej hviezdy sa odhaduje na 100 tisíc rokov a v okolitej otvorenej hviezdokope sa nachádza niekoľko stoviek mladých hviezd s priemerným vekom okolo milión rokov. Z tohto vyplýva, že na tomto mieste pravdepodobne došlo k niekoľkým epizódam hviezdotvorby, ktoré pokračujú až dodnes. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 85x180sec. R, 68x180sec. G, 76x180sec. B, 130x120sec. L, 99x600sec Halpha, 74x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.8. až 30.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »